Pamětník vypráví

Někdy ani netušíme, kdo zajímavý vedle nás v Lovosicích žije. Jedním z takových lidí je pan Mikoláš Matuševský, jeden z veteránů druhé světové války a pamětník bojů v Dukelském průsmyku. Náš spolupracovník pan Hruza za panem Matuševským zašel a položil mu několik otázek.

Pane Matuševský, vy jste jedním ze dvanácti tisíc volyňských Čechů Svobodovy armády, která za osvobození naší vlasti procházela nejtěžším úsekem - Duklou. Můžete nám povědět, co tomu ve vašem případě předcházelo?

Vyrůstal jsem jako každý jiný chlapec zdejších Čechů na Volyni. Obecní školu jsem vychodil v mé rodné obci, střední ve Zdolbunově a zde jsem se také vyučil krejčovskému řemeslu u zdejšího krejčovského mistra Jeníkovského. Prezenční vojenskou službu v sovětské armádě jsem začal v Leningradě, ale po roce jsem byl ze zdravotních důvodů propuštěn do civilu.

A jak jste se dostal do Svobodovy armády, když jste z ruské byl ze zdravotních důvodů propuštěn?

To už byl můj zdravotní stav dobrý. Můj nástup do této české armády byl dobrovolný, stejně jako ostatních dvanácti tisíc volyňských Čechů, včetně šesti set žen. Hnací silou nás všech byla láska k staré vlasti a za její osvobození jsme se dobrovolně rozhodli položit svůj život, pokud by to bylo nutné. U mnoha z nás se tak i stalo.

Kdy pro Vás osobně začala opravdová válka?

Bylo to 9. září 1944, kdy naše armáda dostala rozkaz přidat se k armádnímu sboru SSSR na Dukle. Šli jsme tam 200 kilometrů. Byla to také výzva pomoci Slovenskému národnímu povstání. Naše povstání vůči nepříteli bylo nevýhodné. Němci byli na kopcích a my v údolí. Po týdnu střetnutí s nepřítelem bylo na naší straně mnoho mrtvých a zraněných. Mezi nimi jsem byl i já, měl jsem zraněné ruce a obličej. Nějaký čas jsem strávil v polní nemocnici Rovno. Po uzdravení jsem byl opět převelen na Duklu.

Jaké bylo vaše zařazení?

Byl jsem v průzkumné četě. Mým úkolem bylo pozorovat, kam dopadají naše střely na nepřátelském území.

Jak jste spolu s ostatními prožíval vstup na Československé území?

Takový zážitek se snad ani nedá popsat. Osobně mohu říct, že jsem měl dva důvody k radosti: Za prvé, že jsem se sem dostal živ a zdráv, že jsem prošel peklem Dukly, kde na nás všude číhalo smrtelné nebezpečí. A za druhé, že stojím na půdě svých předků, kde jsem ještě nikdy nebyl.

A Vaše vojenské hodnosti?

Začínal jsem vojenskou poddůstojnickou školu, pak jsem od svobodníka byl postupně povyšován až na nadporučíka.

Kde jste se v Čechách zabydlel?

Zde na Lovosicku v Sulejovicích, jako mnoho dalších kamarádů. Pracoval jsem v zemědělství.

Jak je známo, byl jste léta činný ve Svazu protifašistických bojovníků. Jaká byla Vaše úloha zde?

Měl jsem na starosti odbojáře z Mirotína a Českého Háje. Zejména bylo potřeba jim pomoci se zde usadit a také jsem za ně jednal se zdejšími úřady. Později jsem byl do svých osmdesáti let členem Okresního výboru SPB v Litoměřicích.

Jak vzpomínáte dnes na všechno, co pro Vás znamenala válka?

Procházel jsem tímto úsekem svého života jako křesťan. Nejednou ke mně přicházeli moji spolubojovníci pro duchovní útěchu. Dokonce jsme se dle možností scházeli ke krátkým bohoslužbám, které vedl Josef Sazeček. Byly to pro nás neocenitelné chvilky povzbuzení a nové naděje na Boží ochranu.

Po ukončení války, když se nás několik usadilo zde na Lovosicku a přišly za námi naše rodiny, jsme zde založili sbor Bratrské jednoty baptistů, kam jsem rád chodíval pokud mi to zdraví dovolovalo. Jsem velice vděčný tomuto obecenství věřících, že na mě ani ve stáří nezapomíná a pastoračně se o mě stará.

Chtěl byste dodat ještě něco na závěr našeho rozhovoru?

Snad jenom to, aby dnešní mladá generace nemusela procházet takovým úskalím války jako ta naše a aby si vážila míru a věřila v Ježíše Krista, který jediný je zárukou trvalého míru a pokoje mezi lidmi.

Děkuji Vám za rozhovor.

Fr. Hruza

Víte že...

..fotograf Antonín Kratochvíl, čestný občan našeho města, natočil v Praze s reklamním režisérem Ivem Zachariášem spot „Tony“ pro humanitární organizaci ADRA? Kratochvíl se v něm poprvé angažoval osobně jako mluvčí a komentuje vlastní reportážní fotografie z humanitárních katastrof ve Rwandě, Guatemale a dalších místech. (Pozn. ADRA je občanské sdružení, které většinu humanitární pomoci směřuje do zahraničí, v roce 2003 poskytla pomoc za téměř 32 mil. korun.)

...lovosický cyklista Lukáš Harvánek z TJ Lovochemie Lovosice získal titul krajského přeborníka v kategorii mužů v cyklokrosu před Michalem Kubáčem z pořádajícího Top Ten Team Teplice. Třetí místo obsadil Michal Wolf, také z Lovochemie Lovosice. Přebor se konal na trati v Teplicích-Řetenicích. Mezi žáky skončil na 3. příčce lovosický David Hanuš. Blahopřejeme!

Regionální Díkuvzdání v Lovosicích

V neděli 17. října 2004 se uskutečnilo v hale Chemik již podruhé setkání sborů církve Bratrské jednoty baptistů z celého severočeského regionu. Sbory jsou v Ústeckém kraji v několika městech, a to například v Teplicích, Litoměřicích, Žatci, Děčíně a v Lovosicích. Ze všech těchto sborů přijeli na shromáždění zástupci nejrůznějšího věku a jejich přátelé, rodiče s dětmi, starší sborů i babičky v šátcích. Sportovní hala byla téměř zaplněna, zúčastnilo se přes 300 lidí. Slavnost Díkuvzdání patří k tradicím všech křesťanských církví, koná se od počátků křesťanství. Mottem lovosické slavnosti bylo „Bůh - dárce všeho“.

Shromáždění zahájil lovosický kazatel Jan Vychopeň. Součástí slavnosti byly i symboly darů - dýně, vinná réva, jablka, ale také chléb a sůl. Úvodní slovo - modlitbu pronesli starší sborů Vladimír Kučera, Jaroslav Sazeček a Milan Vimpel. Slavnost byla zahájena společným zpěvem přítomných písně Bože, Tebe chválíme..., aby mohli zpívat všichni, byl text promítán na plátno. V programu se pak střídaly generace, vystoupily děti, mládež i starší, každý sbor k programu něčím přispěl. Roztomilé byly litoměřické děti, které vystupovaly s obrázky různých plodin (jablíčka, mrkve, brambor či obilí) a recitovaly, jak plodina rostla a že bude lidem užitečná. I děti se závěrem vyznaly, že chtějí být na světě užitečné.

V poledne byla přestávka s občerstvením ve sborovém domě, kde byly pro přespolní připraveny švédské stoly. Návštěvníci si zde rovněž popovídali a sdělili si novinky ze svých sborů. Odpoledne slavnost pokračovala a její součástí byla i kázání kazatelů z dalších sborů, a to Roberta Krejčího z Bratrské jednoty baptistů z Litoměřic, Dobroslava Stehlíka z BJB Žatec a rovněž lovosického kazatele Jana Vychopně na téma 2. listu apoštola Pavla Korintským („Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci rozhodl, ne s nechutí, ani z donucení...“). Mezi kázáními se opět společně zpívalo. Setkání bylo ukončeno po 16.hodině.

Eva Hozmanová

strana 7

Strana 7