Ze sna mne budí Ze sna mne budí tiché kroky jak na mechu neznělé bez spěchu vstanu tedy z postele a pátrám kdo mne budí nepřijdu na nic a další pátrání mne nudí tak zas spát jdu líně s potlačenou bázní kolem staré skříně a hle: tiché kroky odtud zazní jak utajené kódy za čtyři roky mé nenošené sako právě vyšlo z módy… Tom Ha

Otakárek fenyklový

OVČÍN

Na dnešní den jsme si naplánovali výlet na poměrně málo známý  středohorský vrch Ovčín, který se zvedá  do výšky 431 m nad mořem západně od Lovosic. Na tento čedičový komolý kužel nevede žádná turistická značka.  Trochu se té cesty obávám, ale říkám si, že v nejhorším zůstanu někde na úpatí, kde budu pozorovat květenu. a další zajímavosti.

Ráno začíná šedivou oblohou slibující déšť. Sedím ve vlaku a výlet ponechávám osudu, kolem Kralup prší dost vydatně,  V Roudnici už je po dešti. V Lovosicích se oblačnost protrhává a sluníčko začíná nesměle svítit, ale je dusno a kopečky v oparu, Milešovku si víc domýšlíme než vidíme.

Louky podél silnice, to jsou barevné koberce utkané z trávy a květů čekanek, kozí brady, třezalky, jestřábníku, divizny,  vikve,  chrastavce, čičorky, hadince a dalších rostlin.  Obilí zlátne...

Naše cesta vede vede po kraji lesa. Počasí je příjemné, občas zafouká chladivý vítr. Vzduch krásně voní.  Místy již kvete dobromysl a řepík, fialový černohlávek, žlutý svízel syřišťový, kopretina chocholičnatá, starček přímětník,  bodlák obecný a chrpa luční., Poléhavé listy kozince sladkolistého napovídají, že jsme v teplejší oblasti. Všude kolem poletuje tolik motýlů - nejvíc bělásci, okáč bojínkový a další hnědí okáči. Potěší nás babočka síťkovaná a babočka admirál. S radostí konstatujeme, že letošní rok je na motýly mnohem bohatší než loňský. Něco kovově zlatozelenavého se zalesklo v trávě. Brouk zlatohlávek, který je v poslední době dost vzácný. Naposledy jsem ho viděla asi před dvěma roky na Řípu.

Málem bychom přehlédli  úzkou cestičku, spíše stezku zvěře, která   odbočuje vpravo do listnatého lesa a stoupá do vrchu. Napřed pozvolně, ale pak strměji. Přivádí nás k malé loučce, s vysokou trávou třtinou křovištní, kde kvete chrpa čekánek, hadinec, hvozdík kartouzek a bělozářka větvitá . Potěšíme se tou krásou, máme tu i částečný rozhled do kraje. Cestička nás přivádí  ke "kamenné svatyni" - obrovským čedičovým balvanům, které obdivujeme. Jsou pěkně vyhřáté sluncem a doslova hýří barvami různých lišejníků - stříbřitě zelených, žlutavých, rezavých a je tu také ten černý, s nímž jsme se setkali před týdnem na znělcích Hrušovského vrchu.  Vystupujeme mezi kameny a dostáváme se do pásma hustě rostoucích keřů, ponejvíce šípků a  trnek, také tu roste kalina tušalaj s plstnatými listy. Cestička je tu uzoučká, tak akorát pro jednoho člověka.  Poslední strmé stoupání a jsme na  vrcholu s triangulačním bodem. Viktória! Tu cestu jsem zvládla!

Rozhlížíme se do kraje.  Pěkný je pohled  na Jezerku a  vrchol Košťálova se zříceninou, Sutomský vrch, Boreč, Lipskou horu, Lhotu,  Milešovský Kloc a  Ostrý. Milešovka se nám stále schovává. Místo, na němž se nacházíme, je úžasné.  Malá náhorní plošina s kvetoucími hvozdíky, bělozářkami, chrpou čekánkem,  hlaváčem bledožlutým. Roste zde bílý čistec přímý, bodlák  máčka ladní, rozchodník velký a zaujme nás intenzivní vůně mateřídoušky.

Sluníčko  žhne, a to mají motýli rádi. Nejvíc je tu okáčů bojínkových, mihne se modrásek a tentokrát k nám zavítá i perla Českého středohoří, otakárek fenyklový.  Jeho třepotavý a rychlý let je fascinující. Na na pár vteřin usedne, ale zas letí a vrací se, poletuje sem tam jakoby něco hledal a po chvíli nachází - odněkud přilétne  druhý otakárek  a teď poletují spolu a kolem sebe, rychle mění směry, stoupají, dotýkají se a zase se rozletí a znovu... A již se objeví  další dvojice otakárků... Jsme svědky jejich svatebních letů...  Nesmím zapomenout ani na včely a čmeláky, kterých je tu také hodně, zejména čmeláků skalních,  jsou černí a mají výrazně oranžový zadeček.

Sedíme  tu tiše a s nábožnou úctou k naší milované krajině a vůbec k Přírodě, která j rozdává radost a pocity štěstí -  je  rájem na Zemi…

Jana Haasová

Chráněný otakárek fenyklový

Vypravíte-li se na Lovoš, určitě vás upoutá jeden z největších našich motýlů. Otakárek fenyklový (Papilio machaon) patří v ČR mezi chráněné a ohrožené druhy. Nemůžete ho přehlédnout pro jeho krásné černožluté zbarvení křídel s modrým lemováním, které mají na zadním páru dvě malá červená očka. Výrazným znakem jsou nápadné dlouhé ostruhy na křídlech. Na kráse mu také přidává jeho rychlý a elegantní způsob letu. Žije na sušších stráních stepního a lesostepního typu. Dospělí motýli se také často shlukují na vrcholech kopců vyvýšených míst v krajině. Mimo naší republiku se vyskytuje v celé Evropě, Asii a Severní Americe. Jako snad každý motýl, i otakárek rád saje nektar z pestrobarevných květů vyskytujících se v naší přírodě. V našich zeměpisných šířkách mívá tento druh motýla dvě generace ročně. První v dubnu a druhou v srpnu. Samičky kladou svá vajíčka na různé části okoličnatých rostlin. Housenky se živí především rostlinami z čeledi mrkvovitých. Nemusíte se však bát toho, že by vám otakárkové zlikvidovali úrodu mrkve na vaší zahrádce. Dávají přednost jiným druhům. Potěšte se se mnou pohledem na jednoho z nejkrásnějších motýlů, který u nás žije. Máme to štěstí, že se vyskytuje i v Českém středohoří a na Lovoši. I v černobílém tisku jeho výrazná kresba upoutá.

Text a foto (hv)

JANA HAASOVÁ šedesátiletá

Paní Haasová je mnohaletou přispěvatelkou našich novin. Její poeticky laděné články o výletech po Českém středohoří jsou proloženy vsuvkami o živočišstvu i rostlinstvu našich hor, které svědčí o hlubokých znalostech autorky. Někdy své články doprovází i obrázky se svérázným rukopisem.

Napsala o sobě:

Narodila jsem se 8. srpna 1946 v Praze, kde žiji. Od dětství jsem ráda kreslila, malovala a zajímala se o přírodu. Chtěla jsem studovat na přírodovědecké fakultě geologii a chemii, ale pro své tělesné postižení jsem nebyla na školu přijata a tak jsem pracovala v kanceláři jako sekretářka. Nyní jsem v důchodu. Malování zůstalo mým koníčkem - jsem samouk. Kromě toho se věnuji vulkanologii, botanice a ochraně přírody, píši básně a různá pojednání. České středohoří mě zaujalo již ve škole, kdy jsme se o něm učili, že je sopečného původu. Od dětství totiž moji pozornost přitahují sopky a krajiny sopečného původu.

České středohoří je krajina opravdu krásná a nemá u nás obdoby, ať jde o její zajímavý reliéf, tak přírodní bohatství - geologické zajímavosti - skalní útvary, kamenné sutě, mimořádně pestrou květenu i faunu. Mám však dojem, že tato krajina oproti jiným je u nás dost opomíjena. V povědomí lidí, kteří ji neznají je spojována s průmyslovou oblastí severních Čech. A přitom v sousedství průmyslu a dolů nacházíme přírodní skvost střední Evropy… České středohoří si zaslouží daleko více pozornosti, lásky a především ochrany.

Chodila jsem čtyři roky s Poutníky Českého středohoří na výlety za hlubším poznáním krás této krajiny. Sami jen tak z nadšení a svými prostředky jsme vydávali svůj časopis "Poutník Českého středohoří", kde jsem uveřejňovala své příspěvky "Z našich poutí" a občas básně. Články z našich poutí vycházely na pokračování v Lovosickém dnešku a Roudnických novinách.

V současné době svoji tvorbu o Českém středohoří, ale i o dalších vulkánech uveřejňuji na internetových stránkách www.pismak.cz (autor "vesuvanka").

Tolik paní Jana sama o sobě, my jen na závěr dodáváme: přejeme ti, Janičko, hodně hezkých básní, textů i obrázků, dostatek životních sil a zdraví, které ti umožní šířit okolo sebe krásno.

Za redakční radu Lovosického dneška i sám za sebe

Jarda Čampulka

Narozen 7. září 1941 ve Vysokém Mýtě. Tuto krajinu fotografuje již přes 30 let. České středohoří doslova miluje. Pěšky prošel touto romantickou krajinou několik tisíc kilometrů, propaguje ji v tisku, brožurkách, kalendářích apod. Uskutečnil řadu samostatných výstav s tématem krajiny Českého středohoří. K nejatraktivnějším místům patří výstavy v Ústí nad Labem, Praze, Drážďanech, Lipsku a Berlíně. Jeho velké fotografické obrazy Českého středohoří zdobí trvale interiéry kanceláří, městských a obecních úřadů, ordinací i soukromých bytů. Od roku 1980 pracuje na volné noze. lastním impulzem k tomuto kroku byla potřeba kvalitní přípravy putovní výstavy pro tehdejší NDR s názvem Umělecké fotografie ze severních Čech, která prošla skoro všemi většími německými městy včetně Berlína, Drážďan, Lipska a dalšími.. Jeho fotografie se pravidelně objevovaly hlavně v severočeských novinách a v materiálech a tisku Svazarmu. Zmíním se o některých z jeho početných výstav krajiny Českého středohoří: Vysokoškolský klub Praha, Lovosice, Úštěk, Most, Litoměřice, kostel sv. Vojtěcha v Ústí nad Labem. Jeho dílem jsou obrazy v kalendářích 1995, 2000.

V listopadu 1989 byl mezi zakladateli místní organizace Občanského fóra v Lovosicích a členem prvního polistopadového městského zastupitelstva. Později hledal nejpravdivější vyjádření potřeb českých lidí i v jiných politických stranách (ODS, republikáni, ČSSD). Je předním členem ekologických seskupení a hnutí – Českých ochránců přírody, Dětí země, Greenpeace a ekologem projektu Cykloturistické magistrály Most – Doksy. Byl i šéfredaktorem předchůdce našich novin – Lovosických Listů.

Pan Slavík napsal pro naše noviny 29 zasvěcených článků o CHKO České středohoří, 78 jiných článků (pozvánky na výlety, hrady a zámky v naší oblasti, přírodní zajímavosti mimo ochranná pásma, postřehy z historie) článečků a vysvětlivek k fotografiím. Významný je obrazový doprovod: 79 fotek, na nichž - bohužel - nebyla vidět jedinečná práce s barvou.

Za práci bych mu chtěl víc, než jen poděkovat a do dalšího života přát klid a zlepšení zdravotního stavu.

S použitím informací na Internetu -jč-

Rádi otiskujeme

Dostali jsme dopis, který otiskujeme zkráceně, ale rádi: Koupaliště v Lovosicích chválíme a s potěšením konstatujeme, že je zde velice čisto, v areálu je vzorný pořádek a plavčíci pánové Klíšek a Horáček dbají o bezpečnost koupajících se občanů. Dobrý dojem podtrhuje i kiosek s občerstvením aq vůbec ochota a pozornost personálu.

Vřelé díky zaměstnancům koupaliště jménem seniorů z Domu s pečovatelskou službou a doufám, že snad i za všechny ostatní návštěvníky.

Růžena Kučerová