Představujeme vám

Velemín moderní spádová obec

Velemín a jeho místní části (Bílinka, Bílý Újezd, Boreč, Březno, Dobkovičky, Hrušovka, Kletečná, Milešov, Oparno, Páleč, Režný Újezd, Zbožná) se rozkládají v centrální části Českého středohoří. v současnosti má Velemínsko zhruba 1500 obyvatel, průměrný věk je 37 let. Obec leží na Milešovském potoce u mezinárodní silnice E55, 7 km severozápadně od Lovosic. Spojení zajišťují autobusové linky, lze použít i železnice - zastávka Chotiměř je vzdálena cca 1 km.

Již v mladší době kamenné bylo území Velemínska osídleno, důkazem o tom je řada vykopávek (sekeromlat u Velemína, kamenné sekyrky u Dobkoviček). První písemná zmínka o obci je z roku 1228, tehdy byl zdejší dvůr uváděn jako majetek svatojiřského kostela v Praze. Na území vsi vedla středověká Solná stezka z Halle do Prahy. Ves měnila často majitele, ti většinou sídlili na okolních tvrzích. Jeden z posledních majitelů před třicetiletou válkou, Jan Černín z Chudenic na Újezdě, vlastnil i hrad Ostrý (tehdy zmiňován již jako ...„zámek pustey Wostrey“. v obci se nachází bývalý barokní zámek z 1. poloviny 18. století, přestavěný z původně zájezdního hostince. Barokní je také kostel sv. Martina z let 1697-1702, vedle kostela býval dříve hřbitov. v obci stojí i pozdně barokní domy s dřevěnými štíty a pavlačemi z 18. století.

Velemín má krásné pozadí i z jiného pohledu: v pozadí vidíte Kletečnou.

Po třicetileté válce bylo území poněmčeno, Češi se zde ve větší míře usazovali až v 19. století při stavbě železniční trati a v r. 1920 po pozemkové reformě. Od roku 1938 do roku 1945 bylo území Velemínska součástí Velkoněmecké říše, němečtí obyvatelé byli po osvobození většinou odsunuti. Obce byly osídleny lidmi z vnitrozemí, Slovenska a kolem roku 1947 přišli i Češi z Volyně. Ve všech obcích byly ustaveny místní národní výbory. v roce 1990 došlo k transformaci místních národních výborů na spádovou obec Velemín.

Samotný Velemín má v současnosti cca 510 obyvatel a 164 domy. v obci je sídlo obecního úřadu a k občanské vybavenosti patří dále mateřská i základní škola, zdravotní středisko, pošta, obecní knihovna, koupaliště a několik obchodů. v budovách kdysi proslulého Hostince u zlatého kříže je dnes hojně navštěvovaný Motorest. Pro občany obce je zdarma čtvrtletně vydáván ZPRAVODAJ, který obsahuje jednak potřebné informace, například usnesení zastupitelstva obce, či rozpočet, jednak i zajímavosti z historie celého Velemínska, nebo novinky ze zájmových organizací a podobně.

Obec je stoprocentním vlastníkem podniku Komunální služby Velemín, který provádí práce na veřejném prostranství (údržba zeleně, udržování čistoty v obci i místních částech, oprava obecních budov, zimní údržba komunikací) a hlavně provoz vodárenských zařízení. Komunální podnik dodává do osmi z třinácti spravovaných sídel pitnou vodu za výhodnou cenu.

Překrásný pohled při příjezdu do Velemína je zásluhou monumentálního kuželu Milešovky. Foto: M. Petrák

V první polovině devadesátých let byla v obci Velemín vybudována vodovodní síť a nová síť splaškové kanalizace ukončená čistírnou odpadních vod. Obec byla v té době také plynofikována. Na tyto stavby měl Velemín půjčku od státního fondu životního prostředí ve výši 8 milionů korun, kterou splatil v červnu 2001. v letech 1994-95 byla ve Velemíně také rekonstruována komunikace E 55. Během této doby došlo k demolici jednoho domu, čímž bylo umožněno odstranění prudké zatáčky, kde docházelo k častým tragickým dopravním nehodám. v rámci této akce byly položeny nové chodníky, byla vybudována kanalizace, vodovod, plynofikace a veřejné osvětlení.

Velemín a jeho místní část Bílinka však provozem na komunikaci E 55 velmi trpí. Denně tudy projíždí až 10 000 vozidel včetně těžkých kamionů. Vysvobozením pro tato sídla bude dle vyjádření starosty až zprovoznění dálnice D8 Praha Drážďany, jejíž nejproblematičtější úsek Lovosice Řehlovice leží svou nejdelší částí na území obce Velemín..

V obci pracuje od r. 1979 Veteran car club ČR Velemín, tehdy vznikl při ZO Svazarm. v současnosti má klub cca 130 členů, některé i z NSR. Mimo jiné organizuje srazy historických vozidel, v poslední době většinou v rámci výstavy TEMPO na výstavišti Zahrada Čech. v roce 2003 proběhne jubilejní, již 20. ročník mezinárodního srazu a soutěže TEREZÍN 2003. Svá vozidla členové klubu také představují na srazech jiných klubů v tuzemsku i zahraničí. 13. ročník mezinárodního srazu historických vozidel se konal v květnu 1996 na parkovišti v Lovosicích pod areálem Centrum.

V komunálních volbách 2002 získalo Sdružení politických stran a nezávislých kandidátů 8 mandátů a KSČM 5 mandátů, k volbám přišlo 57% voličů. Vedení obce se nezměnilo: na ustavujícím zasedání zastupitelstva byl starostou opět zvolen ing. Jiří Skalický a jeho zástupcem Josef Brabenec.

Hz

Z našich škol

Den otevřených dveří

V pátek 28. února se dveře mateřské školy v Terezínské ulici otevřely pro rodiče, prarodiče, pracovníky MěÚ Lovosice a další sponzory. Prostory budovy včetně v srpnu zaplaveného suterénu byly zrekonstruovány, nakoupeny nové spotřebiče do kuchyně a prádelny - byl tedy důvod k oslavám. Paní učitelky nacvičily s dětmi hudebně dramatická pásma, kuchařky i maminky připravily občerstvení, slavnosti mohly začít.

Budova je plná obrázků a koláží, bylo zřejmé, že školka je zaměřena na výtvarné činnosti. Mnohé výtvarné projevy malých umělců by zahanbily i nás dospělé. Fantazie dětí, ale v některých případech i technické provedení, je na vysoké úrovni. Děti se pravidelně zúčastňují různých soutěží a často si odnášejí ceny. Některá jejich dílka MŠ darovala do Léčebny dlouhodobě nemocných v Litoměřicích. Paní učitelky lze za jejich vedení dětských talentů jen chválit.

V každém oddělení proběhla pro maminky, tatínky, babičky i dědečky a ostatní návštěvníky malá besídka. v nejvyšším oddělení byl zahájen masopust a proběhla dokonce dětská svatba: kouzelná nevěstinka v bílém s kytičkou konvalinek a ženich s vysokým cylindrem si vyměnili prstýnky a dali pusu před vážnou oddávající. Děti rovněž zazpívaly několik populárních písniček, např. „My jsme žáci III. B“ a „Sluníčko“. Pak se děti i s návštěvníky usadily ke svatební hostině.

Ve středním oddělení zahájil besídku Kouzelný had masek, vedený paními učitelkami v maskách televizních skřítků Vochomůrky a Křemílka. Mezi maskami byli Včelka Mája a Vilík, 4 princezny, čaroděj, klaun, nelze je všechny vyjmenovat. v pásmu byla předvedena dramatizace Hrubínovy básně „Princeznička na bále“ a nechyběl ani taneček s maminkami, jako poděkování za přípravu hezkých masek. i zde byla oslava zakončena občerstvením.

Snad nejroztomilejší byli ti nejmenší; i oni měli hezké masky, nechyběl motýlek, čarodějka a černokněžník, velmi hovorný šerif, kašpárek, vodník a další. Zde bylo přítomno i několik tatínků. v tomto oddělení se též sportovalo - házelo se míčkem na koš a oslava byla zakončena tanečkem a posezením při zákuscích.

Mateřskou školu navštívili také zástupci MěÚ; dopoledne vedoucí odborů Ing. Srbková (o. majetkosprávní), Zdeňka Fleková (o. správní), Jana Hejdová (o. vnitřních věcí) a Alena Altnerová (zdravotnictví) a odpoledne i starosta Jan Kulhánek, oba zástupcové starosty Ing. Jan Řezníček a Miroslav Závada a vedoucí odboru regionálního rozvoje a správy města ing. Václav Pokora. Město k obnově mateřské školy přispělo zatím částkou ve výši 750 000,- korun (část peněz byla z pojistky, část z povodňového konta). Všem, jak zaměstnancům školky, tak MěÚ i všem sponzorům, je nutno za jejich činnost co nejupřímněji poděkovat.

Hz

Nepřehlédněte

Upozorňujeme zájemce o námi nabízenou knihu LOVOSICE - paměť města, že knihu prodává knihkupectví DONÁT vedle Kulturního střediska. Tuto upřesňující informaci jsme dostali dodatečně a omlouváme se těm, kteří museli vyběhnout do prvního patra, do kanceláře Kulturního střediska.

Lovosický dnešek se diví

Spát ve škole: to se smí?

Na den, kdy jsme měli spát ve škole jsem se velmi těšila. Bylo to posledního ledna, po vydání pololetních vysvědčení. S vysvědčením jsme sice šli domů, ale v pět hodin odpoledne zase zpět, do školy.

Vzali jsme si všechny potřebné věci a vše mohlo začít. Nejdříve nás paní učitelka seznámila s Martinem Voborníkem, studentem gymnázia a společně s ním s pravidly všech her, které pro nás připravili. Vysvětlila nám, kde se smíme, a kde nesmíme pohybovat. Pak jsem si začali hrát. Zapojovali jsme se do různých her: někdo hrál s Martinem logiku, jiní se snažili po schodech vyjít pomyslný Mount Everest, neboli Ču-mu-lang-mu, někteří z nás hráli ping-pong, nebo skákali do dálky. Vyráběli jsme také ruční papír a v devět hodin jsme šli do tělocvičny. Hráli jsme basketbal a šplhali na laně.

Po návratu z tělocvičny nám hrál Martin na kytaru. Jako poslední zahrál píseň, kterou vymyslel jeho kamarád a která se jmenuje »Reklamní abeceda«. Byla to velice legrační píseň.

Nakonec jsme procházeli školou, když bylo všude zhasnuto. Cestu jsme měli vyznačenou svíčkami, ale stejně byla všude tma. Tato hra se jmenovala: »My se tmy nebojíme«.

Pak jsme šli spát.

Ráno jsme opět hráli hry. v devět hodin jsme si sbalili věci, rozloučili se a v deset jsme odcházeli domů.

Na tento den, kdy jsme spali ve škole, nikdy nezapomenu. Máme velice hodnou paní učitelku. Vždyť ona vlastně přišla na ten nápad a kdyby to šlo, spala bych ve škole pořád.

Je to nepopsatelný zážitek na celý život.

Markéta Rožcová, 5. třída,
Základní škola Antonína Baráka v Lovosicích