„Moji Lovosičtí mi rozumějí“

V loňském roce slavily geografické přednášky v Kulturním středisku Lovoš své jubileum – 30 let nepřetržitého trvání. V posledních letech můžeme v roli cestovatele a následně přednášejícího často slýchat RNDr. Jaroslava Hofmanna a vidět jeho diapozitivy z mnoha oblastí naší zeměkoule. Jeho akční rádius je rozsáhlý – v minulém roce Barma a ostrovy Réunion a Mauricius, v roce 2003 „Zvláštní svět Madagaskaru“ a „Přírodní krásy jižní Číny“, v roce 2002 „LAOS – země milionu slonů“ či ještě dříve „Španělské momentky. Cestovatel je v Lovosicích oblíben a jeho přednášky přitahují hojnost návštěvníků (ta poslední kolem 60 posluchačů). Na pondělí 14. března si do klubovny Kulturního střediska Lovoš připravil přednášku o slavné říši Khmerů, nazvanou krátce ANGKOR. Požádala jsem ho, aby pro náš měsíčník zodpověděl několik otázek.

Kdy jste byl v Lovosicích poprvé a pamatujete si ještě o čem jste vyprávěl? (Otázkou jsem pana doktora zaskočila, tušil, že to bylo v letech 1991-2, musel to najít ve svých zápiscích).

V Lovosicích jsem byl poprvé 18. března 1991 a měl jsem tam přednášku o Paříži. Přednáška o Kambodži byla v Lovosicích v pořadí dvacátá třetí. (Pozn.: RNDr. Hofmann slíbil, že v listopadu přijede znovu, ale o čem bude vyprávět naprosto neví, bude si muset projít evidenci, aby se neopakoval – i když po tolika letech...)

Kde a kdy jste byl poprvé v zahraničí?

Úplně poprvé to byl asi nějaký jednodenní zájezd do bývalé Německé demokratické republiky v době docházky do základní školy. Ale na první cestu za „železnou oponu“ se pamatuji zcela přesně, vedla do Řecka, které jsem si už tehdy velmi oblíbil.

Kolik zemí jste navštívil, kam se nejraději vracíte?

Dříve jsem je nepočítal, až teprve, když jsem viděl, že si je počítají účastníci zájezdů, s kterými jezdím. Bude jich asi k padesáti. Srdeční záležitostí je Řecko, Paříž, Provence, Čína..., tato místa bych mohl navštívit kdykoli.

Existuje nějaké místo, kde jste ještě nebyl a které byste navštívit chtěl?

Vyslovenou touhu, kam odjet nemám, ale láká mě Amazonie, především brazilská část, povodí Rio Negra, národní parky ve východní Africe, Keňa, Tanzanie. K dobrému vychování patří navštívit New York.

Kterou oblast v Čechách máte nejraději

Vybrat jen některá místa je nespravedlivé k těm ostatním. Navíc má člověk výčitky svědomí, že spíš cestuje do ciziny. Snad tedy Český ráj, Šumava, jižní Čechy, ale všude je u nás hezky.

Kam se chystáte v letošním roce?

Já se nechystám, cestuji profesionálně, pracuji jako ředitel cestovní kanceláře a některé zájezdy doprovázím také jako průvodce, takže kam pojedu, nezáleží vlastně vůbec na mně, nýbrž na klientech, o který program projeví zájem. Takže uvidíme... Bude-li zájezd do nějaké nové destinace, uvidíte diapozitivy i vy v Lovosicích.

Přeji RNDr. Hofmannovi na cestách mnoho pěkných zážitků a děkuji za rozhovor.

Eva Hozmanová

Úvod přednášky byl neveselý, krátce byli posluchači seznámeni s drastickým obdobím vlády Rudých Khmerů v období 1975-1979, poté byla vláda maoistického režimu Pol Pota ukončena vietnamskou intervencí. Do země se vrátil volený král Norodom Sihanuk, který loni na podzim abdikoval a králem byl zvolen Norodom Sihamoni, asi jediný král, se kterým se domluvíte česky. Do základní školy, na konzervatoř a na AMU (obor balet) chodil v Praze.

Návštěvník Kambodže obvykle přiletí do hlavního města Phnom Penhu, kde může zhlédnout královský palác z počátku 20. století a navštívit velkou tržnici. Na různých místech Vás upoutají klece s ptáky – když si nějakého koupíte a pustíte na svobodu, vykonáte dobrý skutek, což je pro každého buddhistu velmi důležité (buddhismus je dnes v Kambodži státním náboženstvím). Ale turisté přijíždějí kvůli Angkoru, komplexu chrámů a dalších staveb z 9. – 13. století v někdejším hlavním městě khmerské říše. Chrámy jsou zcela jiné než v Evropě, uvnitř jsou prostory malé, věřící zůstávali venku, dovnitř chodili jen kněží s obětinami. Zřejmě nejznámější stavbou je Angkor Wat, který postavil Súrjavarman II. v první polovině 12. století a v němž byl hlavním uctívaným bohem zřejmě Višnu. Nejvíce památek se dochovalo z období vlády Džajavarmana VII., který nechal mimo jiné přestavět politické centrum Angkor Thom. Při stavbě se kladl důraz hlavně na symetrii. Na chrámech jsou dosud zachovány překrásné reliéfy chrámových tanečnic, žánrové obrázky z denního života i z bojů Khmérů proti Čamům. Věže s několikametrovými kamennými hlavami se nacházejí v chrámu Bayon.

Příroda je mocná, a tak za ta staletí prorostly kořeny stromů některé chrámové stavby v klášterních komplexech. Zajímavý pro návštěvníky je i menší chrám z červeného pískovce, proslavený reliéfy z eposu Rámájana. Celý komplex Angkor byl v roce 1992 zařazen na seznam UNESCO, některá místa byla však k vůli minám nedostupná, Rudí Khmérové zde měli polní nemocnici. Oblast je velice rozsáhlá a chrámy těžko přístupné, schodiště jsou velice strmá a schody jsou úzké. Cesta dolů je pro turisty velice namáhavá. Proto je pro nás, Středoevropany, výhodnější vyslechnout přednášku a prohlédnout si chrámy na diapozitivech. Proto nás přišlo tentokrát opravdu hodně, kolem šedesáti, a snad byli všichni nadšeni pro nás podivnou architekturou stejně jako já.

Hz

Fotografií se vracíme k vystoupení Ester Kočičkové, které se konalo 23. března v sále "Lovoš". Herečka ztvárnila svéráznou učitelku Donu Margaritu. Diváci, kteří mají rádi její noblesně ironický humor se sami představili v roli žáků.

Až z Lanškrouna přijel účinkovat big band mladých hudebníků, který se příznivcům swingových melodií představil 4. března v sále "Lovoš".