Lovosice a legendární parník Bohemia

V roce 1833 zadalo české gubernium stavební firmě A. Lanna regulaci dolní Vltavy a Labe. Regulační práce na dolním Labi byly dokončeny v roce 1836 a umožňovaly využít řeku k pravidelné plavbě většími čluny. Na takovou příležitost čekal anglický plavební podnikatel John Andrews, který po založení paroplavebního podniku ve Vídni (1829) a v Gmundenu (1839) založil v roce 1841 paroplavební podnik i v Praze. Jeho zaměstnanec (a od roku 1842 i společník) John Ruston postavil pro tento paroplavební podnik parník „Bohemia“, který byl dokončen v květnu 1841. Pravidelné plavby mezi Obřístvím a Drážďany byly zahájeny 12. června 1841. Parník „Bohemia“ byl zrušen v roce 1856. Jeho parní stroj, vyrobený v roce 1840 firmou John Penn&Son, Greenwich, byl v roce 1857 přenesen do parníku „Stadt Meissen“ a odtud v roce 1883 do parníku „Pillnitz“, který byl v roce 1927 přejmenován na „Diesbar“, kde tento stroj pracuje dodnes.

Parník „Bohemia“ (a poté i parník „Germania“) byl 37 metrů dlouhý, největší šířka byla 4,7 metru (šířka přes kolesnice 8,7 metru), a nejvyšší ponor byl 0,5 m při celkové hmotnosti 55 tun. Parní stroj měl při 54 provozních otáčkách za minutu indikovaný výkon 75 koní (asi 55 kW).

Nejvyšší počet cestujících byl 140. Desetičlennou posádku tvořili kapitán, kormidelník, strojník, dva topiči, dva lodníci, konduktér, kuchař a steward. Cestující měli na lodi salon 1. třídy asi pro 40 osob, salon 2. třídy pro asi 30 osob, apartement pro asi 12 dam, a nad celou lodí kromě přídě byla paluba pro asi 60 osob. Světlá výška prostorů pro cestující byla asi 1,85 metru. Toalety byly na obou bocích lodě v přístavcích kolesnic. Průměrná cestovní rychlost byla 15 km/hod po proudu, 9,5 km/hod proti proudu, nejvyšší rychlost v klidné vodě byla asi 17 km/hod.

Následující kresba ukazuje přistání a slavnostní uvítání parníku „Bohemia“ v Litoměřicích na první plavbě z Obříství do Drážďan dne 26. 5. 1841. Na palubě bylo při této plavbě asi 20 osob - Andrews, Ruston, kormidelník Schade, strojník Dingly, dva topiči, tři lodníci, kuchař a steward, čtyři členové úřední komise, a několik významných hostů a novinářů. Členové úřední komise sestavili o této zkušební plavbě zprávu, kterou již 31. května 1841 předali zemskému guberniu.

V červnu 1841 vykonala „Bohemia“ celkem pět plaveb z Obříství do Drážďan a zpět. Úspěch cestování parníkem byl takový, že společnost postavila a provozovala na této trati druhý parník „Germania“. Cestující mohli využít k nástupu na loď a k výstupu z lodi následující stanice: Praha, Obříství, Mělník, Roudnice, Litoměřice, Lovosice, Ústí n.L., Děčín, Hřensko, Bad Schandau, Königstein, Rathen, Pirna, Pillnitz a Dresden. Za cestu po proudu z Lovosic do Drážďan zaplatil cestující v 1. třídě 5 zl. 70 krejcarů, ve 2. třídě 3 zl. 80 krejcarů. Jízdné proti proudu z Drážďan do Lovosic bylo v 1. třídě 4 saské tolary, ve 2. třídě 3 saské tolary.

Na následujícím obrázku je jizdenka ze dne 24. 5. 1845 na cestu 2. třídou z Lovosic do Prahy (z Lovosic do Obříství parníkem, a z Obříství do Prahy omnibusem „bez příplatku“) v ceně jednoho zlatého a 32 krejcarů..

Poznamenávám, že cesta z Lovosic do Prahy trvala poštovským rychlíkem sedm a čtvrt hodiny, dostavníkem z Litoměřic devět a tři čtvrtě hodiny. Cesta parníkem z Lovosic do Prahy (z Lovosic do Obříství parníkem, a z Obříství do Prahy omnibusem) trvala asi 12 hodin.

Pro propagaci cestování parníkem a železnicí vydalo v roce 1858 nakladatelství K. André „Panorama pro turisty na železnici a parnících mezi Prahou a Drážďany“. Následující obrázky jsou ukázkami z tohoto díla.

Od roku 1851, kdy Ruston prodal parníky Bohemia, Germania a Constitution (později Saxonia) Saské paroplavební společnosti v Drážďanech, osobní parníky této společnosti na Labi zdomácněly a osobní paroplavba se udržela i po zřízení železnice mezi Prahou a Drážďany. Se vzrůstajícím počtem přepravovaných osob se pouze změnilo jejich složení - od „dálkových“ cestujících k místnímu obyvatelstvu Polabí a k turistům. A je-li alespoň trochu vody, můžeme i dnes vidět moderní motorové výletní lodě německých rejdařů při četných zájezdových plavbách (Kreuzfahrten) po německém i českém Labi.

Podklady pro tento článek poskytla kniha Miroslava Huberta „Legendární parník Bohemia“, Praha 2002

František Ptáček

Bitva u Lovosic

Udržovaná kaplička u hřbitova připomíná bitvu u Lovosic r. 1756

Když se Fridrich II. v roce 1756 dozvěděl, že Marie Terezie proti němu získala spojence v Sasku, Švédsku a Polsku, začal sám útočit: v létě obsadil Sasko a začátkem září přešel se svojí armádou severní hranice Čech u Ústí n. Labem. Proti němu byla vyslána rakouská armáda pod velením maršála Browne, která se s pruskou armádou střetla 1. října 1756 u Lovosic. Maršál Browne proti pruské přesile předvedl své vojenské umění a aby unikl drtivé porážce, úspěšným taktickým manévrováním armádu vyvedl z bitvy a ustoupil směrem do středních Čech. Pruský král nevyužil této výhody a ustupující císařskou armádu nepronásledoval. Druhého dne Prusové bez boje obsazují Lovosice. Král si generální štáb, který měl ve Vchynicích, přeložil do lovosického zámku, kde se zdržel asi 14 dnů. Koncem měsíce, vědom si blížící se zimy včetně možných problémů s ubytováním a zásobováním armády na cizím území, se s armádou stáhl zpět do Slezska a Saska.Vítězství si ale přivlastňovaly obě strany. Rakouské vojsko oslavovalo je slavným "Tedeum" v Budyni a prušácké slavným "Tedeum" v Lovosicích. Bitvě dle současných zápisů přihlíželo hojně diváků ze Sulejovické obory, která v té době chovala na 300 jelenů. Nejvíce diváků bylo na Radobýlu. Letošní nekrvavá rekonstrukce bitvy si snad také své příznivce najde, naši předkové zřejmě měli drsnější vkus. (I když – v televizi také vidíte válku v přímém přenosu!)Prusko-rakouský konflikt, známý jako války o slezské dědictví, probíhající v rámci sedmileté války, se nevyvíjel pro Habsburskou říši příliš dobře. V bitvě u Lovosic 1. října 1756 a pak u Štěrbohol 6. května 1757 byli Rakušané poraženi (generál Brown byl smrtelně raněn dělovou koulí) a Prusové oblehli Prahu. Na pomoc Praze ale vytáhlo z Moravy vojsko v čele s hrabětem Leopoldem Daunem a s Prusy se střetli u Kolína. Zdánlivě ztracená bitva se změnila v rakouské vítězství. Na bojišti ukořistili 22 pruských praporů a 45 děl. Prusové ztratili 392 důstojníků a 13 376 prostých vojáků - z toho 5.380 bylo zajato, Rakušané přišli o 360 důstojníků a 7.754 mužů. Tak vítězství patřilo jednou Prusům, jindy Rakousku. Ani předchozí porážky, ani toto vítězství nepřinesly rozhodnutí prusko-rakouského konfliktu. Válka skončila až v r. 1763 smírem, nevýhodným pro rakouskou stranu. Habsburské mocnářství jím definitivně přišlo o Slezsko a Kladsko. To ale mohlo být padlým vojákům obou stran lhostejné.

V bitvě u Lovosic byl na rakouské straně těžce zraněn generál Radicatti, na následky zranění zemřel a byl pochován v litoměřické katedrále. Vdova po něm nechala na místě bojiště (naproti dnešnímu hřbitovu) postavit kapličku Panny Marie Einsiedelské. Na zadní straně kapličky je nyní deska s českým nápisem: Na paměť padlých vojáků v bitvě u Lovosic 1756. Za kapličkou je hrobka, do které byly ukládány ostatky padlých vojáků obou armád, jak byly v okolí během let nacházeny. Před kapličkou stojí lípa, zasazená snad brzy po postavení kaple.

Loni v červenci byly na zahradě manželů Křtěnových v Lovosicích nalezeny při budování bazénu ostatky vojáka, který v bitvě u Lovosic padl. Nález vzbudil v okolí zájem, ale již 20. srpna 2005 si jej archeologové odvezli, aby určili stáří vojáka a příčinu úmrtí. Pozůstatky bojujících mohou být nacházeny i nadále, padlých bylo přes 5000 a všichni do hrobky u kapičky uloženi nebyli. Na čele měla kostra průstřel po velké kulce. Průzkum zbytků uniformy a knoflíků měl určit, na které straně voják bojoval.

Archeoložka Jana Hlavová z Ústavu archeologické památkové péče severozápadních Čech dokončila v dubnu zkoumání kostry a zjistila, že jde o muže ve věku 35-50 let, který ležel v samostatném hrobě. Měřil asi 183 cm, byl tedy na tehdejší dobu poměrně vysoký a trpěl parodontózou. Přestože se našlo téměř čtyřicet knoflíků a kulka ráže asi 17 mm, nebylo dosud možno určit, na které straně padlý voják bojoval. Ale objev jeho hrobu jako by měl připomenout, že výročí Bitvy u Lovosic se blíží.

O této první bitvě sedmileté války byla kromě publikace Alfonse Dopsche „Treffen bei Lobositz“ napsána i další díla. Je zajímavé, že transkripce rakouského vojevůdce se různí - Brown, Browne, ale podle Dopsche dokonce Broun. Dopsch ve své práci vycházel z memoárů mnoha důstojníků a dobových článků v novinách a časopisech. Bitvu u Lovosic ale popsal také její přímý účastník Ulrich Braecker, tkadlec ze švýcarského údolí Tockenburg. Braecker se dostal do rakouského zajetí a svá dobrodružství vypsal v životopisné knize „Der arme Mann in Tockenburg“. Na základě jeho vzpomínek napsal nejznámější východoněmecký dramatik Peter Hacks (21.3.1928- 28.8.2003) divadelní hru „Die Schlacht bei Lobositz“ (Bitva u Lovosic 1956), formálně byla vytvořena pod vlivem Bertholda Brechta a zabývá se problémem pruského militarismu (Hacks kvůli bojkotu Brechtových her přesídlil v 50. letech ze Spolkové republiky Německo do Německé demokratické republiky). Hra byla také přeložena do češtiny a v roce 1960 ji mělo na repertoáru Mostecké divadlo pracujících. Hacksovy hry byly populární, velký úspěch mělo monodrama Rozhovor v domě Steinových o nepřítomném panu Goethovi.

Hz

Město Lovosice, jakkoliv bylo v roce 1756 výrazně menší než dnes, mělo již tehdy určitý význam. Zaprvé jako poštovní stanice na důležité trase Praha – Drážďany, zadruhé jako tržní centrum, kde mělo velký význam zejména to, že odsud bylo Labe splavné v jakoukoliv roční dobu i pro větší lodě. Další faktory byly tehdy ještě nevýznamné, rozsáhlé tovární haly směrem na Sulejovice tehdy zcela chyběly a místo nich se tu rozprostírala otevřená zemědělská krajina.

Potok, který protéká v široké lučinaté nížině, nyní přesně regulován mezi hrázemi a u Lovosic v ohybu vtéká do Labe, rozbahňoval tehdy, před regulací, celou tuto nížinu, čímž dal podnět k vybudování mnoha rybníků. U Sulejovic protékal oborou, obklopenou kamennou zdí. I přes tehdy patrně nevelký stav vody musel tvořit významnou taktickou překážku, která byla také Brounem vhodně využita ku jeho prospěchu. Nížina, ve které potok tekl, je jen velmi nevýrazně vymezena, na severu se rozšiřuje do krajiny plné polí, která je zase na jedné straně proti Lovoši ohraničena celkem vysokým a strmým homolovitým kopcem, na druhé návrším u vsi Radostice.

Na úbočí Lovoše se nacházejí vinice, které tehdy zabíraly velkou plochu, po nichž dnes zůstaly jen jednotlivé zídky a již tehdy zmiňované domky.

Radostické návrší tvoří vynikající krytou pozici a vybíhá v plošinu až k Homolce, kde pozvolna klesá proti Sulejovicím. Něco níže pod Radosticemi, ale stále dost vysoko, aby odsud bylo možno ovládat rovinu u Lovosic, nachází se ves Vchynice. Mezi Lovošem a Radostickým kopcem ubíhá kraj směrem na Lovosice, přes který vede cesta přes Bílinku a Velemín na Teplice.

Mezi Lovosicemi a Sulejovicemi se tehdy nacházel příkop, jehož význam je dnes již sotva zjistitelný. Po důkladném srovnání jednotlivých poznámek, učiněných k němu v různých zprávách, se současným stavem však nemohu souhlasit s Granierem, který bojiště také navštívil, když se domnívá, že tento příkop „jest naznačen dnešní cestou mezi oběma obcemi“. Údaje „Österr. Journal“, kterému je pro jeho charakter v tomto možno důvěřovat, je pravda někde jinde. Informuje nás totiž, že rakouská kavalerie stála mezi tímto příkopem a vsí Sulejovicemi, což předpokládá, že probíhal paralelně před dnešní silnicí, nebo pod ostrým úhlem. To by odpovídalo i „Preuß. Journal“, který líčí cestu „mezi příkopem a zdmi vesnice“.

Navíc byla krajnice cesty vedoucí z Lovosic na Siřejovice „takovým způsobem vyvýšena, že tvořila úvoz“. To je zřejmě druhá cesta, která je v pramenech uváděna jako za ní ležící. Labe teče těsně u paty Lovoše a stáčí se tu na sever, tam kde leží ves Lhotka nad Labem. Podél tohoto údolí, protínajícího České středohoří, vede cesta na Ústí a odtud přes Arbesau a Nollendorf na Peterswalde a Gieshübel v Sasku. Městu Lovosice tedy dominuje Lovoš, stejně jako Sulejovicím Radostický kopec.

Tady tedy Broun zaujal své, jak se vyjádřil v dopise císaři z 30. září, „dostatečně dobré“ postavení. Jeho pravé křídlo se opíralo o Labe před Prossmik, zatímco levé o rybníky mezi Sulejovicemi a Čížkovicemi. Lovosice samy ležely před rakouskými liniemi, byly však obsazeny rakouskými jednotkami, jenž měly spolu s několika bateriemi podpořit pravé křídlo. Předvoj stál pod velením generála Wieda na pláni od Lhotky nad Labem po příkop u Sulejovic. Kavalerie pod vedením generála Odonela, který převzal velení po hraběti Radicatim, jenž padl již v začátku bitvy, zaujala pozice mezi Sulejovicemi a oním příkopem, jak již zmiňováno. Svahy Lovoše byly osazeny asi 2 000 Chorvaty, jakož i rakouské předsunuté pozice u Vchynic. Délka rakouské bojové sestavy činila 6 000 kroků, stejně jako hloubka bitevního pole.

Úryvek z připravované knihy „Bitva u Lovosic“ Dr. A. Dopsch, Graz, 1892. Tato kniha vychází k 250. výročí bitvy u Lovosic poprvé po 114 letech v českém překladu J. Hofmana. Obsahuje kompletní zhodnocení všech zdrojů, zabývajících se Bitvou u Lovosic, včetně oficiálních zpráv obou bojujících stran. Veškerý text je třeba brát jako aktuální k roku 1892. Pozorný čtenář jistě nalezne rozdíly mezi dnešní podobou krajiny v okolí Lovosic a tehdejším popisem. Jména vsí a významných terénních bodů jsou přejata z originálního textu.

V příštím čísle se dočtete o síle obou bojujících stran ...

Pro Lovosický dnešek připravil ing. Sissak

V LOVOSICÍCH OŽIJE HISTORIE ROKU 1756

Válečná historie ožije již 29. září 2006 v leosparku „Osmička“. Předpokládá se účast tří stovek vojáků v historických uniformách, kteří při oslavách 250. výročí bitvy u Lovosic předvedou hodinovou ukázku bitvy mezi rakouskými a pruskými vojsky. V lesoparku „Osmička bude vytvořen stanový tábor vojáků. Ukázka hlavní bitvy se uskuteční na poli za městem mezi Lovosicemi a Vchynicemi v neděli 1. října 2006 od 13,00 hod a potrvá asi 60 minut.

Bitva u Lovosic vypukla jako první v sedmileté válce 1. října 1756 – na bitevním poli tehdy padlo 6 200 vojáků, mezi nimi byl i generál Radicati. Na jejich počest byla vybudována kaplička u hřbitova, u které se bude konat řada vzpomínkových akcí.

PROGRAM OSLAV:

Pátek 29. září

v 16 hodin – OTEVŘENÍ VOJENSKÉHO TÁBORA v lesoparku „Osmička“. Tábor bude utvořen u Labe mezi Yacht clubem a benzinovou pumpou. Součástí bude historický hostinec, který lze navštívit.

Sobota 30 září

v 9 hodin – MEZINÁRODNÍ PŘEHLÍDKA VÁLEČNÝCH HER v sále Kulturního střediska „Lovoš“. Návštěvníci mohou shlédnout rekonstrukci bitvy s 1 200 miniaturami na stole o rozměru 3 x 5m. Ukázku bitvy předvede Pražský klub válečných her se spoluúčastí klubů z Čech, Moravy, Německa a Itálie. Návštěvníci mají příležitost dozvědět se více o hraní válečných her a vyzkoušet si manipulaci s miniaturami, zakoupit pravidla, figurky i literaturu.

9 hod. -	zahájení pro návštěvníky
10 – 12 hod. -	První rekonstrukce bitvy
14 – 16 hod. -	Druhá rekonstrukce bitvy
v 11 hodin -	SLAVNOSTNÍ POCHOD z vojenského tábora do parku před zámkem, kde bude zahájení oslav a položení věnců. Poté následuje MŠE USMÍŘENÍ V KOSTELE SV. VÁCLAVA
ve 14.30 hod. -	BITEVNÍ SCÉNA „OBRANA LOVOSIC“ na „Osmičce“ v prostoru u benzinové pumpy
v 17 hodin -	KONCERT POSÁDKOVÉ HUDBY PRAHA a exhibice Čestné stráže Pódium lesoparku „Osmička“
ve 21 hodin -	POCHOD S POCHODNĚMI – z vojenského tábora na „Osmičce“ ke kapličce Panny Marie Einsiedelské u hřbitova, kde budou položeny věnce.
ve 23 hodin -	SLAVNOSTNÍ OHŇOSTROJ U LABE

Neděle 1. října

v 10 hodin –	DOBOVÝ VÝCVIK VOJSK NA „OSMIČCE“
ve 13 hodin -	BITEVNÍ SCÉNA „BOJ POD LOVOŠEM“ - na historickém bojišti mezi Lovosicemi a Vchynicemi
ve 14,30 hodin -	DEKOROVÁNÍ ÚČASTNÍKŮ BITVY A ZAKONČENÍ OSLAV u kapličky Panny Marie Einsiedelské.

V Lovosicích objeven 16. hrob ze starší doby železné

Archeologové z ÚAPP SZ Čech z Mostu při práci na pozemku společnosti Flexfill, s.r.o.

Letos v červnu a červenci proběhl menší záchranný archeologický výzkum na průmyslové zóně v areálu bývalého cukrovaru. Investorem akce byla americká společnost Flexfill s.r.o., jejímž záměrem je zde vystavět provozovnu na míchání čisticích prostředků. Archeologickým výzkumem se podařilo zachránit jednak část sídliště z pozdní doby kamenné (eneolitu) a jednak hrob ze starší doby železné.

Dva z objektů pozdní doby kamenné byly tvořeny oválnými hlubokými jámami vyplněnými tradičním odpadem, tedy jakési pravěké „smetiště“. Prostorem pro odhazování odpadu se staly až druhotně, primární funkcí jam mohlo být původně přechovávání potravin. Třetí jáma byla ještě zajímavější. V její výplni se pod vrstvou plochých kamenů vyskytoval sklad několika nádob. Důraz na zemědělskou činnost tehdejších obyvatel byl patrný z nálezu několika fragmentů zrnotěrek a drtidel, tedy kamenů sloužících ke tření a zpracovávání obilí či rostlin. Tento hodnotný soubor lze nejspíše interpretovat jako rituální dar – obětinu vyšším mocnostem, zajišťující lepší a výnosnější úrodu obilovin.

Je zřejmé, že tři objekty z pozdní doby kamenné tvoří pouze malou část sídliště. Výskyt sídlištních objektů kultury zvoncovitých pohárů (kolem roku 2300 př.n.l.) je však natolik vzácný, že jejich význam ceníme velmi vysoko. Památky této kultury známe totiž převážně z hrobů. Zajímavé jsou rovněž prostorové souvislosti nálezu. Sídlištní objekty kultury zvoncovitých pohárů mají totiž svůj nálezový protipól u nedaleko vzdálené kapličky. Zde, v bývalé Schwarzenberské ruční cihelně, odkryli lovosický učitel Gustav Just a středoškolský profesor Otto Tschakert ve 30. letech minulého století celkem 15 kostrových hrobů tohoto období. Před více než 70 lety tedy měli archeologové možnost poznat jak a kde lidé pozdní doby kamenné umírali, kdežto letošní výzkum alespoň zčásti poodhalil jak a kde tito lidé nejdříve žili.

Dalším skvostným nálezem z lovosického cukrovaru byl kostrový hrob ze starší doby železné, datovaný přibližně k roku 600 př.n.l. Obdélná hrobová jáma značných rozměrů (4x2 metry) byla orientována přesně ve směru sever – jih. Velmi zetlelá lidská kostra spočívala v hrobě v natažené poloze na zádech s hlavou k jihu. Pochovanému jedinci bylo do hrobu vloženo na poslední cestu úctyhodných 19 nádob. Z koňského zápřahu se dochovalo jedno železné udidlo a kruh, další drobnější předměty doplňovaly ještě dva nože. Zesnulý se honosil sadou zdobených bronzových šperků. Na nohách mu spočívaly dva masivní kruhové nánožníky, na krku nosil bronzový drátěný nákrčník spojený očkem a háčkem.

Odkrytý hrob ze starší doby železné datovaný přibližně k roku 600 př.n.l. Rozsáhlá hrobová jáma v sobě skrývala 19 nádob, zvířecí masitou potravu a železné a bronzové artefakty. Všechny tyto předměty znamenaly pro zesnulého a pochovaného jedince nejspíše jakousi záruku úspěšného vstupu do „života po životě“.

Sídlištní jáma kultury zvoncovitých pohárů. V období kolem roku 2300 před naším letopočtem do ní naši dávní předkové vložili obětinu v podobě keramických nádob a třecích kamenů. Tento rituální akt jim měl do budoucna nejspíše zaručit úspěšnou a výnosnou úrodu, která byla nezbytnou podmínkou pro jejich další přežití.

Během osmého až šestého století před naším letopočtem byly severozápadní a střední Čechy pod vlivem kultury bylanské, která patří mezi materiálně vůbec nejbohatěji vybavené kultury celého českého pravěku. Právě do tohoto období starší doby železné spadá i nově odkrytý hrob na pozemku společnosti Flexfill s.r.o.

V roce 2002 na stavbě japonské firmy Aoyama bylo prozkoumáno 12 velkých a bohatých hrobů kultury bylanské, takže se po jejich odkryvu již ani nedoufalo v další podobně vybavený nález. Předloni začala příprava pozemku v jižní části cukrovaru a byl objeven další. V loňském roce u nedalekého Četransu došlo k nálezu dalších dvou. A konečně v letošním parném létě byl v bývalém cukrovaru prozkoumán zatím poslední cenný hrob. Jedná se tedy již o 16. hrob ze starší doby železné nalezený v prostoru o poloměru zhruba půl kilometru za uplynulé čtyři archeologické sezóny. Najednou se zdá, že „zásoba“ hrobů bylanské kultury je v této části Lovosic snad nevyčerpatelná…

Marek Půlpán, Ústav archeologické památkové péče SZ Čech, Most
Foto z archivu ústavu a (hv)

Pamatujete se ještě?

V Lovosickém dnešku 3/1999 jsme uveřejnili fotografii nádvoří Kulturního střediska Lovoš. Tenkrát se nám už dlouhou dobu nelíbilo doslova odpuzující prostředí v sousedství kulturního zařízení města. Těšili jsme se, že se blýská na lepší časy, protože devastovaný objekt koupila soukromá firma. Měla velké plány. Tehdy se povídalo, že na nádvoří bude postaveno atrium a budova bude upravena jako ubytování. Bohužel, pro nedostatek finančních prostředků od záměru firma odstoupila a město odkoupilo objekt zpět. V roce 2001 byla dokončilo Město Lovosice úplnou rekonstrukci budovy na 10 bytových jednotek. Jednání Zastupitelstvo v únoru téhož roku schválilo finanční podmínky pro přidělování těchto nových bytů budoucím vlastníkům s finanční spoluúčastí a omezením prodeje na 20 let. A takovýto je pohled na nádvoří v Lovoši dnešních dnů. Barevnost prostředí ani barvy květinové výzdoby pavlačí a oken bytů bohužel naše černobílá fotografie neukazuje. Ale i tak - je to nádhera! Můžeme si jen přát, aby ve městě takovýchto „bolavých zubů“, jako bylo v minulosti nádvoří Lovoše, bylo co nejméně.

Připravil a foto (hv)