Rozhovor měsíce

Deset let archivu v Lovosicích

Státní okresní archiv v Litoměřicích se koncem listopadu 1994 stěhoval z nevyhovujících prostor objektu v Malé pevnosti v Terezíně do nového působiště v Lovosicích, Terezínská 909. Nové sídlo vzniklo rekonstrukcí a přístavbou objektu bývalých Pozemních staveb a bylo otevřeno 2. ledna 1995. V letech 1990-2002 (do 31.7.) byl archiv odborným zařízením Okresního úřadu Litoměřice. Pro označení archivu se tehdy (od roku 1995) používal název Státní okresní archiv Litoměřice se sídlem v Lovosicích. Od 1.8.2002 došlo celostátně k organizačnímu začlenění státních okresních archivů k územně příslušným státním oblastním archivům, přičemž se staly jejich vnitřními organizačními jednotkami. Úplný úřední název lovosického archivu dle informace ředitele Moravce momentálně zní:

ČR Státní oblastní archiv v Litoměřicích
Státní okresní archiv v Litoměřicích se sídlem v Lovosicích

Podle zákona č. 449/2004 Sb. budou s účinností od 1.1.2005 označení státních okresních archivů opět drobně upravena.

Největší zájem v době přestěhování byl o studium dokumentů potřebných k zabezpečení restitucí a soudních rehabilitací a sledování státního občanství. Hlavním úkolem je však péče o spisovny (obecních úřadů, okresního úřadu, okresních institucí a statistiky, materiály ze školství a zdravotnictví apod.). Ředitelem archivu byl a i v současnosti je PaedDr. Jaroslav Moravec. Pana ředitele jsem požádala o informace, jak probíhalo oněch deset let v novém prostředí.

Pane řediteli, představte se prosím našim čtenářům (jak jste se k archivnictví vlastně dostal).

K otázce kterak jsem se potkal s archivnictvím. Po vysokoškolských studiích jsem pracoval jako učitel. Prostřednictvím výuky dějepisu a vlastivědné práce (kupř. organizování tematických historických exkurzí pro pedagogické pracovníky z litoměřického okresu, práci v prázdninové exkurzně vzdělávací základně vytvořené v Litoměřicích pro odborné vzdělávání pedagogických pracovníků z celé tehdejší republiky), jsem se dostával do kontaktu s muzei a archivy. V roce 1979 jsem nastoupil na uvolněné místo archiváře v Okresním archivu Litoměřice a působím tam dodnes.

Kolik archiválií se tehdy stěhovalo a kolik Vám za 10 let přibylo materiálu?

K první části otázky: Stěhování archiválií z terezínské Malé pevnosti bylo fyzicky, psychicky i časově náročné. Před transportem bylo nutno chemicky ošetřit zhruba jeden kilometr archiválií poškozených plísněmi. Z Terezína do Lovosic bylo tehdy přesunuto v úhrnu více než 3.600 metrů archiválií, spolu s tím i veškerý použitelný mobiliář. Pro představu - přesunovaný materiál naplnil 158 nákladních automobilů značky AVIA.

K druhé části otázky: V letech 1995-2003 bylo do archivu převzato ze spisoven organizací, které má náš archiv v péči, více než 500 metrů archiválií.

Které archiválie považujete za nejdůležitější?

Předem je třeba říci co je archiválie a jaká jsou kriteria pro hodnocení jejího významu. Obecně platí, že archiválie jsou dokumenty (písemné, obrazové, zvukové, elektronické), které s ohledem na dobu vzniku, obsah, původ a trvalou hodnotu byly ve veřejném zájmu vybrány k zachování.

K nejstarším archiváliím uloženým v okresních archivech patří obvykle písemnosti středověkých měst (knihy a listiny). Z doby po roce 1848 jsou až po současnost dokumentárně mimořádně cenné zápisy a protokoly zasedání obecních a městských zastupitelstev, plén a rad národních výborů, včetně obecních kronik. Častým kritériem závažnosti dokumentu je i vztah ke konkrétní závažné historické události. Pokud máme na mysli novodobou historii, můžeme pro Lovosicko zmínit dokumenty, týkající se především vzniku Československé republiky v roce 1918, života české menšiny v meziválečném období, vyhnání Čechů z pohraničí v roce 1938, charakteristiky podmínek života za nacistické okupace, procesu obnovy československé státní správy po roce 1945, důsledků převratu v roce 1948, okupace v roce 1968, konce totalitního režimu a obnovy demokratického zřízení po roce 1989.

Kromě běžných archiválií jsou mnohdy cenné méně obvyklé formy dochovaných dokumentárních materiálů. V případě města Lovosic se jedná o rozsahem ojedinělou fotodokumentaci, zvukové a filmové materiály, jež se svými spolupracovníky sdruženými v místních kroužcích zájmové umělecké tvořivosti, soustředil dlouholetý kronikář města František Frühauf.

Před dvěma lety i Váš archiv postihla tisíciletá povodeň. Některé archiválie byly tehdy uskladněny v mrazírnách. Došlo už k jejich restauraci a navrácení zpět?

Povodni v roce 2002 bych se chtěl věnovat podrobněji. Povodňová vlna tehdy zasáhla nízko situované prostory archivu (suterén administrativní budovy, provizorní sklad), jež byly vzhledem k nedostatku vhodných prostor používány nouzově pro uložení sbírky novin a časopisů i méně významných archiválií. Vodou zasažené noviny a časopisy byly po povodni odvezeny do depozitářů Muzea města Ústí n.L. a tam za přirozené teploty zvolna usušeny a následně chemicky ošetřeny. Koncem října 2002 byly odvezeny zpět do našeho archivu, v průběhu celého roku 2003 průběžně tříděny a pořádány.

Postižené archiválie byly ošetřeny obdobně přímo v našem archivu. Do mrazíren žádné archiválie odváženy nebyly.

Od prosince roku 2003 je archiv uzavřen kvůli výstavbě nové budovy a rekonstrukci staré. Měly by archiválie po rekonstrukci být už z dosahu „normální“ povodně (pochopitelně s tisíciletou vodou se asi nepočítá ani nyní)?

K vaší otázce dvě poznámky: K uzavření archivu v pravém slova smyslu nikdy nedošlo. Skutečností však je, že od prosince 2003 není pro veřejnost přístupna badatelna, což je pochopitelné vzhledem k tomu, že od konce října 2003 je celý areál archivu staveništěm. Rozsáhlé stavební a rekonstrukční práce probíhají na vnějších pláštích i v interiérech jednotlivých budov. Operativně - podle potřeb stavbařů - je nutno přesouvat archiválie i vnitřní vybavení archivu. Činnost archivu včetně předarchivní péče o spisovny a vyřizování písemných žádostí úřadů i soukromých osob - probíhá dál, byť za velice složitých provozních podmínek.

Nyní druhá poznámka: Všechny prostory určené pro uložení archiválií, knih a časopisů jsou projektovány nad úroveň, kterou dosáhla povodňová voda v roce 2002. Vyjadřovaly se k tomu příslušné úřady, včetně lovosického stavebního úřadu. Odborná vyjádření a úřední rozhodnutí, jež projekt rekonstrukce archivu respektuje, by měly obavy z příští velké vody minimalizovat.

Jedna z budov podlehla a byla demolována. Jak bude vypadat nová archivní hala, která stojí na jejím místě? Co všechno v ní bude?

Je pravda, že nouzový sklad archiválií byl po povodni natolik staticky narušen, že musel být na sklonku roku 2002 demolován. Ještě předtím však bylo nutno v průběhu jednoho týdne po povodni převézt všechny v něm uložené zachráněné archiválie do provizorního depozitáře narychlo zřízeného v Kadani.

Nová archivní hala je trojpodlažní budovou archivního depozitáře, čemuž se přizpůsobuje navenek skromné vybavení interiéru. Archiválie budou v depozitáři uloženy v kovových regálech. Transport mezi podlažími usnadní nákladní výtah. Další manipulace s archiváliemi bude probíhat ve stávajících objektech, s nimiž bude depozitář provozně provázán.

Rekonstrukci byla podrobena také původní archivní hala. Co se v ní změnilo?

Stavební práce na existující archivní hale nejsou dosud ukončeny. Změny možno pozorovat na vnějším plášti budovy (zateplení archivní haly, nová fasáda, instalace provozně vhodnějších oken). Méně patrné jsou úpravy interiéru. Realizace projektu úprav předpokládá změny stavebních dispozic některých místností, přesuny inženýrských sítí a celkové zvýšení úrovně podlahy o 50 cm v prvém nadzemním podlaží. Všechna tato opatření jsou vedena snahou o zajištění lepší ochrany fyzického stavu archiválií.

Změní se po rekonstrukci také pracovní podmínky pro zaměstnance a jak bude vypadat badatelna?

Pochopitelně předpokládáme, že pracovní podmínky pro zaměstnance se v nově budovaném objektu zlepší. Podle záměru projektu by měli mít zaměstnanci k dispozici potřebné technické vybavení včetně počítačové techniky odpovídající dnešní době. Všechny depozitáře by měly svými mikroklimatickými podmínkami odpovídat požadavkům na uložení písemností. Transport materiálu uvnitř archivu bude komunikačně zjednodušen, důsledně dojde k oddělení prostoru určeného veřejnosti od služebních prostor. Badatelna zůstává zhruba ve stejné velikosti jako tomu bylo dříve. Zlepší se však vybavení interiéru. Kromě běžných studijních míst, bude u dvou stolů možno studovat rozměrnější archiválie, jeden stůl bude mít počítačové vybavení. Nově je řešeno provozní zázemí pracovnic obsluhujících badatelnu.

Budete pokračovat v práci i v příštím roce? Máte nějaké další plány?

Jak uvádím na jiném místě, provoz archivu se nezastavil ani v průběhu rekonstrukčních prací. V souvislosti s postupující rekonstrukcí archivu, jsem dosud konkrétněji hovořil především o probíhajících stavebních pracích, jejichž postup možno víceméně posoudit pohledem zvnějšku. V případě interiérů a jejich vybavení byly mé poznámky vágnější. Realizace projekčních záměrů je závislá na přidělení finančních prostředků. Je potřeba vybavit archivní depozitáře i knihovnu novými regály, další prostředky vyčlenit pro vybavení kanceláří mobiliářem. Teprve potom bude možno uložit na definitivní místo všechny archiválie, knihy, noviny a časopisy, které jsou momentálně umístěny provizorně.

Kdy tak asi předpokládáte alespoň částečnou možnost zpřístupnění fondů, třeba alespoň na jeden den v týdnu?

Provozní problém není v tom zda zprovoznit badatelnu pro veřejnost (čímž zřejmě myslíte zpřístupnění fondů) jeden či dva dny v týdnu. Situace je mnohem složitější. Stavba není zdaleka ukončena. Rozhodující pro rychlost realizace jakýchkoliv našich záměrů bude včasný přísun potřebných finančních prostředků. Za této situace by časově formulované sliby v tomto směru byly pouhou spekulací.

Chtěl byste uvést na závěr našeho rozhovoru něco pro naše čtenáře?

Ve vztahu k městu Lovosice nutno v dobrém vzpomenout na spolupráci s vedením města při likvidaci bezprostředních následků katastrofální povodně v roce 2002 i  podíl stavebního odboru městského úřadu na realizaci investičního záměru rekonstrukce objektu archivu. Na jiném místě se stručně zmiňuji o lovosických občanech, kteří v průběhu druhé poloviny dvacátého století vytvářeli námětově pestrou dokumentaci, týkající se života města. Na závěr rozhovoru se sluší poděkovat těm z dnešní generace lovosických občanů, kteří se zasloužili o její záchranu.

My, lovosičtí občané, vidíme, jak stavební práce pokračují pouze zvnějšku. Uvnitř jsou změny rozsáhlejší a pracovníci nemají právě ty nejvhodnější podmínky potřebné pro svou důležitou práci. Musíme jen doufat, že se brzy naleznou další finanční prostředky, aby provizórium už netrvalo příliš dlouho a aby podmínky pro činnost jak archivářů, tak pro bádání občanů, byly co nejlepší.

Děkuji za rozhovor.

Otázky připravila Eva Hozmanová