Víte že?

V Lovosicích žije arcivévoda

Přestože podle zákonů neplatily v bývalém Československu (a domnívám se, že neplatí ani v současnosti v České republice) šlechtické tituly, máme v našem městě arcivévodu. Jak k tomu došlo, se dozvíte, přečtete-li si následující rozhovor.

Již v dětství se zajímal malý Jenda Ptáček o letadla, a protože měl i šikovné ruce a trpělivost, začal brzy stavět modely letadel nejdříve pochopitelně ze stavebnic. Netrvalo však dlouho, začal modely vylepšovat a jeho záliba ho přivedla k spřízněným duším, do Klubu válečné historie v České Lípě. Členové klubu se věnují převážně vojenské historii let 1914 - 1918 a 1938 - 1945.

Svatba arcivévody Ferdinanda d´Este s hraběnkou Žofií Chotkovou na zámku v Zákupech v provedení manželů Ptáčkových z Lovosic.

Dnes čtyřiatřicetiletý železničář zůstal své zálibě věrný a během doby získal za svou činnost mnohá ocenění. Navštívila jsem ho a položila mu několik otázek. Překrásné modely ve vitrínách byly k tomu náležitou dekorací.

Kdy jste postavil svůj první model a které letadlo to bylo? Modely k sestavení se tenkrát prodávaly ve většině hračkářství víte ještě, kdo ho vyrobil?

První letadlo jsem zkonstruoval ze stavebnice, která pocházela z Kovozávodů Prostějov a byl to dvojplošník POLIKARPOV PO-2. Bylo mi tehdy jedenáct let a poradcem byla maminka.

Kolik jste asi postavil modelů letadel celkem a kdy jste si přibral i tanky? Jak dlouho asi na modelu pracujete?

Počet letadel se pohybuje kolem 500, ale ponechal jsem si do nynějška cca 170 těch nejoblíbenějších (a nejzdařilejších). První model tanku jsem začal vyrábět 12. května 1992, datum vím přesně, narodil se nám v ten den syn. Je to tedy tank na památku pro mne významného dne. Práce na modelu trvá asi 300-400 hodin podle složitosti stroje i okolních postav.

Kterého modelu si nejvíce ceníte vy sám? Jaká jste získal ocenění?

Pro mne je asi nejvzácnější válečný model Volkswagen 82 (Brouk) na dřevoplyn. Dostal jsem za něj ocenění CMK TROPHY 2001 na setkání modelářů, které se konalo v autokempinku Křivonoska. Jsem také držitelem ceny Nose Art, kterou uděluje Modelclub Česká Lípa. Obdržel jsem ji za model amerického letadla s vyobrazením ženy na přídi.

Zúčastňujete se i Mistrovství republiky modelářů ? Pohybují se Vaše modely?

Mistrovství republiky se zúčastňuji pravidelně a obvykle končím na sedmém místě. Moje modely jsou nepohyblivé, jsou to makety.

Britské samohybné dělo z r. 1943 (Sicilie)

Jste členem Klubu válečné historie až v České Lípě. Jeho příslušníci se v dobových uniformách zúčastňují rekonstrukcí různých bitev, ale i jiných událostí z období obou světových válek. a tak se stalo, že jste na jeden den oblékl kostým arcivévody Františka Ferdinanda d´Este, rakouského následníka trůnu, který si bral za manželku hraběnku Žofii Chotkovou. Původní svatba se odehrála na zámku v Zákupech, kde proběhla i její rekonstrukce 15.7.2000. a protože Jan Ptáček z Lovosic byl z členů klubu nejvíce podobný následníkovi, převzal při akci jeho úlohu. Jak jste se v této roli cítil?

Okresní vlastivědné muzeum pořádalo historický seminář, který se zabýval obdobím od svatby následníka trůnu až po sarajevský atentát. a členové klubů vojenské historie se rozhodli uspořádat znovu historický obřad na zámku v Zákupech. i stalo se, že jsme s manželkou Martinou představovali slavný svatební pár. Byla to zábavná akce, na konec obřadu zazněla na varhany rakouská hymna "Zachovej nám, Hospodine, císaře a naši zem...". Zájem diváků byl převeliký, při hostině procházely kolem hodujících svatebčanů po dvě hodiny zástupy zvědavých diváků. Tak jsem se stal na jeden den v životě arcivévodou. Podobné akce však Klub vojenské historie pořádá několikrát do roka.

Na jakém modelu, vlastně tedy maketě, pracujete v současnosti?

Mám právě rozpracovaný lehký předválečný československý tank 35.

Přeji Vám, aby se Vám dílo podařilo k Vaší radosti a abyste s přáteli z klubu i Vaší rodinou zažil ještě mnoho hezkých akcí, jako byla ta historická svatba.

Za vyprávění i za představení modelů děkuje
Eva Hozmanová

Čtenáři nám píší

Na výzvu Lovosického dneška v minulém čísle, kterou jsme nazvali »Máte k tomu co říci« nám napsal paní Müllerová z Kostelní ulice obsáhlý dopis, z něhož vyjímáme:

Nelíbí se mi, že při sněhovo-ledové kalamitě nedávné doby nebylo spoustu chodníků upravených, tím méně posypaných. Snad to není časem upravená vzpomínka, ale mám pocit že dříve se mohl člověk v zimě vypravit na nákup, aniž by riskoval zranění, nebo při nejmenším pád na neposypaném chodníku.

To se týkalo majitelů domů a obchodů bez výjimky a fungovalo to. Nehledaly se díry v zákonech, které by pomohly odůvodnit lajdáctví a neúctu k cizímu zdraví. Příkladem by mohl být pan Cmíral, který nelenil a prošel městem, aby se sám přesvědčil o stavu chodníků a vozovek.

Před Silvestrem jsem si v prázdné drogerii naproti DELI chtěla koupit nějaké svíčky. Protože jsem v regále nenašla takové, které bych byla chtěla, obrátila jsem se na prodavačku, hezkou blondýnku s dotazem, nemají-li snad ještě něco jiného. Namísto otázky "co byste potřebovala", nebo omluvy "bohužel, to je vše, co máme" jsem však byla počastována dosti příkrým "máme jen to, co je v regále" tónem "trhni si a nezacláněj". Je to jinak docela šikovná drogerie, ale protože si pan majitel neumí vychovat personál, byla to zde má poslední návštěva. U Iny i u Hájků jsou zdvořilejší a ochotnější… Některé služby… Teď zrovna mám na mysli truhláře. Zloděj mi poničil dveře tak, že nejdou pořádně zavřít a já si netroufnu odejít z domova. Pan Zalabák truhláře nemá a v bývalém OSP truhláři takovéto "prkotiny" nedělají… Poradí mi někdo, na koho se obrátit?

Všem přeji pevné zdraví a přesto, co jsem napsala to nemyslím ironicky. Navíc doufám, že v budoucnu budu moci napsat něco zcela opačného.

Redakčně upraveno.