Lovosický dnešek

Pro myslivce je podzim obdobím honů, věnujeme tedy tento rozhovor Ing. Janu Schánovi, pracovníkovi Městského úřadu Lovosice, který se zabývá státní správou myslivosti,lesního hospodářství a rybářství. Myslivci a rybáři ho většinou znají, ale ostatní příliš ne. Proto jsem ho požádala, aby se našim čtenářům představil.

Narodil jsem se v Litoměřicích, vystudoval jsem gymnázium v Lovosicích a Vysokou školu zemědělskou v Praze-Dejvicích. Po škole jsem nastoupil na Okresní zemědělskou správu v Litoměřicích. Protože jsem však nesplňoval podmínky nomenklatury, odešel jsem do Loun na Okresní myslivecký svaz. Po revoluci jsem se opět vrátil a nastoupil do Agropodniku v Lovosicích, kde jsem postupně zastával funkce v jeho vedení až do ukončení jeho činnosti. Od roku 2003 pracuji na Městském úřadu v Lovosicích, odboru životního prostředí, jehož detašované pracoviště v Litoměřicích se od minulého roku přesídlilo do 2. patra nové radnice v Lovosicích. Jsem ženatý, manželka pracuje jako účetní v Komaspolu. Mám dva syny, dvanáctiletého Martina, který navštěvuje Základní školu v Třebívlicích a sedmnáctiletého Jana, studenta Obchodní školy v Ústí nad Labem. Od narození bydlím v Třebívlicích.

Kdo Vás vedl k myslivosti? Rodiče? Vzpomínáte si na zkoušku z myslivosti?

Myslivosti se věnuji od roku 1982. Nikdo z rodiny ani přátel myslivcem nebyl, takže jsem neměl vůbec žádnou představu o myslivosti. Byl to pro mne pouze koníček jako každý jiný. Představu jsem začal nabývat až poté, kdy se myslivosti začal věnovat můj bratr. Proto, když jsem měl možnost v Praze při studiu na vysoké škole se přihlásit na dobrovolný předmět myslivost, tak jsem neváhal. Studium myslivosti jsem bral vážně jako jakýkoli jiný předmět, jako bych se učil na státnici. Nyní, s odstupem času si uvědomuji, že především díky kvalitnímu učiteli jsem získal nejen patřičné znalosti, ale především vztah k myslivosti. Docent Wolf již tehdy byl naším největším a nejuznávanějším odborníkem na chov černé zvěře. Již tehdy, byť v rozporu s platným právem, nám vštěpoval svůj názor, že nelze zvěř rozdělovat na zvěř užitečnou a zvěř škodnou. Že myslivec musí přírodu a její všechny obyvatele vnímat jako jeden celek, ctít a respektovat přírodní rovnováhu. A to mne na něm imponovalo, za to jsem mu dodnes nesmírně vděčen. Myslím si, že zkoušky z myslivosti bychom měli brát daleko odpovědněji, nikoli jako pouhou sumu nezbytných znalostí, jako když si jdu například udělat řidičák.

Co je nového v myslivosti na Lovosicku?

Došlo k výraznému posunu v utváření honiteb. Téměř po dvou létech odvolávání Krajský úřad Ústeckého kraje definitivně potvrdil správnost rozhodnutí MěÚ Lovosice, který uznal nárok vlastníků honebních pozemků, sdružených do honebního společenstva Podsedice-Chrášťany, na vytvoření nové honitby. V působnosti MěÚ Lovosice tak přibyla další honitba. Celkem tedy spravujeme 23 honiteb, z toho jednu oboru. Nová honitba se jmenuje Kačenka a vznikla oddělením od původní honitby Český granát Podsedice. Má výměru 710 ha a nachází se mezi obcemi Podsedice – Mrsklesy – Lhota – Dřemčice. Začne se v ní hospodařit od 1.1.2006.

Co bylo podstatou odvolávání se proti vašemu rozhodnutí?

Podstatou byla skutečnost, že původní uživatel honitby nepochopil, že novou právní úpravou myslivosti bylo vlastníkům pozemků vráceno právo rozhodovat o vzniku a zániku honiteb bez ohledu na vůli nájemců. Bohužel z roviny odborné se postupně spor přenesl i do roviny politické. A to, že vlastníci pozemků uspěli a prosadili své vlastnické právo a MěÚ Lovosice ho v souladu se zákonem respektoval a nepodlehl přitom politickému tlaku, svědčí o velikém posunu demokracie za posledních deset let. A lidé to nejen registrují, ale s povděkem vnímají.

Zmínil jste se o oboře. Kde je a co je předmětem jejího chovu?

Je to první, soukromá obora s chovem jelení zvěře na Lovosicku. Vybudoval ji v průběhu let 2002 a 2003 nad obcí Vlastislav pan ing.Fiala. Její název je Obora Krásná. Má výměru 106 ha. V současné době je v ní asi 60 kusů vysoké zvěře. Provozuje ji Myslivecké sdružení Krásná, oborníkem je pan ing. Žalovič. Podrobnější informace jsou k dispozici na internetu. Tam také uvidíte snímek nejsilnější trofeje jelena, uloveného v oboře v roce 2004, která byla na letošní mezinárodní výstavě myslivosti v Lysé nad Labem ohodnocena zlatou medailí.Takže, tatínkové a maminky, až se vás při procházce nebo houbaření ve středu Českého středohoří v průběhu září a října vaše ratolest zeptá, co to bučí, neudělejte si ostudu a neříkejte, že je to veselá kráva, ale že to troubí jelen!

V novinách se dočteme spíše o divočácích než o jelenech, je skutečně situace s divokými prasaty tak vážná?

V zásadě není. Když použiji nadsázky, je to pouze důsledek mediálního folklóru. Média živí především senzace. A senzací v myslivosti zase tolik není. Jsou to divočáci, vlci či tajemná puma nebo zastřelený pes či postřelený myslivec. Černá zvěř je zvěří nesmírně chytrou a přizpůsobivou, která se dokázala vyrovnat s negativními civilizačními faktory. Proto její stavy stoupají. Ale např. z 22 honiteb na Lovosicku je 5 honiteb, v nichž se neuloví ani jeden kus černé zvěře za celý rok. Ale jsou honitby, kde se naopak loví i více jak 50 kusů ročně. Je to tedy záležitost lokální, nikoli plošná a zodpovědným ze zákona je vždy uživatel honitby. Nářky některých myslivců na to, že by se mělo přijmou opatření na ochranu myslivců, neboť v případě uplatnění škody zemědělci ve výši několika set tisíc korun mohou sdružení zlikvidovat, jsou neoprávněné a nesmyslné. Pokud se myslivci nedokáží vypořádat s vysokými stavy černé zvěře ani škodami, které v jejich honitbě působí, tak nemohou takovou honitbu užívat a nebo s rizikem, že zkrachují. Bezpochyby se najde jiný zájemce, který to dokáže. V teple u televize při sledování „Big Brother“ nebo „VyVolení“ černou neulovím a škodám nezabráním. Je třeba si uvědomit, že pro zemědělce je hospodaření na polích jejich živobytí, nikoli pouhý koníček.

Přesto, jak se má zahrádkář bránit proti divokým prasatům, může na ně dělat pasti?

Samozřejmě nemůže, podle okolností by se mohl dopustit až trestného činu pytlačení! Především se musí chovat jako vlastník. Musí se o svůj majetek starat, a to znamená i chránit. Ale přiměřeně a účinně. Pokud mám zahrádku oplocenou pletivem, které je ve špatném stavu, musím použít nové a pevnější, nebo jej ve spodní části např.zpevnit dřevem, trubkou atd. Mohu, v případě že se jedná o honební pozemky, uplatnit také náhradu škody na uživateli honitby, v níž se mé pozemky nacházejí atd.

V některých státech se k lovu používají také kuše, luky a šípy? Smí se užívat u nás např. při lovu divočáků? Jaký je Váš názor na jejich případné užívání?

Nesmí. Když bych použil mluvu ochranářů, řekl bych, že se jedná o nepůvodní druh. Ale když půjdeme do důsledku, tak určitě naši předci je užívali déle, než my moderní lovecké zbraně. Jejich případné používání je otázkou přiměřenosti výkonu a schopnosti zbraně a loveného druhu zvěře. Zákon zakazuje střílet například srnčí zvěř zbraní, jejíž výkon nedosahuje ve 100 metrech 1000 joulů. Na druhé straně nezakazuje k odlovu téže zvěře použít zbraň s dopadovou energií 5.000 joulů, běžně používanou na lov zvlášť nebezpečné velké africké zvěře. Kuše a luky mají malou dopadovou energii. Ale na druhé straně jsou zase tiché. Každý výstřel z lovecké zbraně zvěř stresuje. A nejen zvěř lovenou, ale i zvěř, která se vyskytuje ve vzdálenosti až několika set metrů od místa výstřelu. Zavedení těchto zbraní mezi legální zbraně lovecké je tedy nejprve věcí diskuse. A diskusi bych předem nezamítal třeba jenom z toho důvodu, že lov s takovou zbraní nemá u nás tradici a nebo proto, že tato zbraň má malý výkon. Ale diskutovat by se mělo především se znalostí věci. Já jsem nikdy profesionální luk či kuši nevyzkoušel, takže nemám ani představu o reálnosti a smyslu takové diskuse.

Panu inženýrovi děkuji za poutavé vyprávění. Otázek k lesu, myslivosti a zvěři vyskytující se na Lovosicku, chování v lese a dalších, se naskýtá ještě celá řada. V rozhovoru budeme zcela určitě ještě pokračovat.

Eva Hozmanová