Z historie města

Prahistorie města

Do slunečného jasu letního dne padl litoměřickým radním zlověstný stín. Jako blesk se krajem rozšířila zpráva, že ves Lovosice, majetek pana Adama z Valdštýna, patentem císaře Rudolfa Druhého toho jména za dne 4. července 1600 na město povýšena byla, an jí znak městský propůjčil na němž štít modrý v půli hradbou městskou s ozuby pěti rozpůlený a branou, uprostřed otevřenou s mříží v ní dopůl vytaženou, nad mříží v bráně dvojocasý lev ve skoku. Nad hradbou dvé věží s střechami červenými do modrého nebe vyčnívá.

Poprvé se připomínají Lovosici L.P. 1143. Tenkráte bylo panství lovosické (Lovosice, Lhota, Malé Žernoseky a část Sulejovic) majetkem řádu Německých rytířů, kterým král Vladislav II. Klášter na Strahově přikázal. Listinou královskou z 12. dubna 1237 staly se Lovosice majetkem pánů z Lipé. O jedenácte let později prodány byly litoměřickému měšťanovi Hartwigovi. Z listiny je zřejmé, že již tehdy v našem kraji kvetlo vinařství a sadařství.

Roku 1321 držel Lovosice Smil Světlík z Lich-tenburku, který je ještě téhož roku za 900 marek stříbrných prodal cisterciánskému klášteru ve Starém Celu u Míšně. Klášter pak vinařství v okolí Lovosic rozšířil. Za to pak postupně Karel IV. a Václav IV. všechny svobody pro město Lovosice jim potvrdil a též právo plavby.

Za válek husitských město hodně trpělo. Roku 1420 zde ležel táborem Zikmund, roku 1426 protáhli Lovosicemi husité.

Václav IV. zastavil Lovosice panu Vlaškovi z Kladna, který vedl s klášterem dlouhý spor až do konce patnáctého století. V roce 1507 zastavil zboží lovosické kancléři krále českého Albrechtu z Kolovrat, kterému Vostrý i Újezd náležely. Nový majitel je pustil roku 1511 Buriánu Trčkovi, ale ten ještě téhož roku prodává celý majetek klášteru a ten zas Jindřichovi ze Schleinitz, vyhradiv si předkupní právo. Po zrušení kláštera za reformace se Schleinitzové a Valdštýnové často střídali v držení města, až přece jen nakonec zůstalo Valdštýnům a z nich již zmíněnému Adamovi z Valdštýna, komořímu a poradci císaře Rudolfa II. Ten využil svého výjimečného postavení u dvora a tajně předložil císaři dne 22. června 1600 žádost o udělení statutu města vsi Lovosice, která již 4. července došla naplnění a tak byly Lovosice povýšeny na město.

RoS

Čtenáři nám píší

PILNÝ JAKO VČELIČKA

Přísloví - „Pilný jako včelička“ - je symbol a vzor pracovitosti. Plným právem je spojeno s včelou medonosnou. Včela má nejen pro člověka, ale i pro celý ekosystém přírody, nezastupitelnou úlohu. Hlavním přínosem je především opylovací činnost rostlin a do nich dílčím způsobem patří i ovocnářství a semenářství. Počet druhů, které jsou v reprodukci přímo závislé na opylení je značný. Ovocné stromy, nebo v semenářství řepka, mák, okurky a mnoho dalších plodin zásluhou opylení včel zvyšují své výnosy nejméně o 25-30 %. Tak dokáže být malá nepatrná včelka prospěšná člověku. To je i pro pěstitele plodin solidní ekonomický přínos.

Med je znám každému. Český med je svým původem identický s krajem a místem, kde jej včely vytvořily. Je od včel zdravých, podléhajících povinnému veterinárnímu dohledu. Trvalý dohled nad zdravotním stavem včelstev je zárukou, že spotřebitel dostane med, který v mnoha směrech prospívá zdraví člověka. Dalším velmi ceněným produktem využívaným v léčení je propolis - směs přírodních pryskyřic nebo mateří kašička a i ve zdravotnictví používaný včelí jed.

Toto vše bychom měli mít na paměti při používání chemikálií. Při neodborném použití při ošetřování různých plodin může docházet k otravě včel - nejčastěji při květu řepky. Zatím - ku prospěch včel na lovosicku - včelaři s uživateli chemických prostředků mají ty nejlepší zkušenosti. Zákon o chemické ochraně plodin je plněn.

Kdyby včelky měly dar řeči - řekly by „děkujeme“.

Lovosičtí včelaři

Blahopřejeme

Známá dvojčata jubilují

Byl to určitě vzrušený den pro oba rodiče, maminku Anežku rozenou Hanzlíkovou a tatínka Františka Hnidu, když 6. září 1913 přišli v jejich domku v Keblicích čp. 122 na svět hned dva chlapci najednou. Úplně najednou sice ne, starší Antonín se narodil v 7 hodin ráno a Josef až o půl osmé, ale podobali se jeden druhému jako vejce vejci. Dvojčátka na svět uvítala porodní bába Josefa Zubrová z Keblic a právem byla na svůj výkon pyšná. Chlapci byli pokřtěni hned druhý den, 7. září. Antonínovi byl za kmotra Antonín Stehlík, řezník z Keblic čp. 86 a Josefovi bratr maminky, Josef Hanzlík, zedník z Keblic čp. 61. Sourozenců bylo v rodině celkem sedm, z toho celkem šest kluků. Dvojčata se narodila jako poslední.

Bratři Hnidovi jsou známi i televizní veřejnosti v celé České republice, v březnu roku 1999 se představili divákům v pořadu „Sauna“ na téma Dvojčata. Vysílání proběhlo na Primě, moderátorem programu byl Honza Musil.

Říká se, že jednovaječná dvojčata mají stejné sklony, dostávají stejné nemoci a prožívají podobné příhody. Proto jsem bratřím Hnidovým položila několik otázek. Jsou pravděpodobně nejstaršími mužskými dvojčaty v Čechách, v září oslaví své devadesátiny.

Narukoval Váš tatínek do 1. světové války?
Ano, tatínek rukoval na frontu do Itálie a sloužil jako „provianťák“ (staral se o zásobování). Mamince zatím pomáhal vydělávat na živobytí náš nejstarší, teprve dvanáctiletý, bratr. Když přijel otec na dovolenou, my jsme se ho báli, neznali jsme ho. Naštěstí se po válce ve zdraví vrátil.

Kam jste chodili do školy? Pletli si Vás lidé?
Do základní školy jsme chodili v Keblicích, do měšťanky do Terezína (pochopitelně z Keblic pěšky). Spolužáci nás ve škole rozeznávali naprosto bezpečně, dospělí mívali problémy. (Není divu, stačí se podívat na obrázek obou bratrů (cca 16-17), vypadají opravdu skoro stejně.)

Čím a kde jste se vyučili?
Já (Antonín) jsem se vyučil kameníkem u lovosické firmy „Wrba“, bratr Josef lakýrníkem v Litoměřicích u firmy Eichelmann.

Byli jste spolu na vojně?
Nebyli jsme, já (Antonín) jsem nebyl ze zdravotních důvodů odveden kvůli rozšířenému srdci. Bratr Josef narukoval 1.10.1934 do Milovic za 2. třídu.

Kdy jste se oženili?
„Starší“ Antonín uvádí rok 1937, Josef rok 1939.

Byly si Vaše manželky za mlada podobné?
Nebyly, jedna byla tmavovlasá, druhá měla vlasy světlé. (V tomto případě asi stejný vkus u dvojčat neplatil.)

Kolik máte dětí, vnoučat a pravnoučat?
Já, Antonín, mám pouze jednoho syna (také Antonína), 2 vnoučata a 2 pravnoučata. Bratr Josef je na potomky bohatší 4 děti mu daly 5 vnoučat a zatím 2 pravnoučata. Jedna z dcer má také dvojčata.

Která jídla máte nejraději?
Nebyli a nejsme v jídle vybíraví (snacha pana Antonína by ráda znala jeho nejoblíbenější jídlo, ale on prý sní rád všechno nakonec uvedl, že rád jídal škubánky s mákem), bratr Josef nepříliš rád zeleninu. V rodině se často vaří krajové jídlo „grenadýrský marš“ brambory a těstoviny dohromady.

Chodíte rádi na houby?
„Ani nápad, jednou jsem v lese chytil klíště a od té doby jsem na houbách nebyl“, uvádí pan Antonín. Pan Josef neodpověděl.

Kterou máte nejoblíbenější písničku?
Oba máme rádi dechovku, je jí ale v televizi málo. Rádi jsme si při práci zazpívali. (Nejoblíbenější píseň pana Antonína je „Pod tou naší starou lípou“, pana Josefa Vackova „Cikánka“.)

Měli jste některé podobné koníčky?
Hráli jsme v 50. letech fotbal za „staré pány“ (příliš staří v té době ale nebyli). Kolem roku 1948 jsme si koupili společně auto Praga-Baby (kabriolet) a v jeho držení jsme se střídali bez jakýchkoli problémů. Auto jsme společně vlastnili až do r. 1952. (Z dalších zálib - pan Antonín rád pracoval na zahrádce, pan Josef ani ne.)

Pan Antonín žije od roku 1945 v Lovosicích (v roce 1943 byl totálně nasazen v Dortmundu a tam se naučil německy, v roce 1945 v Horním Litvínově), pan Josef od roku 1945 v Litoměřicích. Oba bratři se i  s  rodinami často stýkali (a stýkají). Sourozenci se pravidelně zúčastňovali v letech 2000 - 2002 setkání dvojčat a vícerčat na Červeném Hrádku u Jirkova, která tamní podnikavý kastelán pořádal. Letos se setkání z technických důvodů - bohužel - nekonalo, bratři Hnidovi by byli určitě středem pozornosti, jako ostatně každý rok. Jejich fotografie byly zveřejněny nejen v regionálním, ale i celostátním tisku, například v Lidových novinách.

Zajímavostí je, že pan Antonín je levák, pan Josef pravák. Antonín sice musel ve škole psát pravou rukou a zvládl i přecvičení na obvyklé užívání jídelního příboru, při řemesle ale používal levačku.

Přejme oběma jubilantům k jejich významným kulatinám i nadále mnoho chuti do života, další pěkné zážitky a hlavně zdraví.

Za zodpovězení otázek děkuje oběma bratrům - dvojčatům (Antonín odpovídal přímo a Josef písemně) a panu Antonínu Hnidovi mladšímu

Eva Hozmanová

Devadesáti let

se dožila v červenci 2003 paní Marie Dolejšová. Lovosický dnešek jí přeje další léta ve zdraví.