Představujeme vám obce

Jenčice

ves pod hradem Košťálovem

Obec Jenčice leží v Českém středohoří na trase Lovosice - Most, 1 km severovýchodně od města Třebenice, kterého byly do roku 1990 součástí. V tomto roce se staly samostatnou obcí okresu Litoměřice s vlastním obecním úřadem. Jenčice jsou od té doby sídlem samosprávy pro vsi Jenčice a Košťálov, počet obyvatel činí cca 320, asi 50 z toho je dětí. Obec byla v září 1995 plynofikovaná, čímž se zlepšilo v zimních měsících životní prostředí. Od roku 1998 zde probíhala bytová výstavba - postavilo se celkem 20 bytových jednotek a 4 sociální byty pro osamělé občany. Byla také dokončena telefonizace obce. V obci je prodejna se smíšeným zbožím a restaurace v budově obecního úřadu (provozovatel Petr Turek). Děti navštěvují školu v Třebenicích nebo Lovosicích. S okolím má obec autobusové spojení. Vesnice žije činorodým životem, každoročně se zde koná dětský den, mikulášská i velikonoční taneční zábava.

V komunálních volbách zvítězilo v Jenčicích nezávislé sdružení Prospěch občana (4 mandáty), dvě křesla získalo Sdružení 8 starosty Josefa Douši. Současný starosta Josef Jalovecký zastupoval Sdružení 7.

V pramenech se Jenčice poprvé objevují v roce 1251 v přídomku Štěpána z Benešic. Ony Benešice jsou považovány za zkomolené do tvaru Jenešice - Jenčice. Skutečně nepochybná zmínka o Jenčicích je až z roku 1318. V té době zde byl vladycký statek a v roce 1389 na něm hospodařil Malibor z Jenčic. Od konce 15. století se Jenčice připomínají jako příslušenství hradu Košťálova, až do roku 1629 jej drželi Kaplířové ze Sulevic. Pod hradem je stejnojmenná ves. Hrad měl strategicky významnou polohu a z jeho zříceniny je malebný pohled. V roce 1629 koupila hrad Marie Magdalena Trčková z Lípy, rozená z Lobkovic a natrvalo jej připojila k panství Čížkovice.

V roce 1999 opravili obyvatelé Jenčic svépomocí kapli Narození Panny Marie na návsi, v roce 2000 kapličku Svaté Anny. Dne 23. července byla za účasti několika duchovních, mezi nimi i místního faráře Ladislava Kubíčka, generálního vikáře litoměřické diecéze Karla Havelky a litoměřického biskupa Josefa Koukla slavnostně vysvěcena. Bohoslužba byla zahájena zpěvem písně ke svaté Anně za doprovodu elektronických varhan, biskup Koukl požehnal vodu a vysvětil kapličku. Oprava kapličky trvala přibližně rok, občané z ní mají radost. Každou první sobotu v měsíci se zde koná bohoslužba.

Přírodní zajímavostí je stanoviště vzácného stromu Jeřábu oskeruše na katastru obce. V České republice je jich pouze několik kusů.

Hz

Z okolí Lovosic

Památka stále živá

Hrdinka jednoho z nejznámějších milostných příběhů všech dob, baronka Ulrika von Lewetzow, žila na svém třebívlickém panství až do své smrti v požehnaném věku šestadevadesáti let. Ještě tři roky před svým koncem jezdila na koni… dokonce si při pádu z koně v tomto věku zlomila ruku. Památka Ulriky zůstává v paměti třebívlických a nejen jich. Paní baronka navštěvovala nemocné, obdarovávala děti z okolí různými pamlsky, kdo vyhořel dostal stavební materiál, cihly, dřevo. Na zámku se denně vařila polévka a pekl chléb pro chudé, dokonce jim Ulrika nosila i víno ze sklepa. Na Vánoce probíhala tradičně pod obrovským vánočním stromem nadílka pečené perníkové a marcipánové figurky: husaři pro chlapce, miminka pro dívky. Ulrika žila mezi svými lidmi, stárla, protože stáří se nevyhne ani srdci plnému lásky.

Měla také vřelý vztah ke krajině Českého středohoří a to nejen k památkám. Ze všeho nejvíce milovala přírodu, zejména rostliny. Při třebívlickém zámku vznikl park, jehož součástí byla Růžová zahrada. Velkou péčí Ulriky vzkvétala a stala se známou a proslulou široko, daleko. Byly v ní některé vzácné druhy stromů, na příklad mohutný liliovník, zvláštní popínavá třešeň, jejíž plody dozrávaly až v září. Byly tady i cizokrajné keře, konifery a spousta květin. Nejvíce však Ulrika pečovala o růže, po nichž zahrada dostala své jméno. Velkou vzácností byly zelené růže.

Vedle květinové zahrady byl zde i ovocný sad, v němž kraloval její zahradník Matěj Fiala. Ten zde vypěstoval novou odrůdu jablka zvaného třebívlický granát.

Ulrika ráda docházela i do třebívlické bažantnice, kde navštěvovala tak zvaný švýcarský domek. Chovaly se v něm sánské kozy a  skot pro potřeby zámku. V přilehlém skleníku se za účasti Ulriky každoročně konala výstava květin.

Baronka žila sama na třebívlickém zámku, postupně odmítala nabídky k sňatku. Dá se říci, že světově proslulou se stala svým vztahem s básníkem Johanem Wolfgangem Goethem, se kterým se seznámila ve svých sedmnácti letech. Básníkovi tehdy bylo dvaasedmdesát let… Jejich pozoruhodný milostný vztah trval několik let a stal se inspirací pro mnoho dalších básníků, literátů a všech zamilovaných lidí. Ulrika se po smrti Goetha nikdy nevdala a před svou smrtí prohlásila, že nikdy už nepoznala většího a přitažlivějšího muže, než byl Goethe…

Podnes romantičtí milenci pokládají kytičku k hrobce Ulriky na třebívlickém hřbitově.

Text i foto Roderich Slavík

Hrady a zámky lovosicka

BRŇANY

Nejstarší písemná zmínka o Brňanech je v zakládací listině litoměřické kapituly z roku 1057. Další zmínka je z roku 1226, kdy ves přešla po předchozím majiteli, rodu pánů z Čenkova, do vlastnictví premonstrátského kláštera v Doksanech, jemuž ji věnoval Přemysl Otakar II. Husitské války se dotkly významně tohoto majetku a tak se ves roku 1436 stala vlastnictvím města Litoměřic. V roce 1480 prodal Vilém z Konic na Kamýce - další majitel vesnice - panství panu Kaplířovi ze Sulevic, který měl sídlo na malebném Košťálově. Až v roce 1551 Brňany vyplatil a získal zpět klášter v Doksanech. Během stavovského odboje od roku 1618 nastaly premonstrátskému řádu opět potíže. V roce 1620 koupil vesnici od českých stavů Vojtěch Kyšperský z Vřesovic, ale ani jemu majetek dlouho nezůstal, protože odešel v roce 1628 do exilu a obec znovu připadla doksanskému klášteru. Po třech letech exilu se Kyšperský vrátil, ovšem se saským vojskem a Brňany zabral. Po odchodu Sasů mu však byla ves odejmuta a vrácena do správy kláštera. Součástí majetku byl samozřejmě zámek, který byl po velkém ohni v roce 165 znovu postaven.

Další problémy způsobil až císař Josef II., který v roce 1782 zrušil premonstrátský klášter v Doksanech a jeho majetek předal náboženské Matici. Právě v té době probíhala výstavba terezínské pevnosti, na níž se významně podílel plukovník Jakub von Wimmer. Ten koupil zámek od náboženské Matice a přestavěl ho do pozdně barokní podoby s mansardovou střechou a trojúhelníkovým štítem. V roce 1797 koupil von Wimmer celé doksanské panství a řadu dalších, na kterých vyvíjel dosti bohatou stavební činnost. Je pravdou, že nikde nevydržel delší dobu, takže v roce 1804 zase prodal nejen Brňany, ale i Doksany Janu Antonínu Lexovi z Aehrenthalu. O deset let později zdědi Brňany spolu s dalším majetkem Jan Lexa mladší, který velice zbohatl na válečných dodávkách v době napoleonských válek. Vlastnil později i Hrubou Skálu, Valdštejn a Trosky. Všichni další příslušníci tohoto známého rodu byli velmi dobrými hospodáři. Vlastnili Brňany ( a Doksany ) až do roku 1918.

Na počátku dvacátého století došlo k posledním stavebním úpravám zámku, včetně secesní přístavby, která částečně narušila i venkovní průčelí. Nevhodným stavebním zásahem do barokní stavby bylo i zazdění hlavního vchodu do zámku. Od první pozemkové reformy byl brňanský velkostatek v soukromých rukou, v roce 1948 se stal majetkem československého státu.

Jak vidno byl osud vesnice a zámku Brňany více, než složitý.

Text i foto Roderich Slavík

Zeptali jsme se za vás

Využití kaple sv. Františka Serafínského v Prosmykách pro veřejnost.

Kaple sv. Františka Serafínského v Prosmykách je objekt, který je zapsaný v Ústředním seznamu kulturních památek v České republice. Můžeme tomu říkat památkově chráněný objekt. V Lovosicích do takto chráněných památkových objektů patří areál lovosického zámku, kostel sv. Václava a pomník k památce návštěvy bitevního pole císaře Josefa II. v roce 1756, který je na hranici katastru Lovosic a Lhotky. Na svém 12. zasedání 24.6.2003 vzala RM na vědomí předložený návrh památkové péče odboru školství, kultury a tělovýchovy o záměru využití kulturní památky kaple sv. Františka Serafínského v Prosmykách po plánovaném dokončení oprav. Zeptali jsme se pracovníka odboru školství, kultury a tělovýchovy MěÚ Lovosice, pana Roberta Paťchy, který zajišťuje agendu památkové péče na podrobnosti.

Kdy vznikla myšlenka na restaurování oltáře v kapli sv. Františka Serafínského v Prosmykách?
Po záplavách v srpnu loňského roku byl vyhlášen samostatný program Ministerstva kultury ČR, který měl řešit pomoc při odstraňování následků povodní na kulturních památkách. Jeden z dílčích programů je na restaurování. Do tohoto programu jsme se přihlásili a to konkrétně zájmem o opravu nebo restaurování oltáře v kapli sv. Františka Serafínského v Prosmykách. Źádost byla podána na podzim loňského roku, letos na jaře jsme dostali příslib a počátkem července přišlo rozhodnutí, kterým nám na účet MěÚ Lovosice přišlo 80 tisíc Kč státního příspěvku. Tato položka tvoří 80% z celkových nákladů. Z toho vyplývá, že celkové náklady činí cca 100 tisíc Kč. Současně z toho vyplývá i to, že vlastnický vklad města je 20%, což je 20 tisíc Kč.

A záměr dalšího využití kaple a zpřístupnění veřejnosti?
Je to asi dva roky zpět, kdy byla schůzka na místě. Zde byl projednáván záměr odstranění havarijního stavu střešního pláště a zajištění statiky celé kaple. Při této prohlídce jsme si uvědomili, že v interiéru kaple je cenný oltář, který má jedinečnou konstrukci na našem území: dřevěná konstrukce s maltovým povrchem a konečnou povrchovou úpravou z umělého mramoru.

Co všechno je do těchto restauračních prací zahrnuto?
Předmětem prací je pouze restaurování oltáře. Program na odstraňování následků povodně je soustředěn na první etapu, první fázi, kdy se jedná pouze o tzv. konzervaci - nikoli restaurování. Tato konzervace má za úkol zastavit degradaci a přímé následky povodně. To obnáší očištění a odstranění nánosů, zastavení působení plísní, hub a škůdců, zastavení vlivu maximální vlhkosti. Na provedení těchto prací bylo vyhlášeno výběrové řízení. Byli obesláni čtyři restaurátoři. Nejvýhodnější nabídku jsme dostali od pražského sdružení firmy Brandl s.r.o. Praha, již ve všech jednáních zastupuje Ing. Nečástková, která se na této práci bude také podílet. Sdružení Brandl se skládá z více restaurátorů a je schopno provést práce skládající se z různých činností. Každý restaurátor má licenci na určitou činnost, například polychromii, na práci s dřevem, kovem malby a další. Tato první etapa je současně přípravou na etapu finální tj. vlastní restaurování. K tomu jsme podali žádost o dotaci už na příští rok.

Zmínil jste se o finální etapě. Jak bude vypadat?
Ve finální etapě proběhne již vlastní restaurování do konečné podoby pro prezentování. Je to prvopočátek prací na interiéru kaple. V červenci jsme podali žádost na restaurování dalších konstrukcí, zejména na kazatelnu, nástěnné a nástropní malby. Původně jsme plánovali, že by se tyto práce uskutečnily příští rok, ale proto, že MK ČR přislíbený finanční příspěvek, předisponoval na krajský úřad Ústeckého kraje, bylo nutno znovu podat žádost na Krajský úřad Ústeckého kraje. Ten nám slíbil, že původní požadavek bude uspokojen. Znamená to, že k další práci na restaurování dojde možná již letos.

Máte jistě představu o dalším postupu prací. Můžete nám ho popsat? Jaké předpokládáte náklady na opravné a restaurační práce na kapli?
Původně jsme předpokládali, že v letošním roce bude provedena 1. etapa stavebních prací, která by se měla týkat vlastního objektu celé kaple a to odstranění statických poruch. To by mělo představovat zejména opravu trhlin, které jsou příčně přes celou kapli. Dále to měla být definitivní oprava věžičky, střešního pláště a fasády. Následná 2. etapa v příštím roce by se měla soustředit na opravu interiéru. To jsou ze 70% práce restaurátorské, protože je do nich zahrnuto restaurování nástěnných a nástropních maleb, oprava kůru, kazatelny a zbývající uměleckořemeslné práce, například na dubových řezaných vnitřních dveřích a původních barokních oknech. Tyto práce musí provést restaurátoři. Zbývající opravy na omítkách a veškerých površích provede vybraná stavební firma. Zahájení je odvislé od nabídek firem, které byly obeslány a domníváme se, že to bude zhruba v průběhu září letošního roku. Zúčtovatelné práce hrazené ze státních příspěvků musí být dokončeny nejpozději do poloviny prosince. Celkové náklady na rekonstrukci a restaurování kaple jsou odhadovány na 2,2 milionu Kč. K tomu žádáme příspěvek ve výši 1,6 milionu Kč. Vlastnický vklad Města Lovosice by měl tudíž být 600 tisíc Kč. Byl nám také nabídnut sponzorský dar od ředitele společnosti BEC odpady s.r.o, do jejíž areálu kaple zasahuje. Nabídky daru ve výši ceny nové krytiny na střechu kaple si velmi cením. Každá finanční pomoc pomáhá k dosažení finální podoby kaple v co nejkratší době.

Počítáte v budoucnu s využitím tohoto objektu ? Projekt na využití kaple byl předmětem jednání Rady města a následně schválen. Co nám k tomu řeknete?
Já bych začal tím, že s požadavkem pro získání dotací se většinou uvádí, jaký bude mít příslušný objekt využití. Tento požadavek se zrodil současně s návrhem na využití objektu v budoucnu. Byla zpracována studie pro využití kaple sv. Františka Serafínského po dokončení plánovaných prací. Spočívá ve zřízení stálé expozice, která by měla být z části věnovaná vzniku a historií obce Prosmyky a jejímu osudu v 70. létech, kdy obec byla zrušená a její území využíváno pro překladiště a pro průmysl. Dále by zde měly být umístěny exponáty, které mají sakrální význam, tedy předměty, které mají něco společného s církví. Je možné, že tam umístíme i torzo původního erbu z průčelí kostela sv. Václava v Lovosicích. Měly by tam být i dokumenty o vlastní kapli a její historii jako církevního objektu. Uvažujeme i o způsobu seznámení návštěvníků s tím, k čemu má být území katastru Prosmyk využito v současné době. Podstatným záměrem je i zamýšlené umístění exponátů z archeologických nálezů, které mapují prvopočátky osídlení tohoto území. Jednou z prezentací by měla být i informace o povodních v minulosti včetně té v loňském roce. Měl by být obnoven vodočet s letopočty historických povodní, který kdysi na fasádě kaple byl.

Kdy bude kaple zpřístupněna veřejnosti?
Do otevření a zpřístupnění kaple jsou třeba ještě nejméně dva roky prací a příprav.

Připravil a foto (hv)

Z Banátu do Čech

O malé, ale významné skupině našich obyvatel, navrátilců z rumunského Banátu, nepíšeme dnes poprvé, takže ji již máme trochu v povědomí. Banátší Češi mají v Lovosicích místní skupinu organizace Sdružení Čechů z banátských Karpat, jejímž předsedou je pan Petr Klepáček. Položili jsme mu několik otázek o fungování této specifické organizace:

Můžete nám něco říci o vašem Sdružení?
Zajisté. Sdružení Čechů z banátských Karpat bylo založeno v roce 1998. Patří do něho krajané z českých obcí rumunského Banátu, zejména: Svaté Heleny, Gerníka, Rovenska, Šumice, Emantálu a Bigru, kteří se vrátili do staré vlasti po druhé světové válce a rovněž ti, kteří se vrátili do Čech po pádu totalitních režimů u nás i v Rumunsku.

Jaké je hlavní poslání této organizace?
Vyplývá to z postavení repatriantů: vzájemně si pomáhat, pomáhat zejména těm, kteří se vrátili z Banátu nedávno, nebo se ještě vracejí nyní. Pomáháme zajišťovat hlavně bydlení, zaměstnání a veškerá jednání s českými i rumunskými úřady. Jako další zajišťujeme každoroční srazy, setkání krajanů z Banátu.

Co byste stručně řekl o těchto srazech?
Například to, že se v roce 2002 takové setkání uskutečnilo v Lovosicích. Setkání jsou jednodenní. Zahajujeme ekumenickou bohoslužbou, po ní chodíváme na společný oběd. Odpoledne je vyhrazeno rozhovorům, jednáním, zprávám vedení Sdružení a jednotlivých oblastí a místních poboček. Po společné večeři následuje zábavná část setkání.

Jak jste začínal v Čechách vy ?
Přišel jsem s rodinou do Lovosic v roce 1991 ze Svaté Heleny. Bydlili jsme zde s manželkou a třemi dětmi až do doby, kdy jsme si koupili dům v Sulejovicích. Tam bydlíme dodnes.

Závěrem vám položím trochu sugestivní otázku: jak se vám tu líbí?
To je opravdu sugestivní. Asi nikdo by neodpověděl záporně, ale nám se tu opravdu líbí a jsme spokojeni. Úřady nám od samého počátku vychází vstříc. Děkuji všem, kteří nám jakkoli pomohli i jménem celé velké rodiny Klepáčků, kterých je v pěti rodinách včetně rodičů současně jednadvacet…

Díky za odpovědi.

Otázky kladl František Hruza

Co se nám nelíbí

Propagace města? Ano, ale…

Dostala se mi do ruky propagační brožura Lovosice Průvodce městem na břehu řeky Labe, kterou pro MěÚ Lovosice vyrobila firma 1,2,3..ENTER (sídlo společnosti není v publikaci uvedeno). Ne, brožura není paskvil, ale do dokonalosti má daleko. Asi bych se ani nepouštěl do detailní prohlídky a kontroly publikace, kdybych nenarazil hned v úvodní stati na tvrzení, že první zmínka o kmenech Litoměřiců a Lučanů byla v listině císaře Karla IV. v roce 1086. Karel, nebo Jindřich… Naštěstí je toto tvrzení uvedeno na pravou míru na straně, kde má slovo starosta. Nakonec co: Jindřich, nebo Karel…

Tak jsem se do toho pustil a našel dalších čtyřicet pět chyb věcných, stylistických i jazykových, vážné nedostatky ve slovosledu, větné stavbě. Netvrdím, že jsem našel všecky… Bože, Bože … ta čeština toho musí vydržet. Německou část textu jsem nekontroloval, ale mám pocit, že se Lovosice v němčině píší jako Lobositz….

Publikace je jinak docela hezky vypravena, samozřejmě s nezbytnými reklamami sponzorů, ale na první pohled působí dobře. O to větší je škoda, že ji kazí nedbalost v textové části a popiskách některých vyobrazení . Popiska snímku kostela sv. Václava působí dojmem špatně napsaného telegramu, na jiné popisce se dočtete, že v době přípravy publikace (2003) byl otevřen nový plavecký areál (ten byl otevřen v roce 1959). Několik nedůsledných pokusů oživit text použitím archaismů vypadá směšně - ne ani tak v případě použití pro popis událostí ve středověku ( …Prusové zapálili město a stříleli doň děly.), jako pro popis událostí moderní doby (stavby jedy dštících fabrik). Zbytečné chyby jsou chybějící čárky a písmena.

Dlužno podotknout, že nedávno vydaná brožura Lovosice - Oblastní mapový průvodce firmy Kompakt Poděbrady dopadla nesrovnatelně lépe. V ní jsou jen drobné, nevýznamné odchylky a jediná chyba: skutečná Myslivecká ulice je jen kousek vedle té, která je jako Myslivecká popsána na mapě…

Domnívám se, že klíč je ve výběru prováděcí firmy.

jč

Vražedná nerozvážnost aneb ještě jednou kruhový objezd u Besedy.

Křižovatka u Besedy je považovaná za jednu z nejnebezpečnějších křižovatek v Ústeckém kraji. Proto zde byl, za nemalé peníze, vybudován kruhový objezd. Pohoda. Řidiči kruhové objezdy všeobecně chválí. Ale kruhový objezd u Besedy se stal opět velmi nebezpečným proto, že přes něj vede hojně používaná pěšinka. Vedle čtyř výjezdů aut jsou zde ještě vstup a výstup pro pěší. Pěší vstup na kruhový objezd je na svahu od Centrumu. Zde někdo nechal odstranit zábradlí, aby se nemuselo obcházet a lépe se zde chodilo. Tak je cestička stále širší a používanější. Výstup je přes svodidla u Besedy. Bohužel, pro pěší ale neplatí přednost na kruhovém objezdu. A tak můžeme být častými svědky toho, jak chodec čeká na příčném šrafování, až se v proudu vozidel uvolní místo, aby mohl přecházení dokončit a nebo také nečeká a přebíhá mezi auty. Nedávno jsem byl svědkem, jak těsně před autem, vyjíždějícím z kruhového objezdu, přejížděla silnici na kolečkových bruslích dvě děvčata, tak 12 až 14 let. Měla náramnou legraci z toho, že auto před nimi muselo prudce zabrzdit. A to další také. Opravdu vražedná - nebo spíše sebevražedná - nerozvážnost. Bude se čekat na to, až na místě dodávky, která je náhodně zachycená na fotografii, bude sanitka se záchranáři u autem poraženého chodce? Nebo je možné tomu předejít účinnější zábranou?

(hv)

Zeptali jsme se za vás

Něco o financování Průmyslového a logistického centra Lovosice

Pro pořádek jen malé upřesnění: Toto není informace DZCL a.s., ani MěÚ Lovosice, který je jen zprostředkovatelem údajů v ní obsažených. Schvalování rozpočtu města a jeho čerpání je výhradně záležitost Města Lovosice a jeho zastupitelů a všechna rozhodnutí prochází usnesením zastupitelstva.

Veřejné finance, kterými bezesporu jsou finanční prostředky „městské pokladny“, jsou opravdu věcí veřejnou. K informacím o hospodaření s nimi má přístup každý občan, bude-li mít zájem. Úředníci jsou, podle zákona o informacích, požadované údaje povinni poskytnout za podmínek, které tento zákon stanovuje. Chceme touto cestou získané informace zpřístupnit i čtenářům. Požádali jsme vedoucí ekonomického odboru MěÚ Lovosice, paní Ludmilu Hazuchovou, aby nám zpracovala výpis z financování projektu Průmyslové a logistické centrum Lovosice od jeho vzniku do současnosti. Jsou to jen čísla souhrnná a my s nimi budeme dále pracovat.

(Pozn.: Podle stejného zákona má každý občan právo získat jakoukoliv informaci, která se týká veřejných záležitostí. Jen málokdo této možnosti využívá. I proto vznikají nepodložené fámy a „zaručené“ zprávy jako „jedna paní povídala…“.).

Průmyslové a logistické centrum Lovosice (PLCL) zahrnuje 1. a 2. etapu - pozemky u Lovochemie, 4. etapu - japonské firmy, firmu Indes Invest a Cukrovar.

Dopravně zbožové centrum a.s. (DZCL) spolupracuje s Městem Lovosice při realizaci průmyslových zón PLCL na základě uzavřené mandátní smlouvy s měsíční platbou 200.000 Kč. V roce 1998 bylo vloženo do DZCL a.s. 2 310 000 Kč. V roce 1999 bylo navýšeno základní jmění DZCL a.s. o 5 000 000 Kč. Město Lovosice je vlastníkem 73 akcií po 100 000 Kč.

V roce 2000 bylo v PLCL profinancováno cca 20 790 000 Kč především za nákup pozemků pro 1. a 2. etapu PLCL (financováno z úvěru), za uzavření úvěrové smlouvy a splátku úroků z tohoto úvěru.

V roce 2001 bylo použito do PLCL cca 10 695 000 Kč za nákup pozemků pro 2. a 4. etapu PLCL, tendrovou dokumentaci (s podílem dotace MMR ve výši Kč 440 000 Kč) a splátky úroků.

V roce 2002 bylo profinancováno cca 81 091 500 Kč. Největší položkou byla úhrada inženýrských sítí pro 4. etapu PLCL (s podílem dotace MMR ve výši Kč 14 266 000,- Kč), dále investice do Cukrovaru, za nákup pozemků pro 1., 2.a 4. etapu, splátky úroků, za projektovou dokumentaci pro 1.a 2. etapu, za daň z převodu nemovitostí, odvod za trvalé odnětí zemědělské půdy, za splátky DZCL vyplývající z mandátní smlouvy.

V roce 2003 (1. - 6.) bylo profinancováno cca 35 813 000 Kč především za úhrady faktur fy Skanska za inženýrské sítě 4. etapa (financováno z programu PHARE a dotace MMR cca 24 444 000 Kč ), za splátky úroků, za úhradu splátek - mandátní smlouva.

Za nákup pozemků v 1.2. a 4. etapě PLCL se k 30.6.2003 vynaložilo 57 436 000 Kč, v této částce je zahrnuta daň z převodu nemovitosti a odvod za trvalé odnětí zemědělské půdy, do infrastruktury (inženýrské sítě, projektová dokumentace) 77 034000 Kč a ostatní náklady (skrývka zeminy, archeologie) činily 4 468 000 Kč. Za nákup budovy cukrovaru se vynaložilo 5 500 000 Kč.

Město Lovosice prodalo k 30.6.2003 pozemky ve 4.etapě japonským firmám za 66 818 000 Kč.

V roce 2002 byla uzavřena smlouva s KB o uzavření úvěru ve výši 20 000 000 Kč na nákup pozemků v 1. a 2. etapě PLCL. Do 30.6.2003 bylo ve splátkách uhrazeno 5 500 000 Kč.

V roce 2003 zbývá uhradit dle splátkového kalendáře 3 000 000,- Kč, v roce 2004 pak 6 000 000 Kč a v roce 2005 zbytek úvěru 5 500 000 Kč.

K 30.6.2003 bylo na úrocích z úvěru zaplaceno 3 983 000 Kč . Dle splátkového kalendáře zbývá v roce 2003 uhradit 707 000 Kč, v roce 2004 pak 700 000 Kč a v roce 2005 zbývajících 250 000 Kč.

Kromě výše uvedených závazků vůči KB má město závazek vůči DZCL a.s. za pozemky vyplývající z uzavřených kupních smluv ve výši 4 464 000 Kč se splátkami:

11/2003	2 000 000 Kč,		12/2003	131 000 Kč,
11/2004	2 000 000 Kč,		11/2005	333 000 Kč,

dále závazek ve výši 2 400 000 Kč z uzavřené mandátní smlouvy s DZCL a.s. za 12/2000, splatný ve 12/2003.

V roce 2001 obdrželo město dotaci od MMR na tendrovou dokumentaci - 1. a 2. etapa PLCL 440 000 Kč , spoluúčast města byla 440 000 Kč.

V roce 2002 obdrželo město dotaci od MMR na inženýrské sítě - 4.etapa PLCL 14 266 000 Kč, spoluúčast města byla 16 758 076 Kč.

V roce 2003 obdržíme dotaci dle rozpočtu cca 93 000 000 od MMR ČR a Centra pro regionální rozvoj ČR na program PHARE na realizaci technické infrastruktury v 1. a 2. etapě PLCL.

K 30.6.2003 jsme obdrželi: od MMR 6 517 000 Kč, od agentury 17 926 000 Kč.

Spoluúčast města nutná pro přidělení této dotace byla 49 802 000 Kč.

Připravil -hv-