Místní části Města Libochovice

Poplze

Ves Poplze leží na pravém břehu 0,8 km jižně od Libochovic a v současnosti je jejich místní částí. První doložená písemná zmínka zmínka je z r. 1336 v prodejní smlouvě mezi Zbyňkem Zajícem z Valdeka na Žebráce a králem Janem Lucemburským. Před králem Janem byl majitelem Hynek ze Žlebu, za něhož se v Poplzích vybíralo clo za zboží převážené přes brod u tzv. celního kamene. Král prodal hrad Klepy (Hazmburk) s obcemi pod ním ležícími (ve smlouvě tvar Poplzie). Název i postavení vsi se neustále měnilo - 1606 ves Poplzy, 1854 Poplzí, obec, 1921 Poplze, 1981 osada obce Libochovice. Osudy vsi byly dále spjaty s osudy libochovického panství. Ves měla původně malou nepravidelnou náves, od konce 18. století rostoucí domkařskou zástavbou k jihu a východu a ve 20. století rozšířená o pravoúhlé uliční bloky rodinné zástavby severovýchodně od návsi, na území nivy. Panský dvůr se nacházel na návsi v západní části obce.

Území Poplz bylo osídleno již ve starším pravěku. Dokládají to dosti četné nálezy hrubě opracovaných křemencových nástrojů, úlomky keramiky, nástroje z doby bronzové. Při silnici u Evaně nalezl Dr. J. Pokorný pozůstatky tábořiště lovců sobů a srstnatých nosorožců.

V roce 1986 byl nalezen na Salomince bronzový tepaný náramek. Archeologické nálezy jsou uloženy v Okresním muzeu Litoměřice. Osada vznikla v blízkosti brodu přes Ohři. Název obce vznikl buď od poplužního dvora libochovické vrchnosti (od slova "popluží") nebo podle Josefa Jungmanna od kluzkého terénu na svahu (sklouznouti - "poplznouti"). Další zmínky o Poplzích jsou v závětech a v různých převodních smlouvách mezi příslušníky rodu Zajíců a dalších jiných zápisech v zemských deskách. Zmínky jsou i o tom, že zde byl mlýn a rybník, rychta a krčma. Zápisy z roku 1560 uvádějí, že zde bylo 7 gruntů a 1 chalupnická usedlost. Obyvatelstvo bylo převážně české národnosti. V roce 1680 zachvátila obec epidemie moru.

Obyvatelé z Poplz byli podrobeni robotě, kterou vykonávali na stavbě libochovického zámku v 80. letech 17. století, prvního dřevěného mostu 1691, a nového libochovického kostela (vysvěceného r. 1702). V roce 1759 spálili pruští vojáci dřevěný most. V roce 1778 vtrhlo vojsko až do Poplz, kde byl opět spálen obnovený most. V roce 1811 za napoleonských válek zde stála obranná linie pro dělostřeleckou baterii. V roce 1821 postihla Poplze velká jarní povodeň a v roce 1824 vystoupila voda až 3 metry nad normální hladinu. V roce 1830 po tání ledu prorazily ledové kry zeď panské zahrady a poškodily nájezd k mostu.

Na Návsi je kaplička Panny Marie z konce 18. století, která byla zrekonstruována a znovu vysvěcena v roce 2000; u ní je turistický rozcestník. Ve vsi je také kamenný pomník s nápisem: "Na památku pozemkové reformy zbudovali občané z Poplzí" s rokem 1925. V sousedství bývalého rybníka byla Herberšteinská zahrada, bývalo v ní zahradnictví (podnože) - ve 30. letech 20. století zde působil i Josef Rublič (podle publikace České středohoří z roku 1984 zde konal své první úspěšné mičurinské pokusy! Tak to alespoň napsal někdo ještě v roce 1984 – chudák Rublič!). Ke vsi spadá samota „Myslivna“ se školkou okrasných a lesních dřevin. Hráz bývalého rybníka asi 3 m vysoká je lemovaná dvouřadou alejí lip (80 - 150 let). Na libochovickou elektrárnu "Veřejná obchodní společnost Herbersteinská elektrárna" byla obec Poplze připojena v roce 1931.

Obcí prošly koncem II. světové války německé oddíly ustupující z východní fronty. 10. května 1945 dorazila do obce sovětská armáda, která pak pokračovala k Praze. Ještě v roce 1948 existovala ve vsi řada soukromých živností: kovář, obchody s potravinami, hostince, krejčí, švadleny, švec, košíkář, zahradníci, cestář, sedláci. Socializace vesnice měla obvyklý průběh. V roce 1952 bylo ustaveno Jednotné zemědělské družstvo. Od 60 let 19. století pokračuje obsazování strání rekreačními chatami. Lokalita není vybavena kanalizací (pouze jímky, suché WC). V Poplzích se udržuje pověst, že na stráni za obcí se za měsíčního úplňku v noci z pátku na sobotu uskutečňuje "Sabat" čarodějnic a ďáblů, kteří se slétají z širokého okolí.

V roce 1823 bylo v Poplzích evidováno celkem 35 domovních čísel a 277 obyvatel, v roce 1897 66 domů a 357 obyvatel, v roce 1900 už 367 osob a v roce 1938 bylo registrováno 107 domovních čísel a 387 obyvatel. Při posledním sčítání lidu v r. 2001 bylo v Poplzích evidováno 410 obyvatel. Údaj z libochovické matriky k 31.12.2005 uvádí v Poplzích 402 obyvatel, z tohoto počtu je 205 žen a 197 mužů; průměrný věk činí 39,35 let. Obec Poplze je s okolím spojena autobusovou dopravou.

Z významnějších firem je nyní v Poplzích LESPRODUKT POPLZE s.r.o., která se zabývá výrobou a prodejem okrasných dřevin a  realizací a údržbou veřejných, soukromých i komerčních ploch a zahrad. Firma RAXIS, spol. s r.o. se zabývá výrobou nábytku na zakázku a INTOP Poplze zase výrobou a instalací bazénů. Dalšími většími firmami jsou AGROPOL, spol s r.o. A Opravna Antonína Švihnose a nechybí ani drobnější podnikatelé (kadeřnictví). V roce 2003 byla tato místní část Libochovic plynofikována. V Poplzích je mateřská škola s jídelnou a pobočka Městské knihovny Libochovice.

Ves donedávna bouřlivě oslavovala masopust, letos, v roce 2006, poprvé masopustní průvod vsí nešel. Dříve se sjížděli do vsi návštěvníci z celého okresu a byli nadšeni. Cituji z jednoho vyjádření: „V Poplzích se zrovna slavil masopust 2004 a musím říct, že to byl odvaz. Potkali jsme Teletubbies, zdravotní sestřičáky, příslušníky VB s upraveným vozem zn. Wartburg, obrovským modrobílým plyšákem, co přeťapkával po silnici... Záchranářské vozidlo zrovna předvádělo scénu s oživováním pacienta pomocí defibrilátoru v podobě žehliček. No skvělé...“ Tehdy zasahovalo i vozidlo rychlé pivní pomoci z nemocnice na kraji města, které dávalo „pivní“ infuze a představilo se přes padesát masek. Diváků bývalo přes 600. Karneval dlouhá léta organizovali členové Svazu dobrovolných hasičů, díky jim za to. letos se nesehnalo dost masek. Škoda...

V poslední době schválil Ústecký kraj žádost z Fondu vodního hospodářství ústeckého kraje na pořízení studie proveditelnosti kanalizace pro Poplze a Dubany ve výši 1 390 000,- Kč. Po vypracování bude sloužit jako podklad pro získání dotace ze státního fondu životního prostředí, prostředků Evropské unie a Severočeské vodárenské společnosti. Příprava dokumentace je jednou z priorit libochovického rozpočtu na rok 2006. Vybudování kanalizace v obou obcích by mělo stát asi 35 milionů korun, budou se pochopitelně shánět dotace i na samotnou stavbu a její napojení na libochovickou čističku odpadních vod.

V Poplzích se 19. ledna 1926 narodil Jiří Mikula, který se stal významným ilustrátorem, grafikem a malířem. Studoval v ateliéru Karla Svolinského na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde se později sám stal profesorem a rektorem. Nejvíce jeho obrazů je v belgických sbírkách. Vedle toho se dlouhodobě věnoval archeologii. Spolupracoval s našimi předními archeology a geology specializovanými na období starších čtvrtohor a na vývoj člověka. Sledoval vývoj jeho zručnosti ve výběru přírodních materiálů a zhotovování nástrojů. Zkušenosti a postřeh výtvarníka uplatňoval zvláště v oboru velmi málo probádaném - stanovení počátku výtvarného cítění u pralidí, vysledování raných fází vývoje od sběru kamenů, které se nějak podobaly lidem či zvířatům, k jejich uvědomělému přizpůsobování na skutečné praplastiky. Libochovicko dokonce považoval za klasickou oblast, kde se dá vysledovat právě ono období, ve kterém si člověk - sběrač a lovec - začal všímat, že odražený kus kamene, který chtěl použít jako nástroj, má podobu medvěda, zubra či ženy. A pokusil se jej ještě vylepšit, aby mu sloužil jako talisman, amulet a  prostředek k zajištění úspěšného lovu. Ilustroval známou Žeberovu knihu "Říp, hora v jezeru", napsal pro mládež populárně archeologické knihy "Dvacetkrát starší než Altamira", "Kly mastodontů" a další. Vydal odborná projednání "Středočeské praplastiky" a "Praplastiky v dolním Poohří".

Je autorem mnoha rozměrných obrazů, vědecky propracovaných výjevů z krajin středních Čech a zvláště z Libochovicka, v proměnách starších čtvrtohor. Jeho další malířská, grafická a ilustrátorská tvorba je souhrnně zhodnocena v monografii, kterou vydalo nakladatelství Odeon v r. 1987. Dne 16. dubna 2004 malíř, grafik, spisovatel a paleontologický sběratel Jiří Mikula náhle ve věku 78 let zemřel. Na Státním zámku v Libochovicích byla zřízena v březnu 2002 stálá expozice o pravěku Libochovicka, kde je umístěno jeho 44 obrazů. Při rekonstrukci pravěké krajiny spolupracoval s geologem Karlem Žeberou.

Článek o obci Poplze je částečně zpracován podle internetové stránky obce Poplze, která pravděpodobně vychází z Brožury zpracovaná p. J Markem r. 1993 – vydala Purkyňova nadace Libochovicko a textu pana Jiřího Růzhy (medailónek Jiřího Mikuly).

Zájemcům o Libochovicko doporučuji knihu Libochovice a soudní okres Libochovicka na starých pohlednicích. Kniha je k dispozici v Informačním středisku Městského úřadu Lovosice a pochopitelně i Libochovice. Koncem roku 2005 byly rovněž vydány dvě nové pohlednice (vydal je Mgr. Petr Prášil, foto: K. Vágner) a to ve spolupráci s kronikářem obce Poplze a Městem Libochovice. Jedná se o letecké pohlednice obce Poplze a Dubany, na kterých je dále zasazen pohled na kapličku v Poplzích a dubanský kostel. Pohlednice jsou k dostání v Informačním centru, Poplze a Dubany - obchod, Tabák a Kancelářské potřeby paní Leníkové, stánek p.Eštok.

Ve dnech 28.4.-28.5. se ve výstavní síni na zámku koná Výstava k výročí Sokola Libochovice. Dne 27. května se na Státním zámku v Libochovicích uskuteční Dětský den (soutěžní disciplíny pro děti v areálu zámeckého parku). Bohatý doprovodný program, kulturní vystoupení, projížďky na koních, otevřené zámecké skleníky atd.

Obcemi Dubany a Poplze, dnes místními částmi Města Libochovice, náš seriál o obcích Lovosicka končí. Tři roky jsme se seznamovali s minulostí a přítomností obcí našeho krásného okolí a určitě informace z naší oblasti budeme přinášet i nadále, vždyť se pořád děje něco nového, opravují se památky a vznikají nové stavby – v tomto směru vynikají Malé Žernoseky (přívoz, sportovní areál) a nyní se bude opravovat fara a dokončovat oprava kostela v Prackovicích.

Hz

Středa 17.května 2006 je velkým dnem pro klienty a zaměstnance Diagnostického ústavu sociální péče Čížkovice. Ústav byl slavnostně otevřen 1.května 1961 a za dlouhou historii svého působení postupně vytvořil optimální podmínky pro život 60 mentálně postižených klientů. Všichni zaměstnanci se snaží, aby se zde klienti cítili jako doma. Někteří klienti mají možnost žít v párovém soužití a velká část v podporovaném bydlení. Zde si mohou zvolit s kým chtějí bydlet, jakou barvou si vymalovat, vyzdobit či vybavit svůj pokoj, co chtějí dělat ve svém volném čase, nebo kam jít na samostatnou vycházku. Dvacet klientů navštěvuje speciální třídu při ZŠ v Čížkovicích a ty starší „večerní školu“ při ústavu. Díky sponzorům mohou jezdit na výlety, tuzemskou i zahraniční rekreaci. V areálu ústavu mají možnost podle schopností a zájmu pracovat v keramické a truhlářské dílně nebo navštěvovat zájmové kroužky /ruční práce, aranžování, malování, vaření/. Svými výrobky pak dělají radost svým nejbližším, nebo se jimi mohou pochlubit na pravidelných výstavkách v Lovosicích, Litoměřicích, v Ústí nad Labem či v Praze. Kromě bydlení a stravování je zde trvale zajištěna péče zdravotní, rehabilitační, výchovná a pracovně rehabilitační. Diagnostický ústav - jako jediné specializované zařízení - provádí v Ústeckém kraji odborná vyšetření klientů na diagnostickém pobytu. V maximálně možné míře se snaží náš ústav přiblížit odborné a laické veřejnosti. Na oslavu jsou zvláště zváni bývalí zaměstnanci a přátelé ústavu, sponzoři a zájemci z řad veřejnosti. Proto ti, kteří mají zájem shlédnout kulturní vystoupení, výstavku či prostory ústavu, jsou srdečně vítáni ve středu 17.května 2006 od 10do do 15 hodin na oslavu 45.výročí založení ústavu.

KReis

Válka prusko-rakouská 1866

Tam u Královýho Hradce, lítaly tam koule prudce...

Ve stínu slavného výročí 250 let „Bitvy u Lovosic“, která proběhla 30. září a 1. října 1756, zůstává válka prusko-rakouská. I v roce 1866 se v Čechách a dokonce i v našem kraji válčilo. Největší bitvy se sice odehrály na Hradecku a na Náchodsku, ale přesto i náš kraj válkou utrpěl. Hlavní příčinou války byl úmysl Pruska vytlačit Rakousko z předsednictví Německého spolku, který byl svazem jednotlivých států na území Německa.

Již počátkem roku 1866 se počalo zlepšovat opevnění pevnosti Terezína, v dubnu zde denně pracovalo 6 500 lidí. Pevnost měla střežit průchod Českým středohořím, včetně železnice Drážďany - Praha. Všechny lodi z  Ústí nad Labem se přemístily k Litoměřicím a Terezínu. Od 28. června procházela Ústím saská armáda a po jejím odchodu se přestěhovaly státní úřady do bezpečnějších Litoměřic. Saská pomocná armáda pochodovala také Lovosicemi.

Zprávy o prohrané bitvě, která proběhla 3. července 1866 u Hradce Králové, přišly do Litoměřic 6. července. Za dva dny nato, 8. července 1866, došlo ke střetnutí rakouského jízdního oddílu se silnějším pruským oddílem přímo v Lovosicích – Prusů bylo asi 900; bitka skončila pro rakouské husary vítězně. V prudké srážce u kostela byl pruský nadporučík sražen s koně a smrtelně zraněn. Dobový obraz znázorňující šarvátku se dlouhá léta nacházel v hotelu Černý kůň a kopie obrazu na lovosickém gymnáziu. Obrazy se ztratily – jeden je snad v litoměřickém státním archivu.

Do Ústí nad Labem dorazila 85 členná skupina Prusů 9. července a v dalších dnech proběhlo v okolí města několik přestřelek. Pruská vojska pak přešla v polovině července přes Velemín (na Velemínsku se asi 20 000 vojáků utábořilo), Třebenice a Budyni na Prahu a Terezín nechala stranou. O výsledku tažení stejně rozhodla bitva u Hradce Králové. Západní část kraje postupně Prusové obsazovali, žádali zde ubytování, výpalné a později do řady měst umístili své raněné. Přišel s nimi také nezvaný host – cholera; nemoc si vyžádala řadu obětí v Třebenicích, v Lovosicích pak tři mrtvé.

Hlavní postup pruských armád šel ale přes Liberecký kraj, kolem Žitavy a na Frýdlantsko. K největšímu střetnutí došlo na severu Čech 26. června u Kuřích Vod. V krátké, ale urputné bitvě padlo 277 rakouských a 60 pruských vojáků. Rakouské oddíly byly nuceny ustoupit. Posledního června přijel do Liberce v doprovodu Bismarcka sám pruský král Vilém.

U Hradce Králové a Jaroměře vzniknou letos na památku bitev nové naučné stezky, Komitét pro udržování památek z války roku 1866 se postará o opravu pomníků a hrobů padlých vojáků. Nové naučné stezky budou složit také jako cyklotrasy. Jedna z nových stezek propojí bojiště u Jičína a Hradce Králové a povede od Cerekvice přes Nechanice a Všestary a bude vybudována z finančních prostředků INTERREG. Připomenuta bude rekonstrukcí pochopitelně i bitva samotná.

Vraťme se do Lovosic: Na počátku války protáhla Lovosicemi ve dnech 17.-22. července celá saská pomocná armáda, která ustupovala před Prusy, aby se spojila s armádou rakouskou (porážka Saska u Hradce Králové znamenala konec saské politické samostatnosti); i po skončení války tudy část vojska při návratu do Německa táhla. Nechá se však říci, že tentokrát Lovosice naštěstí válkou příliš zasaženy nebyly.

Hz

Chraňte své děti před bakterií meningokoka!

Praha, 24. března 2006 - V oblasti Lovosic se již několik let objevují případy meningokoka. V loňském roce zde vážně onemocněly 2 mladé dívky, z nichž jedna zemřela a druhá má těžké trvalé následky. Původcem tohoto onemocnění byla bakterie Neisseria meningitidis typu C s agresivními charakteristikami, která zmutovala z méně agresivní bakterie typu B. Na rozdíl od séroskupiny B existuje proti meningokoku séroskupiny C účinné očkování, které pomáhá chránit organismus před tímto  velmi nebezpečným onemocněním. Nastávajících několik týdnů patří mezi nejvhodnější roční období k očkování. Děti navštěvující základní a střední školy v Lovosicích a okolí proto obdrží během několika příštích dnů informace pro rodiče o situaci v Lovosicích a možnostech očkování.

„Chtěl bych doporučit rodičům, aby zvážili možnost očkování pro své děti v době, kdy je situace na Lovosicku relativně klidná, bez výskytu onemocnění. Pokud se totiž v kolektivu dětí onemocnění vyskytne, nelze aktuálně chránit očkováním osoby v kontaktu s nemocným, ale očkování lze provést až v časovém odstupu po uplynutí určité doby.,“ varuje MUDr. Josef Trmal, Ph.D., ředitel krajské hygienické stanice v Ústí nad Labem.

Mezi rizikovou věkovou skupinu patří děti a mladí dospívající lidé. „Ohroženi jsou též jedinci, kteří prodělali virové onemocnění nebo intenzivní tělesnou zátěž. Nebezpečí představuje navštěvování diskoték, kde mimo tanec jsou mladiství vystaveni cigaretovému dýmu, alkoholu a drogám. Přenos nákazy se uskutečňuje kapénkami a sekretem dýchacích cest při úzkém vzájemném kontaktu v kolektivu a v uzavřených nevětraných prostorách,“ dodává MUDr. Trmal. Nosičství meningokoků se vyskytuje běžně u 10 procent populace. Zdrojem onemocnění přitom může být jak nemocný, tak i zdravý nosič, který přechovává původce onemocnění na sliznici nosohltanu.

Meningokoková meningitida probíhá jako zánět mozkových blan (meningitida) nebo jako celkové horečnaté onemocnění (sepse či septický šok). Během několika hodin nastává z plného zdraví závažný klinický stav. Mezi nejčastější příznaky onemocnění patří celková nevolnost, vysoká teplota, zvracení, zimnice, bolest hlavy, krku, svalů a kloubů. Poté nastupuje ospalost, zmatenost, ztuhlost šíje, červené tečky na kůži, poruchy vědomí a křeče. Zánětem bývají často postiženy i ostatní orgány, například mozek, nadledvinky, plíce, játra a srdce. Častou a závažnou komplikací onemocnění jsou ztráta sluchu, slepota, epilepsie, poškození mozku či amputace některých částí končetin. Následky invazivního meningokokového onemocnění často vedou k trvalé invaliditě nebo k celoživotním zdravotním obtížím.

(v případě potřeby dostanete další informace na adrese sarka.mrazova@hauska.cz)