Představujeme vám

Třebívlice

Ovocnářsko-zemědělská obec Třebívlice leží na potoce Granátka na jihozápadním okraji Chráněné krajinné oblasti České středohoří, 6 km západně od Třebenic. Jak naznačuje název potoka, v okolí obcí Třebívlice, Podsedice, Chodovlice a Dlažkovice se odedávna nalézají (a několik století i těží) české granáty. Dříve se prací zabývaly v neúrodných letech celé rodiny, nyní těžbu v oblasti naplavenin provádí firma Granát DUV Turnov. V současnosti žije v obci včetně místních částí (Blešno, Dřemčice, Dřevce, Leská, Skalice, Staré, Šepetely) cca 805 obyvatel, ve vlastních Třebívlicích 484 obyvatel. Na polích se pěstují obiloviny, okopaniny a kukuřice, v okolních sadech byla vypěstována například odrůda jablek Třebívlický Granát. Dopravní spojení je autobusem i vlakem.

Obec se poprvé připomíná v roce 1318 v přídomku Mikuláše z Třebívlic. Ves bývala rozdělena mezi čtyři, později mezi dva majitele. Horní tvrz patřívala obvykle Kaplířům ze Sulevic, dolní vladykům Údrčským. Mezi léty 1654 - 1812 patřily Horní Třebívlice rodu Lobkoviců, Dolní Třebívlice po porážce českých stavů na Bílé hoře Klebelsbergům. Jeden z nich, hrabě Vojtěch Václav, nechal několikrát renovovanou dolní tvrz přestavět v 80. letech 18. století na barokní zámek. Jeho syn František Josef z Klebelsbergu, ministr financí rakouské Metternichovy vlády, koupil v roce 1812 Horní Třebívlice a panství opět scelil. Rovněž nechal zámek upravit v novoklasicistním stylu. Stal se i nevlastním otcem Ulriky von Levetzow, oženil se totiž s její matkou Amálií von Brosigke, ovdovělou z Levetzow. Mladičká Ulrika se stala poslední velkou láskou německého básníka J. W. Goetha, ale jeho nabídku k sňatku nevyslyšela. Sama se ale neprovdala a žila převážně na třebívlickém panství. Ulrika se po smrti rodičů panství ujala a roku 1899 zde ve věku 95 let zemřela. V Třebívlicích nechala na místním hřbitůvku zřídit rodinnou hrobku a je zde s prarodiči i se sestrou Bertou pohřbena. Baronka se výborně sžila s českým prostředím a stala se dobrodinkou celého Třebívlicka.

Po její smrti zdědil statek synovec Ulriky baron Rauch, který ho roku 1900 prodal městu Most. V okresním muzeu v Mostě byla v květnu 1998 zřízena stálá expozice třebívlické baronky Ulriky; jedna místnost je vybavena nábytkem a dalšími předměty z doby jejího pobytu na třebívlickém zámku. V poslední vůli baronky Ulriky je zakotven požadavek, aby empírová souprava sedmi granátových šperků (dar z lásky Františka Klebersberga paní Amálii), patřila vždy majitelům panství. Proto jsou tyto šperky uskladněny v trezoru města Most. Kopii těchto šperků můžete zhlédnout v muzeu v Třebenicích.

V roce 1999 proběhly v Třebívlicích ve dnech 2.- 5. července velké slavnosti k 250. výročí narození Johanna Wolfganga Goetha a 100. výročí skonu hraběnky Ulriky von Levetzow. Součástí bylo i zřízení stálé výstavní expozice „Ulrika von Levetzow a Třebívlice“, turistický pochod „S českým granátem za nesmrtelnou láskou“ a zřízení stálé Ulričiny stezky (trasa začíná a končí ve výstavní expozici Ulriky von Levetzow). Přípravy slavností se zúčastnily i další obce sdružené ve vznikajícím mikroregionu INTEGRO. Oficiální zahájení proběhlo v hotelu Amadeus v Teplé a zúčastnili se ho zástupci německého konzulátu v České republice, ministr Miloš Kužvart, senátor Ing. Karel Burda, přednosta Okresního úřadu Litoměřice Josef Pohl a další hosté. u příležitosti oslav vyšla také publikace o historii Třebívlic, o Goethovi a Ulrice a vztahu J. W. Goetha k Čechám, obsahující četné barevné i černobílé fotografie. Část peněz na vydání knihy obdrželi třebívličtí z grantu PHARE.

O třebívlickém kostele je první zmínka roku 1384. Za husitských válek byl zničen. Nově byl kostel stavěn na přelomu 15. a 16. století a v roce 1695 byla znovu postavena jeho věž. Při opravě třebívlického kostela v roce 1720 byla v báni nalezena listina, kterou podepsal také třebívlický kantor Christop Melk v té době již tedy byla v Třebívlicích škola. Od roku 1847 se začalo učit česky, první český protokol pochází z roku 1848. K poslední přestavbě místní školy došlo v roce 1902 a tento rok byl vzat za počátek nového počítání české školy. Proto se v roce 2002 konaly velké oslavy 100. výročí. V roce 1869 založil třebívlický farář Potravní spolek, který sdružoval kupce, hostinské a další občany z Třebívlic, Dřemčic a jiných blízkých obcí. Koncem 19. století byl v Třebívlicích lom pro místní stavby a v provozu byl i panský pivovar.

Řada třebívlických nemovitých památek je zap-sána ve státním seznamu ČR. Jsou to: Areál kostela sv. Václava se hřbitovem, hrobem Ulriky a sochou sv. Aloise, Areál fary s erbem Lobkowitzů z roku 1787, Areál zámku se zbytkem zámecké zahrady a rybníka, Socha sv. Floriana v zahradě na Granátce u státní silnice, Areál kaple s balustrádou se sochou sv. Jana Nepomuckého na náměstí a Socha J. A. Komenského při škole na malé návsi (je jednou z prvních v Evropě pochází z roku 1837). Barokní jednolodní kostel sv. Václava byl z gotické podoby přestavěn v roce 1720, věž je dílem litoměřického stavitele P. Versy. Zbytky zámeckých zahrad tvoří „Třebívlický park“, je již navržena jeho rekonstrukce. V části zámecké zahrady je i několik chráněných stromů.

V komunálních volbách volilo v Třebenicích 50,3 % občanů; vyhrálo Sdružení nezávislých kandidátů za krásnější Třebívlicko a obsadilo celé patnáctičlenné zastupitelstvo. Post starosty obce obhájil Mgr. Josef Seifert, zástupcem starosty se opět stal Jiří Filip. Obec byla oceněna v soutěži Vesnice roku 2000 a 2001. Během uplynulých volebních období došlo v Třebívlicích k velkým změnám. Mimo plynofikace obce Třebívlice a místní části Dřemčice (zde byl vybudován i vodovod), byla postavena unikátní kotelna na ekologické vytápění v obci Staré. Dále byly nově vyčištěny rybníky, opraveny studánky, vybudován domek pro rybáře (bašta), opravena hasičská zbrojnice, vybudovány nové hlavní komunikace se zelenými okrajovými pruhy a chodníky se zámkovou dlažbou. Nově byla opravena také budova radnice, na které byly instalovány věžní hodiny. I interiér kanceláří a obřadní síně je nově zařízen. Stejně tak byl opraven též kostel sv. Václava a hrobky. Pro děti bylo vybudováno dětské koupaliště. V dalších krocích ke zlepšení vzhledu obce se pokračuje již v listopadu 2002 začala rekonstrukce dlážděných komunikací v okolí zdejšího nákupního střediska a kostela sv. Václava.

K občanské vybavenosti patří Obecní úřad, pošta, zdravotní zařízení, lékárna, mateřská škola, základní škola, nákupní středisko s pojízdnou prodejnou, pohostinství, jezdecký areál, hasičská nádrž (koupaliště) a hřiště. V oblasti zemědělství zde hospodaří společnost LoPe 2000 s.r.o. Aktivně zde pracují spolky hasičů, včelařů, myslivců a zahrádkářů, sportovní oddíly kopané, aerobiku, stolního tenisu a jezdecký klub. V obci je zaveden vodovod, dosud ale chybí čistírna odpadních vod; obec je i plynofikována. V roce 2001 získala obec „Zlatou stuhu“ - 1. místo v Ústeckém a Karlovarském kraji za celkový život obce. V celostátní soutěži obec obsadila vynikající 3. místo. V obci je informační centrum, které je napojeno na internet s elektronickou poštou. Obec má vlastní matriku a obřadní síň. Třebívlice navštívil v červenci 2002 i prezident Václav Havel.

V posledních letech se každoročně koná v obci „Třebívlické kulturní léto“. V roce 2002 bylo léto zahájeno společným koncertem chlapeckého pěveckého sboru z Freibergu a školního sboru Granátek. V zámeckém parku bylo předvedeno divadelní představení o Maribyle, panně z Krušných hor, Tři veteráni, a další pohádky. Na obecním úřadě proběhla výstava grafik a fotografií německých autorů. Konala se také sportovní utkání fotbal o Pohár ředitele pivovaru Litoměřice (dnes již neexistujícího), dětská diskotéka, promenádní koncert a další akce. Vystoupili i Greenhorni s Janem Vyčítalem a v rámci Česko-saského festivalu vystoupilo smyčcové kvarteto z Drážďan.

Nový třebívlický znak obsahuje stylizované české granáty a byl do něj vložen modře a stříbrně dělený štít rodového erbu Údrčských z Údrče; plameny jsou převzaty z přilbice sv. Václava, kterému je zasvěcen zdejší kostel. Znak a prapor obci udělil předseda poslanecké sněmovny dne 18. června 1998. Prapor byl vysvěcen při pontifikální mši litoměřického biskupa monsieura ThDr. Josefa Koukla při letních oslavách 1999.

Třebívlice patří do svazku obcí INTEGRO, který byl Okresním úřadem Litoměřice zaregistrován 16. ledna 2002. V roce 2002 vyšla i publikace „Historie a současnost mikroregionu INTEGRO“, kde se všechny obce svazku INTEGRO představují.

Obec udělila i několik titulů „Čestný občan obce“ jsou jimi Josef Pohl, Ing. Karel Burda, Ing. Vladimír Bártl a Ing. Bořek Valvoda.

Hz

Tělovýchova a sport

Sportovní derniéra

Pomineme-li povodeň v roce 2002, tak sportovní hala v Přívozní ulici v Lovosicích zažila jednu z nejvýznamnějších událostí ve své historii na konci června letošního roku. Se svou dlouholetou sportovní činností končil v exhibičním utkáním nejstarší z rodu Daňků Petr, který si pozval do svého družstva rodinné příslušníky ze všech koutů Evropy. Na straně „soupeřů“ se pak vystřídali jednak bývalí spoluhráči, dále pak hráči dnešního A družstva mužů, a některé bývalé dorostenky, které Petr Daněk v mládí trénoval.

Neméně významnou složkou utkání bylo i zajištění zástupců tisku a  filmových štábů. O výplň přestávek mezi čtvrtinami a při oddechových časech se postaraly přítomné roztleskávačky. Ty se posléze střídaly se smíšeným družstvem žen a dorostenek.

Přestávku mezi poločasy vyplnila celá řada gratulantů. Kromě výše zmíněných spoluhráčů a svěřenkyň se s gratulací a dary přidali předsedové TJ Lovochemie a oddílu basketbalu. Loučivší se Petr Daněk obdržel od většiny přítomných alespoň symbolický dárek. Tečku za oficiální částí udělal svou gratulací i starosta města Lovosice Jan Kulhánek.

Po zápase se většina přítomných setkala při posezení v hospůdce, nicméně všichni, kdo se akce zúčastnili, hodnotili kladně zejména to, že exhibice byla pro některé možností se setkat mnohdy po více než 20 letech. Doufejme, že akce byla základem pro podobná setkání nejen při příležitosti ukončení aktivní činnosti.

Na závěr myšlenku , která zazněla při gratulacích : Poslanecká sněmovna se nemůže shodnout, zda se prezident Beneš zasloužil o stát. Budeme skromnější a konstatujme: Petr Daněk se zasloužil o basketbal v Lovosicích.

Petře díky a doufáme, že jsme se neviděli naposledy.

PeS

SUPERSTŘELEC

Před třiceti léty jsme byli hrát utkání krajského přeboru mladšího dorostu v Kadani. To se Petřík ledva přeplazil přes šestnáct let, ale díky regulím soutěže mohl dohrát soutěž do konce. Vyběhli jsme ze šatny »na plac«, Petr s míčem, v běhu jen tak přes celé hřiště - nahodil míč o desku, že ho po odrazu »zavěsí«. K údivu všech nás i soupeřů míč skončil naprosto čistě v síťce koše. Tělocvičnou to jen zahučelo… Nejvíc byl asi překvapen pan střelec, ale navenek dělal jako »to nic, to dělám běžně«.

Prohráli jsme tenkrát 73 : 68, ale ten koš ten byl »par excelence«…

-Jč-

Fan Club Sparta Lovosice

Dne 8. června 2003 uspořádala pobočka tohoto nejpopulárnějšího fotbalového klubu Dětský den v prostoru u fotbalového stadionu v Lovosicích, konkretně ve fotbalové klubovně. Za nádherného a velmi teplého počasí se akce zúčastnilo asi 100 dětí, potencionálních příznivců Sparty, se svými rodiči. Soutěžilo se v disciplínách skákání v pytlích, hodu míčem a kroužky na cíle, chytání předmětů na udici a podobných. Odměnou soutěžícím byly drobné sladkosti a suvenýry. Pobočka FCS Lovosice děkuje sponzorům za příspěvek na tuto akci a to : Opavia LU, Lovochemie a.s., Večerka Pšenička, CS Beton V. Žernoseky, Instalatérství Kunert, Papírnictví Pacik, Nákup prodej Miltnerová.

Dne 5. července se část členů zúčastnila fotbalového turnaje poboček Fan clubů v Poděvousích na Domažlicku. V konečném umístění družstvo naší pobočky obsadilo 4. místo.

Další akcí, kterou lovosický Fan club připravuje je halový turnaj poboček fan clubů, který se uskuteční závěrem letošního roku ve staré hale házené.

Svatopluk Kunert

Skautská hlídka

Radosti a starosti lovosických skautů

Skautky i skauti z Lovosic vyhráli krajské kolo Svojsíkova závodu!

V našem měsíčníku jsme v poslední době skautskou problematiku trochu opomíjeli, ale důvod napsat o lovosických skautech alespoň nyní je nasnadě. Skautky a skauti ze smíšeného oddílu Šipka vyhráli krajské kolo Svojsíkova závodu. Proto jsem požádala o rozhovor pana Vladimíra Kočího, (skautským jménem Riki), který je vůdcem celého skautského střediska BRÁNA Lovosice a také samotného oddílu Šipka, ve kterém jsou děvčata a chlapci zhruba od 10 let a starší.

Riki, mohl byste prosím říci našim čtenářům něco o vzniku oddílu Šipka ?
Smíšený oddíl není ani doposud ve skautském hnutí zcela běžnou záležitostí. I u nás v Lovosicích jsme po znovuzaložení v roce 1989 začínali s odděleným dívčím a chlapeckým oddílem. Oba jsem ale vedl já, všechny akce byly stejně společné a tak jsme vývojem dospěli logicky k jedinému tedy smíšenému oddílu. Vždyť oddíly byly samostatné jen administrativně a i počet dětí byl příliš veliký. Vést přes 50 kluků a holek, to také nebylo trvale možné. A tak zůstali ti nejlepší a ze dvou oddílů vznikla koncem roku 1992 Šipka.

Ty naše začátky nebyly vůbec jednoduché. Například vlastní klubovnu získalo středisko až v roce 1993. Do té doby jsme se scházeli, kde se dalo a kam nás pustili. Bylo to např.v Kulturním středisku Lovoš, v DDM ELKO, v Městské knihovně atd. Od té doby se mnohé změnilo. Naše činnost je ale v podstatě stejná. Celoroční snažení vyvrcholí vždy letním táborem, na který se naši členové už dlouho dopředu těší. Poslední roky jsme vyráželi na tábor do Stvolínek, letos nás čeká změna: jedeme do Chřibské.

Hlavní náplní je poznávání přírody a pobyt v ní, hlavně pak skautská myšlenka, což je zjednodušeně výchova k občanství, úctě k bližnímu, láska k vlasti, za kterou v minulosti mnoho skautů položilo i svůj život. Je toho ještě mnoho, co by se dalo říci, ale jednodušší bude, když se zájemci přijdou k nám podívat - třeba jen tak, na kus řeči...

Každé dva roky se koná Svojsíkův závod. Můžete nám přiblížit, jak průběh takového závodu vypadá a z jakých disciplín se skládá ?
Tato prestižní skautská soutěž je po všech stránkách náročná. Účastníci musí být fyzicky zdatní a musí mít všestranné znalosti z mnoha oblastí (topografie, první pomoc, znalost přírody, práce se sekyrou a pilou atd.). Soutěží šestičlenné hlídky ve dvou kategoriích - dívčí a chlapecké. Fakt, že soutěž probíhá vždy ve dvouletých intervalech, dělá z tohoto závodu něco jako takovou malou skautskou olympiádu a pokud v něm oddíl dosahuje opakovaně dobrých výsledků, vypovídá to mnohé o jeho kvalitách.

Oddíl Šipka staví hlídky vždy do obou kategorií - dívčí i chlapecké. Jaké byly doposud vaše největší úspěchy ?
Od znovuobnovení činnosti se závod konal už pětkrát - letos pošesté. Zatím pokaždé měl náš oddíl zastoupení v krajském kole. Znamená to, že vždy alespoň v jedné kategorii postoupila naše hlídka z kola okresního. V posledních ročnících jsou to už hlídky obě. V dívčí kategorii jsme byli dvakrát ve státním finále, v roce 1995 obsadily skautky vynikající 5. místo. Chlapci byli ve státním kole poprvé v minulém ročníku a vybojovali také 5. místo. No a již zmiňovaný postup do letošního finále v obou kategoriích je bez ohledu na konečný výsledek obrovským úspěchem výborné party kluků a holek ze Šipky.

Kde se konalo letošní krajské kolo a  jaký byl jeho průběh?
Po postupu z okresního kola v Litoměřicích-Mentaurově se krajské kolo uskutečnilo 7. června v Mostě na kopci Ressl. Vlastní závod byl obtížný, což umocňovalo ještě velké vedro a další doprovodné akce, které bylo nutno absolvovat. Naše hlídky vedle dobrých znalostí a zručnosti prokázaly také zkušenost a velkou touhu po vítězství, což bylo nakonec asi rozhodující. Sluší se vyjmenovat ty, co se o takový úspěch zasloužili.

Hlídka skautek: Eva Fertáľová, Marcela Šafratová, Veronika Anderková, Eliška Černá, Jitka Řezníčková, Hana Týnková (náhradnice Hana Kadavá a Květa Tonová)

Hlídka skautů: Jan Řezníček, Pavel Šturm, Lukáš Panoch, František Stáně, Radim Stáně, Tomáš Verner (náhradník Jiří Honzík)

Chtěl byste na závěr ještě něco vzkázat našim čtenářům ?
Z úspěchu našich hlídek mám pochopitelně velkou radost a přeji klukům a holkám úspěch v celostátním kole, které proběhne v září ve Zlínském kraji. Život skautského oddílu a střediska však nespočívá jen v nějakých závodech a soutěžích. Lovosické středisko by nutně potřebovalo množství činovníků pro vedení další generace a chod celého střediska. Chtěl bych tímto vyzvat naše odchovance, bývalé skauty, co se do města třeba přistěhovali, nebo i další zájemce. Přijďte mezi nás, nutně potřebujeme vaši pomoc. Toto je v současnosti určitě největší problém našeho střediska. Byla by velká škoda, kdyby měl skauting v Lovosicích po tak úspěšné činnosti jednou skončit. A to nebezpečí je velmi reálné.

Riki, děkuji Vám za rozhovor a přeji Vám mnoho zdaru při Vašem dalším konání.

I já přeji úspěch našim hlídkám v celostátním kole Svojsíkova závodu. Doufám také, že se najde dostatek ochotných zájemců, kteří pomohou lovosickému skautském středisku Brána v jeho činnosti. Děti, které prožily junácký tábor, nebo třeba skládaly zkoušku „Tří orlích per“, na své dojmy určitě nezapomenou a je na nás dospělých, abychom jim takové zážitky umožnili prožívat.

S Vladimírem Kočím rozmlouvala
Eva Hozmanová