Průběh povodně v Lovochemii

K Lovochemii, a.s., jako velkému průmyslovému podniku, který leží na dolním toku Labe, byla v době záplavy v srpnu 2002 věnována velká pozornost. Mnozí z nás si dobře pamatují snímky v tisku, na kterých byla tato továrna zcela pod vodou. Letošní povodeň byla podstatně mírnější, přesto podnik i se sousední firmou Glanzstoff Bohemia s.r.o. musel odstavit výrobu. Průběh povodňových dní nám popsala tisková mluvčí Lovochemie, a.s., Mgr. Irena Vodičková.

První stupeň povodňové aktivity, kdy hladina vody v Labi dosáhla 450 cm (stupeň bdělosti) byl vyhlášen 27. 3. 2006 ve 14 hodin. Při 530 cm byl 28. 3. ve 3.30 hodin vyhlášen druhý stupeň (stupeň pohotovosti) a týž den ve 13.30 hodin byl, při výšce hladiny Labe 600 cm, vyhlášen třetí stupeň povodňové aktivity (stupeň ohrožení). Stavy Labe jsou vztaženy k Ústí n. L., zdymadlo Střekov. Tyto údaje jsou včetně prognózy pro rozhodování povodňové komise podniku klíčové. Situaci nepřetržitě monitoroval podnikový dispečink nejen telefonicky v Ústí n. L., ale průběžně i na internetu. Předseda povodňové komise, výrobní ředitel společnosti, byl ve spojení s vodohospodářským dispečinkem Povodí Labe Hradec Králové, jehož informace byly při rozhodování komise rozhodující.

Povodňová komise, která je složena z vedoucích pracovníků Lovochemie a fy Glanzstoff Bohemia zasedala pravidelně od 28. března. Vyhodnocovala situaci a přijímala opatření v celém areálu firmy. Dne 31. 3. bylo vzhledem k vývoji hladiny Labe rozhodnuto o odstavení celého podniku, které bylo dokončeno následující den v nočních hodinách. V provozu byl ponechán pouze přívod elektrické energie a provoz vodního hospodářství.

Dne 6. dubna bylo vzhledem k pozvolnému poklesu hladiny a prognóze rozhodnuto o nájezdu provozu energetika (výroba páry) a započetí přípravných prací vedoucích k nájezdu jednotlivých výroben kombinovaných hnojiv a fy Glanzstoff Bohemia. Provoz byl vzhledem k dalšímu poklesu hladiny postupně obnovován v týdnu od 10. dubna 2006.

Voda zatopila čistírnu odpadních vod, pronikla na skládku uhlí a do některých suterénních prostor, které jsou pod úrovní terénu. Zařízení v těchto suterénních prostorách proto byla preventivně demontována a vyzdvižena. Navíc se tyto prostory podařilo odčerpávat.

Lze konstatovat, že (nejen dle pamětníka pana Willnera) byla tato povodeň v 50leté historii podniku druhou největší.

Poděkování patří především zaměstnancům firmy, díky jejichž úsilí nedošlo k výraznějším škodám na majetku.

Tolik z tiskové zprávy Lovochemie, a.s. Stav hladiny Labe dosáhl svého maxima 885 cm v úterý 4. dubna 2006 ve 4 hodiny ráno. Od té doby docházelo k pozvolnému poklesu hladiny. Pro porovnání, nejvyšší stav Labe při povodni v roce 2002 byl 1 185 cm. Na fotografii expedičního zařízení Lovochemie při kulminaci Labe při povodni v letošním roce je možné porovnání. V srpnu 2002 dosahovala hladina vody až ke špičce expedičního pasu do lodí.

(hv)

„Je to dost náročné psychicky i fyzicky“, řekl Zdeněk Procházka, když jsme ho požádali o pár slov k povodni. Jeho dům u jachtklubu neminou povodně asi nikdy. Dům je přímo u Labe a při záplavách v Lovosicích je s postižením první na řadě. „Stěhování nábytku do poschodí a příprava na velkou vodu. Letos je to lepší v tom, že voda nedosáhla té výšky jako v roce 2002, kdy byla voda o 2,5 m výše. Voda zasáhla jen spodek domu do výše 130 cm. V místnostech nám uplavala podlaha a sedačka, kterou jsem neprotáhl po schodech nahoru. Nepomohlo ani to, že byla na stolech. Stavba je vyzděná, narušená by neměla být. Ta by mohla vydržet. Já jsem dům neopustil, dostával jsem se do něho loďkou a po žebříku na balkón. Hlídal jsem náš soukromý majetek i majetek jachtklubu. Pojistku zatím nemohu řešit, není ještě (v době rozhovoru 5.4.2006) možné zjistit škody, voda je stále vysoko.

Převozník a prodejce plynu Stanislav Svoboda je na tom podobně. „Převážně jsem vystěhoval věci na paletách pryč. To, co jsem nestihl, tak uplavalo. Loď Tramín je v pořádku, je ukotvená v přístavišti jachtklubu. Nástupní můstek na přívoz lovosické straně zůstal na svém místě, můstek na píšťanské straně se uvolnil a zachytil se mezi stromy. Hasiči mi ho zabezpečili a po odpadnutí vody ho vrátíme zpět. V jachtklubu je postižená dílna, kde jsou pevně zakotvené stoly a nedají se přestěhovat. V klubovně to bude horší, stěny ze sádrokartonu budou poškozené. Při opravě po povodni 2002 projekt s jiným materiálem nepočítal. Podlahy a vykachlíčkovaná místa budou neporušené“.

(hv)

… a už je tu další povodeň. Ne každý má sílu o tom mluvit do novin. Bereme slova Lenky Fundové, majitelky Restaurace u Kašpara, jako vyjádření osudu i ostatních obyvatel této postižené ulice.

„Je to pro nás psychická katastrofa. To je to nejhorší“. A vypráví dále. „Po roce 2002 jsme začínali znovu. Všechno jsme zde předělali. Letos jsme plánovali opravu fasády, kterou nebudeme moci udělat. Vše je znovu mokré. Sklepy pod domem jsou pod vodou. Po odpadnutí vody budeme muset vyměnit podlahy ve sklepích, protože je voda zvedla. Garáž je také zaplavená. O ty spodní prostory ale ani tak nejde. Nejhorší je to, že jsou zaplaveny základy domu a zdi jsou znovu namočené vodou. Od roku 2002 ještě úplně nevyschl a je to zde znovu. Ještě vloni na podzim naměřila odborná firma ve zdech 42% vlhkosti“. Podobně na tom jsou všichni obyvatelé v Terezínské ulici, kde jsou ještě do dnešních dnů následky z povodně před čtyřmi léty. „Nervové vypětí, které prožíváme, nám žádné pojistky neuhradí. Z první povodně, kdy jsem nebyla pojištěná, do dneška splácím dluhy z půjčky na opravy. Teď je dům pojištěný. Za zatopené sklepy ale toho moc nedostaneme. Barák stejně zůstane mokrý a máme strach z následků. A nervy v kýblu“. Těžko co dodat.

(hv)

Postižení záplavami mluví podobně. Začít znovu s dalšími finančními náklady na opravy a s výhledem, že se to bude opakovat znovu. Fotografie zadní části zaplavených domů v Terezínské ulici je dostatečně výmluvná.

Kdo sledoval stoupající vodu při letošní záplavě, viděl jak se kolem sauny a v jejím okolí tvoří jezero a voda pomalu zaplavuje budovu, srovnával s povodní v roce 2002. Paní Mária Černohorská, která je majitelkou sauny, vnímala tuto těžkou situaci s pocity ještě intenzivnějšími a jen těžko se jí hovořilo.

„Povodeň pro nás znamená úplné zastavení provozu. Po dvou letech, po velké povodni v srpnu 2002, jsme už saunu celkově zrekonstruovali. Všechno se krásně rozjelo do většího rozsahu našeho působení. Saunu jsme před povodněmi 2002 provozovali 2x v týdnu. A teď, po rekonstrukci byl provoz každý den, kromě neděle. Zájem byl velký i z okolních obcí. Teď nevím za jak dlouho bude sauna vyschlá a schopná provozu. Rozsah škod zatím neumíme odhadnout. Proti roku 2002 máme tentokrát dům pojištěný. Pro opakovanou záplavu nám pojišťovna nepojistila interiér, pojistka je jen na stavbu. To už je známé i z médií, že objekty, které byly opakovaně postižené povodní, budou mít s pojištěním problémy. Pro nás je do budoucna špatné to, že máme na předchozí opravy z minulé záplavy ještě úvěr, který musíme splácet. Po roce 2002 jsme udělali opatření proti povodni kde se dalo. Všude kde to bylo možné máme dlažbu, dali jsme plastová okna, v interiéru se minimálně použily takové materiály, které by poškodila voda. Kovový nábytek, nerezové pulty atd. Musíme počítat s tím, že i další povodeň bude. Vše ale na sto procent ošetřit nejde a nikdy nepůjde. Obložení v saunovacích místnostech ošetřeno proti povodni není. Musí zde být syrové dřevo, není možné ho nijak ochránit ani demontovat. Do toho se voda dostala a tam budou škody veliké. Pro nás podstatný rozdíl proti roku 2002 je ten, že dnes máme kde bydlet. Tehdy jsme měli byt v budově sauny. Dovedu se vžít do pocitů lidí, kteří přišli povodněmi o všechno, protože jsem to sama prožila. Také jsem chodila s kufrem po známých, abychom měli kde spát“. Svoje povodňové vyprávění paní Černohorská ukončila: „Pro nás je teď to nejdůležitější, abychom vše dali do pořádku a saunu co nejdříve otevřeli. Pro ty, kteří bydlí nebo podnikají u vody bude pohled na stoupající vodu vždy nepříjemný. Bohužel, s tím nic neuděláme“. (hv)

Asi si každý vzpomene na pohled v srpnu 2002 směrem k Radobýlu, kdy z budovy sauny koukala z vody jen střešní nástavba s vlaječkou. Tehdy nás z tohoto pohledu mrazilo a každý chtěl věřit, že se to nebude opakovat.

(hv)

Velkou pozornost obyvatelé Lovosic věnují od samého počátku stavbě bytového domu v prostoru Zámecké ulice. Nejen proto, že je to v Lovosicích po 23 letech poprvé, kdy se zahájila výstavba nového bytového domu, ale také proto, že je stavba je umístěná v záplavové oblasti. Zastupitelé města přesto rozhodli o tom, že v tomto prostoru bude bytová zástavba a Město Lovosice pozemek k tomuto účelu prodalo investorovi. Nyní povodeň prověřuje, jestli toto rozhodnutí bylo správné. Názory jsou různé. Od nejtvrdšího odporu proti, až po názor, který tuto bytovou výstavbu obhajuje i v případě možného zaplavení velkou vodou při povodni. Tento kladný přístup by se dal vyjádřit slovy: „Kdyby se měl brát ohled na zaplavené území všude tam, kde voda v roce 2002 a letos na jaře při záplavách dočasně vystoupila, tak by se toho v České republice moc nepostavilo“.

Jak je tato stavba bytového domu B4 o 11 bytových jednotkách v ulici Zámecká ochráněná před následky možného zvýšení hladiny Labe pří povodni vysvětlil Petr Suchý, stavitel firmy Chládek & Tintěra, a.s., Litoměřice, která je majitelem pozemku a investorem stavby :

„Firma Chládek & Tintěra, a.s. zakoupila pozemek vedle městského bazénu za účelem výstavby komplexu 6 bytových domů. Výstavba bytového domu B4 nastartovala celý proces výstavby bytů v této lokalitě. Naše firma zahájila výstavbu domu B4 dle projektu, který umožňuje v rámci dodržení technických podmínek výstavbu staticky bezpečné budovy i v tomto ohroženém území povodněmi. Celý objekt je rozdělen na část technickou v přízemí budovy a část obytnou od prvního patra. Výška podlahy technické části je 147,00 m.n.m, tj. úroveň při výšce hladiny Q10 (desetiletá voda) 4 metry nad normálem řeky Labe. Stavba je založena na pilotách a jako stavební materiál jsou pro první nadzemní podlaží (přízemí) použité betonové tvárnice, které mají omezenou nasákavost. Tento materiál a konstrukční řešení základů domu eliminuje možnost porušení statiky nosných konstrukcí při zvýšené hladině vody. Do tohoto prostoru byly umístěny pouze sklepní kóje, garáže a vstupní chodby do objektu. Povodím Labe byla stanovena minimální nadmořská výšky obytné části 149,55 m.n.m, což je bezpečná výška nad úrovní povodně roku 2002“. K situaci letošní povodně, kterou ukazuje náš snímek dodal: „Při příchodu povodně, která by byla větší než ta letošní, by teprve došlo k zaplavení podlahy přízemní části domu. Na stavbu tohoto domu je zpracován povodňový plán, který bude návodem pro budoucí vlastníky, jak postupovat při případném zatopení. Jak ukazuje i tato stavba je možno sloučit dohromady bezpečné bydlení, nebezpečné povodně i za cenu určitých omezení. Věřím, že technická řešení této stavby sníží na minimum riziko poškození majetku vlastníků bytů v tomto komplexu“, řekl Petr Suchý. Nesporným faktem je, že i jinde v Lovosicích jsou příklady, kdy technické řešení nových staveb např. u obchodních firem minimalizovalo škody a i při velké vodě v roce 2002.

snímky: (hv)

Asi si budeme muset zvyknout na to, že povodně budou i v budoucnu stálou hrozbou pro obce v okolí řek a potoků. Několik obcí na Litoměřicku i letos zatopila rozvodněná řeka Labe. Obrovským problémem jsou velká jezera, která vznikají na jejich území. V tomto směru jsou Píšťany, Žalhostice, Křešice, České Kopisty a další obce v okolí Litoměřic již známé a nikdo z nás jim jejich úděl nezávidí. Máme u nás nevýhodu, že území severních Čech leží na dolním toku Labe, kterým protéká voda z velké části České republiky.

Při letošní povodni byla na střekovském zdymadle v Ústí nad Labem naměřena nejvyšší hladina Labe 4.4.2006 ve 4 hodiny ráno 885 cm. To je pro náš úsek Labe řídící vodočet. Na vodočtu lovosického zdymadla byla ve stejné době naměřená výška hladiny 146,94 m.n.m. (vztaženo k hladině Baltického moře). Od nejvyšší hladiny povodně u nás 149,86 v roce 2002 (1185 cm v Ústí nad Labem) je to přesně o 2,92 m níže. Doba kulminace hladiny byla v poměrně dlouhá, pokles vody velmi pozvolný. Za desetiletou vodu, a na zdymadle takto označenou, se v Lovosicích považuje výška hladiny 146.80 m.n.m. Letos tedy povodeň mírně nad tuto hodnotu. Úroveň vody podle definice je, že n-leté hodnoty vyjadřují průměrnou dobu opakování hydrologického jevu. V případě povodní jde o posouzení nejvyššího kulminačního průtoku vody v konkrétním profilu řeky. Tyto hodnoty (označené např. jako Q5, Q10,Q20 atd., ale i Q250 jako v roce 2002) se zjišťují analýzou dlouhodobých časových řad pozorování.

(hv)

V Lovosicích jsme při zvýšené hladině vody Labe viděli i příslušníky policie, kteří sem přijížděli na výpomoc s gumovými čluny. O informaci o jejich práci v době povodně jsme požádali tiskovou mluvčí z preventivně informační skupiny Policie ČR v Litoměřicích por. Ing. Alenu Romovou, která nám řekla: „V některých obcích na Litoměřicku byli občané nuceni opustit svoje domovy. Jednalo se například o části Křešic, Terezína, Mlékojed, Lovosic, Žalhostic, Českých Kopist, ale i samotných Litoměřic. Vstup do zatopených lokalit byl povolen jen příslušným osobám. V těchto místech střežila majetek evakuovaných občanů policie České republiky v součinnosti s městskými strážníky, hasiči a vojáky ČA. V současné době zatím policie nezaznamenala ani jeden případ rabování v opuštěných a zaplavených oblastech. V Lovosicích i jinde střežila evakuované lokality policie nepřetržitě. Jednalo se o sportovní areál, kde muselo být evakuováno z ubytovny cca 35 občanů. Stejně tak dopadl např. i referát dopravy. Právě v těchto oblastech byl střežen majetek 24 hodin denně. Kromě policistů z Obvodního oddělení policie ČR v Lovosicích, střežila zaplavené lokality i poříční policie z Ústí nad Labem. Ta se dostane i do míst, kam se pěší a mobilní hlídky policistů kvůli vysoké hladině vody nedostali“. Že to kluci od policie v této povodňové době neměli lehké nám potvrdil jeden z příslušníků, kteří v Lovosicích sloužili: „Máme dvanáctihodinové směny a střídáme se na místě služby. Do této doby se pochopitelně nezapočítává doba cesty domu a do služby. Protože nejsme místní, trvá tato cesta až tři hodiny. V posledních čtyřech dnech (a to ještě zdaleka nebyl konec povodně) jsem se dostával domů k půlnoci a vstával jsem už ve tři hodiny. Na spánek mi tak zbyly denně tři hodiny“. Policie, záchranáři i hasiči měli v těchto dnech náročnou službu. Tím více jim děkujeme za pomoc při záplavách a ochranu obyvatel i jejich majetku.

(hv)

Pohled na noční Ústí nad Labem z výšiny Větruše nám poskytl ze svého archivu pan Jaroslav Porcal.

Po neutěšených záběrech a slovech popisujících letošní - za devět let už třetí - povodeň je to kousek balzámu na oči i duši. Zářící světla od železničního mostu Střekov - Ústí západ až po vzadu rozmlžené Krásné Březno na pozadí černě březnové noci obléká město do romantického šatu. Vlevo je světlá skvrnka světel Severní terasy.

Lze si jen přát, aby tyto pohledy v dohledné době nebyly spojeny s pohledem na řádící Labe. Snad už jsme si velkou vodu dopředu vybrali alespoň na třicettři let...