Vážení čtenáři,

v dalším zamyšlení „Jak s ním?“ míněno jak nakládat s odpady se pokusíme společně odvodit, co vše může odpadem být. Zároveň si popíšeme vhodné metody, jak tyto předměty zařazovat tak, aby nevytvářely kvanta odpadu. Volme třídění tak, aby materiály námi odložené, pro nás nepotřebné, mohly být zužitkované. Tento kratičký úvod a navázání na předchozí článek nás jednoznačně uvádí do problematiky separace, která může být obrovským pomocníkem při snižování množství celkově vyprodukovaných odpadů.

Existují názorové skupiny, které pojmu separace přikládají obrovský význam a domnívají se, že důsledné nakládání s každou věcí, kterou chceme odložit a tedy jí separovat může vést k tomu, že se množství odpadu rapidně zmenší, případně odpad nebude vznikat žádný. Tato odvážná myšlenka má obrovský význam a skutečně v teoretické rovině může vést k tomu, že se množství odpadu přivážející na skládku bude snižovat. Naše dlouhodobé statistické sledování bohužel ukazuje poněkud jiný trend, jak vyplývá z následujících dvou obrázků.

Na obr. č. 1 vidíme idealizovaný stav, se kterým do jisté míry kalkuluje i plán odpadového hospodářství jednotlivých krajů a s tím následně i plán odpadového hospodářství České republiky. V některých speciálních případech tento efekt může nastat a skutečně celkové množství naváženého odpadu od obyvatel a také z podnikatelské sféry může v absolutních číslech klesat. Statistické sledování této záležitosti na skládce, kterou provozuje Sdružení obcí pro nakládání s odpady litoměřického okresu (SONO PLUS, s.r.o.) nám v dlouhodobém horizontu bohužel ukazuje poněkud jiný vývoj a to takový, že množství odpadu svezeného z černých popelnic se nám na návozu dlouhodobě stabilizovalo a separační materiál v tzv. primárních separacích se nám k množství směsného komunálního odpadu přičítá. Tato situace je znázorněna na obr. č. 2.

Pro úplnost si dovolím vysvětlit pojem primární separace, který byl použit v předchozím textu. Primární separací se rozumí oddělení základních využitelných komodit jako je sklo, papír a plasty, které se v začátku devadesátých let minulého století běžně objevovaly v tzv. černé popelnici. Tato primární separace probíhá v rámci okresu Litoměřice několika způsoby jako je např. tvorba separačních hnízd, která je obvykle tvořena třemi druhy kontejnerů o velikosti 1100 litrů. Velice hojně je užívaná také varianta pytlového svozu plastů, který je založen na principu periodického svozu od jednotlivých nemovitostí. V současné době se objevují také tzv. podzemní kontejnery, které mají vedle výhody estetiky také výhodu praktičnosti. Komodity vyseparované z komunálního odpadu jsou využívány v materiálovém oběhu nebo v recyklaci. Tyto dva způsoby zpracování části odpadů jsou velice podporovány metodikami nakládání s odpadem a seznámíme se s nimi v některém z dalších dílů tohoto povídání o nakládání s odpadem, hlavně v kapitole, která pojednává o způsobech a metodách nakládání s odpadem, jeho zpracování a využití.

Přes všechny výhody, které byly v předchozí stati zdůrazněny musím konstatovat, že směsný komunální odpad obsahuje stále vysoké procento těchto primárně separovaných komodit a to nás vede k myšlence jakým způsobem tyto využitelné materiálové složky ze směsného komunálního odpadu oddělit a smysluplně je energeticky nebo materiálově využívat. Další problém, se kterým se v černých popelnicích setkáváme je vysoká složka biologicky rozložitelného odpadu. Snahou všech směrnic evropského prostoru, ale i české legislativy je to, abychom pokud možno beze zbytku odstranili biologicky rozložitelné složky odpadu a využívali je tak, jak by se na tuto komoditu slušelo, tedy pokud možno, aby se ve sto procentech vrátily do půdy a to nejen zahrádek, ale i do orné plochy, parků atd. Organika zkypří a zlehčí zemědělskou půdu, dodá poli nejen živiny, ale obrovskou měrou podporuje udržení vláhy a vody v krajině. Tímto oslím můstkem se dostáváme k další velice významné separační činnosti a to je oddělení biologicky rozložitelného komunálního odpadu (BRKO). Co si pod touto kategorií odpadu můžeme představit. Z každé domácnosti odchází tepelně nezpracované zbytky potravin ovoce a zeleniny, různé prostřihy květin, stromů, keřů, posekaná tráva z okrasných zahrad a další biologicky rozložitelné složky. Směrnice evropské komise nařizuje, že do roku 2030 se smí v komunálním odpadu vyskytovat maximálně 10 % tohoto biologicky rozložitelného odpadu.

Ač se tomu může jen těžko uvěřit, naše česká popelnice doposud obsahuje dle pečlivých statistických sledování neuvěřitelných 30 – 35 % biologicky rozložitelného odpadu. Ministerstvo životního prostředí a Státní fond životního prostředí generuje celou řadu podpůrných programů, které napomáhají oddělení této biologické složky z obsahu černé popelnice. Vznikem tzv. hnědých popelnic se objevil nový fenomén odvážení biologického odpadu na centrální kompostárny, kde se z tohoto materiálu vytváří kvalitní, v mnoha případech certifikovaný kompost, což je ideální využití výše popisovaného materiálu organického původu. Sdružení SONO takovouto kompostárnu provozuje a umožňuje tím nejen moudrého zbavení se biologicky rozložitelného odpadu, ale také umožňuje získat kvalitní kompost, který má certifikaci shodnou z mnohanásobně dražšími komposty prodávanými v obchodních řetězcích.

Dle mého názoru existuje pro mnoho municipalit, hlavně s charakterem individuálního bydlení a venkovského typu, ještě lepší způsob jak se vypořádat s tímto biologicky rozložitelným materiálem. V rámci dotačních titulů je možnost získat dotaci na lokální kompostéry, které se umístí přímo na zahradu, kde takový biologický odpad vzniká. V poměrně velice dobrém procesu tlení může majitel takového kompostéru získat kvalitní složku, která si ničím nezavdá s mnohdy draze pořizovaným sáčkovaným kompostem a náklady s jeho výrobou se v případě získání dotovaného kompostéru blíží nule. Další nezměrnou výhodou je to, že odpadá náročný přesun tohoto materiálu z místa původu na centrální kompostárnu a zpět. Už jenom tato představa nám napovídá, že škodliviny produkované dopravními prostředky, které převáží tyto biologické materiály mohou být škodlivější než samotné neřízené tlení biologicky rozložitelných komodit.

Pro úplnost předkládám statisticky získané údaje o složení v procentuálních hmotnostních jednotkách, které se v české černé popelnici objevují. Podotýkám, že se procentuální složení může lišit podle charakteru zástavby, ze které se odpad sváží a samozřejmě obrovský vliv má roční období svozu a charakter a velikost sídla. Dále nesmíme zapomenout na to, že současně vznikají odpady podobné směsnému komunálnímu odpadu, jejichž původcem jsou průmyslové podniky, živnostníci a podnikatelé. V těchto nádobách se bude s velkou pravděpodobností podíl jednotlivých složek také lišit.

Vážení čtenáři, dnešní díl se jenom okrajově dotknul separace a možného snížení odpadu končící na skládkách a já chci věřit tomu, že toto připomenutí pravidel nakládání s odpadem nás všechny bude motivovat , abychom se pokaždé, když odkládáme jakoukoli věc, v tu chvíli pro nás nepotřebnou do koše, zamysleli nad tím, zdali by tento předmět nepatřil do jiné, k tomu určené nádoby. |Přinuťme se, abychom se každý svým podílem zapojili do separace a ulehčili tak nejen své peněžence, ale hlavně životnímu prostředí. Berme tento exkurz jako další metodu „jak s ním nakládat“.

Ing. Petr Medáček, CSc.,M.B.A., starosta města Budyně nad Ohří, Předseda Rady sdružení SONO

„Jak s ním?“ Co se může stát odpadem, ale nemusí!

Procházení příspěvků