Česká policie

Z listopadové práce České policie v Lovosicích:

1.11.	byl dodatečně zjištěn a zadržen devatenáctiletý pachatel recidivista Z. Š., který se 4.10.2004 v Čížkovicích vloupal do osobního vozu Škoda Favorit a odcizil majitelce auta věci v celkové hodnotě 25 650 Kč.
8.11.	byl odložen případ trestného činu ublížení na zdraví, kterého se dopustil třicetiletý pachatel P. S. z Lovosic na své manželce, která ale následně nedala souhlas k trestnímu stíhání.
9.11.	byl zjištěn, zadržen a odstíhán třiadvacetiletý I. S. , pachatel trestného činu loupeže a vydírání, kterého se dopustil 27.10.2004 v noční době přepadl u Vchynic taxikáře a odcizil mu vozidlo.
14.11.	byl zadržen a odstíhán čtyřiadvacetiletý pachatel T. S. pro trestný čin maření úředního rozhodnutí, protože byl v Lovosicích přistižen, že přes soudní zákaz řídil motorové vozidlo.
15.11.	byl odložen případ násilí proti skupině osob a jednotlivci, kterého se dopustil dvaatřicetiletý pachatel R. H. v Lovosicích tím, že napadl svou družku, ta potom ale následně nedala souhlas k trestnímu stíhání.
19.11.	byli zadrženi při vloupání do stodoly ve Velemíně a následně odstíháni osmnáctiletý H. M. a dvacetiletý P. M., kteří majiteli způsobili škodu 7 700 Kč. Jeden z pachatelů je celostátně hledaným pachatelem trestné činnosti a byl proto předán do vazební věznice v Litoměřicích.
22.11.	byl odstíhán čtyřiatřicetiletý pachatel J. Ž. z Ústí nad Labem pro trestný čin zanedbání povinné výživy, který od 1.8.1998 dluží své bývalé rodině 59 000 Kč.
23.11.	byl odstíhán třicetiletý pachatel recidivista T. R. pro trestný čin krádeže kabelky, které se dopustil 23.7.2004 v Lovosicích a způsobil škodu 5 615 Kč.
24.11.	byl zadržen a odstíhán pětatřicetiletý pachatel recidivista F. Č. z Roudnice nad Labem pro vícekrát opakovaný trestný čin krádeže: 2.6. ukradl mobilní telefon za 2 800 Kč, 8.6. ukradl hotovost a platební kartu v hodnotě 1 700 Kč, 4. 8. opět odcizil mobilní telefon, tentokrát škoda zůstala pod tisícovkou - 790 Kč a nakonec ještě 24.9. ukradl peněženku a v ní 690 Kč. Vše se odehrálo v Lovosicích.
26.11.	byl odstíhán pětatřicetiletý pachatel recidivista M. Č. pro trestný čin ublížení na zdraví a výtržnictví, kterých se dopustil 11.8.2004 v Lovosicích.
29.11.	byl odstíhán jedenatřicetiletý pachatel T. J. z Lovosic pro trestný čin neplnění vyživovací povinnosti, který od 1.2.2004 dluží výživné ve výši 15 000 Kč.
-	týž den byl dodatečně zjištěn a vzápětí odstíhán pachatel vloupání do stánku s novinami a kuřivem v Lovosicích ze dne 3.10.2004 a to sedmnáctiletý R. V.
-	stále ještě v tentýž den byl odstíhán pachatel pětatřicetiletý P. Ch., který se dopustil trestného činu zanedbání povinné výživy a od 1.6.2003 dluží svým potomkům 34 000 Kč.
-	byli zjištěni, zadrženi a oddstíháni čtyři pachatelé a to osmadvacetiletý A. Š., jedenatřicetiletý M. O., pětatřicetiletý J. O. a čtyřiatřicetiletý A. K., kteří v kamenolomu Dobkovičky odcizili -z jimi rozebraného stroje - kovové součásti s cílem prodat je jako šrot a způsobili tak majiteli lomu škodu 50 000 Kč. Ukradené součástky byly vráceny majiteli.
30.11.	byl zjištěn a odstíhán pachatel recidivista R. V., ročník 1977, pachatel trojího vloupání a to: 1. - 16.1.2004 ve Dřevcích, kde způsobil škodu 67 800 Kč, 3. - 18.1.2004 tamtéž se škodou 16 600 Kč a nakonec ještě 16. - 18.2.2004 v Děčanech, kde škoda dosáhla 16 160 Kč.

Kapitán Gertner

Hasičský záchranný sbor

Zásahy lovosických záchranářů v listopadu 2004

1.11.	Hlášena dopravní nehoda v Malých Žernosekách, jednotka byla odvolána před dojezdem na místo, z důvodu špatného udání místa nehody, Ústí nad Labem - Vaňov není v služebním obvodu lovosické jednotky.
-	týž den likvidovali ropné látky - oleje z prasklé převodovky nákladního automobilu MAN na 2 km státní silnice v okolí Velemína.
12.11.	Likvidovali únik neznámého ropného produktu do potoka Modly v Lovosicích.
13.11.	Hasili požár hořlavého odpadu u Pošty 1 v Lovosicích.
15.11.	Likvidovali následky dopravní nehody na dálnici D 8 u Keblic , jeden účastník byl vyproštěn a odvezen do nemocnice.
18.11.	DN osobního auta a RZS Roudnice u Sulejovic, jeden účastník dopravní nehody byl zraněn.
22.11.	Hasil požár kontejneru s tříděným odpadem v Dlouhé ulici v Lovosicích.
23.11.	Vyprošťovali zapadlé nákladní vozidlo LIAZ u Labe v Malých Žernosekách.
30.11.	Likvidovali dopravní nehodu osobního auta Škoda Favorit a nákladního vozu Iveco před Velemínem. Nehoda se obešla bez zranění.

npor. Novotný

Kdo má nabouraný předek…

… měl by zpytovat svědomí. Tak nějak se to říká mezi motoristy. Možná si to uvědomili i ti dva řidiči vzadu, ale bylo již pozdě. Strohá policejní zpráva je dostatečně výmluvná. Informaci o této, na Lovosice poněkud neobvyklé, dopravní nehodě, jsme obdrželi od pprap. Pavly Kofrové z preventivně informační skupiny Policie ČR v Litoměřicích.

Dne 22.11.2004 ve 13.20 hod. se stala v ulici Osvoboditelů za křižovatkou s ulicí Školní dopravní nehoda. Došlo ke střetu tří vozidel a to Renault Megane, Škoda Favorit 136L a Škoda Octavia. Příčinou srážky bylo nedodržení bezpečné vzdálenosti. Celková škoda byla vyčíslena na 47000 Kč, ke zranění osob nedošlo. Dopravní nehoda byla vyřešena na místě blokovou pokutou.

Text i foto (hv)

Osobnosti

Žena, která byla téměř zapomenuta
MARIE TIPPMANNOVÁ

Spisovatelka Marie Tippmannová žila v Lovosicích téměř třicet let a přesto o ní v našem městě vědí jen někteří pamětníci. Když jsme připravovali od roku 1997 v kulturní komisi oslavy 400 let od povýšení Lovosic na město, dala jsem si za úkol zmapovat osobnosti, které se buď v Lovosicích narodily, nebo svými činy nějak naše město proslavily, a to hlavně po kulturní stránce. Tehdy jsem na jméno Tippmann narazila v souvislosti s prvním předsedou správní komise v Lovosicích v roce 1918 (JUDr. Karel Tippmann byl poté v období 1918-1919 starostou Lovosic (o jeho životě mám informací ještě méně, bude mu věnován vlastní medailonek). Protože jsem měla doma knížku „O neposedném andílkovi“ od Marie Tippmannové, pátrala jsem, zda ona spisovatelka byla skutečně manželkou JUDr. Karla Tippmanna, jak jsem se domnívala. Jméno není příliš běžné. Na zadní stránce této knihy je napsáno, cituji:

„Paní Marii Tippmannové říkali ve městě, kde žila téměř třicet let, máma Tippmannová, pro její velkou lásku k dětem, k cizím, ke svým, k známým i neznámým. .... Svému stálému styku se světem dětí vděčí paní Tippmannová za to, že navzdory životu svízelnému a plnému těžkých zkoušek si zachovala radostnou víru v lidi i svět, a schopnost psát důvěřivě a kladně.“ Konec citace.

Napadlo mě, že skutečně může jít o Lovosice, že třeba musela utéci před Němci, protože v té době jsem již věděla, že manželka JUDr. Tippmanna měla již za Rakouska-Uherska konflikt s úřady. Vystoupila totiž příliš vlastenecky. (Informaci mi poskytl ředitel archivu PaedDr. Jaroslav Moravec). Ale přes další informace jsem si nebyla zcela jista, protože v materiálech, které jsem měla, nebylo nic o tom, že by psala. Přesto jsem to riskla a mezi osobnostmi lovosického písemnictví ji uvedla (Lovosický dnešek č. 2/2001, s. 6). Při pokračujícím hledání jsem se v Ottově slovníku naučném přesvědčila o tom, že naše paní Marie je skutečně totožná s autorkou knih, které vlastním (kromě „andílka“ mám ještě Touška). Hledali jsem přes internet a zjistili, že některé její knihy vydalo nedávno po roce 1990 nakladatelství Ivo Železný. Požádala jsem je o informaci, zda nemají životopis spisovatelky (např. životopis Dr. Jaromíry Hüttlové, kterou také vydávali, byl v jednom z románů otištěn) nebo o upozornění majitele copyrightu (Karel Tippmann, zřejmě vnuk, možná pravnuk). Leč nakladatelství se neozvalo. Další nápady na směr hledání jsem neměla.

Historie skoro detektivní (pan Ivanov by mi zajisté prominul, že jsem použila jeho názvu) pokračovala, až když jsem na podzim 2004 v Literárních novinách, které se mi zásluhou mé známé paní Kudrmanové čirou náhodou dostaly do ruky, narazila na novinky, které tam otiskuje Ústav pro českou literaturu. Šlo se opět na internet, našla jsem jejich mail a poprosila je o radu, jak dále postupovat. Jaké bylo mé překvapení a radost, když se mi hned druhý den ráno ozvala telefonicky pracovnice Ústavu, paní Věra Buriánková, abych přijela, že o naší spisovatelce mají dost materiálu, a mezi tím i dva dopisy, které se týkají přímo Lovosic. Do Prahy jsem jela, byla jsem vlídně přijata a přivezla mnoho nových informací, které bych chtěla sdělit i našim čtenářům.

Životní příběh paní Marie jsem poskládala z informací získaných v našem archivu, jejích dvou dopisů na Ústav pro českou literaturu a vzpomínek pamětníků (paní Beránková si pamatovala i kde bydleli). Přečtete si o životní dráze ženy vskutku neobyčejné, osobnosti, které by si naše město mělo vážit a vrátit ji v povědomí občanů. Stejně jako se děti seznamují s krásným okolím Lovosic, měly by se v literatuře dozvědět něco o paní Marii Tippmannové. Jak jsem se v Ústavu pro českou literaturu dozvěděla, bude konečně uvedena i v nově vydávaném slovníku českých spisovatelů, II. díl. Za totality nebylo její dílo vydáváno a proto upadla v zapomenutí. V „bádání“ budu pochopitelně pokračovat (zkusím Archiv města Ústí nad Labem, kde spisovatelka dožila u své dcery JUDr. Barbory Duškové), ale jsem pochopitelně amatér. Uvítala bych proto jakékoli informace o manželech Tippmannových od našich občanů (možná i z Libochovic, kde podle informace p. Berana snad měli mít příbuzné), aby jejich život byl zmapován co nejpřesněji.

Marie Tippmannová se narodila ve Skutči manželům Jadrným 19. září 1886. (Pozn. Skuteč je městečko poblíž Hlinska). Její matka Marie Jadrná, rozená Přibyslavská (* 11.9.1858 ve Skutči, † 1936 ve Skutči), byla autorkou několika divadelních her hraných na venkovských jevištích (např. činohra Florida) a beletrie (romány Dvě sestry, Těžkou stopou aj.). Přispívala také do Rybičkova památníku a Českého Východu. Otec Jan Jadrný byl odborným učitelem, později ředitelem měšťanské školy. (Skončil bohužel tragicky, za zoufalství spáchal sebevraždu v den svátku Adolfa Hitlera, když (cituji autorku)... viděl, že i někteří Češi se zúčastní stavění slavobrán- (konec citace). Datum není uvedeno, ale jde pravděpodobně o 17.6.1939.

Ve svém životopise paní Tippmannová uvádí, že navštěvovala a absolvovala průmyslovou školu v ústavu „Pöttingeum“ v Olomouci v letech 1897-8 s velmi dobrým prospěchem. Poté studovala malířství na akademii v Mnichově v letech 1907-1909. Opět cituji: „V té době došlo v Lovosicích, kde se můj pozdější manžel v roce 1907 usadil jako český advokát, k národnostním třenicím, které v roce 1910, když Sokolům byl povolen zájezd do Třebenic, vyvrcholily v krvavou řež. Sokolové museli jet přes Lovosice a tam je očekávaly zástupy Němců z celého okolí. Sokolům přišli na pomoc cihláři z Reiserovy cihelny, ze Schwarzenberské cihelny a čížkovické cementárny. Řež, která následovala, měla za následek, že v Lovosicích přestalo být pro Čechy „útulno“ a já nechtěla, aby tam můj snoubenec zůstal sám. Opustila jsem studium v akademii a 7. listopadu 1910 jsme se ve Skutči vzali. Do akademie k dokončení studií jsem se již nevrátila“. (Konec citace.)

Od provdání byla Marie Tippmannová zaměstnána jako úřednice v manželově advokátní kanceláři v Lovosicích, kde se setkávala s lidmi potřebnými pomoci. Mužova klientela byla chudá a ona v kanceláři pracovala bezplatně. Proto začala psát, musela vydělávat, aby byli obstojně živi. Práce v kanceláři, domácnost, psaní a v roce 1912 narození dcerky Barborky jí znemožnily návrat do Mnichova k dokončení studia. Nastal také boj o existenci celého českého pohraničí.

O svých spisovatelských začátcích píše (cituji): „Psát, psát, natahovat ruku pro hubené honoráře, na něž rodina čekala. Věděla jsem, že často slevuji z kvality, ale nikdy natolik, abych snížila, co jsem napsala, na bezcenný brak. Romány, které jsem považovala za nejlepší, jsem nezadala k vydání v časopisech ani magazínech, nechávala jsem je jako rezervu pro stará léta, až muž i já budeme v práci méně zdatní“ (konec citace). Její prvotinu V bouři vydalo až v r. 1931 nakladatelství J. R. Vilímek, práce je dokumentární, pojednává o válečných zkušenostech z menšinového města a sloužila i jako rukověť pro menšinové pracovníky.

Její manžel JUDr. Tippmann byl o dvanáct let starší a po celý svůj pobyt v Lovosicích bojoval za český ráz lovosického okresu. Jeho paní mu i v tomto vlasteneckém působení vydatně pomáhala. V období I. světové války byl JUDr. Tippmann od začátku až do konce politickým vězněm, jeho žena zůstala s dětmi sama. Manželé bydleli v ul. Dr. Kubitscky č. 24 (dnešní ul. 8. května), kde měl JUDr. Tippmann pronajatu i advokátní kancelář. Domovské právo v Lovosicích získali manželé v roce 1919.

Na jednom z pozdějších materiálů je uvedena tato charakteristika: Marie Tippmannová, manželská, úplně zachovalá, čtení a psaní znalá, katolička, národnosti české, dvě dítky manželské. Přibližně v téže době se ale dostala spisovatelka do vážných nepříjemností. V létě na veřejné protestní schůzi proti jednání Rakouska v roce 1917 v Třebenicích, kde se sešlo všechno české obyvatelstvo z okolních vesnic, pronesla výrok, ve kterém pronesla, že ...Čechové úpí ve spárech dvouhlavého orla, a to neměla dělat! Přítomni zde byli zástupci všech politických stran, za Sociální demokracii Astl, za Státoprávní stranu Sokol, za Národní socialisty Klofáč. Marie Tippmannová byla vybrána jako mluvčí všeho obyvatelstva Národní jednotou Severočeskou.

Sama píše: „Nadšení bylo veliké, a když se prsty zvedly k přísaze: NEZRADÍME!, pan komisař schůzi rozpustil a já byla dva dny na to volána k výslechu, souzena pro pobuřování, pro urážku rakouského státu, který jsem nazvala macechou-kvočnou a odsouzena. Odvolala jsem se ovšem a zastali se mne v tichosti všichni ti zástupci různých stran. Spisy se ztratily, odvolání nemohlo být vyřízeno, hledali je a našli až po převratu, kdy mi byl trest slavnostně z rejstříku vymazán. Nebylo to hrdinství, byla to jen spontánní obrana, nemluvila jsem za sebe, ale za tisíce ujařmených, kteří trpěli dvojím náporem, sociálním a národním (konec citace). Až do konce války v roce 1918 byla Marie Tippmannová pod policejním dozorem. Pak se JUDr. Tippmann vrátil a na první schůzi správní komise byl jmenován jejím předsedou, později starostou města Lovosice. V tomto pro autorku šťastném okamžiku ji opustíme, v II. části bude zmíněna její činnost charitativní a politická.

Eva Hozmanová