Koutek poesie

Takové třeskuté léto Horký vzduch teče ulicemi města tak jako řeka ze vřelého těsta, nebo džem z pomeranče, z meruněk či josty. Krok jako okov těžký, obtížná je cesta. Kousíčky stínů jsou oázy a mosty. Městem se co krok sunu, táhnu, ploužím po sklence orosené toužím. Jedno co v ní, jen chlad aby to mělo… Radši bych vyhýbal se uplakaným loužím. Po chladné vodě, sprše volá moje tělo. Vzduch jen se tetelí a  neteče, jen stojí. Na konci ulice já vidím Lovoš dvojí, kterak se chvěje jak osiky listí. Volám déšť, co horkou bolest hojí, volám déšť, co zmučený vzduch čistí. Jsem vyslyšen a voda z nebe padne šedivá zeleň listí ve vteřině mládne a dlažby, asfalt, vyprahlá zem syčí. Ta úleva je jako spánek za dne, štěstí je rázem všech a mé, anebo ničí… Tom Ha

Na snímku R. Slavíka je část zříceniny Kostomlat

Hrady a zámky Lovosicka

Kostomlaty pod Milešovkou

Hrad si postavili v průběhu první poloviny 14. století páni z Rýzmburka - představuje krásnou ukázku rozvoje bergfritového typu hradů. Původní, značně úsporné schema, tvořené útočištnou věží, nevelkým sálovým palácem a spojovacími chodbami již neuspokojovalo náročnější stavebníky a proto bylo obohacováno o další objekty. V lichoběžníkovém jádře Kostomlat již od počátku existovaly dva rovnoběžné paláce. Štíhlý, vysoký bergfrit je zakončen u nás nezvyklou užší nástavbou, okolo níž obíhal široký, na konzolách vysazený ochoz. Celé jádro obepínal parkán, k němuž se připojovalo ohrazení lichoběžníkového předhradí. Protože v něm jako na mnoha jiných severočeských hradech v minulém století postavili prosperující hostinec, neznáme jeho původní zástavbu. Do předhradí se vcházelo drobnou, dovnitř otevřenou čtverhrannou věží druhé brány, kterou z boku zajišťovala okrouhlá hradební věž se čtverhranným interierem. Tuto velmi štíhlou stavbu ukončovalo na konzolách vysazené podsebití. I předhradí opevňovala ještě parkánová hradba, jejímž prostým portálem procházela přístupová cesta. V první polovině patnáctého století přistoupili majitelé Kostomlat k modernizaci hradu. Parkánovou hradbu jádra zpevnily dvě čtverhranné dovnitř otevřené bašty. Tato modernizace opevnění zůstala rozpačitým a velmi nedůsledným stavebním počinem. Daleko větší péče se dostalo obytným budovám jádra , kde byl především zvýšen, rozšířen a nově vybaven palác při velké věži.

S nástupem renezančního způsobu života přestával gotický hrad vyhovovat a v průběhu 16. století zpustnul.

Text a foto Roderick Slavík

Pozvánka na výlet

Z našich poutí

V kraji cikád

Na kresbě je zcela vpravo Syslík. Nalevo je Chožovská hora, mezi nimi v pozadí lounské vrchy - zleva Oblík, Srdov a Brník. V popředí je obec Třtěno a za ním vzadu osada Mnichovský Týnec.

U vesničky Třtěno na Lounsku nás zaujal zcela nenápadný, pouhých 285 m vysoký, typicky středohorský kopeček s názvem Syslík. Jeho jižní strana, tak jako u většiny lounských kopců je bezlesá, na vrcholu a ostatních svazích pak nacházíme keře a listnáče a na západním svahu jsou ještě i uměle vysazené smrky a modříny. Na dnešní den nebyla moc příznivá předpověď počasí, ale to nás neodradilo. Již v noci hodně napršelo, na polích zůstaly po dešti místy rybníčky. Cestou do Lovosic byl pohled na Středohoří velice dramatický, vrcholy kopců vystupovaly dost ostře z mlhy a nad nimi se valily těžké tmavé mraky. Velmi temný byl severozápad, Milešovku nebylo vůbec vidět. Tomu nejhoršímu počasí se nám podařilo ujet.

A již vycházíme blátivou cestou ze Třtěna k Syslíku. Nohy se boří do bahna, ale postupujeme dále. Mraky zůstávají za námi a dokonce prosvítá sluníčko. Krajina je svěží zelená a prostoupená omamnou vůní kvetoucích hlohů, které ještě s dalšími keři lemují naši cestu. Syslík máme po pravé straně a vlevo jsou pole, za nimiž se tyčí Chožovská hora, trochu připomínající Lovoš a dále pak úchvatná lounská trojice Oblík, Srdov a Brník. Od Chožovské hory se ozývá kukačka a v keřích zpívá spousta dalších drobných ptáčků, z nichž nás zaujmou neopakovatelné trylky pěnice slavíkové. Sledujeme květenu – veliké květy pryskyřníku, u cesty kvetou pampelišky a jahoda lesní, v louce nás zaujmou modré květy lnu rakouského. Blížíme se k jižnímu svahu Syslíku, který se místy doslova modrá květy šalvěje luční, které jsou výrazně modré s fialovým nádechem. Jejich barva se doplňuje se žlutými květy pryšců. Začíná kvést mateřídouška. Ve vyšší partii svahu se vlní kavyly. Objevují se motýli – zejména bělásci, hnědásci, modrásci a okáči. Občas z trávy vylétnou drobní motýlci s hnědobílým vzorem, snad můry. Na poli zahlédneme srnku. Náhle je ptačí zpěv přerušen velmi výrazným cvrčením, které se ozývá odněkud z keřů, ale přesné místo nelze určit. Cvrkot je chvílemi tak silný, že v něm zaniká i zpěv ostatních ptáků. Nechce se mi věřit, že jsou to cikády (samečkové přivolávají samičky), které jsem slyšela v Itálii. V Čechách jsme se s nimi při svých poutích dosud nesetkali. Zdá se mi to natolik neuvěřitelné, že si musím doma ověřit pomocí atlasu, že cikády u nás v teplých oblastech také žijí. Ne náhodou jsem lounskou oblast Středohoří přirovnala k jihoitalské krajině a cikády, nejednou opěvované básníky, mě v tomto přirovnání utvrzují. Naše milované Středohoří nás okouzluje zase něčím novým! Sedíme u cesty a vychutnáváme krásy zdejší přírody a její zvuky. V polích se vinou cesty a silnice, po nichž neprojede během naší pouti jediné auto. Naštěstí do tohoto nádherného koutu ještě neproniklo 20. a 21. století. V rybníčku se ozývají žáby. Zatahuje se a  déšť, který je celkem mírný, nás nemine. Pokračujeme v cestě. Naši pozornost upoutají další rostliny – žlutavý ledenec luštinatý, bílý rožec polní, růžová hluchavkovitá rostlina marulka pamětník, růžová vikev z rodu motýlokvětých a modrý rozrazil rozprostřený. Tráva je zde sytě zelená a černozem po dešti ještě černější. Ze zeleně se ještě zvedá les loňských zaschlých bodláků pcháčů bělohlavých. Při zemi vyrůstají nové překrásné růžice jejich listů. Rozhlížíme se po krajině, před námi se vlevo otevřel pohled na něžně zelené nezalesněné Křížové vrchy. Přestalo pršet a slunce se znovu ujalo vlády nad krajinou, jejíž barevnost je výraznější, kopce jako by se přiblížily. Vracíme se. Na jižním svahu Syslíku se znovu ozývají cikády. Květy hlohu obletují včely, které jsou v poslední době vzácné. Občas přelétne čmelák. Radujeme se ze všeho, co nám zdejší štědrá krajina nabízí a plni krásných a hlubokých dojmů se rozjíždíme do našich domovů

Jana Haasová

Technické památky

Že už Vás nebaví jen ležet u vody ?

Houby také příliš nerostou a pěší výlet Vás dnes neláká ? Dáme Vám radu jeďte vlakem. O víkendech máte možnost dojet historickým vlakem na Moldavu, trať je zajímavě technicky řešena a byla vyhlášena za technickou památku. A na Moldavě si můžete prohlídnout také sklářské pece. Hezká trať je také z Kamenického Šenova do Kamenice nad Lipou, v Šenově je i železniční muzeum a vláček je původní. Z okna uvidíte i louku, kde se natáčel Svěrákův film „Tmavomodrý svět“. Čeká na Vás i Železniční muzeum v Zubrnicích, tam zase můžete spojit výlet s prohlídkou zubrnického skansenu. Zde ale potřebujete k dopravě také auto.

Možná, že jste ještě nebyli v Ekotechnickém muzeu v Praze. Je umístěno ve staré kanalizační čistírně v Praze 6 (Bubeneč), Papírenská 6, a je otevřeno v sobotu a neděli od 10 do 16.30. Rodinné vstupné činí 100,- Kč. Ve strojovně uvnitř budovy jsou původní čerpací stroje z r. 1903 a další historické stroje jsou na pozemku muzea. V Praze je i  Plynárenské muzeum a Muzeum vodárenství (Praha-Podolí).

Skutečně skoro za humny je Muzeum české vesnice v prostorách barokní sýpky v Peruci v areálu zámku. K vidění jsou historické zemědělské stroje i nástroje. A nezapomeňte po návštěvě muzea i na Boženinu studánku a Oldřichův dub.

Šťastnou cestu!

Hz

CHKO perla Českého středohoří

Babinské louky

Babinské louky patří svojí květenou k nejbohatším společenstvům a staly se pojmem v odborné literatuře. Tento pozoruhodný kout stojí za návštěvu. Začneme ve Lbíně, v nadmořské výšce 460 metrů nad mořem. Kolem roku 1088 se připomíná pramen „vycházející z hory Lbín“, který je jedním z pramenů potoka později známého jako Pokratický potok. Vesnice byla v letech 1100 až 1107 uváděna - tehdy jako - mnoho dalších v našem kraji - jako majetek vyšehradské kapituly. Ve vsi jsou stavby lidové architektury, najmě dřevěné domy se srubovými patry, pavlačemi a řezanými štíty, současně využívané dnes jako rekreační chalupy. Pozoruhodná je také dřevěná zvonička v podobě sloupu se šindelovou stříškou obnovená podle historických pramenů roku 1920. Za poznámku stojí také hojný výskyt diatomitové břidlice v této lokalitě, mezi Holým a Dlouhým vrchem a Panenským kamenem. Pojďte dál s námi !

Opustíme malebnou ves mezi středohorskými kopci a stoupáme strmou rozbitou silnicí směrem k neexistující vesnici Babiny. Silnice vlastně nikam nevede, protože ves byla zlikvidována v letech, kdy byla součástí vojenského výcvikového prostoru. Podle toho taky silnice vypadá… Vyšplhali jsme se do krajinného sedla zvaného Homolka. Silnice teď klesá. Po několika stech metrech vlevo od silnice začíná chráněné území přírodní památka Babinské louky.

Je to fragment vlhkých podhorských luk při horním toku potoka Rytiny, který zde má jeden ze svých pramenů. Ochrana území byla vyhlášena roku 1993, území má 40,9 hektaru a leží v nadmořské výšce 512 až 596 metrů. Část luk je - díky finanční podpoře - kosena, což společenstvu rostlin prospívá. Místa silněji podmáčená však postupně podléhají expanzi olše a rákosu. Na území je chráněna svérázná a druhově bohatá vegetace pocházející ze staršího, snad středověkého, lučního hospodářství, zejména je chráněna populace kriticky ohroženého zvonovce liliolistého ( Adenophora liliifolia), kterého zde roste už pouze jen asi sto jedinců. Název Babinské louky se používá obecněji pro tento typ lokality. Další chráněné rostliny : prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), kosatec sibiřský (Iris sibirica), tolije bahenní ( Parnassia palustris), upolín nejvyšší, zvaný též evropský (Trollius altissimus), vrba rozmarýnolistá ( Salix rozmarinifolia) a mnoho dalších druhů rostlin vlhkých luk, nově zde byl nalezen vstavač mužský (Orhis mascula). Dnešní druhové spektrum je však zlomkem toho, který zde byl na začátku dvacátého století.

Součástí chráněné oblasti jsou i malé plochy lesních porostů, jen pro zarovnání hranice území. Jejich lesnický význam je zanedbatelný, jehličnatá složka částečně podlehla vlivu imisí a část jí byla odtěžena.

Zoologicky nebylo území zatím prozkoumáno.

Geologicky tvoří podklad při jižním okraji a ve vyšších plohách chráněného území olivinické čediče, severní část a část, jíž protéká potok Rytina pak tvoří převážně křídové horniny.

Text Roderick Slavík