Koutek poesie

Pohled z Hradiště, zcela vpravo Milešovka, uprostřed Lovoš, nalevo prosvítá Žernosecké jezero. Foto: R. Slavík

Jana Haasová

STŘEDOHOŘÍ

CHKO perla českého Severu

Přírodní památka
Hradiště

Chráněné území Hradiště bylo zřízeno k ochraně bylinných společenstev stepního charakteru s výskytem koniklece otevřeného (Pulsatilla patens), koniklece lučního (Pulsatilla pratensis Bohemica) a jejich křížence, koniklece Hackelova (Pulsatilla hackelii), který zde byl popsán. Rozloha chráněného území je pět a čtvrt hektaru, leží v nadmořské výšce 463 - 545 metrů, vyhlášeno bylo již roku 1949. K západu a jihozápadu ukloněné svahy vrchu leží asi půl kilometru od malebné obce Hlinná nad Litoměřicemi. Název Hradiště je prokázán již roku 1461, ačkoli zde není ani stopy po nějakém opevnění. Čelo lávového příkrovu tvoří vynikající rozhledový bod v Českém Středohoří. Výrazný vrch je budován čedičovou horninou olifinickým nefelinitem a spolu s nedalekým Holým vrchem (nebo Lysou horou) tvoří jediné těleso protažené ve směru jih sever. Hornina vystupuje na povrch v drobných skalních výchozech. Jde o produkt mrazového zvětrávání sloupcovitě odlučného výlevu. Na svazích jsou větší a  rozsáhlejší plochy volných sutí.

Zhruba od konce šedesátých let je v chráněném území stále zřejmější postupná degradace rostlinných společenstev. v sedmdesátých letech byl výskyt konikleců už jen ojedinělý, v současné době není v chráněném území jeho budoucnost jistá. Ze zvláště chráněných druhů se zde vyskytují: tařice skalní (Aurinia saxatillis), sasanka lesní ( Anemone sylvestris), chrpa chlumní ( Cyanus triumfettii).V roce 1970 bylo proto navrženo zrušit status chráněného území, podpořené pozdějšími výsledky botanického inventarizačního průzkumu, opatření však nebylo dodnes realizováno. z hlediska motivů ochrany nejsou zoologické aspekty rozhodující, proto zde dosud neproběhly zoologické inventarizační průzkumy. Od ochránců přírody je však známo, že zde hnízdí jinde již mizící křepelka polní (Coturnix coturnix). Chráněná lokalita leží na lesním půdním fondu, proto výskyt křepelky není sledován.

Za nádherným výhledem je možno začít výlet v obci Skalice u Litoměřic. Tato ves je připomínána již v roce 1088 jako majetek vyšehradské kapituly. v horní části obce je několik vil v  slohu empiru a pseudorenezance druhé poloviny devatenáctého století. Známá je též novostavba dětského sociálního ústavu, u něhož na skále stojí empirová hájovna z roku 1836 na místě bývalé poustevny vytesané ve skále. v těsné blízkosti, rovněž na skalisku, je poutní kaple - barokní věžovitá stavba se stanovou střechou a kobkou v podlaží.

Z návsi ve Skalici se vydáme po žluté turistické značce. Vcházíme do pustnoucích ovocných sadů i když se v některých po privatizacích něco začíná dít. v každém případě budou zanedlouho na jaře obsypány velkým množstvím nádherných květů a z nich plynoucích skoro omamných vůní. Přicházíme k Pokratickému potoku, který přejdeme po můstku. Za můstkem uhneme vpravo a zvolna stoupáme mladým lesem. Dá se říci, že skoro nečekaně se před nám objeví Mentaurov. Jde o rekreační středisko na samotě v lesích na východním svahu Hradiště. Původní ves je připomínána poprvé roku 1407, ale již v patnáctém století opět zaniká. v roce 1848 zde byla postavena vila s vyhlídkovou věží, která později sloužila jako výletní restaurace. Do sametové revoluce sloužil tento objekt jako rekreační středisko Krajského výboru socialistického svazu mládeže Ústí nad Labem. Dnes je tu opět veřejná restaurace s přilehlým táborem a chatičkami.

Žlutá značka nás dále velmi prudkým stoupáním vyvede z osady, kterou při ohlédnutí vidíme pod sebou jako na dlani. Procházíme, již na několikahektarové vrcholové části Hradiště - dříve obdělávanými pozemky, ohraničenými zídkami a valy z kamenů. Turistická značka (stále ta žlutá) nás vyvede bludištěm políček a luk na rozsáhlou náhorní plošinu s nejvyšším bodem 545 metrů, kde nám nečekaný výhled až skoro zarazí dech. Je to vskutku nezapomenutelný pohled: západně vidíme kostomlatskou část Středohoří, jihozápadně Hazmburk, jihovýchodně Říp. Pod sebou vidíme vrch Kamýk s vrcholem 454 metrů nad mořem, zvaný též Malé Hradiště.

Kdysi, když ještě bývalo čistší ovzduší, bývala prý odsud vidět i Praha…

Foto i text: Roderich Slavík