Pane doktore, v květnu to budou dva roky, co jste se stal předsedou Okresní myslivecké rady Českomoravské myslivecké jednoty Litoměřice. Řekněte nám o činnosti myslivců.
Myslivecká obec se potýká s celou řadou problémů a to nejen u nás, ale v celé Evropě. Bohužel řada lidí již zapomněla, že smrt zvířete je přirozenou etapou koloběhu života. Sám jsem zažil příhodu, kdy žena mého kamaráda z USA odmítla jíst králíka, jednoho z těch, kterými jsem se předtím chlubil. Samozřejmě ostatní maso z obchodu má velmi ráda. Odklon od venkovského života je realitou. I proto jsme jako hlavní prioritu stanovili zlepšení komunikace, a to nejen uvnitř myslivecké organizace, ale také navenek vůči veřejnosti. Nejde jen o to vysvětlit, že myslivec nezabíjí zvěř pro ukojení lovecké vášně a naplnění mrazáku. Pravda je jiná. V okrese máme necelých tisíc členů, z nichž většina pracuje v souladu se zákonem pro ochranu naší přírody, zvěře a zvířat, za to si zaslouží dík a úctu. Myslivost je poctivé řemeslo, myslivec by měl veřejnost oslovovat svou poctivostí, odborností, citem k přírodě a všemu živému i svou slušností.
Další prioritou pro nás je práce s mládeží. Cílený stav je ten, aby každý žák základní školy byl seznámen s tím, co je ochrana přírody a zvěře, kdo je to myslivec a co všechno dělá. Hledáme cesty, jak to zvládnout. Příkladem jsou akce typu týden ochrany přírody, nebo týden trofejí se zapojením škol. Děti malují obrazy s mysliveckou tématikou, navštěvují výstavu trofejí a podobně.
Zlepšení dobrého jména myslivců není možné bez zlepšení jejich odborné úrovně, proto náš okresní spolek každoročně zabezpečuje kurz adeptů myslivosti v trvání tří měsíců, kurzy pro myslivecké hospodáře a to jak pro nové, tak pro stávající, celou řadu kynologických akcí od základních zkoušek lovecké upotřebitelností po vrcholové akce České republiky, střelecké akce typu okresních přeborů, různé akce výstavní typu výstava trofejí, akce s mládeží typu besedy, myslivecké dny, noc s Andersenem či lesní pedagogika za spolupráce s LČR atd., prioritou je samozřejmě také ekonomika, zde je skutečností, že poměrně rozsáhlá činnost by nebyla možná bez podpory pověřených obcí Litoměřice, Lovosice a Roudnice nad Labem, za to jim patří mé poděkování.
Často se setkáváme s názorem, že zvěř je přemnožená, jak to vidíte Vy.
Jde o problematiku relativně složitou. Drobnou zvěř zdecimovala mimo jiné zemědělská výroba, zajíc například potřebuje pestrou skladbu plodin, v dvě stě hektarovém lánu vojtěšky chřadne hlady. Chemizace v zemědělské výrobě vedla k tomu, že bažantí vejce jsou plná z 25%, tedy neplodnost. Pojezdové rychlosti a šířka záběru zemědělských strojů zlikvidují vše živé, co je na poli. Podle posledního výzkumu zahyne ročně při senoseči v České republice přes padesát tisíc srnčat. Nyní k přemnožené zvěři. Někde je skutečně zvěř přemnožena, v našem okrese se jedná v podstatě o zvěř černou, tedy divočáky. Příčin je více, obdobný vývoj je v Německu a já je nepodezřívám, že by měli špatné myslivce. Pokud jde o divočáky, dělíme se z pohledu zavinění polovinou se zemědělci. Divočák je šesté nejchytřejší zvíře na světě. Vyhovuje mu velkoplošné hospodaření i několikasethektarové lány kukuřice a řepky například pro bioplynové elektrárny a další průmyslové využití. Navíc pole kolem Milešovky nejsou obdělávána a divočák má žaludek jako člověk, za týden má neskutečný hlad, a tak jde třeba do města. Řešení vidím ve společných krocích myslivců i zemědělců. Stát se svojí dotační politikou má na stavu také svůj podíl. Letos v září pořádáme v Roudnici nad Labem velký kulatý stůl, snad se rozumně dohodneme.
Jaké náklady vynakládá myslivec na to, aby mohl provádět výkon práva myslivosti.
V okrese máme zhruba osmdesát honiteb, Tam, kde je větší zastoupení lesa, je také více spárkaté zvěře dančí, srnčí, černé a někde i mufloní.Ze zákona musí výměra honitby přesahovat 500 ha. Za takovou honitbu s ročním odstřelem 10 ks srnčí, 6 ks mufloní, 20 ks dančí a 50 ks černé zvěře zaplatí myslivecký spolek zhruba půl milionu korun ročně většinou LČR, tedy lesům, k tomu platí za některé škody, které zvěř udělá na porostech stromů nebo plodinách polí. Z toho vidíte, že při výtěžnosti honitby dvěstě tisíc korun ročně musí spolek, tedy členové ze svého doplatit ročně třista tisíc korun.To nehovoříme o krmivech, lécích pro zvěř, pohonné hmoty atd. Každý myslivec doplácí ročně mezi deseti až padesáti tisíci korun. U těch polních spolků, kde se loví vlastně pouze zvěř srnčí, je to zhruba deset procent z uvedeného nákladu. Z toho vidíte, že zvěřina, pokud nějakou vůbec myslivec dostane, ho stojí tolik, že tak drahé maso na trhu neexistuje. Fakt je, že myslivost je drahý koníček, to jsme nezapočítali vybavení, nebo cesty do honitby. Jen v okrese Litoměřice ročně zaplatí myslivci za souhrn mysliveckých aktivit několik desítek milionů korun, což u nájmů obohatí vlastníky a u ostatního točí klikou ekonomiky.
Co říkáte rozšiřování velkých šelem v naší krajině.
To je velmi složitá věc. Naši předci již před více jak sto lety věděli, že do naší kulturní krajiny velké šelmy nepatří. Příkladem jsou snahy různých aktivistů rozšířit krkavce, dnes jich sedí každý večer u Varvažova nad Ústím nad Labem několik set, zabíjejí nejen jehňata, ale i na pastvě narozená telátka. Ministerstvo životního prostředí svou legislativou tohoto inteligentního a silného predátora namnožilo a hledá cestu, jak odpovědnost přenést na uživatele honitby, tedy myslivce. Podobně je tomu i u ostatních invazních druhů typu kormorána, nutrie, mývalů, ale i bobrů a vyder. Není daleko doba, myslím tak dvacet let, kdy budeme řešit problémy s vlkem, rysem a šakalem, a bude to stát nemalé peníze. Kdo viděl divokého vlka v přírodě pochopí, že ten vlk, kterého potkáte u Máchova jezera a který prosí turisty o svačinu, není tím divokým přírodním predátorem. Je vypouštěn člověkem, o to je však nebezpečnější pro domácí zvířata. Někdo říká, že vlk je lékem na divočáky. To však není pravda, viděl jsem na Slovensku útok osmi divočáků na smečku devíti vlků ve snaze ochránit svá selata. O vítězi nebylo pochyb, vlci couvli a malá selata přežila. Vlk si totiž nemůže zranění dovolit.
Co říkáte směrnici EU č. 91 o zpřísnění kontroly nad střelnými zbraněmi ve vztahu k myslivcům.
Nejen myslivci, ale všichni legální držitelé zbraní vnímají populisticky motivované tlaky úředníků EU na řešení terorismu. Myslivecký spolek je v této věci poměrně aktivní, dokonce i naši politici se shodli na tom, že takový zásah ze strany EU je nepatřičný. Já sám jsem byl zděšen neodborností úředníků v Bruselu v předmětné věci, pokud se takto řeší i ostatní problematiky, pak nás ochraňuj všichni svatí. Zatím se zdá, že se to myslivců moc netýká, ale směrnice umožňuje salámovou metodou dále ukrajovat z práv legálních držitelů zbraní a já se obávám, že tomu tak bude. Bohužel směrnice řeší problémy zemí jako je Francie nebo Německo s ohledem na skladbu obyvatel. Věřím, že náš stát směrnici napadne soudní žalobou. Každé odzbrojování slušných občanů legální držitel zbraně musí být v Čechách řádný občan, neboť náš zákon o zbraních je špičkově propracovaný je možná závažnější, než si v roce 2017 dokážeme představit.
Vaše slovo na závěr.
Chtěl bych poprosit naši veřejnost o podporu přírodě, zvěři i zvířatům spojenou s moudrým hodnocením dění. Věřím, že lidé chápou, proč se zvěř loví, že to hlavní nejsou pudy ani maso. Lov prováděný podle zákona není vražděním zvěře, ale vyvrcholením celoroční práce poctivých myslivců. Chtěl bych také upozornit na to, že přes všechny snahy naší Českomoravské myslivecké jednoty v České republice může lovit i ten, kdo není u nás organizován. Na okrese máme takových myslivců asi 20 procent, ti nám nikterak nepodléhají, nemůžeme je vzdělávat ani na ně působit. Veřejnost však mezi námi může jen stěží rozlišovat. Naší snahou nadále bude vzdělávat myslivce tak, aby se choval eticky, mravně, slušně a ctil zvěř i přírodu. Přeji všem štěstí a zdraví.
Přijměte prosím pozvání na týden ochrany přírody v Roudnici nad Labem 5. 6. – 10. 6. 2017 podle přiložené pozvánky s programem.