Velké plány v malém prostoru

Michal Závada

O otevření netradiční Čajovny Bez názvu Michala Závady jsme v našich novinách již psali. Čajovna byla otevřená v červenci minulého roku. Nyní nás upoutala znovu tím, že v ní byla uskutečněna výstava fotografií mladé autorky Lenky Hronové. Proč takový zájem? V Lovosicích nejsou prostory pro vystavování. Pro mladé lidi (a nejen pro ně) je zde dána možnost, ve velice příjemném prostředí, ukázat svoji výtvarnou tvorbu veřejnosti.

Michale, jak vznikla myšlenka vůbec vystavovat v tak malém prostoru, jakým je čajovna? A proč fotografie?

Záměr pořádat zde menší kulturní akce, jakou je např. tato výstava, byl už při budování čajovny. V Lovosicích takové „neoficiální“ výstavní prostory chybí. Chtěli bychom umožnit vystavování mladým lidem, podobným jako je L.H. Nápad pozvat L.H. vystavovat vznikl v okamžiku, když se mi do ruky dostali její fotografie.

Lenka Hronová

Lenko, jak se podařilo Michalovi Vás k výstavě v čajovně přesvědčit?

Dalo mu to dost práce. Já nejsem na to, abych prezentovala sama sebe. Přiznám se, moc nevěřím tomu, že moje fotografie jsou k vystavování. Když se Michal dozvěděl, že fotím ženy, požádal mě, abych mu nějaké fotografie přinesla ukázat. Tak vznikl nápad vystavovat. Byla jsem tím nadšená, ale zároveň jsem se obávala, jak to veřejnost příjme. Michal mi dodal velké sebevědomí a byl roznětkou pro to, abych vystavovaný soubor fotografií dala do hromady.

Michale, byl Váš nápad vystavovat v čajovně podpořen tématem „Ženy“ a nebo jste tehdy uvažoval i o jiných tématech? Myslíte si, že bude možné udělat z těchto výstav v čajovně v tradici?

Tuto výstavu beru jako takový startovní projekt a otevřené dveře jsou každému, kdo by chtěl této možnosti využít. Věřím tomu, že v Lovosicích jsou lidé, kteří by své práce mohli vystavovat. Myslím si, že se to mezi lidmi rozšíří. Při vernisáži této výstavy byla čajovna naprosto plná a venku čekali ještě další zájemci na to, aby si výstavu mohli prohlédnout. Za tu dobu, co zde výstava je, přihlásili se mi již tři lidé, kteří by měli zájem prezentovat zde své práce.

Lenko, toto je Vaše první výstava. Jaké máte další představy?

Do budoucna budu určitě uvažovat o výstavě další. Současnou mojí prioritou je fotografovat. Chci dále fotografovat lidi. Díky této výstavě mám již další zájemce k fotografování. S mým studiem se tyto moje zájmy časově docela dobře snášejí, tak budu pokračovat.

Velice chválíme snahu rozšířit v Lovosicích kulturní aktivity lidí třeba jen tím, že v prostoru Čajovny Bez názvu budou mít možnost ukázat svojí tvorbu. Příjemné prostředí čajovny jistě zážitek z vystavovaných prací a dalších připravovaných kulturních akcí jen podpoří. V tak malém prostoru to jsou velké plány. Michalovi, Lence i dalším v této snaze držíme palce a těšíme se na další vernisáž.

Minirozhovor připravil (hv)

V Lovosickém dnešku 5/2007 jsme k článku vedoucí v Lovosicích dislokovaného pracoviště ÚP Litoměřice „Nezaměstnanost v Lovosicích v roce 2006“ připojili poznámku o velké výměně pracovníků ve společnosti TRCZ, s.r.o. v Lovosicích. Naše údaje jsme získali z přehledů a evidence, které vydává ÚP každý měsíc. Slíbili jsme, že se na podrobnosti zeptáme přímo odpovědných pracovníků této firmy. Stalo se tak, mnohé jsme si vysvětlili a domluvili jsme na článku, kterým personální ředitel společnosti TRCZ, s.r.o. František Havlíček uvádí naší informaci na pravou míru a přidává i další zajímavosti o firmě. Článek uveřejňujeme v plném znění.

TRCZ s.r.o. Lovosice vítá možnost oslovit na stránkách tohoto měsíčníku občany Lovosicka. Ač jsme společnost mladá (je nám teprve pět let), ušli jsme za tu dobu kus cesty a považujeme se již téměř za „domorodce“, který se stal nedílnou součástí tohoto regionu.

Jak asi většina lidí ví, výrobou bezpečnostních pásů a ovladačů zásobujeme automobilky po celém světě – např. TPCA v Kolíně, automobily Ford, Volvo, Toyota, Suzuki, Mitsubishi. Co už ne všichni vědí, je to, že v současné době „nosí naše barvy“ 1149 zaměstnanců, Občané Lovosicka tvoří přibližně polovinu všech zaměstnanců. Pokud bychom počítali i Litoměřicko, dostali bychom se někam na 80 % - 90 %. Pravda, někteří jsou i „přespolní“ (kromě Japonců i lidé z Ústecka, Prahy a jiných koutů naší republiky), kteří se postupně v Lovosicích či okolí usazují.

Možná bychom rádi i opravili trochu matoucí a zavádějící údaje z minulého Lovosického dneška, který uváděl, kolik lidí jsme propustili v březnu a v loňském roce. Docela jsme se vyděsili: my přece nepropouštíme. Propouštění je jasně specifikované – rozumí se tím skončení pracovních poměrů v období 30 kalendářních dnů na základě výpovědí daných zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) ZP (rušení zaměstnavatele nebo jeho části, přemisťování zaměstnavatele nebo jeho části nebo nadbytečnost zaměstnanců), přičemž jsou stanoveny i kvóty – pro firmu naší velikosti 30 zaměstnanců (tolik ve stručnosti). Podíváme-li se na naši historii, pak propuštění jako takové naplněno nebylo. Šlo vždy o skončení pracovního poměru – ať dohodou ze strany zaměstnance či zaměstnavatele, výpověď, zrušení ve zkušební době, uplynutí sjednané doby, starobní důchod, konec dohody o provedení práce, zdravotní důvody atd.

Docela jsme se lekli – TRCZ v loňském roce získala od Krajského úřadu v Ústí nad Labem ocenění jako zaměstnavatel, který za určité období vytvořil nejvíc nových pracovních míst. A teď takováhle sprcha? – Inu, jak vidno, ne všemu se dá věřit, ale naštěstí lze většinu nedorozumění vysvětlit.

A teď trochu z jiného soudku. Rádi bychom Vás zevrubně informovali o tom, jak v TRCZ žijeme. To se nám nemůže podařit, proto místo toho několik náhodně posbíraných informací, které obrázek společnosti možná dokreslí, možná opraví, možná vysvětlí:

• Tokai Rika znamená přibližně „Tokajská věda“ (Tokai je název části Japonska, jako u nás např. Haná),
• s našimi japonskými kolegy se dorozumíváme anglicky, tomu, kdo zrovna „třetí“ jazyk nezvládá, vždy rád někdo pomůže,
• operátoři na kompletaci bezpečnostních pásů a ovladačů pracují v dvousměnném provozu,
• operátoři u vstřikovacích lisů pracují v provozu nepřetržitém,
• máme dva závodní lékaře,
• pracovní uplatnění tu naleznou lidé jakýchkoliv věkových kategorií a jakéhokoliv vzdělání,
• klíčovým slovem, které musíme naplňovat, je kvalita,
• provoz společnosti TRCZ se dělí na výrobu dílů a montáž, instalované technologie jsou lisování, vstřikování plastů a montáž, v TRCZ je tzv. čistý provoz, kde se vyrábějí plošné spoje,
• to, že si někdo nemůže odskočit z linky na záchod, je hrubá lež,
• vydáváme vlastní časopis,
• zaměstnanci mají různé benefity (od příspěvku na stravování, penzijní připojištění, možnost rehabilitací a vitaminových prostředků atd. až po očkování proti chřipce zdarma, dodatkovou dovolenou a roční odměny),
• pracovníci různých pracovišť se scházejí i mimo pracovní dobu,
• zajišťujeme dopravu na začátku a konce směn z TRCZ k nádraží a už se stejně jako zaměstnanci těšíme, až skončí dlouhé průtahy a bude vybudována autobusová zastávka, aby sem mohly zajíždět i linkové autobusy,
• usilovnou prací všech zaměstnanců jsme získali certifikáty ISO/TS 16949 a ISO 14001,
• každým rokem zaměstnanci pořádají sportovní den, velké klání v různých disciplínách pro všechny,
• naše parkoviště v areálu TRCZ kapacitně postačuje potřebám zaměstnanců,
• zaměstnáváme lidi se zdravotním postižením,
• pro zaměstnance pořádáme kurzy angličtiny,
• doposud jsme pořádali 3 dny otevřených dveří, další bude v roce 2008,
• v květnu 2007 jsem dostali od Fordu ocenění Q1, mezinárodně uznávané ocenění kvality a spolehlivosti dodavatele v automobilovém průmyslu,
• od února 2007 se rozběhlo hnutí kaizen, v podstatě cesta malých pokroků. Za celkem 913 zlepšovacích návrhů podaných dělníky i THP jsme vyplatili celkem 926 900 Kč,
• operátoři pracující na montážích pásů a ovladačů stráví týden po nástupu do firmy, v tréninkovém centru, kde se učí jednotlivé pracovní operace,
• máme webové stránky, www.trcz.cz,
• společnost Tokai Rika patří do skupiny výrobců automobilových dílů soustředěných okolo automobilky Toyota,
• společnost Tokai Rika provozuje 24 zastoupení v 13 zemích světa, obrat skupiny je vyšší než obrat ČEZ,
• společnost je výrobcem LCS (ovladače pod volantem) s největším podílem na světovém trhu,
• TRCZ každý rok investuje do rozvoje svých zaměstnanců okolo zhruba 1,5 milionu Kč.

Zaměstnanci TRCZ přejí všem čtenářům spokojené dny a krásné léto.

(hv)

Nezaměstnanost v květnu

V míře nezaměstnanosti podle mikroregionů je v Lovosicko opět na druhém místě. Jen na jeden měsíc, v letošním dubnu, ho předběhlo Roudnicko. Potěšující je, že se tři mikroregiony drží pod 9%.

V květnu bylo na Litoměřicku o 26 lidí bez práce méně než v dubnu. Očekává se, že míra nezaměstnanosti ještě klesne, i když výraznější ráz mít pokles pravděpodobně nebude. Na okrese Litoměřice je míra nezaměstnanosti 8,64 % již velmi nízká. Ve srovnání s květnem loňského roku klesla o 1,53 procentního bodu. Celkem je v okrese Litoměřice nezaměstnáno 5 744 lidí a tak malé množství bylo zaznamenáno naposledy v roce 1998 (přesně 5 146). Počet volných pracovních míst má vzestupnou tendenci a dá se říci, že láme na Litoměřicku rekordy. Zaměstnavatelé nahlásili k 31.5.2007 celkem 829 volných míst, což je o 192 více, než v měsíci předchozím a dokonce o 284 více než ve stejném období minulého roku.

Nejvíce lidí přišlo do evidence ÚP z lovosické firmy TRCZ a to celkem 17. Většina jich ukončila pracovní poměr na dobu určitou.

I když míra nezaměstnanosti je pro Litoměřicko relativně příznivá, přesto Úštěcko je jako mikroregion v nezaměstnaností stále nejvíce postižen (13,1%). V tomto regionu nesídlí žádný z velkých zaměstnavatelů okresu. Svojí polohou je předurčen pro rekreaci, případně zemědělskou činnost. Z tohoto důvodu se u křivky míry nezaměstnanosti projevuje značná sezónnost (firmy zaměřené na zemědělství a rekreační činnost nabírají zaměstnance pouze na dobu od dubna do října). O snížení nezaměstnanosti se každoročně zaslouží také místa na veřejně prospěšných pracích vytvořená ve spolupráci ÚP a okolních obcí. Za finanční účasti úřadu práce pracovalo podle stavu k 31.5.2007 u různých zaměstnavatelů v rámci aktivní politiky zaměstnanosti 1 084 osob.

Míra nezaměstnanosti v mikroregionech okresu Litoměřice:

EA - ekonomicky aktivní obyvatelé, UOZ - uchazeči o zaměstnání.

Podle ÚP v Litoměřicích připravil (hv)

Úpohlavy - ložisko vápenických surovin

Hlavní nerudní surovinou oblasti severozápadních Čech jsou karbonátové suroviny zastoupené jílovitými vápenci a slínovci křídového útvaru. Jsou to usazeniny vzniklé na dně moře, které v geologickém období svrchní křídy let pokrývalo značnou část Čech. Hlavní surovinový typ, jílovité vápence, využívané na výrobu cementu, je vázán na období svrchního turonu. Dalším surovinovým typem jsou slínovce, vhodné na výrobu vápna, které doprovází první typ v nadloží a zároveň tvoří souvrství na bázi období coniaku. Tato geologická období českého křídového útvaru (svrchní turon až coniak) reprezentují období geologického vývoje Země před asi 88 až 90 miliony let.

Největší oblast křídových vápenců – dolní Poohří – leží v prostoru mezi městy a obcemi Roudnice – Lovosice – Třebenice – Libčeves – Louny – Libochovice. Ložiskově nejvýznamnější je zde pruh mezi Lovosicemi, obcí Úpohlavy a východním okolím Libochovic. Zdejší křídové vápence mají hlavní význam v průmyslu maltovin, který má v oblasti severních Čech velmi starou tradici a byl již rozvinut v 19. století. Nejvíce historických údajů pochází z Teplicka, kde je doložena nejstarší cementárna v Čechách v Bohosudově z roku 1868 a kde jsou zachovány poslední zbytky velmi starých vápenek v západním okolí Teplic z poloviny 19. století. Menší soukromé závody a s nimi i vápencové lomy se postupně likvidovaly a ve 20. století zůstalo v provozu jen několik podniků.

Po druhé světové válce zůstaly v provozu jen 4 závody, jedna cementárna a tři vápenky. Závody, které byly za války v rukou německých firem, přešly po období organizačních změn v roce 1946 do národního podniku České cementárny a vápenice Praha. V roce 1949 vznikl samostatný národní podnik Čížkovická cementárna a vápenice se sídlem v Čížkovicích, jenž sdružil uvedené 4 závody. Závod ležící asi 4 km západně od Lovosic měl krýt většinu poptávky v severních Čechách, kde se rozvinula rozsáhlá výstavba. Závody musely pracovat se zastaralým výrobním zařízením. V průběhu let došlo k uzavření dvou vápenek pro nedostatek suroviny. Na roky 1969-1972 byla proto vyprojektována výstavba nového kombinátu na cement a vápno v Čížkovicích s několikanásobnou kapacitou výroby, který začal vyrábět v roce 1974. Závod leží na katastrálním území obce Čížkovice a dnes se jmenuje Lafarge cement, a.s.

Surovinu pro cementárnu Čížkovice, od jejího vzniku v roce 1898, dodával zpočátku lom I ležící severně od cementárny. Tento stěnový lom, který nakonec dosáhl při výšce stěn až 10 m rozměru 850 x 400 m, musel být roku 1958 opuštěn pro blízkost obce Sulejovice a narůstající skrývku. Jeho plochy pak bylo později využito pro stavbu nového a zároveň dosavadního kombinátu. Mezitím byl již v roce 1952 otevřen jižně od závodu lom II a těžba probíhala několik let souběžně. Nový lom však neměl takovou životnost, těžební poměry se vlivem skrývky a malé mocnosti vápence zhoršovaly a těžba byla v roce 1960 zastavena. Lom byl poté zavezen. V letech 1953-1954 již mezitím probíhal v předpolí těžených lomů I a II ložiskový průzkum, který zajistil těžbu právě jen do roku 1960. Proto na tyto průzkumy brzy navázal průzkum nového ložiska, později otevřeného jako lom III. Tento průzkum proběhl ve 4 etapách, z toho 3 etapy před otevřením ložiska v letech 1954-1958 a jedna etapa pro pozdější zpřesnění objemu zásob v roce 1966. Otvírka lomu III byla provedena v roce 1960 asi 1,5 km severozápadně od závodu, v místě úspěšného ložiskového průzkumu severně nad obci Čížkovice. Tento lom byl jámový a měl dvě etáže, skrývkovou a těžební, z nichž každá měla výšku mezi 3 až 10 m. Lom se nakonec rozrostl také do značného rozměru s vytěženou plochou více než 500 x 250 m, která byla nakonec rovněž zasypána skládkou a rekultivována začátkem 80. let minulého století.

Nejrozsáhlejší průzkumné práce se však uskutečnily na ložisku Úpohlavy, ležícím mezi touto obcí, Želechovicemi a Vrbičany. Šlo zde o 5 etap průzkumu mezi roky 1958-1967. Po kladných výsledcích vyhledávacího průzkumu proběhl v letech 1960-1962 podrobný průzkum, který zajistil dostatek zásob pro výstavbu nové cementárny. Nověji, v letech 1965-1967, byly zásoby rozšířeny a navíc vyhodnocena surovina na hydraulické vápno. V roce 1974 zde byla zahájena těžba velkolomu Úpohlavy, která probíhá dodnes převážně na katastrálním území stejnojmenné obce. V roce 1985 proběhl další vyhledávací průzkum „Úpohlavy-okolí“, jehož výsledkem bylo zajištění zásob jílovitých vápenců jižně od ložiska Úpohlavy. Tímto průzkumem bylo vymezeno ložisko „Chotěšov-Černiv“, ležící převážně na katastrech těchto obcí. Vzhledem k tomu, že ložiska Úpohlavy a Chotěšov-Černiv prostorově navazují a tvoří jednu ložiskovou akumulaci, těžitelnou z jedné povrchové lomové otvírky, byla obě ložiska při výpočtu zásob roku 2004 sloučena do jediného ložiska „Úpohlavy-Chotěšov“. Toto ložisko leží mezi obcemi Úpohlavy, Želechovice, Siřejovice, Vrbičany, Chotěšov a Černiv. Zásoby „sloučeného“ ložiska zajišťují cementárně zásoby vápence na příštích 40 až 50 let. V současné době se těžba vzdaluje obci Úpohlavy a směřuje k obcím Siřejovice a Vrbičany. Podrobný ložiskový průzkum probíhá v předpolí lomu rovněž dodnes. Spodní část ložiska, tvořená lavicemi bělošedého jílovitého vápence o mocnosti 8 m a obsahu CaCO3 75-76 %, byla a je využívána na výrobu cementů zatímco svrchní část ze střídajících se poloh vápenců a slínovců o mocnosti do 7 m a obsahu CaCO3 67-68 % na výrobu vápna.

Podle údajů z roku 1987 pokryla těžba na ložisku Úpohlavy, v objemu kolem 1 milionu tun suroviny ročně, plně kapacitu čížkovické cementárny. Z uvedeného objemu suroviny bylo vyrobeno asi 600 000 t portlandského cementu a 100 000 t hydraulického vápna. Z dalších let lze uvést pro představu o těžbě tyto údaje – 1991: 947 tis. t, 1997: 1056 tis. t, 2004: 1215 tis. t, 2005: 1190 tis. t, 2006: 1129 tis. t, přičemž těženou surovinou jsou jílovité vápence, nerozlišené dle finálních výrobků.

Dnešní firma Lafarge Cement, a.s. tedy provozuje těžbu i nadále v přibližném objemu převyšujícím o něco 1 milion tun suroviny ročně. Vyráběny a dodávány jsou kvalitní cementy a maltovinová pojiva. Společným semletím portlandského slínku s dalšími nezbytnými složkami se vyrábějí portlandské cementy, portlandské struskové cementy nebo portlandské směsné cementy s odlišnými vlastnostmi z hlediska technologie jejich konečného využití ve stavebnictví. V současnosti již není vyráběno hydraulické vápno a méně vápenaté svrchní slínovce jsou namísto toho využívány k výrobě moderního maltovinového pojiva Multibat. Méně vápenaté slínovce jsou také díky své vysoké reaktivnosti vhodné k použití zejména pro odsíření při fluidním spalování. Na základě dlouhodobé smlouvy s elektrárnami jsou proto na nové výrobní lince produkovány také kvalitní mleté vápence pro odsíření.

Kde není žalobce…

…není soudce. Nic nového, stejně jako to, že opakovaně kritizujeme stav, kdy úklidový vůz objíždí zaparkovaná auta. Řekli byste – normál… no jo, ale to není normál… I dva dny předem tam některý z pracovníků umístí značku zákaz stání ve vyznačenou dobu – s údajem, kdy úklid proběhne. Abych byl konkrétní, uvedu příklad z naší ulice Tovární, kde již po několikáté stála 17. dubna většina aut mimo oblast Zákazu stání: podél parku a v prostoru mezi gymnáziem a Anivegem (Olejnou). Přesto na parkovišti bylo asi deset aut z prostého důvodu: na jedné straně u vjezdu do ulice někdo svévolně odstranil přenosnou značku. To už je třeba důvod pro Českou policii, která má i tak dost jiných starostí, aby se tímto porušením zákazu nezabývala. Nebudu to dále rozvádět, ale kdo tím trpí? No samozřejmě vzhled města, konkrétně dané ulice (jistě to nechodí takto jen v té naší) a především obyvatelé přilehlých domů. V místech, kam úklidový vůz nemůže se jednak hromadí papíry, špačky od cigaret, listí a – prach. Stačí pak slabý vítr a všechen tento »sajrajt« máme v bytě, nebo minimálně na sklech oken, parapetech, zkrátka všude. To už není jen o pořádku, to už je o zdraví obyvatel města – nadarmo se neříká, že prach je vrah. Ten, kdo z pohodlnosti a hlouposti způsobil, že ulice - a nejen ta naše - nebyla uklizena, by měl být obviněn z trestného činu poškozování zdraví jednotlivce a skupiny.

Jenže – kde není žalobce – není soudce … to už tu bylo. Upozorňujeme na tento fakt již potřetí – a co se stalo? Máte pravdu – nic. Já nevím, kdo má tento problém řešit: dopravní odbor, nebo odbor správy města a RR…. nebo to vázne v jejich spolupráci, respektive nespolupráci?

To už já nevyřeším, ale mohli by se toho chytit ti, kteří za pár let budou zase usilovat o naše hlasy…

Čampulka

…a opět incident na nádraží

16. května se kolem 17.30 hod. v nádražní hale odehrála rvačka. A ne ledajaká. Bezdomovec napadl cestujícího. Bitka byla tak divoká, že lavičky byly rozházeny po celé hale. Paní ve výdejně jízdenek, která bezdomovce napomínala, opět „schytala“ – jako už mnohokrát - jen urážlivé nadávky. Zrovna tak zbylí cestující. Po deseti minutách byla přivolána policie. Nic jim nelze vytknout, přijeli do šesti minut. Problém je v tom, že už nebylo téměř co řešit. Napadený cestující odjel, aniž by podal nějakou stížnost a tak k  řešení zůstaly jen hrubé nadávky, které bezdomovec vykřikoval na adresu výše uvedené zaměstnankyně ČSD. Dotyčná paní obdržela dopis z MěÚ, aby se dostavila k řešení tohoto problému. Řekla mi, že nepůjde. Ze strachu. O sebe, o rodinu. A tak to vypadá, že život půjde dál, jako by se nechumelilo. Slyšela jsem zajímavý názor, který, doufám, bude často zmiňován a mělo by se velmi usilovat o jeho realizaci. To, že jsou na nádraží bezdomovci, je prý pouze a výhradně věc města. A kdyby se tu neprodával alkohol, nestahovaly by se sem nežádoucí živly. Opakovaně připomínám, že zastupitelstvo není schopno se shodnout na tom, zda potřebujeme Městskou policii nebo ne. A co azylový dům? V zimě tu přespává až čtrnáct bezdomovců. A co alkohol? Pořád bude restaurace na nádraží posilovat agresivitu těchto lidí, protože si někdo potřebuje naplnit peněženku bez ohledu na to, co tím vyvolá? Sama za sebe mohu udělat jen to, že budu chodit pravidelně na nádraží pro nové informace. Dokud se nezačnu bát i já.

/as/

nikoli jako adresáti, ale jako trofej Domu s pečovatelskou službou. Je to pohled lidí z druhé strany, kteří sami sociální služby nevyužívají, ale mají v našem městském pečovatelském domě své blízké.

Cituji doslova:

Vážená paní vedoucí pečovatelského domu v Lovosicích,

Po delší době se zase shledávám s tatínkem a Marcelkou, oba je uznávám jako svoje rodiče.

Chceme vám poděkovat za to, co tlumočil náš táta. Údajně vytváříte pro lidi krásné prostředí – i venku posezení. Hlavně Marcelka si chválí dobrou stravu a rovněž z vaší strany dobré a lidské zacházení. Taktéž se přiznali, že prodělali »ponorkovou nemoc«, ale přitom, jak se mají rádi vše mezi sebou srovnají. Oba prožili hodně zla. Máme za to, že s velkou radostí u vás bydlí. Děkujeme vám a zároveň všem, kteří s vámi při této péči spolupracují.

Lucie Bartošová, Roudnice nad Labem

Dopis je trochu poznamenán emocemi, ale přesto jsme text nijak neupravovali, aby byl zcela autentický.

-jč-