Rozhovor měsíce

Rozhovor

s kynologem Josefem Němcem o 40 letech s nejvěrnějším přítelem člověka

Pan Josef Němec se věnuje kynologii již dlouhá léta; řadu let působil ve vrcholných funkcích Českomoravské kynologické unie, byl i jejím prezidentem; v letošním roce oslavil na výstavě Nord Bohemia Canis v areálu na Zahrada Čech 40. výročí práce rozhodčího. V posledních letech působí jako mezinárodní rozhodčí pro všechna plemena psů. Protože je věhlasným odborníkem v kynologii a krom toho, má ty čtyřnohé kamarády opravdu rád, požádali jsme ho o rozhovor.

Pane Němče, představte se prosím našim čtenářům.

Narodil jsem se ve vsi Nížebohy na Podřipsku (dnes je to místní část Budyně nad Ohří). Už otec se kynologií zabýval, měli jsme vždy doma lovecké psy, zejména ohaře. Já jsem ale v mládí tíhnul spíše ke sportu, od 18 let jsem hrál lední hokej až do 29 let. Jsem ženatý a mám tři dcery, Vandu, Hanu a Janu. Mou velkou oporou je v mém náročném koníčku manželka Božena V práci jsem prošel mnoha technickými funkcemi – přes přípravu výroby a projekci k funkci výrobního náměstka v podniku MEVA a do důchodu jsem odešel v roce 1990 z funkce ředitele Okresního ústavu sociálních služeb Litoměřice.

Od kdy jste měl vlastního psa a jaká to byla rasa?

Hokej byl tak trochu vinen, že prvního vlastního psa jsem si koupil až když mi bylo 26 let. Byl to krátkosrstý ohař a jmenoval se Elan z Lán. Začal jsem s jeho výcvikem a předváděním na zkouškách a když mi bylo dvacet osm, Elan na jarních i podzimních zkouškách vyhrál. Pak následovala celá řada psů různých plemen. V roce 1963 jsem založil chovnou stanici Z podřipských polí.

Kdy jste se začal věnovat posuzování psů odborně a co Vás k tomu přivedlo?

Když jsem začal s výcvikem Elana, vzdělával jsem se i teoreticky a v roce 1963 jsem složil testy pro čekatele a závěrečné zkoušky na rozhodčího pro první plemeno, a to Český fousek. Později jsem rozšířil hodnocení na všechna plemena slidičů (např. kokršpaněl, křepelák), přinašečů (labrador, retriever) a barvářů (barvář hannoverský a bavorský), konečně na další a další plemena (pozn.: plemen psů je cca 360). V roce 1995 jsem získal aprobaci pro všechna plemena psů. Při hodnocení je na každé plemeno mezinárodní standard, hodnotí se vzhled a proporce, také zuby. Mezinárodních rozhodčích v České republice, kteří mají aprobaci pro všechna plemena psů, je jenom 6, z počtu asi 400.

Kolik s Vámi žije psů nyní?

Díky velké zahradě máme dosud tři psy – fenku maďarského ohaře (vizslu) Zuzanu, anglického setra Gypsu a irského setra Vikinga, výborného hlídače. Výstavní a výcvikovou kariéru už mají všichni tři za sebou, u nás prožívají jakýsi psí důchod.

Pan Němec je nejen ředitelem mezinárodní výstavy Nord Bohemia Vaniš v Litoměřicích, ale jezdí často posuzovat na výstavy do ciziny. Pro příští rok má už na sezónu popsaný kalendář.

Kde jste byl v letošním roce a jaká plemena psů jste posuzoval? Ve které zemi jste byl na výstavě nejdál?

Hodnotil jsem téměř v celé Evropě, letos jsem byl v Polsku v Lodži, v Rakousku v Insbrucku, v Drážďanech a Lipsku v Německu. Pochopitelně se zúčastňuji výstav i u nás, například na jaře Olomouc, Brno 2x, České Budějovice 2x, Mladá Boleslav 2x, téměř každý víkend v sezóně. V roce 2004 jsem byl na Gibraltaru, to jsem letěl z Prahy do Londýna, z Londýna do Malagy a tam už pak autem. Protože posuzuji všechna plemena psů, tak musím posoudit vše, co mi pořadatelé výstav přidělí.

Nejdále – to jsem byl na Portoriku (Puerto Rico), což je přidružený stát USA. To tam tehdy bylo zasedání Mezinárodní kynologické federace FCI a zároveň Světová výstava psů; byl jsem v té době prezidentem Českomoravské kynologické unie.

Jaké jsou v Lovosicích kynologické organizace, vím, že existuje na příklad Kynologický klub.

V lovosickém Kynologickém klubu jsem byl dlouho, dokonce jsem tam dělával i předsedu, v současnosti jsem členem Kynologického spolku pro společenská a lovecká plemena v Litoměřicích. Klub v Lovosicích vede kapitán Pavel Vápeník, který vede i chovnou stanici německých ovčáků Policie České republiky v Prackovicích.

Jak se připravuje pes na zkoušky?

Nejlépe je, když ho připravuje jeho majitel, mají k sobě osobní vztah, pes ho obvykle poslechne už proto, že ho má rád. Dnes už ale jsou i na cvičení psů živnostenské listy.

Učil jste i nějaké mladé adepty na rozhodčí pro posuzování plemen? Píšete o psech také do odborného tisku?

Ano, jedním z nich je i moje dcera Hana, je rovněž rozhodčím pro posuzování plemena anglický setr. Ale vychoval jsem mnoho kynologů. Dělali čekatele a sledovali mě při výstavách, hospitant se díváním učí. Pak se dělá posudek, jestli splnil úkol. Také vykonávám funkci zkušebního komisaře; komise je pro ČR jedna, vede se centrálně.

Co se týče psaní, přispívám do časopisů Myslivost a Pes přítel člověka. Vydal jsem také Kynologickou příručku, kde je vše od anatomie přes pohyb psa a techniku posuzování. Jsem spoluautorem publikace „Ohaři“.

Když chce mít člověk (třeba čilý důchodce) psa jako kamaráda, má čas s ním chodit na procházky, ale nechce velké plemeno ani nějakého módního psíka, co byste mu doporučoval?

Na rase ani na tom, zda je pes čistokrevný nebo ne vůbec nezáleží. Je potřeba, aby pes měl pohyb, vhodnou stravu a lásku. Není dobré, když je velký pes bez vodítka a bez dozoru venku, to ale opatrní a milující důchodci nedělají, to udělá spíš člověk, který má psa jako módní doplněk a nepoučil se, jak s ním má zacházet. Pes se naučí všechno: pomáhá nemocným dětem, handicapovaným lidem, slouží jako asistenční pes, nebo vyhrabává lidi z lavin. Pes je nejlepší přítel člověka.

Pan Němec ví, co říká. U nich mají psy rádi všichni a psi jim lásku oplácejí. Psi zkrátka patří do rodiny.

Děkuji za rozhovor.

Eva Hozmanová