Tělovýchova a sport

Dva bronzy Živce a Peckové z MČR v krosu

Definitivní tečkou za letošní atletickou sezónou bylo Mistrovství ČR v krosu, které se uskutečnilo o víkendu 27.-28. listopadu v severomoravském Bruntálu. Závodníci všech kategorii se sjeli ke zdolání trati, která byla pořadateli vytyčena převážně v městském parku Bruntálu a vedla po hlinitých cestách a loukách. Lovosičtí atleti Květoslava Pecková a Jakub Živec dosáhli kvalitních výkonů a získali ve svých kategorií bronzové medaile. V kategorii žáků zaběhl Jakub trať 3000 m za 0:09:51 s a Květa trať v délce 4000 m zdolala za 0:15:01 s.

Atletům začíná halová sezóna v lednu a to konkrétně 16., kdy se v pražské sportovní hale na Strahově uskuteční Krajské přebory ÚKAS dospělých a dorostu. O výsledcích lovosických atletů budeme čtenáře informovat.

Petra Lašková

Na snímcích s číslem 30 Jakub Živec a s číslem 11 Květoslava Pecková.

Atlet roku

Marešová nejlepší v Ústeckém kraji

Celkové prvenství v anketě atleta roku Ústeckého kraje opět získala Oldřiška Marešová. Jedním z nejcennějších počinů lovosické výškařky bylo bezesporu šesté místo, které si přivezla ze světového šampionátu juniorů v Italském Grossetu za výkon 187 cm. Mezi další skvělé umístění Oldřišky patří i první místo na mezistátním utkání (184 cm), které se uskutečnilo ve francouzském Eaubonne. Z domácích úspěchů můžeme jmenovat prvenství na juniorských mistrovských závodech ČR v hale (181 cm) i dráze (182 cm) a bronzová medaile z mistrovství ČR dospělých (184 cm).

Z lovosických atletů se v první desítce nejlepších atletů Ústeckého kraje za rok 2004 umístila Květoslava Pecková. Mezi nejvýznamnější umístění Květy patří třetí místo na mistrovství ČR v běhu na 3000m (čas 10:11.23), dále první místo na mistrovství ČR v silničním běhu na 10 km (40:23) a v běhu do vrchu na 8,5 km (48:04) a třetí místo z nedávného mistrovství ČR v krosu na 4000 m v Bruntále (0:15:01). Z halových závodu za zmínku stojí druhé místo na juniorském mistrovství ČR v běhu na 3000 m (10:18.13).

Nejlepší atleti Ústeckého kraje 2004:

1. Marešová (Lovosice, výška) - 134 bodů
2. Čech (Most, sprint) - 114 b.
3. Tuláček (Bílina, disk, koule) - 98 b.,
4. Hůrka (Most, trojskok) - 82 b.,
5. Pecková (Lovosice, běhy) - 74 b.,
6. Sazima (Most, trojskok) - 63 b.,
7. Rus (VTŽ Chomutov, 800 m) - 54 b.,
8. Krejčová (Most, koule, kladivo) - 45 b.,
9. Křížek (Bílina, sprinty) - 32 b.,
10. Kouba (Most, běhy) - 21 b.

P. Lašková, foto: R. Hoffmann

Kultura

Vánoční dárky Evy Pilarové

Minirozhovor s Evou Pilarovou

Oblíbená zpěvačka Eva Pilarová začínala zpívat již jako malé děvčátko v Brně s dětským souborem. Po absolvování Vyšší hospodářské školy studovala operní zpěv na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a při tom vystupovala i v rozhlase pod pseudonymem Eva Rodanová. Nakonec ale stejně došlo k prozrazení, z JAMU proto odešla a věnovala se dráze zpěvačky „bez konzervatoře“. Její repertoár se pohyboval od písní populárních po oblast jazzové hudby. Od 60. let je stálicí naší populární scény (pamětníci si zajisté vzpomenou na hity „Ach, ta láska nebeská“ a „Tam za vodou v rákosí“, které zpívala s Valdemarem Matuškou). Několik let byla Eva Pilarová členkou Divadla Semafor, v roce 1962 přešla s Valdemarem Matuškou a Karlem Štědrým do Divadla Rokoko a zpívala i jako host s orchestry Karla Vlacha, Gustava Broma, Karla Krautgartnera a Tanečního orchestru Československého rozhlasu. Do Divadla Semafor se načas vrátila v roce 1965, kdy vytvořila roli Vanilky ve Šlitrově buff opeře Dobře placená procházka (Advokáta zpíval Jiří Šlitr a Listonoše Jiří Suchý). Byla natočena i televizní verze v režii Miloše Formana. Eva Pilarová hrála také ve filmech Kdyby tisíc klarinetů a Zločin v šantánu (hlavní role). V roce 1967 obdržela Zlatého slavíka, Zlatou lyru v Bratislavě a Grand Prix Sopoty, Zlatého slavíka získala také v letech 1964 a 1971. Vydala i kuchařku Vaří Eva Pilarová a knihu Vzpomínání. Zpěvačku jsem poznala před lety v době studií (ona zpívala a hrála na jevišti Semaforu a já stála nebo seděla v hledišti - mnohdy stála, pořád bylo vyprodáno). Od té doby ji mám ráda a proto jsem požádala, zda bych jí nemohla před vystoupením v Lovosicích položit několik otázek.

Paní Pilarová, jste v Lovosicích poprvé? Znáte nějaké kopečky v Českém středohoří?

Myslím, že už jsem zde nebo v blízkém okolí v minulosti vystupovala. ale je to už dávno. Ovšem České středohoří jsem si s fotoaparátem nebo kamerou prošla, znám třeba Házmburk, a mám ráda celý kraj od Středohoří až k Ještědu. (Pozn.: Mám dojem, že paní Pilarová vystupovala určitě někdy na Sulejovickém kulturním létu, ale také už nevím, kdy to bylo.)

Kterou píseň zpíváte nejraději (nebo písně z které oblasti)?

Písně, které mám v repertoáru, mám ráda všechny. Ale pokud mám uvést jen jednu, bude to asi Montyho čardáš.

Máte ráda muzikály, kterému dáváte přednost?

Mám ráda tento žánr jako takový, hrála jsem již v roce 1965 v muzikálech Gentlemani a Kankán v Hudebním divadle v Karlíně. Po otevření hranic po roce 1990 jsem jich řádku zhlédla na Broadway a v Sydney (tam třeba vynikajícího Fantóma opery). Dostala jsem i nabídky v některých u nás nyní uváděných vystupovat, ale nechci se vázat na termíny zkoušky, určená data představení, určený způsob vystupování, to jsem si odvykla již před lety. Od roku 1965 jsem vlastně všude už vystupovala jen jako host, nebyla jsem v pevném angažmá. Mám ráda samostatnost.

Jak dlouho vystupujete s orchestrem Víta Fialy?

Je to už přes dvacet let. Mimochodem, před několika lety, při jedné koncertní šňůře na Slovensku, zastoupil našeho hudebníka Miloše Bílka lovosický hráč na tenorsaxofon a klarinet pan Jiří Kudrman.

Vystupujete i v letním období nebo dáváte přednost pobytu na chalupě?

Pokud projeví někdo včas o koncert zájem a mám volný termín, období mi nevadí. V poslední době jsem zpívala třeba i v republice Černá Hora (bývalá Jugoslávie). Na chaloupce jsme ale s mužem rádi. Já tam připravuji své knihy, v současnosti dávám dohromady paměti, které by měly vyjít v roce 2005.

Zřejmě asi i ráda vaříte, vymyslela jste nějaký nový recept?

Ve vaření se střídáme s manželem (pozn. Jan Kolomazník), on má recept na vynikající sekanou ze srnčího a kančího masa, přidá se tam i kousek bůčku a divoké koření. Vůbec máme rádi zvěřinu, guláše nebo srnčí či daňčí řízky. K tomu kanadské borůvky, které jsou delší dobu naloženy ve slivovici. Dobré jsou také křepelky ve slanině proleželé v koňaku. Alkohol ale nepijeme, používáme jej pouze k nakládání, pak se slije.

Chystáte ještě nějakou další knihu?

Zatím kromě těch pamětí ne. Vyšlo mi celkem pět kuchařek a jedna společná s manželem a kniha Dobré jitro na stanici Praha.

Máte nějaké vnoučátko?

Dva velké vnuky.

A pak už se musela paní Eva chystat na večerní koncert. Poděkovala jsem jí a šla jsem si do sálu hledat místo, abych na ni dobře viděla.

S paní Evou Pilarovou rozmlouvala

Eva Hozmanová

Úderem devatenácté hodiny

9. prosince začal hrát orchestr Víta Fialy vánoční píseň Já sním o Vánocích bílých a na pódium vstoupila legenda. Zpěvačka v nevšední zlatočerné toaletě začala své vystoupení přednesem tohoto oblíbeného songu a navázala českou koledou „Pásli ovce Valaši“. Poté představila svůj orchestr: Miloš Bílek - tenorsaxofon a klarinet, Milan Dvořák, hudební skladatel - klavír, bicí - Ivan Dominák a konečně vedoucí doprovodné skupiny Dr. Vít Fiala - kontrabas. Paní Pilarová si celý koncert moderovala sama, s vtipem, pohotovostí a šarmem.

Prvním dárkem byl balíček světových melodií (Už dávno nejsem dítě, následovala ústřední píseň z muzikálu Hello, Dolly, Swing Leonharda Bernsteina). Jako předěl posloužila koleda „Chtíc, aby spal...“ Adama Michny z Otradovic a vyslechli jsme melodie ze Semaforu (Malé kotě, Teach me Tonight, Kočka není pes, Ach, ta láska nebeská) a poté z Rokoka (Řekni mi, mámo, Oliver Twist, Sekáči jdou, Tam za vodou v rákosí). Ale tyto série absolvovala zpěvačka již v krajkové červené halence a zvláštních červených náušnicích. Po Popocatepetl twistu orchestr osiřel a zahrál Rolničky. Dr. Fiala pozval na pódium pana Kudrmana a posluchači měli příležitost vyslechnout improvizace skutečných mistrů.

Poté Eva Pilarová předvedla, že ze studia operního zpěvu nezapomněla nic. Nejprve zazpívala klasickou skladbu Ave, Maria, pak Beethovenovu skladbu Pro Elišku, kterou jí otextoval Pavel Cmíral a sérii balíčku vážné hudby zakončila písní W. A. Mozarta. Potom zpěvačka všechny přítomné v sále překvapila a obdarovala zabalenými dárečky tři posluchače. Prvním šťastným byl kapelník Turek, protože se narodil na Štědrý den, další byly dvě dámy z publika. Pak ještě vyzvala ke zpěvu někoho z publika a tak paní Růženka zazpívala koledu „Půjdem´ spolu do Betléma“. Následovala krásná koleda Tichá noc v podání Evy Pilarové. Na závěr koncertu se zpěvačka vrátila k oblíbeným melodiím ze Semaforu (Amfora, Na okně seděla kočka, Sup a žluva, když pršelo, Marnivá sestřenice). Nakonec celý sál společně zazpíval „Narodil se Kristus Pán“ a Vánoční koncert byl u konce. Ale ne docela: nadšení posluchači si vytleskali dva přídavky „Montyho čardáš“ (ne nadarmo se paní Pilarová zmínila v rozhovoru, že ho má ráda) a „Píseň beze slov“. Všem se koncert líbil a je jen nutno doufat, že zpěvačka Lovosice opět někdy navštíví.

Děkujeme, paní Pilarová!

Hz, foto (hv)

Výstava betlémů v Lovoši

Od 1. do 4.12.2004 byla otevřena výstava betlémů v lovosickém kulturním středisku, bylo zde vystaveno více než šedesát betlémů z celé republiky. Byly zde betlémy papírové, keramické, ale objevují se i ručně vyřezávané postavičky a samotné jesličky. Letos tu byly i betlémy z šité krajky. Návštěvníci výstavy zde mohli nalézt inspiraci ve zpracování různých materiálů. Výstava byla doplněna ukázkou zdobení perníčků, tvorbou adventních věnců, vizovického pečiva a postaviček z kukuřičného šustí.

V Lovosicích trvala výstava betlémů jen pouhé tři dny. Před Vánocemi se expozice přesunula do dalších měst na Litoměřicku. Lovosice jsou tak letos prvním výstavním místem a v lovosickém středisku zahájila cyklus vůbec poprvé. Expozice dále putovala do obce Bříza u Roudnice, na zámek do PIoskovic a skončila 19. prosince v roudnickém kulturním středisku Říp.

„V Lovosicích jsme ještě nikdy za dobu, patnáctileté tradice nebyly,“ řekla Jindřiška Kokešová, která je jedním z organizátorů a předváděla výrobu figurek kukuřičného šustí. Paní Zuzana Bílá, která pracuje v domě dětí v Litoměřicích, vyráběla vizovické pečivo s dlouholetou tradicí. „Zde se pečivo jen připravuje, peče se druhý den. Těsto se v troubě musí péci pět hodin. Dělám tady také ještě perníčky.“ Velice krásné betlémy vyřezané ze dřeva předvedl pan Walter Grusser z Lovosic.

Text a foto (hv)

Na snímku je farář MUDr. Ladislav Kubíček

Vůle Boží fenomén, či zbožná fráze?

Všichni v našem regionu vědí, že třebenický farář, otec Kubíček, byl brutálně zavražděn 11. září 2004 (a z hlediska vrahů vzato i zbytečně peníze na faře nebyly, pan farář je rozdával potřebným).

Přesto po jeho smrti vyšly v Karmelitánském nakladatelství v Kostelním Vydří dvě útlé knížečky, kterých je autorem. První „Vůle Boží - zbožná fráze?“ vznikla na základě exercicií (katolická duchovní cvičení), které otec Kubíček v roce 2003 pořádal, a kterou ještě osobně připravil k tisku, a rukopis druhé, „O svobodě“, byl jen zázrakem zachráněn z plamenů. Na jeho přednášky jezdili lidé z blízka i daleka. V knihách je jeho vyznání víry v Boha a lásky ke člověku.

Monsignore Josef Koukl, emeritní biskup litoměřický, v úvodním slově ke knize píše: „Náhoda je pseudonym Boží prozřetelnosti. Nevím už, kdo kdysi vyslovil tuto větu, ale v životě MUDr. Ladislava Kubíčka, je tato pravda mnohokrát potvrzena. Jeho životní vzpomínky, které se čtou jedním dechem jako román, jsou toho dokladem.“

S jeho výrokem se plně ztotožňuji a knihu doporučuji k přečtení každému. Může ji vzít do ruky i ateista, otec Kubíček nikomu své přesvědčení nevnucuje, pouze ilustruje na svém vlastním životě různé zvraty osudu, které byly, jak se domnívá, snad způsobeny Boží vůlí. Byl to dobrý a moudrý člověk, moudré jsou proto i jeho knížky. Jeho knížka byla tři týdny v listopadu uvedena v Lidových novinách jako nejprodávanější kniha v Praze. Druhá knížka, „O svobodě“, se začala prodávat počátkem prosince 2004.

Hz

Co se do posledního čísla nevešlo

Regionální Díkuvzdání v Lovosicích