Z Lovosic

Václavská pouť v novém rouše

Už několik let ožívá dne 28. září lovosické Václavské náměstí nebývalým ruchem, protože Lovosičtí slaví pouť. Od té doby, co je to dokonce i státní svátek, přibývá atrakcí i návštěvníků. Protože letos všichni v okolí slavili v sobotu 25. září, do Lovosic se na pouť dostavilo opravdu hodně lidí. Všichni říkali, že to bylo v letošním roce nejhezčí, stánky letos byly opravdu jen s pouťovým zbožím a do prodeje koláčků se svým zbožím zapojila děvčata z SOU, která se učí kuchařkami.

Hlavní dopolední pořady proběhly v okolí náměstí. Na pódiu vypůjčeném z Budyně nad Ohří (loni nebylo na zpěváka Maxu dost vidět a fanynky se mohly zbláznit) se od rána střídaly kapely Základní umělecké školy Lovosice Enkláva band a Evergreen band, ve 12 hodin nastoupila oblíbená rocková skupina NESTEL POSTEL. Pro ty nejmenší hrálo v Domě dětí a mládeže ELKO pohádku Sváťovo loutkové dividlo a dětí přišlo až přespříliš. Nakonec se tam všechny nějak srovnaly. Ty starší závodily v oblíbeném Kousání posvícenského koláče nebo na kolech. Nechyběly ani houpačky a kolotoče (i když ty pod centrem z neznámých důvodů předčasně odjely). Opět byl stále našlapaný nafukovací hrad. V Domě dětí se uskutečnila také výstavka dětských prací z Mateřské školy v Sadech pionýrů, na které byly výkresy, koláže, ale třeba i vystřihovánky. Odpoledne ještě na náměstí nastoupil Dechový orchestr Kulturního střediska Lovoš pod taktovkou pana Turka, rómská hudební skupina Gypsy René a od 18 hodin oblíbený PARADOX.

Největší „hvězdy“ byly tentokrát nasměrovány na Osmičku, kde od 14 hodin vystoupili „The Beatles Revival“ z Kladna a byli opravdu podobní těm dávným liverpoolským Broukům. Návštěvníkům se velmi zamlouvali a některé písně si pobrukovali s nimi. V 16 hodin začal „zlatý hřeb programu“. Na pódiu se objevila skupina LAURA A JEJÍ TYGŘI se zpěvačkou Ilonou Csákovou. Podle našeho odhadu se zde vystřídal největší počet posluchačů. A těm nechybělo ani občerstvení, o které se postaral pan John.

Ovšem své příznivce si našlo i posezení u fotbalového stadiónu se třemi country kapelami: lovosickou Karavanou, litoměřickým Owangem a Salamandrem. Pan hostinský nestačil vytahovat židle a ani ty nakonec nestačily. Pouti přálo počasí, slunce sice nesvítilo, ale bylo příjemně teplo. Těch pár kapek, co spadlo, nikomu nevadilo. Otevřena byla i radniční věž. Pořadatelé mohli mít z výsledků svého snažení radost.

V 17 hodin se konala slavnostní poutní mše, kterou celebroval emeritní biskup, Monsignore Josef Koukl. Vysvětil při té příležitosti také rekonstruovaný erb markrabat z Badenu. Součástí mše bylo i provedení skladby Jaromíra Hrušky Missa brevis in D pro sbor a varhany v nastudování a pod taktovkou sbormistra Jiřího Stýbla.

Hz

Text svými fotografiemi doprovodil Miroslav Hvorka

Samozřejmě nechybělo tradiční kousání koláče...	Sváťovo Dividlo je také již tradičním bavitelem dětí
Coutry skupina zptestřila výběr dobré zábavy

Obce v okolí Lovosic

Vrbičany - vesnice na bývalé poštovní cestě

Vrbičany leží v mělkém dolíku a proto nejsou vidět jinak, než tak, jak ukazuje naše fotografie. Letecký snímek toho - bohužel - moc neřekne v té velikosti, v níž ho můžeme otisknout. Takže vezměte zavděk touto jejich fotografií na pozadí našich hor.

Hezká vesnička s pěknými domky i vilkami uprostřed Českého středohoří leží asi 7 km jihovýchodně od Lovosic na silnici do Libochovic, jedeme-li přes Siřejovice. První písemný záznam o vsi Vrbičany pochází z 12. století. V roce 1144 dostavěla Gertruda, manželka knížete Vladislava II. (pozdějšího krále Vladislava I.) premonstrátský klášter v Doksanech. Král některé okolní osady, mezi nimi také Vrbičany Wirbochan a Káčov-Cakchov, věnoval jeptiškám k obživě. (Podle jiného pramene ale k daru došlo až v roce 1226 a štědrým mecenášem byl Hrabišic Slavek z Oseka). V roce 1273 doksanskému klášteru držení obou vsí potvrdil papež Řehoř X.

Ves byla založena u lesního pramene a dostala své jméno podle vrb, které zde rostly. S doksanským klášterem sdílely Vrbičany historii asi 200 let, až v roce 1410 je získal rod Zajíců z Hazmburka. V 16. století se ves dostala do vlastnictví Kaplířů ze Sulevic. Po popravě Kašpara Kaplíře ze Sulevic byl majetek roku 1623 konfiskován. Později panství přešlo svatbou do rukou rytíře Kvaltenberka. V té době byl ve vsi poplužní dvůr s tvrzí (tvrz údajně vznikla již ve 14. století).

Významným představitelem rodu byl vnuk prvního pobělohorského majitele, František Karel Kressl z Kvaltenberku, roku 1760 povýšený do panského stavu. Stal se prvním ředitelem právnické fakulty na pražské universitě a od roku 1782 stál v čele dvorské komise, která připravovala josefínské církevní reformy. V letech 1786-9 nechal ve Vrbičanech vybudovat pozdně barokní zámek a založil i rozsáhlý park. Budova je patrová, s postranním a středovým třípatrovým rizalitem, střecha je mansardová. V interiéru nás upoutá valená klenba v přízemí a dřevěné schodiště. Před zámkem je klasicistní studna se stříškou na šesti sloupech. Snad pro Kresslův věhlas byly kolem roku 1787 Vrbičany také zastávkou na lovosické poštovní stezce, měly v té době 29 domů. Osvícenec Kressl zemřel v roce 1801.

Při sčítání v roce 1833 bylo ve vsi 38 domů, které obývalo 228 občanů, Němci i Češi, náboženství katolického. Farou byli příslušni do Čížkovic. Od poloviny 19. století do r. 1938 patřil zámek rodině Habersteinů. Za hraběte Jana Josefa byl objekt rozšířen o dvě přízemní křídla a přistavěn hospodářský dvůr. Hrabě také nechal na podnět svého bývalého vychovatele, profesora Matějíčka, zřídit v roce 1892 ve Vrbičanech českou školu. Původní budova školy byla ale nevyhovující a tak byla brzy na panském majetku postavena škola nová. Deska na zámku připomíná převzetí poplužního dvora zemědělským proletariátem 12.12.1920. Činnost revolučního výboru byla přerušena vojenským zásahem. Na křižovatce je památník padlým v 1. světové válce.

Přibližně za 100 let od posledního sčítání, v roce 1930, žilo v obci 431 občanů (429 Čechů, 1 Němec, 1 cizinec) v 82 domech. Farou byla obec příslušná do Čížkovic, poštou do Lovosic. Po Mnichovu byly Vrbičany zabrány německým vojskem a zámek se stal sídlem vnucené nacistické správy majetku. V roce 1944 se zde zastřelil baron von Hartrot po nezdařeném atentátu na Hitlera (20.7.1944). Po osvobození v roce 1945 byl zámek konfiskován.

Před rokem 1989 byl v zámku internát Středního odborného učiliště zemědělského, ale v roce 1998 zde mělo SOUz už jenom sklady. Po povodních v srpnu 2002 byla do areálu odloučeného pracoviště Vrbičany přemístěna autoškola (trenažérová učebna se dvěma trenažéry a řídícím pultem a jedna učebna pro výuku teorie vše v ceně 1,2000.000,- Kč). Také zde vzniklo zcela nové pracoviště pro odborný výcvik učňů oboru Truhlář pro výrobu nábytku z nově vzniklé lovosické střední školy SPŠ, SOU, OU a U, jehož součástí je i strojovna s odsávacím zařízením. Samotný zámek snad patří stále Ministerstvu zemědělství a postupně více a více chátrá. Jeho stav nebyl nejlepší v roce 1999, kdy jsem si ho podrobně prohlížela naposledy, ale lze jen konstatovat, že nyní, na podzim roku 2004, je ve stavu podstatně horším. Myslím, že v současnosti by se ještě nechal zachránit, ale za 10 let už to asi nepůjde. Je to určitě škoda, byl celkem půvabný.

Nejpohlednější ulice ve Vrbičanech je roubena novými, nebo nově opravenými rodinnými domky.

V komunálních volbách v roce 2002 v obci nekandidovala žádná politická strana, ani nezávislé sdružení, ale jednotliví nezávislí kandidáti vždy sami za sebe. Volební účast byla vysoká více než 73 %. Starostou se stal Josef Henych, místostarostkou Naděžda Svobodová. Občanská vybavenost je na dobré úrovni, v současnosti zde žije cca 300 obyvatel. V obci je vodovod, čistička odpadních vod i kanalizace, zaveden byl i zemní plyn, nové vozovky, nechybí ani pošta, obchod smíšeným zbožím, Motorest Vrbičany a další hostinec Na základně. V současnosti je dokončováno kulturní zařízení se sálem a restaurací s kapacitou pro dvě stě osob; stavba stála obec šest milionů.V budově budou pořádány oslavy Svátku matek, setkání seniorů a další společenské akce. Ve Vrbičanech je například velice agilní základní organizace Českého svazu chovatelů, která často pořádá výstavy exotických ptáků (v letošním roce v srpnu a říjnu). Z nedostatku prostoru musely být výstavy pořádány na Obecním úřadě.

Dne 8.10. 2003 obdržely Vrbičany prapor a znak, který jim udělil předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek. Znak i prapor připomínají Slavka z rodu Hrabišiců (červené hrábě ve zlatém štítě ležící na zkřížených vrbových větvičkách).

Občané pracují částečně v zemědělství nebo dojíždějí do okolních průmyslových podniků (v místě je pouze SEMPRA Vrbičany s.r.o.). V obci je zastávka několika autobusů (např. spoj Litoměřice-Lovosice-Libochovice, Libochovice-Roudnice nad Labem). Na katastru obce Vrbičany provozuje skládku tuhých průmyslových odpadů a zneškodňování nebezpečných průmyslových odpadů společnost EUROSUP spol. s.r.o. Praha, založena v roce 1992. Tato společnost vybudovala při vzniku skládky v obci vodovod a kanalizaci.

V obci je také barokní kaplička Panny Marie. Dříve u ní stála lípa, která zde byla dle pověsti zasazena prý na místě, kde padl kůň s potrestaným loupežným pánem, kterého odsoudili litoměřičtí konšelé ke smrti. Odsouzený byl přivázán do sedla bujného hřebce, kterému byl uvázán na oháňku věchet slámy a zapálen. Splašený kůň uháněl cesta necesta, ve Vrbičanech padl a svou vahou jezdce zabil.

Hz