U Křesína stál ostrožný hrad Šebín

Křesín je malá obec v meandru řeky Ohře ležící v nadmořské výšce 170 m n.m. na cestě spojující bývalé kastelánské hrady v Žatci a Litoměřicích. Ve vzdálenosti 1-3 km severovýchodně od obce vystupují z ploché krajiny Hazmburské tabule Křesínské vrchy (kopce Senec 216 m, Viselec 227 m, Visálek 202 m, Rohatec 264 m a Vrcha 248 m). Vrchy jsou ale téměř bezlesé, vyskytuje se zde ale stepní květena. Před obcí Vás je umístěna pamětní deska s nápisem: Vítá Vás obec Křesín, založ. v 11.-12. století. Jméno obce je odvozeno buď od přemyslovského vojevůdce Křesa, který zde kolem roku 853 založil opevněný dvůr nebo od výskytu křesavých kamínků v Ohři. Někdy je jméno obce také dáváno do souvislosti se zemanem Křesinou, známým z příběhu o Oldřichovi a Boženě. V katastru obce se kromě pravěkých lokalit nacházely hroby z mladší doby římské a tři mladohradištní pohřebiště s importovanou keramikou žateckého typu.

První historická zmínka o vsi pochází z roku 1226, kdy byla osada prodána vladyky z Křesína a Lužic proboštovi doksanského kláštera Wolframovi za 22 hřiven. Koncem 13. a začátkem 14. století se stali držiteli páni ze Šebína, potomci Půty z Rýzmberka a na Mšeném. Ti vystavěli na svahu Ohře hrad a na protějším břehu mlýn a kostel. Mezi lety 1415 – 1564 patřil Křesín do majetku Zajíců z Hazmburku, dále Lobkoviců ze Zbiroha, sesazeného vévody sedmihradského Zikmunda Bathoryho a postupně ostatních držitelů panství Libochovice.

V roce 1900 žilo v obci 400 lidí, nyní 289 včetně místní části Levousy. Průměrný věk je 41,2 let. K občanské vybavenosti patří obecní úřad, místní knihovna, mateřská škola, pohostinství, dětské a fotbalové hřiště, vodovod, dešťová kanalizace a rozvod plynu V komunálních volbách 2002 bylo zvoleno sedmičlenné zastupitelstvo, KSČM získala 4 mandáty, Sdružení nezávislých kandidátů 3 mandáty. Starostou byl zvolen Ing. Karel Menhart, zástupcem starosty Radek Milka. V současnosti obec dokončuje svůj první územní plán, který počítá též s plochami pro výstavbu rodinných domků či pro sportoviště. Obec plánuje v nejbližší době i opravu obecního úřadu; budova, ve které je i mateřská škola, by měla získat novou fasádu a okna. Poštou je Křesín příslušný do Libochovic. Ve vsi jsou dvě samostatné návsi, na horní návsi je barokní kaple (původně sv. Floriána). Obcí prochází železniční trať Lovosice – Libochovice – Louny. V okolí je chatařská rekreační oblast. Místní částí obce Křesína jsou Levousy.

Na levém břehu Ohře je umístěna malá vodní elektrárna, jejímž provozovatelem je majitel firmy Automatické mlýny Křesín s.r.o. Mlýn patří rodině Klímů od roku 1908 (předchůdce tohoto mlýna je doložen již v roce 1362) a nynější dynastie Klímů začala s mlynářstvím už v 80. letech 19. století. V obci působí také firma AGRI LIBOCHOVICE, a.s., středisko Křesín.

V obci působí Sokol Křesín, hlavním sportem je fotbal a „Sport pro všechny“. Součástí sportovního vybavení jsou fotbalové a dětské hřiště. V okolí se také provozuje cyklistika (Tour de Křesín). Ve spolupráci místních organizací a obce Křesín jsou pořádány různé společenské zábavy, např. Dětský den, posvícenská zábava, Myslivecký ples (Křesín má také svoji honitbu).

Nejvýznamnější pamětihodností Křesína je nepochybně kostel sv. Václava, který pochází z 1. poloviny 14. století (na stropě kostela a na vnější fasádě je vsazen erb pánů lví tlapy, tj. Půty z Rýznberka a na Mšeném; ten byl pravděpodobně stavebníkem kostela). Z rozhodnutí libochovického děkanství bylo v roce 2004 přikročeno k opravě starobylé historické vazby a krovů nad chrámovou lodí, dále k položení nové střešní krytiny a k výměně oplechování na stanové stříšce věže za účelem zajištění stavby pro další generace. Všechny tyto odborné práce vykonala firma "Bohumír Řebíček, klempířství Třebušín u Litoměřic". Byly též odborně očištěny a ošetřeny vnější pískovcové prvky. Stavební dozor nad opravami vykonával libochovický děkan P. J. Szeliga. Na rekonstrukci přispěl významnou částkou místní obecní úřad, který zajistil i úklid půdy od stavebního rumu a úpravu okolí kostela, a místní i libochovičtí farníci.

V písemných zprávách se gotický kostel připomíná spolu s farou již roku 1362, za pánů ze Šebína, Vzhledem k objevení románských stavebních prvků ve věži lze předpokládat, že románské jádro by bylo ještě o dvě století starší. U kostela je starý hřbitov s márnicí. Kostel disponuje sedmi kulturními památkami, jsou to - renesanční pískovcová kazatelna ve tvaru kalicha z 16. stol., opuková románská křtitelnice ze 14. stol., náhrobník barona z r. 1652, výklenkový sanktuář z konce 14. stol., monstrance z 19. stol., uložená v depozitáři, zvon z r. 1607 a zvon z r. 1623. Nynější rokokový oltář pochází z r. 1776 a nahradil předchozí gotický skládací oltář z 16. stol. Obraz sv. Václava v knížecí zbroji namaloval B. Roubalík roku 1879. Po několika vandalských lupičských nájezdech byla odcizena asi desítka různých plastik, takže z hlavního oltáře je spíše jen chudé torzo. Pro doprovod zpěvu jsou na kůru píšťalové jednomanuálové varhany a dole malé přenosné harmonium.

Po Bílé hoře patřila farnost pod farní úřad Libochovice, v roce 1852 zde byla opět zřízena fara. Poslední sídelní farář zemřel v roce 1948 a od té doby spadá Křesín pod duchovní správu v Litoměřicích. Mše svaté jsou v tomto kostele slouženy vždy jednou za 14 dní v neděli ve 14,30 hodin. V neděli dne 1.8. 2004 byla v Křesíně mimořádně sloužena mše svatá za dobrodince, sponzory, za řemeslníky při opravě a jako poděkování za zdárný průběh prací na kostele emeritním biskupem Mons. Josefem Kouklem.

Mezi významné osobnosti, které v Křesíně působily, je nutno počítat Václava Krolmuse (1787-1861), rodáka z Březinky u Bělé pod Bezdězem, který proslul jako první český archeolog a etnograf. Sbíral materiál i v oblasti Českého středohoří a v 30. letech 19. století žil v Křesíně. Byl nazýván „otcem české archeologie“. Dalším významným občanem Křesína byl Jaroslav Malý (1903-1941), vlastivědný pracovník a kronikář.

Na hradišti nad vsí Levousy prý řádily divé ženy

Nad obcí Levousy jsou pozůstatky slovanského hradiště s naznačenými valy a zbytky hradu (či spíše středověké tvrze) Šebína ze 13. století. Jeho existence byla známa již v 19. století. Bylo prokázáno, že toto staré hradiště využívali Slované už v 9. století. Oblast hradiště byla obývána ale také dříve, v mladší a pozdní době kamenné. V době bronzové zde bylo vystaveno první hradiště, jehož obyvatelé byly pohřbíváni do mohyl. Archeologové objevili pohřebiště několika desítek mohyl s žárovými a kosterními pozůstatky v nedalekém lese Borová. Na stráních u vsi roste silně ohrožená rostlina – vstavač vojenský.

Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z listiny strahovského kláštera z roku 1273. Jako držitel Levous je nejprve uváděn jakýsi Jaroš. Ostrožný hrad Šebín (název dostal podle lesa na svahu) byl postaven podle jedné verze v 30. letech 13. století za krále Václava I. V tomto případě by byl stavebníkem asi Půta, zvaný Petřík. Další pramen uvádí, že hrad byl postaven kolem roku 1279 potomky pana Půty. V roce 1350 jej vlastnil Jan ze Šebína. Počátkem 15. století náležel Předborovi z Ronova a Šebína, který hrad roku 1415 prodal Vilémovi Zajícovi z Hazmburku. Se vsí tomu bylo trochu jinak. V roce 1485 je uváděn jako majitel Levous Hynek Berka z Dubé, po něm Dorota z Velezic. Teprve roku 1501 se stali majiteli vsi páni Zajícové z Hazmburka. Roku 1564 koupil ves a hrad Jan starší z Lobkovic, následovali ostatní majitelé libochovického panství.

Ve starších písemnostech je uváděn název vsi jako Levúsy, Livousy nebo Libussy. Jméno Levousy je možná odvozeno od údajného luckého knížete jménem Leva z doby lucké války, zmiňuje ho Dalimilova kronika. Původně zde býval ve vsi brod, později přívoz , nyní vede je na silnici z Křesína do Levous přes Ohři most. Kostel ani škola v Levousích nikdy nebyly, ves patřila pod obec Křesín. V roce 1828 byla v místě postavena barokní kaple Anděla strážce, zbořena byla v roce 1953. V letech 1935 – 1937 byl v okolí Levous vybudován na ochranu proti nacistům systém vojenského opevnění, z něhož do dnešních dob zbyl jen jeden bunkr u mostu z Křesína.

Podle staré pověsti se prý od dávných dob vyskytovaly na hradišti divé ženy, které pořádaly noční radovánky. Obtěžovaly a strašily kolemjdoucí také ve dne. Dnes se asi odstěhovaly někam jinam, protože na hradišti je chatová oblast a není tam pro strašení vhodný prostor.

Hz

Pod Hazmburkem vyrostly nové domky

Po předloňských katastrofálních záplavách ztratily některé rodiny bydlící v blízkosti rozvodněných řek Ohře a Labe své domovy a musely žít v provizorních bytech, někdy i v buňkách. Obec Slatina jim nabídla pomoc, bydlení v rodinných domcích „Startér“, které postavila z příspěvků převážně zahraničních humanitárních organizací. Rovněž obec věnovala na výstavbu pozemek o rozloze jednoho hektaru. Přednost měli lidé z Litoměřicka, Lovosicka, Roudnicka a Mělnicka. Informace o možnosti přestěhovat se do rodinných domků ve Slatině byla poskytována prostřednictvím obecních úřadů a organizace Člověk v tísni.

Slatinu povodně nezasáhly, přesto se obci podařilo peníze na výstavbu nových domků získat. Šestnáct nových domků stojí v překrásném prostředí pod zříceninou hradu Hazmburk, však proto probíhala jednání i s památkáři, obec je totiž v ochranném pásmu hradu. Montované domky mají typicky vesnický charakter a jejich půdorysná plocha je 7,3 x 10 m. Dodavatelem byla firma CARMAN Uničov. Při vstupu je z jedné strany komora, z druhé WC a chodbou vstoupíme na jedné straně do prostorné kuchyně s kuchyňskou linkou, digestoří a kuchyňským koutem (protože je to skutečně velká místnost, je ji možno přepůlit a umístit zde obývací pokoj). Na druhé straně je ložnice a dětský pokoj, chodba pokračuje rovně do velké koupelny s kotlem a karmou. Kolonie nových domků je majetkem obce, jejich obyvatelé budou v nájmu. Součástí nové ulice bude i osázená zeleň, projekt je zpracován firmou Grüner, zahradnické služby Litoměřice. Práce budou provedeny dodatečně, do slavnostního otevření se nestihly. Náklady na výstavbu činily témě 39 milionů korun, v ceně je zahrnuto i zasíťování, komunikace a čistička odpadních vod. Výstavba proběhla v období duben 2004 – duben 2005.

Slavnostní událost proběhla 14. května 2005 před nově vystavěnými rodinnými domky na úpatí Házmburku. Jak připomíná pamětní deska – „Tyto rodinné domky postavil Český červený kříž jako mezinárodní humanitární pomoc ke zmírnění následků povodní v roce 2002. Finanční prostředky věnovaly:

• Glückskette, švýcarská dárcovská organizace
• Německý červený kříž, centrála Berlín
• Švýcarský červený kříž
• Německý červený kříž, pobočka Hamburg
• Obec Slatina
• Český červený kříž

V ulici je i parkoviště, deska s turistickou mapou a historií Obce Slatina a výletní pavilónek.

Slavnostního zahájení se zúčastnili zástupci dárcovských organizací ze Švýcarska i Německa, Jiří Procházka, ředitel úřadu Českého červeného kříže a hejtman Ústeckého kraje Jiří Šulc. Přítomno bylo i mnoho nových obyvatel obce. Starosta Slatiny Josef Škobis úvodem promluvil o průběhu výstavby rodinných domků a poděkoval zástupcům humanitárních organizací za jejich pomoc. Konstatoval, že se počet obyvatel obce zvýšil na 255 lidí, po obydlení dvou posledních domků přibude ještě několik dalších obyvatel. Štěstí a pěkný život přáli novým obyvatelům i ostatní návštěvníci. Zástupce Českého červeného kříže uvedl, že se jedná o osmdesátý osmý předaný povodňový projekt ČČK, a to jeden z největších. Děti nových obyvatel pak přinesly pásku, kterou starosta Škobis a hejtman Šulc slavnostně přestřihli. Jak hejtman pravil, místo bylo vybráno dobře, zde povodeň nehrozí. A tak hezký výhled z okna má skutečně jen málokdo.

Hz