CHKO - perla českého Severu

Borečský vrch

Boreč. Patří ke skupině několika malebných kopců hned za "lovosickými humny." Mezi milovníky přírody je znám svými pozoruhodnými přírodními úkazy a tak zde - hlavně v zimě - potkáme turisty z blízkých Čech i blízké ciziny.

Chráněné území bylo vyhlášeno v roce 1951 na rozloze 18,66 hektaru. Je to převážně zalesněná, k severu mírně protažená kupa ležící asi 500 metrů od malé osady nazvané Režný Újezd. Ochránci příody zde vybudovali Naučnou stezku, která na 9 informačních tabulích seznamuje návštěvníky s přírodními pozoruhodnostmi této lokality. Nejvyšší bod Borečského vrchu je 446 metrů nad mořem.

Masiv kopce je morfologicky dokonalou kupou s vypreparovaným lakolitem, vybudovaným sodalitickým trachytem, který je protkán složitým puklinovým labyrintem. Labyrint přes léto působí jako tepelný akumulátor, takže v zimě je teplejším tělesem, než jeho okolní prostředí. Vzduch se v puklinách ohřívá, obohacuje vlhkostí a protože je lehčí, stoupá vzhůru a tak se za mrazivého počasí nad horním vyústěním labyrintu vznáší mlžný sloup. Vyústěními labyrintu při úpatí kopce se nasává chladný vzduch a tak probíhá ten jev podobně, jako v komíně. Odborný název tohoto jevu je ventarola. Rozdíl teplot vstupního a výstupního proudu vzduchu je až 20o, což je pozoruhodné. v létě je proudění vzduchu opačné.

Na specifické mikroklimatické poměry je vázána přítomnost rostlinných a živočišných druhů nesnášejících pokles teplot pod bod mrazu a druhů aktivních v chladném ročním období. Borečský vrch spolu s Milešovkou, Lipskou horou a Bořeněm u Bíliny jsou význačnou lokalitou reliktních chladnomilných společenstev odpovídajících drsnému klimatu počátku doby ledové.

Na kopci je vzácný výskyt středomořské játrovky borečky vzácné (Targonia Hypophylla) na stěnách vyhloubených otvorů a rozšíření vyústění puklin na vrcholu kopce, jediný v České republice. Jinak je to rostlina typická pro oblast Středomoří. Při dolním vyústění puklin při patě kopce roste hojně, v polštářích, lomikámen trsnatý (Saxifraga rosacea). Svahy vrchu pak hostí bohatství vzácných a  ohrožených druhů rostlin, například koniklec otevřený, hvozdík pyšný, kosatec bezlistý, řeřišník skalní a pomněnka úzkolistá. v podvrcholových porostech kvete v dubnu na rozsáhlých plochách dymnivka dutá.

Ventarola na Borči

V místech výronu teplého vzduchu, kde se v zimě neudrží sníh, lze spatřit aktivní jedince mloka skvrnitého. Hodnotné výsledky poskytují průzkumy suťových polí z hlediska výskytu hmyzu, zejména brouků. z roku 1994 pochází ze suťových polí nález brouka dosud nepopsaného.

Na Borečském vrchu převládají přirozené listnaté porosty a suťové lesy s lípou, javorem a jasanem. Jižní svahy pokrývá teplomilná doubrava s bohatým keřovým patrem. v její nejspodnější části byl pak nevhodně vysázen modřín. Severní sutě ostrůvkovitě prorůstá bříza, jeřáb a líska. v lesním porostech se hospodaří jen s cílem zachování podstaty chráněného území. v západním svahu byl kdysi v činnosti malý kamenolom, ale naštěstí v něm byla těžba včas zastavena.

Teď, v zimě, je návštěva Borečského vrchu mimořádným zážitkem. v otvorech na vrcholu můžeme při trošce trpělivosti vidět čilý život uprostřed spící přírody. v mechu se pohybují stonožky, pavouci, svilušky, berušky a další drobní obyvatelé. Dokonce tady lze v tuto dobu spatřit kvetoucí sedmikrásu….

Text i foto Roderich Slavík

Koutek poesie

Jana Haasová

BOREČ

Oltářík

Jedním zmála hradů postavených v průběhu husitských válek je právě i  Oltářík nedaleko Lovosic. Po roce 1426 si ho na strmé čedičové skále postavil Jakoubek z Vřesovic. Zapadá mezi další soukromá sídla zbohatlých hejtmanů, pro něž je typická podoba připomínající spíše zemanské tvrze a snaha založit sídlo v poloze, kterou by nebylo možné snadno ohrozit bouřlivě se rozvíjejícím dělostřelectvem.

Stísněný vrchol homole zaujala lichoběžníková obytná věž. Na nepravidelnou planinku pod věží, která měla zřejmě dřevěné ohražení a kde mohlo stát několik staveb lehčí konstrukce, se vcházelo velmi úzkým průjezdem zděné věžovité brány. Hospodářské příslušenství muselo být mimo hrad. Přes svou skromnou polohu byl hrad obýván až do poloviny šestnáctého století. k roku 1576 je již uváděn hrad jako pustý.

Roderich Slavík