Rozhovor měsíce

Hudba je jeho osudem

Již dlouhá léta ovlivňuje hudební život v regionu Lovosicko varhaník a sbormistr, pan Jiří Stýblo z Třebenic. Na jeho pracovním prostředí se hned pozná jeho zaměření - krásný klavír, knihy, ale hlavně skříně s řádně uspořádanými notami. Hudba nebyla sice jeho povoláním, ale jistě posláním. Myslím, že většina našich čtenářů ho určitě zná.

Pane Stýblo, představte se, prosím, našim čtenářům.

Narodil jsem se a celý svůj dosavadní život jsem prožil převážně v Třebenicích. Jsem ženatý a mám dvě dcery, které obě žijí v Praze. Vnoučátka mám také dvě, Kláru a Matouše. Celý život jsem pracoval v Televizní službě, do důchodu jsem odešel před nedávnem. Do hudebního důchodu se ale hned tak nechystám

Kdo Vás přivedl k hudbě, jaké byly Vaše začátky?

Mé první kroky k hudbě a varhanám vedly přes kostel Panny Marie v Třebenicích. Měl jsem to štěstí, že v té době byl v kostele vynikajícím varhaníkem profesor František Víšek z Litoměřic. Velmi dobře hrál Bacha a stejně dobře improvizoval. Po dvou letech hry na klavír u paní Rérychové v Třebenicích mě pan farář Hortlík posílá do učení hry na varhany do Třebívlic k panu učiteli Josefu Šmídovi. Vynikající varhaník, učitel a psycholog, na kterého s vděčností vzpomínám. Jako dvanáctiletý jsem o Vánocích při půlnoční poprvé doprovázel na místním kůru v Třebenicích sbor a malý orchestr profesora Víška. Od té doby jsem se stal doprovázečem při hudebních produkcích v místním kostele v Třebenicích. V roce 1954 jsem odešel na školu do Prahy, ale moje touha po varhanách mě přivedla do Basiliky sv. Václava na Smíchově, kde jsem se poznal s varhaníkem, profesorem pražské konzervatoře a konzervatoře v Káhiře, Josefem Kuhnem. Na jeho pozvání jsem začal navštěvovat jeho konzultace v oboru varhan a improvizace. Díky dalšímu varhaníkovi panu Krulíkovi začíná moje exkurze po pražských varhanách a je dnes málo varhan v Praze, na které bych si nezahrál.

Velké zastavení nastává v šedesátých letech u právě dokončené generální opravy kostela sv. Jiljí v Praze, kde byly postaveny nové velké moderní koncertní varhany. Zde s profesorkou Kubáskovou se stávám na 25 let jilským varhaníkem. Spolupracuji s jilským sborem a orchestrem s dirigentem Vladimírem Novákem (dnes BACH- COLLEGIUM).

Moje pražská cesta varhaníka mi dala poznat mnoho vzácných lidí, zpěváků a hudebníků, varhaníků i z ciziny (z Rakouska, Francie a jiných zemí). Zde také vzniklo velké přátelství s národním umělcem Mistrem Eduardem Hakenem a mnoha dalšími osobnostmi pražského hudebního života. (Pozn.: Návštěvníci chrámových koncertů měli možnost začátkem 90. let Mistra Hakena v Lovosicích slyšet, umělec pozvání pana Stýbla na vystoupení v Lovosicích několikrát přijal.)

Jak došlo k Vašemu působení ve sboru?

Sbor v Třebenicích působil odedávna. Po profesoru Víškovi se stává varhaníkem a dirigentem pan Jan Procházka z Třebenic. V 70. letech dochází ke sloučení třebenického a lovosického sboru, který se začal scházet v Lovosicích. V té době odchází dlouholetý varhaník a dirigent pan Havlík z kostela v Lovosicích. V době ne příliš příznivé pro chrámovou hudbu tvoříme se sborem velká díla Mozarta, Brixiho, Dvořáka a dalších. Od 70. let zní vždy o půlnoci na Vánoce Rybova mše s orchestrem. Po smrti varhaníka a dirigenta pana Procházky se společného sboru a orchestru ujímám sám. V té době na varhany doprovázela při vystoupení sboru profesorka Libuše Vávrová.

Jaké významné koncerty byly v podání Vašeho sboru provedeny?

Na podzim roku 1989 byla dokončena stavba nových koncertních varhan v kostele sv. Václava v Lovosicích. První koncert se uskutečnil na Vánoce roku 1990. Na programu byly vánoční pastorely a Rybova Vánoční mše. Další významné koncerty následovaly v roce 1991 - 200. výročí úmrtí Mozarta, v r. 1992 - 260. výročí narození Haydna, v roce 1993 - 850. výročí první písemné zmínky o Lovosicích, v roce 1994 - 90. výročí úmrtí Antonína Dvořáka (sólista Eduard Haken Biblické písně) a mnoho dalších vánočních a adventních koncertů. V poslední době byly u příležitosti státního svátku 28. září uvedena Mozartova díla „Korunovační mše“ a Missa brevis.

Jaké je složení Vašeho sboru (pohlaví, hlasy, věk, profese), jak děláte nábor, kolik je přibližně zpěváků celkem, odkud převážně jsou a jak probíhají zkoušky?

Sbor smíšený se převážně skládá z ženských hlasů. Mužské hlasy nutno doplnit z jiných sborů jako výpomoc. Věkový průměr se pohybuje různě, většinou jde o střední generaci. Zájem mladých zpěváků je proměnlivý, podle repertoáru (Mozart, Ryba, Haydn). Náš současný sbor má 20 - 25 členů. Soustřeďuje se především na vážnou a chrámovou hudbu a schází se nepravidelně, podle potřeby. Podle skladeb jsou také jednotlivé hlasy doplňovány.

Při větších akcích (především koncertech) spolupracujeme se sborem LAETA NOTA (sbormistryně Jarmila Brejchová) a Sborem litoměřických učitelů.

Se sborem jste nastudoval řadu tak náročných děl, jako je Mozartova „Korunovační“, nebo „Missa brevis“ či Česká vánoční mše „Hej, Mistře!“. Jak dlouho trvá nastudování takové skladby a jak si díla vybíráte?

Nácvik velkých skladeb trvá asi 10-12 zkoušek. Se sborem vystupují i sólisté z Národního divadla, Státní opery, Ústecké opery. Vystupují i amatérští sólisté, kteří zpívají proto, že mají hudbu rádi. Sladit se musí vystoupení také s orchestrem. Jeho velikost závisí na potřebě jednotlivých nástrojů. Velmi dobře s námi spolupracují Základní umělecké školy Lovosice i Litoměřice a Konzervatoř Roudnice nad Labem.

Kde všude mimo Lovosice vystupujete?

Sbor dnes vystupuje převážně v kostelech v Lovosicích, Libochovicích, Třebenicích a v Muzeu českého granátu v Třebenicích. Pořádání koncertů je dnes převážně finanční záležitostí. Návštěvnost posluchačů závisí, podle mého názoru, také na atraktivnosti programu.

Kdy chystáte další koncert a co na něj připravujete?

Vystoupíme s provedením díla Jaromíra Hrušky Missa brevis in D pro sbor a varhany na slavnostní mši v den státního svátku 28. září v kostele sv. Václava.

Chtěl byste uvést něco na závěr našeho rozhovoru?

Při cestě půl století za hudbou jsem potkal mnoho zajímavých a vzácných lidí - zpěváků, hudebníků a sólistů, bez kterých bych tuto krásnou hudbu nemohl tvořit. Nechci jmenovat, patrně bych určitě na mnohé lidi zapomněl. A tak všem patří můj dík. Na úspěchu jednotlivých akcí se podílejí organizačně i další lidé, kteří bohužel zůstávají v anonymitě. I těm patří dík. Poděkování patří pochopitelně především pracovníkům Kulturního střediska Lovoš Lovosice, kteří vytvářejí zázemí pro zkoušení a zastřešení všech koncertů.

Přeji Vám, pane Stýblo, aby Vás hudba těšila i nadále a nám, posluchačům, abyste pro nás měl vždy připraveny nějaké hudební lahůdky.

Děkuji za rozhovor.

Eva Hozmanová