Začátkem dubna se v sále lovosické knihovny konala beseda s lovosickým rodákem, zahraničním zpravodajem ČT, Václavem Černohorským. Mnozí ho znají i osobně, nejen z televize, i proto byla přednáška hojně navštívená. Václav se narodil v Ústí nad Labem, v Lovosicích žije od svých dvou let. Jeho rodiče zde provozují hostinec. Má ještě sestru Vandu. Absolvoval lovosické víceleté gymnázium, kde maturoval v roce 1999. Následně studoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. První zkušenosti v médiích získal v televizi Z1, později působil v Lidových novinách. Na konci roku 2011 dostal nabídku pracovat ve zpravodajství České televize, kde je od roku 2012 redaktorem zahraniční redakce. Nějakou dobu byl zároveň moderátorem pořadu Horizont ČT24. Od přelomu let 2015 a 2016 je zahraničním zpravodajem ČT v Německu v Berlíně, kde vystřídal Martina Jonáše.
Na úvodní dotaz, jak Německo přistupuje k dědictví dvou světových válek, uvedl, že vyrovnání se s minulostí neproběhlo bez problémů, jednoznačné přiznání viny a opakované omluvy ale byly a jsou nedílnou součástí politiky všech poválečných německých vlád. Tuto kulturu podle něj dokazuje i bezpočet památníků věnovaných holokaustu, včetně toho v centru Berlína. Vinu Německa relativizuje jen krajní pravice včetně některých politiků AfD.
Vztahy Německa k Česku, respektive k Čechům jsou na nejlepší úrovni v novodobé historii. K jejich zlepšení pomohlo i to, že se sudetští Němci před několika lety definitivně vzdali majetkových nároků a zástupci české vlády pravidelně navštěvují jejich sjezd.
Černohorský také pohovořil o situaci ve veřejnoprávní televizi, jejíž roli zpochybňuje část politické scény. Podle lektora lze samozřejmě ČT za některé věci kritizovat, neznamená to ale bez jakýchkoli faktů a argumentů útočit na základní principy jejího fungování a její nezastupitelnou roli. Zpravodaj nám také zodpověděl několik dotazů hlavně k migraci.
Jak podle Vašeho názoru pohlížejí průměrní Němci na uprchlíky – je situace s migrací opravdu tak kritická, jak ji líčí někteří politici? Daří se migranty vracet do zemí původu?
Každé „zprůměrování“ pokulhává. Každý to vidí jinak. Někdo až příliš idealisticky nebo naivně, někdo realisticky, někdo naprosto odmítavě. Každopádně se pohled veřejnosti změnil a řada Němců má pocit, že kapacita jejich země přijímat uprchlíky narazila na strop. U mnoha se ochota pomáhat nezměnila, ale chtějí, aby se tak dělo v zemích původu uprchlíků, před hranicemi Německa, a aby se na této pomoci podílely i další země Evropy. To, co německá veřejnost nesla nelibě, byla ztráta kontroly ze strany úřadů v roce 2015. Chaos na hranicích, díry v identifikaci běženců, chybějící řád. Spolková vláda na to reagovala a zefektivněním a zpřísněním azylové politiky dokázala alespoň část této ztracené důvěry získat zpět.
Téma vracení lidí, kteří v Německu nedostanou azyl, do zemí původu je už více než dva roky centrální a německá zástupci vlády ho téměř při každé příležitosti neopomenou zmínit. V praxi se ale repatriace často nedaří. Brání jim právní překážky související například se zdravotní či osobní situací odmítnutých azylantů nebo neochota jejich mateřských států tyto lidi přijímat zpět.
Německo se kvůli migraci nehroutí a nezaniká v plamenech. Současná situace ale samozřejmě přináší řadu problémů a úkolem politiky je jim buď přecházet, nebo je pojmenovávat a účinně řešit, nikoli je ignorovat, bagatelizovat nebo strkat hlavu do písku. Úkolem politiky každopádně není šířit paniku nebo téma jen populisticky využívat. Samozřejmě se tak ale děje, a to nejen v Česku, ale také v Německu.
Myslíte, že se problém s ekonomickými migranty objeví i v ČR (zatím sem nechtějí ani ohrožení uprchlíci)?
V Česku i v Německu se často míchají dohromady dvě témata. Lidé utíkající před konflikty nebo pronásledováním, kteří podle mezinárodního práva či místních zákonů mohou v dané zemi z humanitárních důvodů požádat o azyl (to, zda na něj mají nárok, je pak na posouzení úřadů) a ekonomická migrace. Pokud do Německa přijede někdo například z vesnice v Ghaně a požádá o azyl, tak ho s největší pravděpodobností nedostane. Pokud sem přijede za prací, tak musí splnit podmínky, které tu pro něj platí a dokázat svou kvalifikaci, a pak je za určitých podmínek možné, aby tu zůstal.
Německo, stejně jako Česko, se potýká se stárnutím populace a pokud bude chtít udržet svůj sociální systém, bez ekonomické migrace se neobejde. Země má rekordně nízkou míru nezaměstnanosti, přesto má řada firem problém zaplnit volná pracovní místa, protože o ně není zájem nebo uchazečům chybí potřebná kvalifikace. Pokud tedy chce Německo v mezinárodní konkurenci obstát a ještě udržet svůj sociální systém, musí přijít s takovými reformami, aby sem přilákalo kvalifikované, vzdělané lidi, kteří tu pak budou platit daně.
Máte rád České středohoří? Jel jste už Švestkovou dráhou?
České středohoří je jedno z nejkrásnějších míst na světě. Nadmíru zajímavá příroda, kultura, historie a navíc místo, odkud pocházím. Švestkovou dráhou, tak jak je známá dnes, jsem ještě nejel. Naposledy jsem se po této trati svezl, ještě když se jmenovala „Lovosice – Most“. (Pozn. Pod názvem Švestková dráha jsou vlaky provozovány od roku 2008.)
Václav Černohorský se zmínil, že někdy také s kameramanem zajíždějí i do jiných zemí (např. Skandinávie), když se stane něco významného a oni jsou nejblíže. Někdy se dostane i do velmi nepříjemných situací. Přejme mu, aby se z nich vždy bezpečně dostal.
Eva Hozmanová, foto archiv knihovny