Májový déšť Tichý déšť mám v květnu rád pozdě večer, když jdu spát, slýchám v chvilce bez dechu ťapat kapky na plechu. V máji prý nemá - po přísloví - vůbec oschnout hůl pastýřovi... Déšť tu je – ale k nevíře: nemohu najít pastýře! Pak nezbývá, než věřit v jiné, co vlastně ze prvního plyne: prý – když chladno je v máji, je v stodole jak v ráji.... Pravda, pravda. Žádná fáma: v máji chladném hřeje sláma a v srpnu - pro změnu - třeba hřeje čerstvý, teplý chleba... Tom Ha

Přírodní památka Skalní hřib

Na obrázku je zajímavý útvar: skalní hřib jako typický příklad selektivního odvětrávání skal, který se nachází na prudkém jihovýchodním lesnatém svahu s četnými skalami, skalkami a sutěmi hory Magnetovec s nejvyšším bodem 520 metrů nad mořem. Tyčí se nad údolím Homolského potoka v katastru Velkého Března u Ústí nad Labem. Chráněné území, vyhlášené roku 1992, je na rozloze 6,31 hektaru v nadmořské výšce mezi 369 a 485 metry. Na dalším snímku je další z mnoha podobných skalních výchozů tefritového podloží.

Předmětem ochrany je pásmo skal s nápadným, asi osmimetrovým, skalním hřibem jakožto pozůstatkem lávového příkrovu tvořeného dvěma výlevy: ve spodní části z měkčí horniny, která rychleji odvětrala a horní, která tvoří mohutný klobouk na tenké noze z odolnější kompaktní horniny.

Geologické složení v místě chráněného území není jednotné: vrchol je tvořen hrubozrnným tefritem s vrstvami sopečného tufu, kdežto jihozápadní část je z bazanitu. Pásmo skal tu tvoří malebnou skupinu věžovitých útvarů s výskytem zbytkových borovic na vrcholech.

Z pohledu chráněné místní flory je zastoupena v podrostu běžné bučiny kyčelnice cibulkovitá, dentaria bulbifera, hrachor jarní, Lathyrus vernus, jaterník trojlaločný, Hepatica nobilis a plicník lékařský, Pulmonaria officinalis, zatímco soustavný zoologický průzkum nebyl zatím proveden.

Pod pásmem skal je porost na suťových svazích tvořen vysoce ekologicky a esteticky hodnotným lesem bukovým, na jižní straně též bohatě prostoupeným habrem, dubem, lípou a javorem. Hospodářské využití lesa sice není ochranáři nikterak limitováno, ale je problematické pro obtížné sklonové a terénní poměry. Těžba se omezuje jen na likvidaci dřevin v nejbližším okolí skalního hřibu.

Horolezecká činnost je na skalách v chráněném území zakázána.

–jč-

Litoměřická římskokatolická diecéze slaví v letošním roce 350. výročí svého založení. Hlavní patronkou této diecéze, která zahrnuje Ústecký a Liberecký kraj, je svatá Zdislava, prvním patronem diecéze se stal v roce 1655 svatý Štěpán. Slavnostní intronizace jejích ostatků se uskutečnila v katedrále sv. Štěpána 24.10.2000 za přítomnosti duchovních a členů řádů z celého okolí.

Zdislava se narodila pravděpodobně roku 1220. Jako velmi mladá se provdala za rytíře Havla z Lemberka, zakladatele hradu nedaleko Jablonného, který byl z rodu Markvarticů (Markvartice jsou dnes součástí města Jablonné v Podještědí). Havel z Lemberka patřil k předním osobnostem na královském dvoře Václava I. i Přemysla Otakara II. a byl významnou oporou církve v Čechách. Při tažení Václava I. na Moravu poznal svou budoucí choť Zdislavu, jejímž otcem byl moravský velmož Přibyslav z Křižanova, pán na Veveří a Brnu. Její matka Sibylla, jedna z dvorních dam královny Kunhuty, založila klášter ve Žďáru nad Sázavou.

Po sňatku s Havlem přesídlila Zdislava na Lemberk a spolu s ním se podílela na výstavbě města Jablonného i na založení tamního kláštera. (Havel z Lemberka ještě založil klášter v Turnově). Ctihodná paní Zdislava pečovala nejen vzorně o svou rodinu, byla spravedlivá, laskavá a poctivá hradní paní, ale starala se také o žebráky a ubožáky všeho druhu, pomáhala všem potřebným a původně zřídila pro nemocné špitál v hradních prostorách. Byla matkou čtyř dětí: Havla, který brzy zemřel, Jaroslava, Markéty a Zdislava. S manželem spolupracovala při založení kláštera v Jablonném, kam byl špitál přestěhován. Zdislava se vždy snažila ulehčovat nemocným a umírajícím jejich utrpení, sama sbírala léčivé rostliny a podávala léky a projevovala v té době opravdu neobvyklé sociální cítění. Žila příkladným křesťanským životem a už za svého života se stala legendou. Zemřela velmi mladá, 1. ledna 1252, pravděpodobně na tuberkulózu. Byla pochovaná v kostele svatého Vavřince. Podle průzkumu jejích kosterních pozůstatků se dožila věku 30-35 let. Její hrobka je v chrámu sv. Vavřince v Jablonném v Podještědí.

Pro svou zbožnost, lásku, pokoru, ochotu pomáhat lidem a zázraky uzdravení byla už brzy po své smrti paní Zdislava uctívaná jako svatá. Podle Dalimilovy kroniky „mnoho slepých prosvětlila, mnoho chromých narovnala....“ Zdislavina studánka pod Lemberkem byla v květnu 2004 znovu požehnána, podle legendy ji Zdislava používala k léčení očních nemocí, asi zánětů víček a spojivek. Zdislava z Lemberka byla blahoslavena 28. srpna 1907 a  21. května 1995, před 10 lety, byla papežem Janem Pavlem II. při jeho druhé návštěvě Čech prohlášena v Olomouci za svatou. Je světicí ukazující, že matka rodiny může plnit i důležitou funkci z hlediska církve i národa, je také patronkou rodiny a ukazuje hluboký smysl manželství a věrnosti.V sobotu 28. května 2005 proběhne k její památce pouť do Jablonného v Podještědí. V bazilice sv. Vavřince se uskuteční diecézní pouť, hlavním celebrantem poutní mše bude Joachim kardinál Meisner.

Hz