Výrobna MEŘO v Lovochemii

Do jara roku 2009 by měla být v areálu Lovochemie, a.s., plně zprovozněna nová výrobna na výrobu MEŘO z řepky olejné. Smlouva o zahájení výstavby byla podepsána 18. září 2007 v Praze mezi společností PREOL, a.s., jako investorem a společností Chemoprojekt, a.s., jako generálním dodavatelem. Nová výrobna by měla za plného provozu vyrábět ročně až 100 tis. tun MEŘO. O podrobnější informace jsme požádali generálního ředitele Lovochemie Mgr. Richarda Brabce.

Pane generální řediteli, vysvětlete, prosím, co to MEŘO vlastně je.

MEŘO je zkratka pro metylester řepkového oleje, který se vyrábí ze semene řepky olejné a jako biosložka se přidává do motorové nafty. Připravovaná výrobna MEŘO v areálu Lovochemie, kde již dnes intenzivně probíhá příprava staveniště, bude představovat nový, technologicky špičkový provoz na komplexní zpracování řepkového semene, včetně lisování, extrakce, esterifikace i výroby glycerínu ve farmaceutické kvalitě.

Jaký je vztah Lovochemie k výrobně MEŘO?

Investorem a budoucím provozovatelem výrobny je společnost PREOL, a.s., člen skupiny AGROFERT. Ta bude stát v areálu Lovochemie a Lovochemie bude poskytovat společnosti PREOL různé druhy energií a vod, celou škálu areálových služeb a bude se podílet i na vyškolení a zajištění pracovních sil pro nový provoz. Vše bude probíhat na základě standardních obchodních smluv, obdobných, jaké už dnes máme s některými jinými subjekty v našem areálu. Lovochemie však od začátku hrála v tomto projektu klíčovou roli a jsme velmi rádi, že jeho dlouhodobá příprava nyní přerostla ve fázi realizace.

Navazuje výstavba MEŘO technologicky na Lovochemii?

Výroba MEŘO přímo nesouvisí s hlavní činností Lovochemie, tedy s výrobou hnojiv. Jsou tu ale zajímavé efekty z hlediska využití našeho stávajícího areálu, protože je samozřejmě pro všechny zúčastněné ekonomičtější podělit se o náklady související s jeho provozem. Konkrétně například v oblasti logistiky, kdy dopravce přiveze do areálu řepkové semeno pro výrobu MEŘO a zpět si odveze hnojivo z produkce Lovochemie, což přinese významné úspory i ekologický efekt z pohledu snížení objemů přeprav.

Počet výroben MEŘO v ČR vzrůstá. Jak se cítíte v tomto konkurenčním prostředí?

Výjimečnost právě budované jednotky spočívá v kombinaci silného surovinového zázemí, vhodně zvolené kapacity a flexibility výroby, použitých technologií a umístění ve stávajícím areálu Lovochemie. Odvážím se tvrdit, že tyto předpoklady nemá žádná jiná jednotka ve výstavbě nebo v provozu v České republice.

Výroba MEŘO byla od počátku koncipována jako komplexní zpracovatelský závod - od semínek řepky až po konečné, vysoce kvalitní, produkty - řepkový olej pro technické a potravinářské účely, destilovaný glycerín použitelný ve farmaceutickém průmyslu i celé řadě dalších odvětví a pochopitelně MEŘO v nejvyšší evropské kvalitě. Optimální kombinace použitých technologií lisování a extrakce řepkového oleje zaručí maximální výtěžnost oleje. Dodávky energií ze stávajících sítí Lovochemie pomohou udržet nízké výrobní náklady. To vše spolu s kvalitním a zkušeným personálem vytvoří vysokou konkurenceschopnost výrobny. Záměr postavit tento závod vychází taktéž z dostupnosti hlavní suroviny - řepky, která je na území Česka tradičně pěstovanou plodinou s vysokými výtěžky. S ohledem na nutnost plnění cílů v oblasti náhrady fosilních paliv biopalivy předpokládáme, že na území České republiky je dostatečný prostor pro existenci dvou vysokokapacitních jednotek.

Jaký vztah má MEŘO k zemědělcům?

Česká republika je zemí s dlouhodobou tradicí v pěstování řepky. Vhodné klimatické podmínky a dlouhodobé zkušenosti českých zemědělců zaručují vysoké výnosy této plodiny v porovnání s jinými zeměmi střední a východní Evropy.

V České republice byl v roce 2007 sklizen zhruba milión tun řepky. S ohledem na vzrůstající osevní plochy i výnosy lze odhadnout potenciál až na 1,2 miliónu tun v roce 2010. Z celkového množství je dlouhodobě pro potravinářství využívána zhruba jedna čtvrtina, zbylé tři čtvrtiny jsou určeny pro technické účely, např. pro výrobu MEŘO.

S ohledem na platnou českou i evropskou legislativu v oblasti náhrady fosilních paliv biopalivy lze předpokládat dlouhodobou potřebu surovin pro jejich výrobu a tím i možnost rozvoje zemědělství a navazujících odvětví.

Bude mít výstavba MEŘO nějaký význam pro město Lovosice?

Výrobna bude moderním provozem, který zaměstná řádově desítky lidí. Kromě toho předpokládám, že na jeho výstavbě, včetně souvisejících investic, se budou podílet i některé místní firmy. V rámci této výstavby má Lovochemie navíc v plánu řešit i dopravní situaci související s provozem nákladní vrátnice, což by mělo přinést další pozitivní efekt pro okolí.

Vy ale uvažujete o výstavbě nového energetického zdroje v rámci MEŘO, že ano?

Ano, opravdu uvažujeme o možnosti výstavby nové bioelektrárny navazující na výrobnu MEŘO, ale zatím jde skutečně spíše o jakousi ideu. Nicméně logicky vychází z úvahy, jakým způsobem optimálně využít tzv. odpad z výroby MEŘO, kterým je řepkový šrot. Při předpokládaném zpracování 400 tis. tun řepkového semene vznikne ročně přibližně 235 tis. tun řepkového šrotu. Řepkový šrot se v současné době používá především jako součást krmných směsí pro hospodářská zvířata. Díky své výhřevnosti srovnatelné s hnědým uhlím je tak i zajímavým biopalivem. V současné době připravujeme studii proveditelnosti tohoto projektu, která by měla potvrdit nejen technickou, ale samozřejmě i ekonomickou oprávněnost takového záměru.

Rád bych zdůraznil, že by se nejednalo o žádné rozšíření stávající teplárny Lovochemie, ale opravdu o zcela novou, technologicky i ekologicky špičkovou jednotku primárně zaměřenou na výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů, která by byla situována v areálu Lovochemie v bezprostřední blízkosti budoucí výrobny MEŘO.

Jaký bude mít výroba MEŘO dopad na životní prostředí? Spalování řepkového šrotu, které chcete využít na výrobu elektrické energie, je svojí prašností podle publikovaných názorů odborníků pro životní prostředí vysoce zatěžující. Je možné, v rámci uvažované technologie spalování, tuto otázku řešit?

V tomto ohledu byly stanoveny velmi přísné podmínky již v průběhu projednávání záměru výroby MEŘO s příslušnými úřady, zejména v oblasti požadavků na emise prachu. Veškeré požadavky nejen ze strany správních orgánů, ale i ze strany veřejnosti byly zahrnuty do technického řešení již ve fázi projektu a odpovídají nejlepším dostupným technikám zaručujícím minimalizaci vlivů na životní prostředí.

Jaký by mohl být efekt takové výrobny pro město?

Kromě toho, co už jsem zmiňoval v předcházející otázce ohledně efektu výstavby výrobny MEŘO pro okolní region, je v tomto případě významná také návaznost na energetickou koncepci města i Lovochemie. Vaši čtenáři určitě vědí, že Lovochemie se dlouhodobě snaží vedení města Lovosice přesvědčit o smysluplnosti projektu vytápění města z teplárny Lovochemie. Jsem rád, že v posledních týdnech došlo dle dostupných informací k pozitivnímu posunu v této záležitosti. Právě z výše zmiňované připravované dlouhodobé energetické koncepce Lovochemie vyplyne i to, zjednodušeně řečeno, jaké zdroje energií budeme mít k dispozici a jakou poptávku po nich tedy budeme schopni v dalších letech pokrýt. Tady bude hrát samozřejmě roli i projekt bioelektrárny. Na druhé straně chci zdůraznit, že Lovochemie bude schopna v budoucnu dodávky tepla pro město zajistit i bez ohledu na realizaci tohoto projektu.

Rozhovor připravil (hv)

Spor vyhrála zákaznice a stěžuje si znovu

Slovo je most k porozumění, ale také se říká: „to je slovo do pranice.“ To zrádné slovo někdy odstartuje ostrou výměnu názorů, dojde na facky, ke rvačce – jak kdo situaci zvládne. Je smutná pravda, že facku vymyslel pračlověk a my nejsme schopni vymyslet nic lepšího. Dokonce někdo moudrý řekl: „Ve vývoji techniky jsme na vysoké úrovni. V řešení mezilidských vztahů jsme na úrovni prvobytně pospolné společnosti.“ A protože sami někdy nejsme schopni konflikty se svými bližními zvládnout, vymysleli jsme policii a v méně závažných případech můžeme skončit u přestupkové komise na MěÚ. Letos řešila a řeší přestupková komise kolem 300 případů, především přestupky proti veřejnému pořádku (slovní a fyzická napadení).

O jednom případu jsme psali v čísle 9 (31.srpna 2007 – Reklamace se vyřizuje pěstí?). Prodejce zmlátil zákaznici, když se dožadovala výměny nevhodného zboží. Tato záležitost skončila také u přestupkové komise. Prodejce byl potrestán. Jak, to se nezveřejňuje. Komise má možnost potrestat občana peněžní pokutou do výše 3 000 korun. Smutné na tom je, že potrestaný odešel z řízení a vzápětí stačil zákaznici pohrozit, že jí zabije. Kdyby šlo o mně, vyděsila bych se k smrti. Ze strachu o sebe, o děti. Ale agresivní prodejce narazil. Dotyčná paní neprodleně vše nahlásila na policii. Případ znova skončí u přestupkové komise. Držím té paní palce a má můj obdiv za neohroženost. Ne každý by psychicky zvládl tuto situaci jako ona. Jsou také takoví lidé, kteří by se v tom nechtěli „rýpat“ a nechali by to být. Ale v tom je asi chyba. Protože u slova to vždycky začíná a násilníci, kteří zpravidla neoplývají vysokou inteligencí, by si mohli začít myslet, že jim patří svět.

Co to je přestupková komise

Její oficiální název zní „Komise k projednávání přestupků města Lovosice.“ Jmenuje ji starosta města. Předsedkyní je paní Zdena Fleková, rovněž jmenovaná starostou. Komise bývá při rozhodování o přestupku minimálně tříčlenná. Je ale jen na rozhodnutí starosty,  kolik lidí bude do této komise jmenováno. Lovosická komise je sedmičlenná. Případná pokuta, kterou komise udělí, neputuje do kapsy postiženého, ale je příjmem města. Postižená osoba (fyzicky nebo slovně napadená) si odnese pouze morální satisfakci. Metodickou a kontrolní činnost nad přestupkovou komisí provádí Krajský úřad.

Anna Stará

Nezaměstnanost v říjnu

V říjnu poklesla nezaměstnanost ve všech regionech litoměřického okresu. V měsíci říjnu ÚP v Litoměřicích evidoval 5 060 uchazečů o zaměstnání, což je o 165 lidí méně než v měsíci předcházejícím. Nezaměstnanost v okrese tak klesla pod hranici 7,83 procenta. Meziročně nezaměstnanost v ČR klesla o 1,9 procent na 5,2 procent a je nejnižší od roku 1997. V okrese bylo v minulém měsíci evidováno 74 nezaměstnaných vysokoškoláků a oproti tomu téměř devět set lidí, kteří mají základní vzdělání nebo jsou zcela bez něj.

Lovosický region se míře nezaměstnanosti na pomyslném žebříčku vrátil na druhé místo před Roudnicko. Proti měsíci září klesla nezaměstnanost na Lovosicku o 0,82 procentního bodu. Vede stále Litoměřicko. Pořadí na ostatních místech se nezměnilo.

Pro nezaměstnané i pro zájemce z řad zaměstnaných a vůbec veřejnosti uspořádala Hospodářská komora společně s Úřadem práce v Litoměřicích v rámci projektu financovaného z ESF na konci měsíce října ve Štětí první Trh pracovních příležitostí. Záměrem je rozhýbat trh práce na Litoměřicku. Pro nezaměstnané se ÚP snaží na tuto burzu práce nalákat firmy z regionu a snažíme se pro firmy najít co nejkvalitnější zaměstnance, kteří chtějí pracovat. První ročník Trhu pracovních příležitostí, který se dále bude konat i v dalších regionech Litoměřicka navštívilo kolem 150 lidí, kteří přišli hledat práci do kulturního domu ve Štětí. Práci tam nabízelo deset organizací. Trh pracovních příležitostí se v Lovosicích bude konat 10.12. 2007 od 10 do 14 hodin v sále Lovoš.

Míra nezaměstnanosti v mikroregionech okresu Litoměřice

EA - ekonomicky aktivní obyvatelé
UOZ - uchazeči o zaměstnání

Podle ÚP v Litoměřicích připravil

(hv)

Výtvarné umění

Karel Kupka – malíř po tátovi

V minulém čísle těchto novin jsme zveřejnili obraz akademického malíře Karla Kupky staršího. Protože jsme se mezitím zkontaktovali s jeho synem, také akademickým malířem a protože i on maloval v těchto končinách, rádi napíšeme i o něm.

Karel Kupka mladší se narodil 19.dubna 1932 v Postupicích u Benešova. Z Postupic se Kupkovi odstěhovali do severočeských Teplic, kde měl Karel Kupka otec ateliér. Syn Karel tu absolvoval gymnázium a pokračoval studiem pedagogické fakulty v Praze obory výtvarná výchova a dějepis. Dálkově studoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, opět obory výtvarné umění, dějiny umění a dějepis. Jeho profesory byli Karel Lidický a Cyril Bouda. K uměleckému zrání přispělo i společné působení s umělci Vincencem Benešem a Aloisem Moravcem.

Cesta Mgr. Karla Kupky mladšího k výtvarné činnosti nebyla přímočará: měl i hudební nadání. V době studií v Teplicích hrál na housle v Sarauerově žákovském orchestru a později hrál s ústeckými Bendovci na violoncello. Hudbě se věnoval do svých pětadvaceti let. Hudba zůstala jeho láskou, i když se rozhodl pro malování. Založil první Lidovou školu umění v našem kraji (v Ústí nad Labem) a později i v kraji libereckém. Přitahovala jej jihočeská krajina, kterou poznal v dětství. (Za války žili Kupkovi ve Starých Kestřanech, kde jsou dnes pochováni jeho rodiče.)

Karel Kupka hodně cestoval, nejen po Evropě, ale i po USA. Ze svých cest má skicáky ve formě knih i se zápisky. V roce 1971 si vyhlédl přívoznickou chalupu ve Slaníku (okres Strakonice) na břehu Otavy. Opravil ji a v podkroví si vybudoval ateliér s výhledem na řeku. Od té doby zde žije a je bytostným jihočechem.

Obraz „České středohoří z Radobýlu – Lovosice, Házmburk a Košťálov“ (olej z roku 2002) je dokladem, že se otec i syn zamilovali do stejných míst. Jen výtvarný rukopis je jiný. Otec byl realista a mistr akvarelu, syn – dnes již pětasedmdesátiletý, je také realista. Ovládá však nejen techniku akvarelu, ale i olejomalbu a kombinované techniky. Jeho tvorba zahrnuje krajinářské motivy, květinová zátiší a kytice. Je také ilustrátorem knih, zejména pro děti, ale ilustroval i řadu básnických sbírek.

V dopise mi pan Kupka mladší sdělil ještě několik podrobností o svém otci. Na MěÚ V Teplicích visí jeho třímetrový obraz „Pohled od Lesní brány“. Muzeum v Mostě odkoupilo 23 otcových akvarelů. Jedná se o záběry povrchových dolů s mašinkami a zakladači. Oba akademičtí malíři jsou tak navždy díky své práci spjati s naším krajem.

Anna Stará

Co se nám nelíbí

Nový „sport“ nebo vandalismus?

„Vrh pet lahví na lampu“, tak by se třeba mohla tato zábava jmenovat. Princip je jednoduchý: pet lahve se uvážou na provázek a tímto velmi levným nářadím se vrhá na cíl. Lovosičtí mladí borci ho opakovaně trénují na novém skateparku. Po výkonu takového borce nebo spíš borců musí někdo vržené pet lahve z lampy sundat, aby zde nebyly pro ostudu. Je k tomu je zapotřebí plošina. Pochopitelně i s obsluhou. Provoz plošiny je nákladný a tak se „sport“ s laciným nářadím městu značně prodraží. Náklady jdou, pochopitelně, z městské pokladny. Tedy z prostředků nás všech. Kdyby se podařilo tyto „sportovce“ odhalit, mohli by se na nákladech podílet třeba i jejich rodiče. Odhalení aktérů by prospělo nejen lepšímu vzhledu města, ale i zbytečnému vyhazování peněz z rozpočtu města.

Text a foto (hv)