Zprávy z radnice

ZASTUPITELSTVO JEDNALO

2. mimořádné zasedání Zastupitelstva města

bylo svoláno na 19. července 2007 s hlavním úkolem schválení varianty výstavby akce „Obytný soubor Holoubkov - Lovosice“. Sešlo se 22 zastupitelů, kteří odsouhlasili stavbu 234 bytových jednotek rakouskou firmou KOP - Wien. V souvislosti s tím vyslovilo ZM i souhlas s vkladem pozemků parcelních čísel 2436/3 a 3075/1 za cenu 400 Kč/m². Toto byl samozřejmě první krok a o celé této významné záležitosti budete průběžně podrobněji informováni.

ZM dále souhlasila s odkoupením pozemku o výměře 58 m² od paní Jaroslavy Kolafové z Ústí nad Labem za 100 Kč/m², dále plochy 275 m² od pana Jiřího Pelce z Litvínova za 300 Kč/m² a dalších 267 m² od paní Aleny Zemanové z Ústí nad Labem za 100 Kč/m².

Zastupitelé obdrželi 13 návrhů městské vlajky, ke kterým mají zaujmout své stanovisko. Příležitost k vyjádření je samozřejmě nabídnuta i všem občanům.

JiH

Společenská kronika

Blahopřejeme k narozeninám

Paní Bohunka Trefná oslavila 16. července osmdesáté páté narozeniny. Na jejím životě lze sledovat všechny hlavní události naší republiky. Její tatínek Josef Babka byl legionářem v Rusku a vrátil se až v roce 1921, do nově vzniklého Československa. Oženil se a protože legionáři byli přednostně bráni do státních služeb, ale také museli pomoci nové republice, stal se železničářem na Slovensku. Paní Bohunka se tedy narodila roku 1922 v Trnavě, staroslavném slovenském městečku. Doma se sice mluvilo česky, ale děvčátko přesto bylo nejlepší slovenštinářkou ve třídě.

Přišel ale rok 1939, Slovensko se odtrhlo a 14.3.1939 vznikl „Slovenský štát“. Češi, kteří Slovensku tak pomohli se stali nežádoucími a byli v podstatě deportováni do Čech. Paní Bohunka se vdala, její muž Vladimír Trefný byl berním úředníkem a bydleli v Berouně. Dne 3.12.1942 se jim narodila dcera Božena, která se stala inženýrkou chemie v Severočeských chemických závodech v Lovosicích. Rodina se po válce přestěhovala do Kadaně, manžel paní Bohunky pracoval na finančním odboru ONV a ona sama jako vychovatelka v družině. Ve 45 letech si doplnila dálkovým studiem odborné vzdělaní s maturitou! V důchodu je od roku 1978.

Později se s manželem přestěhovali do Lovosic k dceři, aby byli nablízku vnučkám Martě, Evě a Jitce. Dlouho ještě v důchodu vypomáhala jako vychovatelka na 4. ZŠ, hlavně na školách v přírodě. Několik let byla také předsedkyní Klubu důchodců v Lovosicích (do roku 1997). Mezi její koníčky patří ruční a výtvarné práce a luštění křížovek. Pokud jí zdraví lépe sloužilo, ráda s rodinou navštěvovala výstavy a kulturní památky – ještě dnes neodmítne návštěvu divadla v Lounech, Teplicích nebo v Kulturním středisku Lovoš. Paní Bohunka má tři vnučky (jedna bydlí v Čechách v Ústí nad Labem, druhá na Moravě v obci Lukov u Zlína a třetí na Slovensku ve městě Liptovský Mikuláš). Pravnoučat je šest – 4 děvčátka a dva chlapci.

Oslavenkyni přišla s kytičkou a malým dárkem popřát paní Suchá z Městského úřadu v Lovosicích a také členové Svazu tělesně postižených, paní Libuše Blínová a pan Kučera.

Také my jubilantce přejeme hodně zdraví a mnoho příjemných chvil mezi rodinou i přáteli.

Redakce

Devadesátka paní Lutišanové

Krásné devadesátiny oslavila v pondělí 23.7.2007 paní Apolinia Lutišanová z Lovosic. K tomuto významnému životnímu jubileu jí přišel gratulovat starosta města Jan Kulhánek a pracovnice správního odboru Hana Beránková.

Paní Apolonia Lutišanová se narodila v Těrchovej, malé vesnici v současné Slovenské republice. Protože v tomto chudém kraji bylo velmi obtížné získat zaměstnání, vystěhovala se ještě za první republiky se svým manželem do Čech, rodina se trvale usídlila v Lovosicích. Zpočátku pracovala jako pomocnice v zemědělství, po narození dětí zůstala v domácnosti o kterou se vždy vzorně starala. Měla čtyři syny, Vladimíra (1938 - 2000), Milana (1941), Eduarda (1942) a Josefa (1945). Když synové dospěli, pracovala jako kuchařka v zemědělském učilišti. Její manžel, Josef Lutišan pracoval jako hodinář. Udržoval i věžní hodiny na kostele, později byl řidičem sanitky. Zemřel v roce 1988 ve věku 75 roků. V současné době má paní Lutišanová již tři dospělé vnuky Vladimíra, Tomáše a Josefa. Splnil se jí i velký sen a má v potomstvu také ženy, vnučku Lenku, pravnučky pětiletou Veroniku, šestiletou Kateřinu a jednoroční Terezku. Bez ohledu na svůj věk se zajímá o vše nové nejen v nejbližším okolí, ale i ve společnosti a zejména ve „svých“ Lovosicích, kde prožila více než šedesát let. Celý svůj život se věnovala rodině a práci, a nyní spokojeně žije jako důchodkyně u synů v Lovosicích, kteří jí pomáhají při překonávání drobných potíží, související s věkem. Je optimistická a těší se na další život ve společnosti dětí a vnoučat.

Paní Lutišanové přejeme hlavně hodně zdraví a do dalších let trvalou spokojenost v rodině se syny a jejich blízkými.

(hv)

Zlatých padesát roků

V pátek 27.7.2007 se v obřadní síni Městského úřadu v Lovosicích konala zlatá svatba manželů Renaty a Petra Obrubových. Před lety se seznámili v Chodově na Sokolovsku, kde Ing. Petr Obruba vykonával výrobní praxi. Své „ano" si oslavenci řekli před padesáti lety na Staroměstské radnici v Praze. Paní Renata pracovala dlouhá léta jako zubní laborantka, později jako vedoucí zubní laboratoře, a ještě v důchodu využívala výborných jazykových znalostí v recepci lovosického hotelu Lev. Ing. Petr Obruba nastoupil v roce 1959 do Severočeských chemických závodů, kde působil z počátku jako chemik, později jako vedoucí odboru výchovy. Od roku 1969 učil na průmyslových školách v Ústí nad Labem, později na SPŠ chemické v Lovosicích, s přestávkou v letech 1990-93, kdy působil ve funkci lovosického starosty. Zajímavé ale také je, že v 70. letech působil jako externí psycholog manželské poradny v Ústí nad Labem. Ještě v důchodu vyučoval na průmyslové škole anglický jazyk, neboť i mezi jeho koníčky, kromě historie a práce na zahradě, cizí jazyky patří.

Obřadem oslavence provázel starosta města, pan Jan Kulhánek, a popřál jim hodně štěstí v jejich další společné životní pouti. Slavnostní akt uváděla matrikářka, paní Anna Suchá.

Zlatou svatbu tradičně zpříjemnila i hudba, tentokrát v provedení Andrey Horáčkové. Zlatí manželé si opět dali manželské políbení a poté se podepsali do Pamětní knihy Města Lovosice. Nechyběl ani slavnostní přípitek, předání květin a malé pozornosti města. Na oslavě byli přítomni syn Petr, chirurg a traumatolog Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, vnoučata Iva a Tomáš a další příbuzní a známí obou oslavenců.

K přání štěstí a zdraví na další cestě životem se připojuje i redakce.

Paní Stará požádala ing. Obrubu o názor na rodinu a její místo ve dnešní naší společnosti. Pan inženýr nám napsal tuto úvahu :

Má klasické manželství budoucnost?

Nechť jsem i třeba považován za staromila, ale domnívám se, že manželství je a bude vždy podstatou rodiny. Pocházím z východočeské vesnice, kde se v období první republiky instituce manželství ctila a rodiny pak skutečně poskytovaly všem svým členům zázemí, jistotu, lásku a bezpečí.

Děti, které se zcela samozřejmě účastnily formování rodiny, se rodily v manželství a rozvod byl na vesnici jevem neznámým. Znali jsme ho jen z vyprávění a divili jsme se, nechápali – proč se lidé z města rozvádějí, rozcházejí a připravují tak své děti právě o ty přednosti kompletní rodiny. Děti z rozvedených manželství, zaniklých rodin, většinou velice trpěly a to i v eventuelně nově vzniklých rodinách, byly traumatizovány a mnohdy se za své rodiče i styděly.

Dnes, po sedmdesáti letech, se počet nově uzavřených manželství přibližně rovná počtu manželství rozvedených. Tím počet dětí bez dobrého citového a někdy i sociálního zázemí neustále vzrůstá. To je zlé – děti potřebují oporu a když ji nenacházejí v rodině, hledají ji jinde – třeba v partě vrstevníků, někdy i stejně postižených. Mají-li štěstí, najdou partu kamarádů - sportovců, skautů či turistů, případně skupiny s jiným ušlechtilým zaměřením a cílem. Zádrhel je v tom, že - snad i většina - si ale cestu do takové party nenajde. Nenajde se nikdo, kdo by podal pomocnou ruku a pak se dítě stává členem party na opačné straně společnosti : výtržníků, povalečů, alkoholiků, feťáků.... Je potom celkem zákonitým a běžným jevem, že tyto děti a později mladí lidé jen velmi obtížně navazují tak pevný vztah, který by vedl k uzavření manželství a tím i vzniku stabilní, funkční rodiny.

Manželství a později rodina (někdy to může být i opačně – pozn. redaktora) jsou místem, kde se formuje dětská povaha, kde se nejen děti učí vzájemné toleranci tak nutné pro komunikaci v rodině i ve společnosti mimo ni. Tolerance je nutným základem a podmínkou pro všechny druhy mezilidských vztahů, dalo by se říci, že i demokracie.

V nekompletní, nebo náhradní rodině, které dětem neposkytují to již zmíněné kompletní zázemí dítě strádá a hledá jiné cesty, náhradní vztahy a začíná projevovat vedlejší tendence, které nakonec ve většině případů převáží. Nastává odcizení, ztráta bezpečí a jistot, projevuje se agrese, touha vyniknout v čemkoli za každou cenu a to například ničením hodnot (kulturních památek, veřejně prospěšných zařízení, sprejerství), neúctou ke svobodám ostatních lidí, bez ohledu, komu a do jaké míry škodí. V takové duševní a mravní poloze skutečnou lásku a vztah vedoucí k uzavření manželství nahrazuje pouhý sex, ve velké míře ještě vyprovokovaný alkoholem, nebo drogami (které jakoby takové skupiny bezradných mladých lidí zrovna samy vyhledávaly)...

Naše příslušnost k euro-americké kultuře, která nám nesporně jisté kladné věci přinesla, však bohužel v oblasti vzniku a stability rodiny přinesla odklon od kultur, kde rodina je základem společnosti, otec, matka a prarodiče váženými až uctívanými lidmi. Rasantní snížení významu a nestabilita rodiny v našem světě nahrává ideologii radikálních muslimů ve vedení ideových kampaní i skutečných bojů proti »bezbožné« západní civilizaci.

Závěr - odhad vývoje je přetěžký. Podle mne bude rozpad tradiční rodiny pokračovat, dokud nedojde k pochopení toho, co platilo vždy, platí i dnes přes všechna popření a dočasný úpadek : rodina je základ společnosti – učí toleranci a lásce mezi lidmi, k obci, zemi... učí úctě k výsledkům práce a snažení druhých lidí, je v tomto směru nenahraditelná.

Ing. Petr Obruba

Poděkování

Děkuji Městskému úřadu v Lovosicích i Svazu tělesně postižených za krásná blahopřání i dárečky k mým 85. narozeninám.

Bohunka Trefná

Další Zlatá svatba

Padesát let společného života si v sobotu 11. srpna 2007 připomněli v obřadní síni Městského úřadu Lovosice Mária a Karel Burianovi. Obřad zlaté svatby vykonal místostarosta Jan Jakub a připomenul některé okamžiky jejich života z uplynulých padesáti let. Matrikářkou byla paní Hana Beránková. Významný akt s nimi přišli oslavit jejich příbuzní - děti, vnuci a mnoho přátel. Vzácné chvíle hudbou na klávesy podmalovala Iveta Pospíšilová s dcerou-houslistkou.Manželé si dali zlaté manželské políbení, podepsali se do pamětní knihy města a následoval přípitek s dětmi a oddávajícími a gratulace. Připojujeme se s přáním všeho nejlepšího na daší cestě životem.

Úmrtí

Červenec 2007

byl poslední pro naše spoluobčany :

Vy, kdož jste je znali, vzpomeňte alespoň krátce s pozůstalými....

Puhlíkovi a redakce Lovosického dneška