Česká policie

Výběr

z ukončených případů šetřených v červenci Českou policií v Lovosicích:

5.7.	byl zadržen sedmadvacetiletý pachatel recidivista J. P. při vloupání do chaty, kde odcizil horské kolo a způsobil tak majiteli škodu asi 17 000 Kč.
9.7.	byl odstíhán třiadvacetiletý pachatel recidivista J. K. pro krádež mobilního telefonu, kterou způsobil majiteli škodu 1 600 Kč.
-	týž den byl odložen případ trestného činu pokusu o ublížení na zdraví šestadvacetiletým pachatelem - recidivistou H. Z. Důvod odložení případu: utonutí pachatele v řece Labi.
11.7.	byl zadržen a odstíhán sedmadvacetiletý pachatel recidivista J. P. pro opakovaný trestný čin krádeže vloupáním a to do chaty, ve které způsobil škodu přes 6 000 Kč.
-	týž den byl odstíhán pětačtyřicetiletý pachatel - recidivista A. Š. pro trestný čin zanedbání povinné výživy, když na výživném dluží 15 200 Kč.
16.7.	byl odstíhán devětadvacetiletý pachatel T. K. pro úmyslné poškození telekomunikačního vedení, kterého se dopustil v únoru 2004 a způsobil jím škodu 14 889 Kč.
17.7.	byl zadržen a odstíhán jednadvacetiletý pachatel M. K. pro trestný čin držení omamných a psychotropních látek, když v jeho autě bylo nalezeno větší množství tablet drogy extáze.
18.7.	byl zadržen a odstíhán osmatřicetiletý pachatel recidivista J. J. pro trestný čin zanedbání povinné výživy, který na výživném zhruba za poslední rok dluží 16 000 Kč.
-	týž den byl odstíhán další neplatič výživného a to devětatřicetiletý J. K., který dluží svým dětem od 1. 7. 2002 částku 20 000 Kč.
22.7.	byl odstíhán čtyřiatřicetiletý pachatel recidivista E. P. pro trestný čin nebezpečného vyhrožování, kterého se dopustil dne 16.7. 2004.
-	týž den byl ještě odstíhán sedmatřicetiletý pachatel P. R. pro trestný čin zanedbání povinné výživy, který za posledních dvanáct měsíců dluží 18 150 Kč.
-	týž den ještě byl odstíhán třiadvacetiletý pachatel J. Š. pro trestný čin zpronevěry, když způsobil škodu ve výši 34 480 Kč.
24.7.	byl odstíhán osmadvacetiletý pachatel recidivista K. H. pro trestný čin zpronevěry, když si půjčil počítačovou sestavu za 37 000 Kč, kterou nevrátil.
28.7.	byl zadržen a odstíhán jejdenatřicetiletý pachatel V. Č., který 26. 7. rozbil výlohu ve zlatnictví v lovosické Terezínské ulici a způsobil tak škodu 5 290 Kč.
29.7.	byl odstíhán šestadvacetiletý pachatel R. S. pro trestný čin neplnění vyživovací povinnosti a dluží své bývalé rodině 5 200 Kč.

kapitán Gertner

Hasičský záchranný sbor

Jak zasahovali v červnu:

4.6.	se stala dopravní nehoda dvou osobních vozidel Ford Eskort a Škoda Fabia a nákladního automobilu Iveco na křižovatce Prosmyky. Při nehodě byly zraněny dvě osoby.
5.6.	dopravní nehoda Fiat Panda v obci Libochovice, kde řidič nezvládl řízení a vrazil ve velké rychlosti do stromu, při čemž se zranil.
6.6.	hašení požáru elektrické instalace v Chotěšově.
7.6.	Odchyt roje včel v Medvědicích.
8.6.	Odchyt rojů včel a vos v diagnostickém ústavu v Čížkovicích.
9.6.	dopravní nehoda nákladního auta Avia s dodávkou Fiat Ducatto na dálnici D8, při níž byly dvě osoby zraněny z toho jedna musela být vyproštěna pomocí hydraulických nůžek.
10.6.	Proběhlo taktické cvičení složek Integrovaného záchranného systému (IZS) na téma: požár panelového domu v Dlouhé ulici v Lovosicích s evakuací obyvatel a simulované záchraně osoby ze sedmého patra pomocí výškové techniky. Zúčastnily se jednotky: PS Lovosice, PS Litoměřice, dobrovolný sbor z Chotiměře a POLICIE ČR.
-	téhož dne se stala na křižovatce Prosmyky další dopravní nehoda dvou osobních aut Škoda Octavia a Lancia - 2 osoby zraněny a odvezeny Rychlou záchrannou službou.
12.6.	Odchyt včel v domově důchodců v Čížkovicích
13.6.	Odchyt včel na návsi v Černivě
15.6.	hašení požáru maringotky v ovocném sadu v Chodovlicích
17.6.	byl ohlášen požár trávy na na 28 km dálnice D-8, později zjištěný jako planý poplach
-	téhož dne hlášen požár kamionu na 42 km dálnici D-8, rovněž potom zjištěný jako planý poplach.
19.6.	hašení požáru seníku nad obcí Malé Žernoseky v lokalitě zvané U Dvou lip (pod Lovošem).
19.6.	zachraňovali dvě zraněné osoby, z toho jednu vyprostili při dopravní nehodě osobního vozu Renault 19 na dálnici D-8.
20.6.	opět dvě zraněné osoby při dopravní nehodě osobního vozu Seat Ibiza u Velemína
22.6.	likvidace dopravní nehody dvou osobních aut Š Felicia a Nissan Cherry opět na křižovatce Prosmyky, kde byly zraněny dvě osoby.
22.6.	Odchyt roje včel na ubytovně v Nádražní ulici v Lovosicích.
23.6.	Odchyt včel u prodejny Penny Marketu v Lovosicích.
24.6.	Odchyt roje včel v Lukavci, č.p. 22.
-	týž den ještě dopravní nehoda dodávky Ford Tranzit před obcí Bílinka se obešla bez zranění.
-	a stále týž den odchyt roje včel ve Velemíně
-	pořád ještě téhož dne se stala další dopravní nehoda dodávky Mitsubishi a motocyklu Jawa 250 v Třebenicích. Ani zde se nikdo nezranil…
25.6.	Proběhlo taktické cvičení v Lovochemii zaměřené na likvidaci úniku čpavku ze železniční cisterny. Zúčastnily se jednotky: HZSp Lovochemie, PS Lovosice, PS Litoměřice.
25.6.	dopravní nehoda v Lovosicích pod Holoubkovem, kde se střetl motocykl Jawa 250 a osobní auto Š 120. Motocyklista byl zraněn a dovezen Rychlou záchrannou službou do nemocnice.
26.6.	Odchyt roje včel v Terezínské ulici č.p. 485 v Lovosicích
-	týž den rovněž odchyceny včely v Pnětlukách, čp. 26.
27.6.	pracovní měsíc byl ukončen dopravní nehodou dvou osobních aut Fiat a Škody 120 v obci Klapý, kde byla zraněna a odvezena RZS jedna osoba.

Co řešili v červenci:

6.7.	Odchyt roje včel v Kocourově.
7.7.	hasili požár dřevěného plotu v Nových Kopistech.
8.7.	Odstraňovali s pomocí výškové techniky AVP - 27 spadlý strom v obci Lhota.
14.7.	proběhlo taktické cvičení zaměřené na únik nebezpečné látky (čpavku) ve starých Mrazírnách v Litoměřicích.
16.7.	likvidovali dopravní nehodu nákladního auta ve Velemíně u autobusové zastávky. Jednalo se o na střechu převrácený kamion s nákladem plechů. Při nehodě byla zraněna jedna osoba.
17.7.	a opět dopravní nehoda, tentokrát osobního auta Peugeot 505 nad Velemínem. Vozidlo sjelo na levou stranu vozovky a v protisměru narazilo do mostku. Tři osoby při tom byly zraněny, z toho jedna vyproštěná těžce.
18.7.	Neohlášené pálení na zahrádce v Lovosicích v Siřejovické ulici.
19.7.	Likvidace velmi těžké a tragické nehody na Prosmycké křižovatce, kde nákladní vůz Scania holandské společnosti řízený německým řidičem smetl se silnice osobní auto Š 100, v němž byly usmrceny čtyři osoby a jedna zraněna. Na místě události zasahovala jednotka PS Lovosice s jednotkou Litoměřice, které likvidovaly nehodu až do ranních hodin následujícího dne.
20.7.	Vyproštění dvou koťat v cukrovaru Lovosicích z jímky.
21.7.	hašení požáru dvou kontejnerů u prodejny Penny Marketu v Lovosicích.
-	týž den odchyt vos na ubytovně „Vápenka“ v Lovosicích.
22.7.	dopravní nehoda osobního vozu Š 105 a chodkyně na přechodu u kostela sv. Václava v Lovosicích, kde chodkyně byla zraněna.
-	týž den při návratu na základnu nám byla hlášena další dopravní nehoda, tentokrát na křižovatce u kapličky na Siřejovice, jednalo se o vozidla Š 120 L a Peugeot 205. Jedna osoba byla zraněna a odvezena RZS.
23.7.	likvidace dopravní nehody dodávkového vozu Hyundai v Lukavci, kde byla zraněna jedna osoba
-	týž den opět dopravní nehoda, pro změnu osobního vozu Škoda Felicia s nákladním MAN nad obcí Velemín, i zde byla jedna osoba zraněna.
26.7.	hasili požár pole za obcí Staré u Třebívlic.
28.7.	a opět zásah u požáru odpadu a části střechy kůlny v Chotěšově.
-	týž den další požár tentokráte podestýlky v areálu podniku Komaspol s.r.o Vchynice, který likvidovaly zasahující jednotky PS Lovosice, JSDHo Chotiměř, PS Litoměřice.
29.7.	hasili požár chemické skládky ve Vrbičanech.
-	týž den dopravní nehoda dvou náklaďáků, Mercedes a Daf a dvou osobních aut - Škoda Felicia a Škoda Forman v Prackovicích, kterou nepřežila jedna osoba.
-	a ještě týž den hasili požár skládky v  Agroservisu v Sulejovicích.
30.7.	hasili požár osobního auta Ford Siera nad obcí Bílinka, k požáru došlo v motorové části vozidla pravděpodobně přehřátím.

npor. Novotný Karel

Loučení

Stíny letního podvečera se již prodlužovaly. Sluníčko se chystalo schovat za vysoký kopec Lovoš. V malém parčíku, u železniční zastávky Lovosice - město, se na lavičku posadili chlapec s dívkou. Nebylo to poprvé, co mladá dívka doprovázela svého chlapce k vlaku do Ústí nad Labem. To dnešní loučení však bylo jiné. Seděli tiše vedle sebe a neměli si co říct.

„Co se to mezi námi stalo, že si nemáme o čem povídat?“ ptá se chlapec dívky. Dívka se zamyšleně dívá do země a mlčí. Chlapec se nevzdává: „Řekni mi, ublížil jsem Ti něčím? Nebudu se na Tebe zlobit, i kdybys mi řekla tu nejtvrdší pravdu.“ Dívka ještě chvíli mlčí a pak říká: „Víš, nezlob se na mě, ale já už Tě nemám ráda a nechci, abychom spolu chodili. Dnešním dnem naše známost skončila.“

Nastala chvilka ticha. Sluníčko se zatím schovalo za Lovoš, stíny se ještě více prodloužily. V tento okamžik nebylo o čem přemýšlet. Pravda, kterou chtěl mladík slyšet, byla příliš tvrdá, ale na jeho lásce k té, kterou miloval, to nic nezměnilo. Ve svém srdci nepociťoval žádný hněv. Naopak, měl pouze jediné přání, aby svou milovanou mohl ještě naposledy políbit. To se mu splnilo.

Poté vstal z lavičky, na vlak ani nečekal a pěšky se vydal přes Lhotku na další zastávku do Malých Žernosek. Čím více se vzdaloval, tím silněji pociťoval, jak se vzdaluje od své první lásky, od té, kterou miloval a bude mít stále rád.

Prožil již mnohá loučení, ale toto loučení bylo nejtěžší. Když nastoupil v Malých Žernosekách do vlaku, zůstal na chodbě a upřeně se zadíval na druhou stranu Labe, kde na jednom vrcholku stály tři kříže. Legendu o tomto místě, jak zde skončila nešťastná láska, dobře znal, ale nijak jej v této chvíli neinspirovala, pouze ji více chápal. Díval se tak dlouho, dokud se vlak natolik nevzdálil, že mu pohled na tři kříže zmizel z dohledu. x

Přehnala se bouře, mračna vítr rozehnal a nad vzájemnou láskou obou dvou opět zasvitlo sluníčko. Opravdová láska vydržela v manželství až do dnešních dnů a bude-li zdraví sloužit, brzy oslaví zlatou svatbu.

Martin H.

Kdo je pan Otto SULEK

Několik staletí byla v našem městě početná židovská obec, ještě v roce 1930 se k židovské víře v Lovosicích hlásilo 43 osob. Pokud z Lovosic neodešli, byli na podzim 1941 internováni v Dlažkovicích a z Dlažkovic pak odešli do Terezína a do koncentračních táborů. Většina z nich zahynula. Po válce se zpět do Lovosic vrátil z koncentračního tábora jen jeden a to řezník pan Nathan, kterého my starší ještě pamatujeme. (Ten ale v 60. letech odjel na Mistrovství v hokeji do Vídně a už se zpět nevrátil.) Někteří naši další spoluobčané unikli vyhlazení pouze tím, že včas opustili Československo a Evropu. Jedním z nich je i pan Otto Sulek, narozený v Lovosicích 1. dubna 1924. Jeho vzpomínky napsané v roce 1999 mi zapůjčil pan Löwy. Pokusila jsem se o překlad, který Vám zde nabízím. Snažila jsem se zachovat styl pisatele, nevím, zda se mi to povedlo. Zachováno je členění odstavců. Byla to těžká doba…

Cesta do ciziny (Z pamětí pana Otto Sulka, dnes osmdesátiletého bývalého lovosického občana)

Na podzim minulého roku tomu bylo šedesát let od chvíle, kdy jsme museli opustit svou vlast. Každý má určitě své vlastní zážitky, ale to právě činí vyprávění zajímavým. Pořád si ještě pamatuji na onu dobu v roce 1938, kdy se politická situace stávala stále kritičtější. Bylo mi teprve čtrnáct let. K nejhorším vzpomínkám z té doby počítám nenávist, se kterou jsme se setkávali u lidí, které jsme znali mnoho let. Někteří z nich byli dříve dokonce „u nás“ v sociálně demokratické straně. Snad bylo odmítání vztaženo zpětně na činnost našeho otce, který pravidelně míval na oslavách 1. máje hlavní projev jako odborář a městský radní v německé i české řeči. Několik týdnů před koncem jsem se zúčastnil ještě stanového tábora Socialistické mládeže v Bílině a slavnosti ATUS v Türmitzu. Ještě koncem srpna jsme podnikli jako členové ATUS cestu na Zadní Cínovec k „naší“ chatě, kterou jsme tak rádi navštěvovali. Při jednom výletu do Nollendorfu nám ovšem česká vojenská hlídka poradila, abychom v cestě nepokračovali a vrátili se. Blízkost hranic už byla příliš nebezpečná. Chamberlainova ústupná politika vůči Hitlerovi nás nechala brzy vytušit, že připojení vlasti k Velkoněmecké říši nebylo už možno zadržet.

Začátkem září po prázdninách jsem přece jen navštěvoval 4. ročník měšťanské školy v Lovosicích. Většinu svých spolužáků jsem znal od 1. třídy, ale veškerá přátelství náhle přestala. Po asi dvou týdnech, po rozdělení státu Mnichovskou Dohodou, řekl otec, že v české části nalezl nové bydlení a my že se tam musíme přestěhovat. Odhlásil jsem se proto ze školy. Matka dala výpověď ve svém dlouholetém zaměstnání v Olejně. Otec chtěl ale i nadále dojíždět do Ústí (Aussig) na své pracoviště v odborovém svazu továrních dělníků v Karlově ulici. Také moji bratři Walter a Franz si zpočátku ponechali svá učňovská místa v Lovosicích.

5. října 1938 jsme šli s matkou do Lovosic, abychom si odnesli rádio, které české úřady všem Němcům několik týdnů předtím odebraly. Značný počet lidí tam už čekal, ale nikdo s námi nemluvil. Ze zástupu k nám pak přistoupila jedna soudružka (v originále skutečně Genossin, pan Sulek asi myslel členku Sociální demokracie) a řekla matce, že před naším domem stojí nákladní auto. Teprve potom když jsme dostali zpět naše rádio, spěchali jsme domů. Nákladní vůz byl už téměř naložen a brzy byl také zbytek našeho majetku dobře uložen na autě. Franz a já jsme se pak měli odebrat do místa našeho nového bydliště na kolech.

Tak jsme z Lovosic odjeli, Ústeckou ulicí, pak hlavní ulicí kolem radnice, kde otec působil dlouhá léta jako městský radní a školní rada, kolem tržiště, kde se konávaly oslavy 1. máje a pak dále Terezínskou ulicí. Vyhýbal jsem se pohledům lidí. Jeli jsme tak rychle, jak jsme mohli. Teprve když už jsme byli kus za městem, zastavili jsme a pohlíželi jsme zpět na město, které mi třináct let z mých čtrnácti bylo domovem: komíny továren, věže kostela a radnice a v pozadí Lovoš, náš domácí kopec a cíl mnoha procházek. Museli jsme ale pokračovat v jízdě.

U města Terezín byl už vystavěn nový hraniční přechod. Jeli jsme městem na pražskou silnici, ze které jsme pak odbočili na Dolánky. Tam jsme si lehli do trávy a čekali na náš nákladní vůz. Kolem nás jezdily nejdříve jiné, rovněž nábytkem naložené vozy, dříve než přijel také „náš“. Nový domov byl selský dům na vesnici. Později, jednoho večera jsme stáli před vesnicí a viděli na výšinách Středohoří oslavné vatry nacistů. Se slzami v očích jsme šli opět domů.

Příštího rána odjel otec do Prahy. Tam odborový svaz továrních dělníků založil obchodní zastupitelství, které mělo poskytovat uprchlým členům pomoc. Uprostřed listopadu přijel otec opět domů. Obstaral pasy a sdělil nám, že zemi brzy opustíme. On sám byl velmi ohrožen a odjel proto příští den do Prahy zpět a brzy potom prvním transportem do Anglie. O několik dnů později jsme také obdrželi naše cestovní doklady. 1. prosince jsme se museli hlásit v Praze. Předtím jsme prodali všechno, co jsme měli, mimo našeho ošacení a několika osobních věcí. Pak jsme odjeli ze stanice Hrdly do Prahy. Už následující den jsme byli zařazeni do ženského a dětského transportu. Pouze Walter zůstal nejprve u strýce v hlavním městě, protože už mu bylo osmnáct let. Jeli jsme přes Slovensko do Polska a dále směrem na Danzig. Toto město bylo plné praporů s hákovými kříži. Naše nálada byla stísněná. Ve Gdingen (Gdyni) se šlo na polskou loď Warszawa. Plavba západní částí Baltského moře probíhala klidně, pouze u kanálu West-Ost u Brunsbüttelkoog jsme narazili na mlhu a uvázli jsme. Nám sice radili, abychom nechodili na palubu, ale dva nebo tři mladíci šli přece a bavili se s pracovníky zdymadla, jejichž dialektu jsme sotva rozuměli. Na večer jsme dosáhli nehledě na mlhu dolního Labe našeho Labe a konečně i Severního moře. 5. prosince 1938 jsme po bouřlivé plavbě a přesně po dvou měsících našeho rozloučení se s Lovosicemi přistáli v Harwichi ( v Anglii).

Tak končí první část moderní Odyssey jednoho čtrnáctiletého chlapce z Lovosic v roce 1938. Autorem německého textu je dnes osmdesátiletý pan Otto Sulek, v současnosti žijící v Kanadě.

Překlad Eva Hozmanová.