Třídění odpadu II.
Využitelné složky komunálního odpadu

Systém sběru využitelných složek komunálního odpadu zajišťuje ve spolupráci s Městem Lovosice společnost BEC odpady s.r.o. Systém, který poskytuje možnost odděleného sběru tří základních komodit (plast, papír, sklo) a nápojových kartonů, je tvořen sítí sběrných stanovišť osazených barevně rozlišenými kontejnery a mobilním sběrem plastových pytlů s vytříděným materiálem.

Stanoviště barevných kontejnerů jsou rozmístěna zejména v částech města s převažující sídlištní a bytovou zástavbou. Na jednotlivých kontejnerech jsou umístěny nálepky s popisem, vyobrazením a označením obalů a odpadů, které je možné do kontejnerů vhazovat. Separovaný sběr do plastových pytlů probíhá ve vybraných lokalitách (části města s převládající zástavbou rodinných domů). Plastové pytle se používají pro oddělený sběr plastů a nápojových kartonů a papírových obalů či odpadů.

Obalové odpady, které je možné zhodnocovat, jsou opatřené identifikačním značením podle ČSN 77 0052-2. Označení je tvořeno identifikačním kódem a grafickou značkou nebo pouze identifikačním kódem (číselné a/nebo písmenné označení druhu obalového materiálu). Tento symbol usnadňuje spotřebiteli rozhodování, kam který odpad správně odložit.

Identifikační kódy používané pro plasty: písmenné PET, HDPE, LDPE, PP, PS, číselné kódy 1 až 19, pro papír PAP, 20 až 39, pro sklo GL, 70 až 79, pro kombinované materiály C/písmenný kód materiálu převažujícího svou plošnou hmotností, číselné kódy pro kombinované materiály 80 až 99.

Pro odkládání obalů a výrobků z plastů slouží kontejnery se žlutým víkem a žluté pytle. Do žlutých kontejnerů na plasty se odkládají PET láhve, kelímky, sáčky, fólie, polystyrén, plastové hračky, plastové nádobí apod. Stejně tak nápojové kartony (krabice od mléka, džusů, vína) patří do žlutého kontejneru, sbírají se společně s plasty. Sběr nápojových kartonů je označen oranžovou samolepkou. Plastové obaly, zejména PET láhve, a nápojové kartony je vhodné před odložením do kontejneru sešlápnout nebo stlačit. Do nádob na plasty nepatří linolea, obaly od nebezpečných látek, obaly od motorových olejů, novodurové trubky.

Pro odkládání skleněných obalů a tabulového skla všech barev slouží kontejnery se zeleným víkem. Do zelených kontejnerů patří: láhve, sklenice, skleničky, tabulové sklo. Naopak do těchto kontejnerů nepatří keramika, porcelán, autoskla, zrcadla, drátěná skla, skleněné obaly od nebezpečných látek.

Pro sběr papíru jsou určeny kontejnery s modrým víkem a modré pytle. Tyto kontejnery slouží k odkládání novin, časopisů, lepenky, kartonů, kancelářských papírů, reklamních letáků, telefonních seznamů, krabic, papírových obalů apod. Do kontejnerů nepatří znečištěné nebo mastné papíry, hygienické potřeby, pleny, voskovaný a uhlový papír.

Všem občanům Lovosic, kteří odpady třídí a do příslušných nádob odhazují pouze odpady, pro které jsou nádoby určeny, děkujeme. Umožňují tak účelné dotřídění odpadů a jejich další zpracování a využití.

Stání kontejnerů na tříděný odpad by mohlo být vždy takto upravené. Také je na občanech, aby do kontejnerů dávali jen to, co tam patří a v upraveném stavu. Zejména v kontejnerech na plasty často již není místo do doby pravidelného odvozu proto, že plastové lahve nejsou patřičně stlačeny a zabírají pak velký prostor. Proto bývají kontejnery plastů často přeplněné. Bohužel se stává také to, že do kontejnerů na tříděný odpad je sypán odpad všeho druhu. Tím se tříděný znehodnocuje a značně komplikuje nebo znemožňuje další jeho zpracování.

Ing. Ilona Kubíčková, BEC odpady, s.r.o.,foto (hv)

Lovosicko krátce

Obec Chodovlice má od 1.12.2005 své webové stránky (http://www.chodovlice.cz). Kromě stránky Obecní úřad se zde můžete dočíst o Historii obce, nechybí ani rubriky Aktuality, Zajímavosti, Fotogalerie (24 obrázků, např. ze stavění máje v roce 2005, historické pohlednice, Mikulášská nadílka 2005 aj.) a Dopravní dostupnost s mapou. Vyšlo se vstříc i podnikatelům, nabízí se rubrika Kontakty (zde třeba zjistíte, kdo nabízí výuku jízdy na koních).

Dne 11. července se uskutečnila v Muzeu českého granátu v Třebenicích vernisáž výstavy Dana Richtera Výběr z celoživotního díla (poslední obrazy jsou z roku 2006). Úvodní slovo pronesl Ing. Otakar Špecinger. Návštěvníci uvidí snové portréty, krajiny inspirované blízkým okolím (Jaro ve Středohoří, Večerní Labe, Vrby pod Košťálovem a mnohé další, často je dominantou blízký Hamburk), akty i autoportréty. Malíř žije dlouhá léta v domě a ateliéru přímo v srdci Českého středohoří. Jeho obrazy vycházejí z přesvědčení o duchovních základech a poslání umělecké tvorby. V publikaci ke své poslední výstavě končí slovy. A tak srdečné poděkování, pozdravení a přání Dobra a krásy všem dobrým a ušlechtilým lidem, které jsem na své životní pouti potkal. Pokud nejste stoprocentní zastánci realismu, ale naopak preferujete mystiku, fantazii a tajemství, neopomeňte výstavu navštívit, je pravděpodobně skutečně poslední, malíř už vystavovat nechce. Za první měsíc ji navštívilo přes 1500 návštěvníků, někteří z Německa, Ruska, ale i ze zámoří. A zápisy v pamětní knize jsou plny superlativů. K výstavě vydalo Město Třebenice výpravnou publikaci se 16 barevnými reprodukcemi. Výstava potrvá do 22. září 2006.

Tzv. „hladový kámen“ pod Tyršovým mostem v Děčíně vyčníval koncem července nad hladinu znamenalo to i zastavení lodní dopravy na dolním toku Labe, a to 20. července. Hladina Labe v Ústí n./L. se pohybovala na vodočtu jen okolo 150 cm, během tři dnů se snížila o metr. Ztráty podniků jdou do statisíců, kamionová doprava je dražší.

V sobotu 29. července slavily Čížkovice 730 let od první zmínky o obci. První písemná zmínka o Čížkovicích pochází z roku 1276, kdy obec byla rozdělena na dvě části. Menší část patřila vladykovi Čáslavovi a větší pak byla majetkem kláštera sv. Jiří v Praze. Oslavy byly spojeny s Jakubskou poutí. Oslavy zahájil starosta Simon Kimmer u pomníku padlých na návsi a poté se všichni za doprovodu dechové kapely přemístili na hřiště, kde celý den až do pozdního večera probíhaly kulturní vystoupení a sportovní akce. Občané dostali i občerstvení, má známá si pochvalovala kuře, kulturní program (hlavně vystoupení baletu s mečem) i tanec se starostou. Večer byl ve 22 hodin ohňostroj a pak zábava na hřišti pokračovala. Oslavy se zkrátka povedly. O týden dříve se konal 8. ročník soutěže hasičských družstev

V obci Chotěšov se chystá výstavba rodinných domků na 39 parcelách, inženýrské sítě zavede obec. Obec je pro budoucí stavitele přitažlivá, do větších měst je blízko a v roce 1998 sem byl zaveden plyn. Počet obyvatel by se mohl zvýšit o 100-120 obyvatel. Letos obec připravila pro své obyvatele altán, kde jsou pořádány zábavy.

V Libochovicích byla rekonstruována malá hraběcí vodní elektrárna na Ohři, postavená původně v roce 1901, která je technickou památkou od roku 1995. Svému účelu přestala sloužit 50. letech minulého století a pak byla využívána pouze jako transformátorovna. Je vybavena dvěma turbínami o výkonu 2x250 kW a proud je dodáván do sítě ČEZ. Současně byl opraven i jez a to jednak kvůli provozu elektrárny, jednak kvůli bezpečnosti jezu. Práce na novém zprovoznění začaly v roce 2004, v červenci 2005 začal zkušební provoz, který trval jeden rok. Investory firmy EWA s.r.o., Libochovice jsou pánové Josef Kelich, Jiří Procházka a Ing. Miroslav Křivánek. Roční výroba malé vodní elektrárny nepřekročí 3000 MWh/rok. Na vodním díle bude v nejbližší době postaven i rybochod.

V březnu 1971 byl schválen kronikářem Města Lovosice František Frühauf, ředitel gymnázia v Lovosicích v.v. Zajímavé ovšem je to, že již jako mladý učitel našel v roce 1946 v blízkosti kopce Boreč prastarý poklad a že se zřejmě zajímal o archeologii. Byl to poklad z doby kamenné, 23 pazourkových čepelí starých asi 4000 let. Ve své době byly čepele velmi ceněné, v tomto případě šlo o polotovary pro výrobu nožů, dláta, škrabadla a rydla. Pan učitel předal nález do teplického muzea. Dnes už nelze zjistit bližší podrobnosti, nálezce už bohužel není dlouhá léta mezi námi. Nástroje zřejmě vyrobili lidé šňůrové keramiky a měly asi sloužit jako oběť pro božstvo na Borči.

Hz

Kvalita lidského života
aneb nejde jenom o délku života a o zdraví.

Motto: Více lidí na Zemi není proto, že lidé se najednou začali rodit jako králíci, ale proto, že přestali umírat jako mouchy (konsultant OSN Peter Adamson v roce 1998)

V článku Jde to k lepšímu aneb Trendy a zkreslování reality jsem napsal, že katastrofický popis stavu světa a jeho ještě katastrofičtějšího vývoje („Litanie“), který každoročně od roku 1984 vydává a aktualisuje editor Lester Brown a jeho Worldwatch Institute, nelze doložit. Jediný správný postup je hodnotit TRENDY, což znamená, že musíme hodnotit směr dlouhodobého vývoje.

Uvedl jsem také (Jde to k lepšímu…; Příklad 1 až Příklad 4), že:

• podíl mladých negramotných lidí (ve věku do dvaceti let) klesl od roku 1930 do roku 1990 ze 75% na 16%;
• přestože od roku 1970 do roku 1994 přibylo v rozvojových zemích asi 750 milionů lidí, zvýšil se v těchto 25 letech podíl lidí, kteří mají přístup k nezávadné pitné vodě, ze 30% na 80%, a podíl lidí, kteří mohou využívat hygienická zařízení (sanitaci) se v tomto období zvýšil z 23% asi na 53%;
• je pravda, že subsaharská Afrika má nejvíce hladovějících lidí na světe, ale v roce 1970 jich hladovělo 38% a v roce 1996 klesl podíl hladovějících na 33%;
• průměrný příjem potravin v rozvojových zemích se zvýšil během devadesátých let minulého století o 8% (z 2.463 kalorií na osobu a den na 2.663 kalorií na osobu a den).

Kvalita lidského života neznamená jenom zdraví nebo délku života. K ukazatelům kvality života nepochybně patří i možnost vzdělání, úroveň hygieny a sanitace, a správná a dostatečná výživa.

Počet lidí na Zemi se každým dnem zvyšuje. Výrazný růst lidské populace započal kolem roku 1950, kdy bylo na Zemi přes 2 miliardy lidí, a pravděpodobně skončí někdy kolem roku 2050, kdy bude na Zemi asi 9 miliard lidí. Tento růst NENÍ důsledkem toho, že lidé v rozvojových zemích mají stále více dětí. Příčinou růstu JE významný pokles úmrtnosti, dosažený zlepšenou dostupností výživy, léků, pitné vody a komunální hygieny.

Často se mluví o přelidnění Země. Počet lidí sám o sobě nepředstavuje problém. Nejlidnatější světová oblast, jihovýchodní Asie, má stejný počet lidí na čtvereční kilometr jako Velká Británie. Nizozemsko a Belgie jsou mnohem hustěji obydlené než Indie, a Dánsko má hustější osídlení než Indonésie.

Dnes existují dva výklady přelidnění. Jeden výklad hlásá teorii hladovějících rodin, které žijí v ubohých a stísněných podmínkách a předčasně umírají. To však není důsledek přelidnění, ale chudoby, což je jiný problém. Druhý výklad vychází z toho, že pokud není nějaká populace ve své oblasti schopna se sama uživit, je tato oblast přelidněná. Je ale nesprávné tvrdit, že populace by se měla uživit jen ze zdrojů oblasti, ve které žije, protože základní myšlenkou tržní ekonomiky je „produkce není vázána na místo poptávky, ale na místo, kde je nejefektivnější“.

V souvislosti s takto pojatým přelidněním je třeba si uvědomit, že se stále bude zvyšovat počet obyvatel měst. Standardní učebnice ekologie nemají pravdu, když tvrdí, že „bohaté ani chudé země již nemohou pojmout tak rozsáhlé počty obyvatel, protože i ve městech žijí lidé v nuzných podmínkách bez dostatku vody a bez hygienického zázemí“. Z hlediska západních standardů skutečně žije značné množství chudých lidí nuzné životy v příměstských slumech, ale dokonce i tito lidé žijí lépe než na venkově. V hustě obydlených oblastech ubývá nejvážnějších infekčních nemocí jakými jsou malárie a spavá nemoc, protože ve slumech zbývá méně prostoru pro mokřiny, kde se rodí komáři a mouchy. Nejen zásobování vodou a kanalisace, ale zejména zdravotnictví jsou ve městech přístupnější než na venkově. Ve městech je také snadnější získat vzdělání, a obyvatelé měst jsou v průměru lépe živeni a je zde méně podvyživených.

Skutečnými centry chudoby jsou venkovské oblasti. Městské oblasti v rozvojových zemích vytvářejí dvě třetiny HDP, ačkoliv mají jen asi jednu třetinu obyvatel. Podle World Resources Institute „města rostou proto, že poskytují v průměru větší sociální a ekonomické výhody než venkovské oblasti“.

Hlavním ukazatelem měření úrovně blahobytu je střední délka života. Střední délka života v Evropě se od počátku 19. století za asi 150 let zdvojnásobila - z původních asi pětatřiceti let na více než sedmdesát let. V rozvojovém světě byla ještě na počátku dvacátého století střední délka života kolem třiceti let. V roce 1945 dosáhla 41 let, a v roce 1998 stoupla až na 68 let.

Zvyšování střední délky života není způsobena tím, že všichni žijeme déle, ale tím, že méně lidí brzy zemře, a proto je prodloužení střední délky života také výsledkem výrazného poklesu úmrtnosti kojenců. Až do 15. století byla kojenecká úmrtnost v Evropě kolem 50%. V roce 2000 ale klesla na 0,4%. V rozvojovém světě jsou první věrohodné statistiky až z roku 1950. V tomto roce byla kojenecká úmrtnost v rozvojových zemím asi 18%. a v roce 1995 klesla na 6%. Vliv kojenecké úmrtnosti na střední délku života si můžeme představit na následujícím příkladu.

Na ostrůvku se narodí deset dětí. Pět z nich do jednoho roku zemře, zbývajících pět žije do 70 let. Střední délka života těchto dětí bude 35 let. Na sousedním ostrově se narodí také deset dětí. Na tomto ostrově ale žije lékař, který dokáže děti léčit tak, že do roka zemře jen jedno z nich. Zbylých devět se dožije 70 let. Střední délka života dětí na tomto druhém ostrově bude 63 let.

Zatím se zdá, že sice žijeme déle, ale nemáme delší život jen proto, abychom mohli být déle nemocní? Odpověď je jediná - NE. Během posledních století se naše zdraví všeobecně zlepšovalo. Máme mylné představy o životě v minulých dobách. Realitu 18. století líčí renomovaný historik Princetonské university Lawrence Stone:

Téměř naprostý nedostatek povědomí o osobní a veřejné hygieně vedl k tomu, že nakažené potraviny a voda představovaly trvalé risiko… Výsledkem primitivních hygienických podmínek byly opakovaně se vyskytující bakteriální žaludeční a střevní infekce, z nichž byla nejobávanější úplavice… Chronické byly žaludeční poruchy ze špatně vyvážené stravy bohatých a z konsumace zkaženého jídla u chudých… Výskyt střevních červů znamenal pro lidi pomalu postupující, nechutné a ochromující potíže a trápení… V řadě špatně vysušených mokřinatých oblastí lidi běžně ničily stále se vracející vlny malárie… Zoufalá byla pomalá, neodstranitelná a ničivá síla tuberkulózy… Pro ženu bylo narození dítěte velmi nebezpečným zážitkem… Všude neustále hrozila náhodná smrt v důsledku zanedbání, nedbalosti, nebo kontaktu s koněm - ten byl zřejmě stejně nebezpečný jako dnes automobily nebo působení živlů jako například vody.

Zapomíná se i na to, že zdravá a přitažlivá byla vždy jen malá část dospělého obyvatelstva, a že normální bylo být smradlavý a špinavý… Mužům i ženám muselo velmi často páchnout z úst ze zkažených zubů a neustálých žaludečních potíží, což se dá doložit z řady zdrojů… Mimořádně časté a dlouhodobé byly také hnisavé vředy, ekzémy, svrab, nežity a další nechutné kožní choroby.

Které události míru úmrtnosti snížily? V prvé řadě k tomu přispěl růst životní úrovně od konce 18. století, který umožnil zlepšit výživu, ošacení a bydlení, a tím zajistil vyšší odolnost vůči nemocem. Zároveň stěhování do měst přineslo větší vzájemnou blízkost lidí, která vyvolala evoluční změny u patogenních mikrobů, což snížilo náchylnost k nákazám. Druhým hlavním důvodem bylo zlepšení veřejné hygieny, zvýšení kvality pitné vody, rozšíření kanalisace, hygienická osvěta a karanténní opatření. A třetí hlavní důvod - vývoj mediciny, který umožnil potírat infekční nemoci. Například proti černým neštovicím (dříve asi 10% všech úmrtí) se mohlo začít očkovat, záškrt lze již déle než sto let léčit antitoxinem, mor (více než 100 milionů mrtvých na konci 6. století a více než 25 milionů mrtvých v druhé polovině 14. století) byl zvládnut karanténou, deratisací, zlepšením kanalisace a zkvalitněním úrovně bydlení. Růst hustoty obyvatelstva vedl u patogenních mikrobů spalniček a planých neštovic k jejich projevu jako typicky dětských nemocí. Cholera se dostala pod kontrolu zlepšením kvality pitné vody. A v 1. polovině 20. století získali lidé léky a antibiotika na nemoci jako zápal plic, syfilis, kapavku, meningitidu, a později i tyfové nákazy a střevní tyfus. Opačným směrem, tedy vzestupem úmrtnosti, působilo od roku 1980 šíření viru HIV, který ve svém vrcholném období v roce 1995 vykazoval 16,4 úmrtí na 100 tisíc lidí, což je úroveň srovnatelná s úmrtností na syfilitidu na počátku 20%. století. V průběhu tohoto roku (1995) ale již byly nasazeny nové kombinace léků a počet úmrtí na AIDS v roce 1998 klesl na pouhých 4,9 na 100 tisíc lidí.

Zajímavý je i pohled na vykazovanou nemocnost. Statistika ukazuje, že čím žijeme déle, tím méně často jsme nemocní tak, že omezíme aktivitu nebo nejdeme do práce. Lidé v subsaharské Africe se střední délkou života 50 let stráví v pracovní neschopnosti asi 15% svého života, tedy asi 7,5 roku. Evropan se střední délkou života 77 let potřebuje neschopenku jen na 8% svého života, tedy jen asi na 6,25 roku. Tento příznivý trend ale přináší překvapení - ano, my obyvatelé „rozvinutých“ zemí jsme méně často nemocní, ale zároveň každé období nemoci trvá déle.

A jaký je závěr? Kvalita lidského života se zlepšila a zlepšení je patrné v průmyslových i v rozvojových zemích:

1. Dožíváme se ve srovnání se stavem před sto lety více než dvojnásobného věku.
2. Kojenecká úmrtnost klesla asi z 50% před pěti sty lety na 0,4% dnes.
3. Podíl mladých negramotných lidí (ve věku do dvaceti let) klesl od roku 1930 do roku 1990 ze 75% na 16%.
4. Podíl lidí, kteří mají přístup k nezávadné pitné vodě, se v posledních 25 letech zvýšil ze 30% na 80%.
5. Podíl lidí, kteří mohou využívat hygienická zařízení (sanitaci) se ve stejném období (posledních 25 let) zvýšil z 23% asi na 53%.
6. Podíl hladovějících lidí v subsaharské Africe, kde je nejvíce hladovějících lidí na světě, klesl za posledních 25 let z 38% na 33%.
7. Průměrný příjem potravin v rozvojových zemích se zvýšil během devadesátých let minulého století o 8% (z 2.463 kalorií na osobu a den na 2.663 kalorií na osobu a den).

Pro zlepšení podmínek v Africe, která je na tom z rozvojového světa zejména kvůli rozšíření nemoci AIDS nejhůře, je nutné udělat ještě hodně a to nejenom v prevenci AIDS, ale i dostupnosti potravin a v hospodářské produkci. Je ale důležité zdůraznit, že více než 85% celé světové populace má naději na život v délce nejméně 60 let, což je dvojnásobek toho, co mohl člověk na Zemi očekávat ještě před sto lety. Je to neuvěřitelný pokrok v kvalitě lidského života.

Poučení z této kapitoly (Kvalita lidského života aneb nejde jenom o délku života a o zdraví.) je vyjádřeno v úvodním mottu. A na téma „jak je to s nemocností“ jsem četl jedno podle mého názoru velmi trefné vyjádření: „My si možná myslíme, že bolest v krku je přiměřený důvod k rozhodnutí zůstat v posteli a nejít do práce, ale naši předkové na to mohli mít jiný názor“.

František Ptáček