Duben Země už vpila snežné vláhy, žízeň však hasit dál chce ještě. Slunce ji suší, ale záhy skropí ji hojné kapky deště. Zeleň již skryla tóny šedé po bílém zimním šatu kraje a barev paletu teď vede, různými odstíny prim hraje. Slunce si svoji sílu jistí je opět horkým zlatým míčem, pupence otevírá listí velkým kouzelným teplým klíčem. Sněženky, podběl, petrklíče rozkvetou jako hvězdy vbrzku paprskem toho supermíče a také zlátnou od paprsků. Ptáci zpívají, kos si hvízdá, hlasi jejich si zcela pletem. Staví si mezi listím hnízda - - už načase je. Bude květen... A copak lidi? V těch se zjara budí i touha jak život stará, prostá, jak slova větičky: Chcem´ lásku a chcem´ dětičky! Tom Ha

RONOV

znají především lidé z nepříliš dalekého okolí. Také mnozí lovosičané rádi navštěvují tuto rekreační oblast okolo Úštěka – a to nejen pro krásné a bohaté houbařské terény. Dominantou široké okolní krajiny je výrazná čedičová homole kopce Ronov se stejnojmennou hradní zříceninou. Bývalo to sídlo rodu Hronoviců, založeno bylo někdy kolem roku 1200. V držení tohoto rodu hrabat zůstalo do roku 1434, potom přešlo do vlastnictví Viléma z Ilburka a Míšně, který se zúčastnil tažení Vartenberků do Čech. Tím vyvolal pomstu, která vyvrcholila roku 1445 dobytím hradu a jeho zapálením. Byl ještě uveden do původního stavu, avšak synem Ilburkovým česká větev rodu po meči vymřela. Roku 1608 po mnoha změnách různých majitelů se hrad uvádí již zpustlý, jako součást panství Drmů z Harasova. Roku 1650 byl hrad úplně zničen Švédy.

Z hradních staveb je nejlépe zachována čtyřboká věž, asi 13 metrů vysoká. V severozápadním rohu stávala okrouhlá věž, místu po ní se říká Kazatelna a je odtud nádherný výhled. Dělostřeleckou obranu zajišťovala prvá brána, mělká obdélná bašta, čtverhranná obytná věž, okrouhlá věž a částečně i vystupující budova. Celá podoba hradu byla odrazem tehdy komplikovaného hledání účinného obranného systému v prudce se měnících podmínkách pohusitského vojenství. Na Ronově byly také jedny z nejstarších střílen pro ruční palné zbraně u nás, tak zvané klíčové. Poloha hradu na strmém kopci, diktovaná snahou o bezpečnost před případným ostřelování¨m způsobila, že byl hrad těžce dostupný. Spolu se změnou životního stylu to vedlo k tomu, že si majitelé Ronova vybudovali zámek u paty kopce ve Stvolínkách.

Text i foto RoS

RoS se loučí

a já rovnou říkám: bohužel. Po skoro třech letech nám oznámil ukončení spolupráce pan Roderick Slavík. V srpnu 2002 jsem ho požádal o napsání asi dvanácti článků o Chráněné krajinné oblasti České středohoří, dobře věda, že je to jeho parketa nejvlastnější. Požádal jsem ho, aby tento článkový seriál napsal pro vás – lovosické občany a čtenáře našich novin. Zhostil se toho na lepší, než na výbornou, o čemž svědčí fakt, že za dobu mého působení přispěl - včetně tohoto - do 32 čísel našich novin a postupně v nich měl otištěných 29 zasvěcených článků o CHKO České středohoří, 78 jiných článků (pozvánky na výlety, hrady a zámky v naší oblasti, přírodní zajímavosti mimo ochranná pásma, postřehy z historie) článečků a vysvětlivek k fotografiím. Významný je obrazový doprovod: 79 fotek, na nichž - bohužel - nebyla vidět jedinečná práce s barvou. Za takovou práci bych mu chtěl víc, než jen poděkovat.

Čampulka