Koutek poesie

České středohoří

Je fajn dát radost

Koncem března se ještě teplota motala jen tak nad nulou, ale už mi to nedalo a musil jsem vyrazit – podívat se na zimní škody v zahradě. Nemám totiž - jako šťastlivci - zahradu u domu (jak taky – u paneláku, že?), ale v asi čtyři kilometry vzdálené obci, na jihovýchodním, dosti prudkém svahu nad labským údolím. Je tam mezi stromy výhled do krajiny, který nikdy nezevšední: nalevo žernosecké vinice, před sebou Máchův Radobýl, trochu vpravo pod obzorem lovosickou chemičku, která v té vzdálenosti neruší umělecký dojem okolní scenerie. Odtud vpravo je vidět Windsor, lovecký zámeček – spíš jeho zříceninu, ještě více vpravo na samém kraji zorného pole Hazmburk a před ním mlhavé, trochu zanikající v krajině siluety výrobní věže a komínů čížkovické cementárny. Od Radobýlu až k Hazmburku a pak i dál vpravo, kam už ze zahrady nevidím, se táhne nízký hřeben mezi údolím Labe a údolím Ohře.

Vystoupím z auta a už se těším na ten pohled, při stoupání na příkré přístupové cestě si při funění (už jsem holt starý suk) snažím ten pohled už dopředu vybavit z paměti. Cesta je kusá, i v létě málo frekventovaná a teď – jen já. Vlastně já a pár mladých lidí, kteří se zřejmě velice úspěšně zahřívali navzájem v takovém koutku mezi ploty a stěnou elektrorozvaděče, kam vítr nefoukal a kam bylo vidět jen ve chvíli, kdy člověk přistoupil k zamčeným vratům do zahrádkářské osady. Vůbec, ale vůbec ze mne nebyli nadšení – přesto pozdravili a snažili se vypadat, jako že si tu opakují matematiku. Z jejich červených obličejů a trochu vyvalených očí však bylo zřejmé, že to spíš bylo něco z biologie…

Dobrý den – odpovídám – vydržte: jen se na něco mrknu a hned jsem pryč… napětí povolilo… dodávám - snad pět minut. Původně jsem chtěl zůstat aspoň hodinu. Jenže nějak se mi vybavilo mládí vlastní se všemi potížemi a starostmi toho věku a už po třech minutách odcházel před (zdálo se mi) vděčnými zraky těch dvou. Najednou mne napadlo: Podívejte, mládeži - na té zahradě je dřevěná chata. Nedá se vytopit, ale je tam o deset stupňů víc, než tady… až budete odcházet – zamknout chatu, zamknout zahradu a klíče pověste na hřebík zevnitř… jo – a nemusí tam být větší binec, než teď. Otevřené pusy a snad potom i potěšený výraz jsem téměř už ani neviděl…

Druhý den pršelo, takže až ten třetí jsem – asi spíš proto, abych se podíval na následky své slabosti - opět zajel k zahradě.

Páni ! nejen že bylo vše, jak jsem si přál, ale v celé chatě bylo uklizeno tak, že jsem se musil jít podívat, jestli jsem omylem nevlezl někam jinam. Navíc ještě byla pověšena záclona, kterou jsme na podzim sundali a na stole ubrus, na něm láhev od Coca Coly s kdesi nalezenými bílými květy – snad bledulemi. Umyté hrnky seřazené na poličce, ustláno – no nebudu to celé popisovat; byl jsem rád, že jsem to gesto udělal, protože až teď mi došlo, jakou radost jsem udělal těm dvěma zamilovaným…

-

Lásky s velkým L

Z našeho devítitisícového města je zhruba 600 lidí, kteří se rozhodli chovat nějaké zvíře. Samozřejmě převažují psi – registrováno jej jich 527. Ostatní zvířata se registrují pouze u veterináře, pakliže majitel vyhledá jeho služby. Jsou to kočky, morčata, králíci, křečci, krysy, potkani, fretky, želvy, papoušci. Pavouci a hadi údajně nemarodí, jejich majitelé tedy veterináře zpravidla nevyhledávají.

Mezi člověkem a zvířetem vzniká nezapomenutelné pouto. Snad proto lidé vyhledávají především psy. Jak pes rozumí a chápe a jak umí komunikovat, to ví jen ten, kdo se psem žil. Psí povaha a jeho výraz dokážou být velmi srozumitelné. Bylo normální, že jsem svému pejskovi (on mluvil očima) říkala: „Nekecej a pojď!“ Výrazem i chováním mi říkal: „Mně se nechce.“ Měl i chvíle, kdy se snažil opakovat lidské slovo. Tak moc to chtěl říci, že to jeho snažení vždycky vyústilo v dávicí reflex.

Ostatní zvířata (snad kromě koček) nemají tak bohaté výrazové prostředky jako pes. Jejich mimika je neměnná. Jejich schopnosti jsou omezenější. Pětiletý siamský králík Johny je miláčkem nejmenších dětí pro svou krotkost a hebkou srst. Reaguje na zvuk igelitového sáčku, protože ví, že něco dostane. Jinak toho příliš neumí. Ale je jediný na světě.

O to horší bývá loučení. Šla jsem se zeptat veterináře na zvířata, která v Lovosicích lidé chovají. V čekárně bylo smutno. Mladá majitelka nesla svého miláčka k veterináři naposled. Z ordinace utíkala a plakala. I potkan přiroste k srdci…

/as/

Od našich čtenářů

Chvála Podřipské nemocnice

Paní Květa Landová z Lovosic nás požádala o pomoc při zveřejnění pochvaly na roudnickou nemocnici. Dopis, který je adresován řediteli nemocnice, rádi zveřejňujeme. Zároveň jej předkládáme našim čtenářům jako případnou inspiraci při vybírání zdravotnického zařízení.

Vážený pane řediteli!

Rozhodla jsem se napsat Vám proto, že mne velice mile překvapila práce sester na oddělení léčebny dlouhodobě nemocných /LDN/. Nikde jinde jsem se nesetkala s tak příkladnou péčí. Dokonce v okamžiku nečekaných návštěv jsem se setkala s laskavými sestrami, s příkladnou péčí o nemocné, dokonalým pořádkem, čistotou lůžek. Předností vašeho zařízení je zahrada. Po ní se procházely sestry s pacienty. Výborně pracují i ergoterapeuti. Všimla jsem si, s jakým porozuměním se sestry věnují těm pacientům, kteří ještě mají zájem o nějakou činnost.S přibývajícím věkem si uvědomuji, jak je důležité přistupovat ke starým lidem s úctou. I přesto, že jsou někteří na konci svých sil i životní cesty, je zachována díky zacházení personálu jejich lidská důstojnost.

Protože vím, že tuto práci nikdo není schopen dostatečně ohodnotit, rozhodla jsem se alespoň touto cestou vám všem poděkovat. Ráda bych zveřejnila toto poděkování v novinách. Doufám, že vám všem udělám dobrou reklamu.

Květa Landová, Lovosice

Můžeme si vybrat nemocnici?

Potřebuje-li pacient neodkladnou pomoc, bude odvezen do nejbližší nemocnice. V případě lovosických občanů připadá v úvahu nemocnice litoměřická. Později, až bude stav pacienta stabilizován, může si zvolit zdravotnické zařízení, ve kterém chce být dále vyšetřován, ošetřován nebo léčen. Chystáme-li se na operaci (např. kyčlí, křečových žil a pod.), máme právo vybrat si nemocnici, kde bude tento zákrok vykonán.

/as/

Účelné nebo nechtěné

Všichni víme v jakém stavu a vzhledu byl prostor vnitřního traktu ulice Osvoboditelů směrem ke školám.

Na podzim letošního roku došlo k realizaci architektonické studie tohoto traktu. Byla zde vytvořena zóna pro parkování aut, nové chodníky a v neposlední řadě místo pro posezení občanů.Tak jak to v poslední době bývá, radilů a kritiků bylo dost.Spíše se ukázalo, že sobecké já je nadřazeno nad obecné zájmy pro všechny. Na druhou stranu tato zóna mimo jiné odhalila problémy s kanalizací odpadních vod v tomto území,kdy nebylo prováděno její pravidelné čištění. Myslíme si,že čas ukáže, že toto nové ztvárnění prostranství bude i v budoucnu účelné a sloužit všem. Jen si toho vážit. Výbory Společenství vlastníků pro dům 939 a 940 by chtěly touto cestou poděkovat místostarostovi p. Johnovi za jeho přístup a každodenní kontroly na tomto staveništi, které vedly k rozumnému řešení připomínek. Ukazuje se, že tímto přístupem a zájmem ze strany MěÚ lze realizovat další akce ve městě ke spokojenosti občanů. Součastně věříme, že v blízké budoucnosti se na MU budou zabývat myšlenkou a realizací architektonické studie prostoru parkoviště a přilehlého okolí za bývalým stánkem p.Turka. Tím by prakticky byla zrekonstruována ulice Osvoboditelů ve směru k restauraci Beseda. Dalo by jí to nový nový, moderní vzhled a ráz.

Za Sdružení majitelů bytů v domech 939 a 940 Vlček

Z redakce

Jak je to s INZERÁTY?

Většinou inzerují podniky a živnosti své služby. V tomto směru poslední inzerent - majitelka nové prodejny SVĚT MÓDY u Lovochemie udělala chytrý tah, když dala inzerát k nám – podle dlouhodobé zkušenosti čte naše noviny asi 4 – 6 tisíc obyvatel Lovosic a okolí. Z těch se bude jistě rekrutovat největší část potenciálních kupců, protože - mimo jiné - solidní prodejna textilu i obuvi jistě v Lovosicích chybí. Je pak na majitelce, aby dokázala, že jsem slovo solidní použil právem.

Zpět k inzerci. Málo lidí v našem městě asi ví, jak a kde podat inzerát, kolik se za něj platí a kdy je třeba ho podat, aby byl otištěn v pravý čas...

Trváme na tom, aby byl podán v písemné formě do Kulturního střediska LOVOŠ, nebo e-mailem na adresu, kterou najdete na zadní straně našich novin v tiráži. Uzávěrka novin je vždy k 10. dni v měsíci, tedy např. inzerát podaný v prvním týdnu prosince bude otištěn v novinách, které vyjdou těsně před Silvestrem.

Jistě vás zajímá cena inzerce: plošné inzeráty od velikosti 6 x 4 cm se platí sazbou 6,60 Kč za 1 cn², sazba se s rostoucím formátem mírně snižuje až na 4,84 Kč za 1 cn² při plném formátu, to jest 18,6 x 27 cm. Fotku vám uděláme, pokud si ji budete přát a nebudete mít vlastní, za 50 Kč bez rozdílu formátu. Jednoduchou grafickou úpravu včetně drobné grafiky, úpravy a umístění fotografií vám uděláme zadarmo.

Nově zavádíme řádkovou inzerci pro soukromé osoby: minimální rozsah tři řádky, tučné za 15 Kč, normální za 12 Kč jeden řádek. Při násobném (od 4) opakování poskytneme 10% slevu.

Je nám jedno, co budete inzerovat, krom věcí, které odporují zákonům, či dobrým mravům. Je ve vašem zájmu dávat do našich novin inzeráty, od nichž očekáváte oslovení nejspíše cílového zájemce z řad Lovosičanů a obyvatel okolních obcí.

-jč-