Nezaměstnanost v červenci

Počet uchazečů o zaměstnání v měsíci červenci mírně stoupl, stejně tak počet volných pracovních míst (VPM). Počet VPM se díky letnímu počasí neustále zvyšuje, což souvisí se zemědělskou výrobou a jinými sezónními pracemi. O 20 osob víc než v červnu pracovalo za finanční účasti úřadu práce v rámci aktivní politiky zaměstnanosti a to celkem 1 250 osob. Míra nezaměstnanosti je ze všech mikroregionů okresu Litoměřice nejvyšší na Úštěcku a to 15,49%. Lovosicko nepatrně pohoršilo a je opět na druhém místě za Litoměřickem. Za celý okres Litoměřice je míra nezaměstnanosti 9,89%, před rokem ve stejnou dobu činila 11,21%. Z propouštějících firem a organizací přišlo na Úřad práce v měsíci červenci z lovosické společnosti TRCZ s.r.o. 30 osob.

Míra nezaměstnanosti v mikroregionech okresu Litoměřice:

Mikroregion	EA	k 31.7.2006
		UOZ	%
Litoměřicko	21 585	894	8,76%
Lovosicko	10 174	936	9,20%
Roudnicko	13 141	293	9,84%
Libochovicko	5 455	674	12,36%
Štětsko	5 994	777	12,96%
Úštěcko	2 402	365	15,49%

EA -ekonomicky aktivní obyvatelé
UOZ - uchazeči o zaměstnání

(hv)

ZAPOMENUTÁ PÝCHA LOVOSIC

Budova na obrázku patří do Lovosic. Snadno unikne pozornosti lidí, protože je stranou, obklopena nevábným prostředím. Zatím. Plánovaná zástavba v areálu bývalého cukrovaru rozhodně toto šedivé místo promění k nepoznání. A co je to za budovu? Letos uplyne 102 roků od doby, kdy si dva němečtí bratři - v roce 1904 – podali žádost o zápis do obchodního rejstříku k lovosickému soudu. Byli to doktor Kurt Albert Paul Pfund a jeho bratr Max Fridrich Pfund. Vlastnili v té době firmu v Drážďanech a chtěli tady zřídit pobočku. Kdoví, jestli tato pobočka nakonec svým významem nezastínila mateřskou firmu. A teď se, prosím, seznamte: mateřská firma se jmenovala DRESDNER MOLKEREI GEBRÜDER PFUND – česky Drážďanské mléčné závody bratří Pfundů a pobočka vystupovala pod jménem MILCHWERKE DR. PFUND – česky Mlékárny dr. Pfund nebo Mléčné závody dr. Pfund.

V lovosické pobočce byl ředitelem Max Fridrich Pfund. Osmdesát až sto zaměstnanců, kteří zde našli práci, jí logicky začali říkat Pfundovka. Budově chybí komín, který do dnešních dnů nevydržel. Pro dokreslení si jej představte v zadní části budovy. Pfundovka fungovala na páru. A proslavila se tím, že zde byla zavedena první výroba kondenzovaného a sušeného mléka v tehdejší monarchii a lovosický závod jej přes Hamburg exportoval prakticky do všech světových přístavů. Jak se mléko zpracovávalo, to si všichni zhruba dokážeme představit. Po vykoupení mléka od okolních sedláků se mléko oddělilo od smetany. Dále se zpracovávalo pasterizací. Tímto procesem se ničí bakterie a některé enzymy v mléce, aby déle vydrželo čerstvé a zabránilo se jeho kysání. Důležité je nepřekročit teplotu 74 stupňů Celsia, při níž se kromě jiného mění i chuť mléka. Poté je třeba mléko prudce zchladit. Jak se zchlazovalo, k tomu se vrátím za chvíli. Teď zůstanu ještě u zpracování mléka. Ta zvláštnost – ojedinělá v tehdejší době – mléko kondenzované – vznikalo odpařováním – tudíž se mléko zahušťovalo a dalším odpařováním vznikalo mléko sušené.

O počátcích výroby sušeného mléka budu citovat z knihy z roku 1921- Mlékaření – stručný nástin výroby a úpravy mléka jako potraviny /autor: Prof.Dr. Otakar Laxa/: „V době, kdy dávno již zámořské parníky odvážely bedny plechovek zhuštěného mléka do Jižní Afriky a Japonska, byla výroba mléčného prášku dosud v nedokonalých pokusech. Dobré původní mléko nedalo se z prášku vyrobiti pro nesnadnou jeho rozpustnost a jiného použití se neznalo. Teprve když roku 1902 švýcarský čokoládník Peter ve Vevey uvedl mléčnou čokoládu s velkou reklamou na trh, a když americké sušírny prášek pilně nabízely, stoupla poptávka po mléčném prášku. Výrobní způsoby zdokonaleny do té míry, že lze získati prášek úplně ve vodě rozpustný…mléko odkuřuje se při nízké teplotě ve válcovitém kotli, který se otáčí kol osy a z něhož se čerpá pára strojní pumpou. Mléko v tenké vrstvě přichází ve styk se stěnami parou vyhřátými, odpařuje se a když tvoří hustou kaši, seškrábe se do spodního válce dosušovacího, kde vyschne na hrubou krupici, která se rozemílá…mléčný prášek nutno uchovati za nepřístupu vzduchu a světla. Buď se z něho lisují malé hranoly, jež se balí a rozesílají, anebo se natlačuje do plechovek. Pro velké zásilky natlačuje se do válců z tenkého zinkového plechu,vyložených pergamenovým papírem, které se zaletují a v sudech zasílají. Chuť prášku řídí se přípravou a zachovává se řadu měsíců nezměněná.“

A jak vypadala konzerva v té době? Byl to vynález z roku 1809. Nejdříve byla skleněná, později z masivního plechu – otvírala se kladivem a dlátem. Otvírač na konzervy byl vynalezen až kolem roku 1885, ale použití bylo ještě značně komplikované. Ale v době, kdy byla založena Pfundovka, vývoj značně pokročil, takže plechovky byly už lehčí, s malým okrajem kolem víčka a patentním otvíračům už bylo 20 let a prošly už také zdokonalením. A dostáváme se k přidružené, ale nezbytné výrobě ledu. Nezbytné proto, že mléko bylo nutno rychle zchlazovat. A chladící zařízení bylo teprve v plenkách. A tak to fungovalo ještě tak, jak to kdysi dávno dělali Římané. Ti si dováželi přírodní led z Alp. Poznali, že v hloubce asi metr pod zemí se udržuje stálá teplota a tak budovali ledové jámy, do kterých dovezený led ukládali a chránili slámou, rákosím nebo trávou a vrstvou hlíny.

V době vzniku naší továrny to fungovalo na stejném principu. Pfundovka využívala k „výrobě“ ledu siřejovické louky kolem Modly. Na Modle byla postavena tři stavidla. Pomocí těchto stavidel byla louka zatopena a voda se nechala zmrznout. Protože tenkrát byly zimy kolem 20 stupňů Celsia nebyl to žádný problém. S pomocí sezónních dělníků byl led z louky vytěžen a uchováván v ledových jamách – i přes léto – nebo byl odvážen koňskými povozy do nedaleké Pfundovky, kde byl skladován v hlubokých sklepích v kovových hranatých nádobách o objemu 10 litrů. Led nevyráběla Pfundovka jen pro vlastní potřebu, ale i pro místní odběratele. Byli jimi například hospodští nebo zmrzlináři. Zajímavé bylo, jak například zmrzlinář dále nakládal s ledem. Ve své výrobně ho prosypal solí. V ten okamžik teplota ledu prudce klesla. Tak mu led vydržel zhruba tři dny. Takže sůl nejen rozpouští led – jak to známe z namrzlých chodníků. Inženýr chemie mi potvrdil, že je možné, že to takhle fungovalo. A Pfundovka? Takhle prosperovala 29 let. V roce 1933 došlo k výmazu z obchodního rejstříku a mlékárnu převzala teplická firma Josef Miltner. Za války zde byly zřízeny sklady pro námořnickou výstroj, svetry a oděvy. Ke zrušení závodu došlo v roce 1942. Po válce zde vznikl Velkodistribuční podnik – zkráceně VDP – srozumitelněji skladovací prostory. Továrničku najdete v Třebenické ulici proti vchodu do bývalého cukrovaru. Mé pátrání po minulosti Pfundovky pomalu končí. Měla jsem možnost nahlédnout do sklepního prostoru a tam mne napadlo, že Pfundovka má možná své tajemství, o kterém dnešní zaměstnanci ani nevědí. Současné sklepy jsou zhruba tři metry pod úrovní terénu. Jsou světlé a teplé. V takovém sklepě by led nevydržel. Není vyloučeno, že vstup do hlubších prostorů je zazděn. Ale to by bylo potřeba prokázat. Současný majitel tohoto úseku budovy pan Zoro Marianovič údajně zachránil dokumenty vztahující se k budově ze zaplaveného archivu v roce 2002. Já v tuto chvíli končím s nahlédnutím do minulosti, děkuji pracovníku archivu v Litoměřicích, který nechce být jmenován, děkuji pamětníkům a těm, kteří mi poskytli literaturu. Zbytek je na zvědavcích budoucích časů.

…a bonbónek nakonec:

Nikoli obrazně, ale bude řeč o skutečném bonbónu. V knize z roku 1931 /J.R.Tesař: Litoměřicko – obraz vlastivědný – 3.díl/ se autor zmiňuje, že kromě toho, že se v továrně zpracovávalo mléko, zde také vyráběli tragantové cukrovinky. Podle Slovníku cizích slov z roku 1946 je tragant zaschlá šťáva nebo klovatina z rostliny zvané kozinec a používal se v cukrářství nebo farmacii. Dokonce v době vzniku tohoto slovníku se říkávalo „býti jako z tragantu,“ tj. býti jako z cukru, jemný nebo někdy choulostivý, nedůtklivý. A to už je doopravdy všechno.

Anna Stará

Zabetonování posledního pilotu

V areálu bývalého cukrovaru v Lovosicích byla 12.7.2006 slavnostně zahájena stavba továrny americké firmy Flexfill s.r.o. Stavební povolení k této stavbě bylo vydáno v červnu 2006. Ihned po jeho obdržení byly zahájeny přípravné práce na pozemku stavby. Zároveň proběhl i archeologický průzkum. Dokončení výstavby továrny je naplánováno na 1.1.2007, kdy bude zahájen i zkušební provoz. Začátek plného provozu se předpokládá na červenec 2007.

Přítomné slavnostního aktu přivítal generální manažer společnosti Flexfill Nathan Wicker. Poděkoval všem zúčastněným firmám. „Velmi úzce jsme spolupracovali a byli jsme posilováni Czech Investem, realitními makléři, dále pak jsme spolupracovali se společností Cheming, která byla projektantem a generálním dodavatelem, společností Metrostav, která odpovídá za veškeré stavební práce, které tady v okolí vidíte. Spolupracovali jsme také s Městem Lovosice, konkrétně panem starostou Kulhánkem a stavebním úřadem panem Soldonem a odborem životního prostředí paní Tschakertovou. Jsme skutečně rádi, že zde v Lovosicích můžeme být a že máme možnost vytvořit to, co myslím. Také jsme velmi vděčni za podporu Ústeckého kraje. Projekt tohoto typu samozřejmě nemůže být úspěšný bez podpory menedžmentu NCH, výkonného ředitele společnosti a také vlastníků této společnosti. Všechno, co tady vidíte bylo připraveno a zorganizováno týmem lidí, kteří pracují pro firmu Flexfill zde v Lovosicích. Chtěl bych tomuto týmu poděkovat. Nejdůležitější partnerství, které máme, je partnerství s prodejci NCH Corporation. Máme tady zástupce z České republiky, Slovenska, Německa a jsme velmi rádi, že měli možnost sem přijet“, řekl Wicker v úvodním proslovu.

Poté vystoupil starosta Kulhánek: „Když začíná jakákoliv stavba ve městě, mám smíšené pocity. To proto, že problémů okolo každé stavby je mnoho a nikdy nevíme, který bude ten nejdůležitější k řešení“.Potom starosta stručně popsal osmiletý vývoj na vedlejší 4. průmyslové zóně s japonskými investory. „A aby to Lovosice neměli jednoduché, tak se pustily do revitalizace pozemku bývalého cukrovaru. Když se podíváme na obrázky, které zde máme, tak to vypadá báječně a tento prostor starého cukrovaru by mohl jednou být docela pěknou plochou. Mým jediným a velkým přáním v tuto chvíli je, abychom ve společné spolupráci zde udělali takové dílo, které bude kvalitní, odpovídat všem normám a bude přínosem našemu městu“.

Steve Taylor, prezident NCH Europe seznámil přítomné se společností NCH a její výrobním programem. „Tento proces pro nás začal zhruba před 12 měsíci, kdy jsme zjistili, že bude třeba zvýšit naší kapacitu v Evropě. Prošli jsme dlouhý proces hledání vhodného umístění továrny. Zvažovali jsme všechny evropské země. Jsem velmi rád, že mohu říci, že jsme vybrali Českou republiku a zde právě Lovosice“. Na závěr svého vystoupení Taylor reagoval na přání starosty Kulhánka, aby dílo odpovídalo všem normám. Ujistil že hlavní prioritou společnosti NCH je žádným způsobem nenarušit životní prostředí a že bezpodmínečné splnění limitů všech norem, které se životního prostředí týkají bude zaručeno.

Účastníci slavnostního ceremoniálu spolu s představiteli firmy Flexfill s.r.o. potom provedli vlastní akt zahájení stavby továrny symbolickým „zabetonováním posledního pilotu“ a při občerstvení setrvali v neformálních rozhovorech.

Výroba Flexfillu bude zaměřena na míchání roztoků za vzniku průmyslových čistících prostředků pro údržbu a desinfekci. Z počátku bude firma zaměstnávat kolem stovky pracovníků. V budoucnu by se tento počet měl zvýšit až na dvě stě zaměstnanců. Podle personální sdělení manažerky Flexfillu Jany Fiveberové k náboru pracovníků zatím v nejbližší době nedojde. V současné době má firma 12 pracovníků a do konce roku se tento počet zdvojnásobí. Na konci příštího roku by firma měla mít kolem 50 zaměstnanců. Velký počet bude přijímán pro zahájení výroby v lednu příštího roku. Žádané budou profese chemického zaměření, specialisté, technici i dělnické profese.

(hv)

První český investor možná už bude stavět

Pět let již brzy uplyne od podepsání kupní smlouvy o smlouvě budoucí s prvním českým investorem. Pro svojí podnikatelskou činnost je na 4. zóně Průmyslového a logistického centra v Lovosicích čtvrtým kupcem pozemků od Města Lovosice developerská společnost Indes Invest s.r.o. Své investiční záměry zde chce uskutečnit vedle třech poboček japonských společností TRCZ, Aoyama CZ a Tris Czech výstavbou logistického centra.

Od podepsání smlouvy o smlouvě budoucí, která byla uzavřena 13.12.2001, uplynula poměrně dlouhá doba. Zkomplikovala se jednání, do vzájemných vztahů zasáhly i následky z povodní v roce 2002 a složitá situace byla kolem výstavby nové Zámecké ulice. Kupní smlouva na pozemek ve 4. zóně PLCL byla podepsána na půdě MěÚ v Lovosicích v kanceláři starosty 30.7.2003. Po právních rozborech smluv následovaly dodatky ke smlouvám a návrhy na finanční vyrovnání. Skutečnost je taková, že do dnešního dne, tři roky po podepsání kupní smlouvy, je na pozemku českého investora na 4. průmyslové zóně situace stále stejná. Provedla se skrývka zeminy na hromady a dost. Informace od společnosti Indes Invest o jejích záměrech zatím nemáme. Přes několik pokusů, navázat s firmou kontakt, se nám to nepodařilo. Zůstalo jen u slibů. Na internetových stránkách, které byly vytvořeny koncem dubna 2006, již nabízí pražská realitní kancelář na této ploše moderní logistický areál v Lovosicích se všemi výhodami, které má jeho umístění v blízkosti dálnice D8. Dostupnost tohoto areálu má být od května 2007. Takže se snad už bude stavět.

Stavební povolení pro realizaci logistického areálů skladů nabylo právní moci v prosinci 2002. Takto vypadala situace na pozemku společnosti Indes Invest v lednu 2006. S výjimkou toho, že zeminy na hromadách ubývá, se za celou dobu nic podstatného nedělo.

Ke změně došlo koncem února 2006, kdy novou tabulí na pozemku investor v zastoupení firmou Indes Invest s.r.o. oznámil zahájení stavby logistického parku Logistic Park Lovosice s.r.o s termínem zahájení stavby 1.4.2006 a ukončením 31.12.2006. Něco se hnulo, na pozemku prvního českého investora - developera se bude stavět.

Přišly silné větry a v průběhu léta se, bohužel, hnula jen nová tabule oznamující zahájení a ukončení stavby. Zatím nic víc. Vedle dokončených areálů tří japonských firem je to dost skličující pohled na poslední část lovosické 4. průmyslové zóny, kde pozemek společnosti Indes Invest s.r.o. stále zeje prázdnotou.

(hv)

Cožpak ten vandalizmus hlupáků nikdy neskončí?

V noci ze soboty na neděli neznámí pachatelé zapálili dva kontejnery na odpad v Tovární ulici. To může udělat pouze - jak celkem trefně dnes říkají mladí muži - »vyzobanej kretén, který má místo velkého mozku malý a místo malého mozku jeskyni...«

Žádný trest, který je v pravomoci mětských orgánů není pro tyto hlupáky dost velký.

Krom zcela zničených kontejnerů byl ještě poškozen nedávno rekonstruovaný chodník, na nějž se rozlil hořící plast a stromy, na nichž je několik ohořelých velkých větví.

O to větší pochvalu si zaslouží město a podnik BEC odpady, neboť již dopoledne v pondělí byl nepořádek uklizen, v úterý byly nové kontejnery na místech k tomu určených. V dalších dnech pak přibyly další kontejnery na plastové láhve. To považujeme za moudré, neboť dnes plastové láhve představují dost velký podíl komunálního odpadu.

(redakce)