Lovosický dnešek

Rozhovor měsíce

Do funkce vedoucí lovosické pobočky Úřadu práce byla od 1.9.2004 jmenována Bc. Marcela Vojířová. Od jmenování uběhla poměrně krátká doba. Na úřadech práce se ale dějí velké věci, zejména v souvislosti s novým zákonem o zaměstnanosti. Požádali jsme vedoucí pobočky ÚP o rozhovor nejen k tomuto problému.

Paní Vojířová, bývá pravidlem, že v úvodu rozhovoru požádáme o malou osobní zpověď. Jaká byla Vaše cesta k této funkci?

Celý svůj dosavadní život jsem prožila v tomto městě, v Lovosicích, i když mé místo narození je město Ústí n/L. V Lovosicích jsem vychodila základní školu a následně i gymnázium. Mám dva dospělé syny a jednoho tříměsíčního vnoučka. Během své praxe jsem pracovala v různých funkcích, toto není moje první vedoucí funkce. Na úřad práce jsem nastoupila před 11-ti lety, přesně v prosinci 1993. Tenkrát jsem měla u holandské firmy pracovní smlouvu na dobu určitou a to do konce října 1993, tak jsem se již v říjnu jezdila dívat na vývěsky na ÚP Litoměřice. Usmálo se na mě štěstí a já jsem se dozvěděla o volném místě na budoucím detašovaném pracovišti v Lovosicích. Po rozhovoru s ing. Kaftanem a následně s ředitelem p. Ivanem Vilímem jsem byla na ÚP přijata jako zprostředkovatelka. Ale skutečný nástup se uskutečnil přesně 13.12.1993. Do té doby jsem byla vedená jako nezaměstnaná. Během zaměstnání jsem si, za podpory zaměstnavatele, zvýšila vzdělání na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, kde jsem vystudovala obor sociální práce a získala nejen titul bakalář, ale hlavně cenné odborné informace z oboru i mimo odbor. Po odchodu ing. Zdeňka Kaftana mi ředitel ÚP v Litoměřicích p. Ivan Vilím mi funkci vedoucí detašovaného pracoviště nabídl a já jsem ji přijala. Do funkce jsem nastoupila 1.9.2004. Při této příležitosti bych chtěla ing. Kaftanovi poděkovat za všechny zkušenosti, které mi po celých, téměř 11 let, předával a nebylo jich málo.

Jako nová vedoucí pobočky Úřadu práce v Lovosicích máte svoje představy o Vašem dalším působení a o chodu tohoto úřadu. Je toho jistě mnoho a nedá se vše obsáhnout v několika větách. Ale přece, máte alespoň nějaká předsevzetí nebo představy o tom, co Vás čeká v nejbližším období?

Po celou dobu mého zaměstnání na tomto úřadě jsem se snažila, a chtěla bych v tomto duchu pokračovat, abych lidem, kteří o zaměstnání požádají, toto i našla. Samozřejmě, se to nepodařilo u všech. Pokud jsme se obě strany dostatečně snažily, tak většinou toto naše snažení padlo na úrodnou půdu a uchazeč do zaměstnání nastoupil. Nerada bych se tvářila, jako, že jsem za celé roky neměla žádný problém. Problémy samozřejmě byly. Šlo hlavně o uchazeče, kterým jsem se snažila najít zaměstnání, ale tito zrovna moc pracovat nechtěli. Někteří z nich jsou v evidenci úřadu práce dál, protože prostě není „páka“, která by je k nástupu do zaměstnání donutila.

Mé představy o působení a chodu tohoto úřadu jsou myslím shodné s těmi předešlými. Snažit se o co nejhladší chod úřadu, o to, aby lidé, kteří chtějí pracovat, opravdu našli v rozumné době zaměstnání a ti co pracovat nechtějí, aby se s námi rozloučili, za dodržení platných zákonů. Předsevzetí si nedávám, snažím se plnit úkoly mě svěřené během celého roku, i když v současné době se trochu liší od těch úkolů, které jsem měla jako zprostředkovatelka. Snažit se vycházet jak s podřízenými a nadřízenými a v neposlední řadě se všemi, kteří se na náš úřad obrátí, ať to bude z jakéhokoli důvodu. Ať se jedná o uchazeče o zaměstnání, či zaměstnavatele, kteří nabízejí zaměstnání. Úplně v té nejbližší budoucnosti se samozřejmě musím tzv. dostat do nové funkce, průběžně sledovat novelizace zákonů, které musí náš úřad plnit a určitě mě čeká i nějaké školení, které se vedení bude týkat.

Od 1.10.2004 platí nový zákon o zaměstnanosti. Jeho realizace je asi nejdůležitější úkol, který Úřady práce v celé republice čeká. Co nového z tohoto zákona pro úřady práce vyplývá a jak se to projeví ve Vaší práci?

Pro mě osobně znamená platnost nového zákona hlavně nastudování všech změn, abych mohla odpovídat dotazy, se kterými se na mě obracejí nejen nezaměstnaní a zaměstnavatelé, ale i mé kolegyně. Pro nás všechny jsou to velké změny, které si vyžadují spoustu oprav u stávajících klientů, na které se také tento zákon vztahuje.

V novém Zákoně o zaměstnanosti, který vešel v platnost 1.10.2004 je spousta změn oproti zákonu minulému. Uvedla bych jen některé, které se dotknou specifických kategorií. Např. UOZ, kteří dosáhli při datu evidence 50-ti let věku, budou mít nárok na podporu po dobu 9-ti měsíců (pokud doloží potřebné doklady) a UOZ, kteří dosáhli v den evidence 55-ti let věku, budou mít nárok na podporu po dobu 12-ti měsíců (taktéž po doložení potřebných odkladů). Hůře na tom budou tzv. absolventi učilišť, středních škol a vyšších odborných škol, kde došlo ke změně v tom, že musejí pro nárok na podporu mít odpracováno 12 měsíců v posledních třech letech, jinak nárok na podporu nevzniká. Těm, kterým vznikl dle bývalého zákona nárok, je výplata podpory zastavena. Těch změn je opravdu spousta, ale já jsem uvedla na ukázku pouze jednu tzv. pozitivní a jednu negativní změnu, které se dotýkají početné části uchazečů.

Jak to vypadá do budoucna s naším působením v Lovosicích je otázka hlavně pro naše zastupitele, ale i pro ministerstvo. Ředitel našeho úřadu požádal MPSV o schválení koupi této budovy, leč to se ještě k této otázce nevyjádřilo. Takže je to otázka stále otevřená. Město Lovosice nám sice nabídlo náhradní prostory ve Školní ulici, tyto jsou však vzhledem k našemu archívu, prostorově nevyhovující. Všichni doufáme, že se tato otázka vyřeší hlavně ke spokojenosti nezaměstnaných, kteří mnohdy dojíždějí několik desítek kilometrů sem do Lovosic a z tohoto důvodu by nebylo vůbec vhodné, aby zde úřad práce nebyl. Navíc by náš ředitel rád spojil do jedné budovy úřad náš a úřad práce oddělení sociálních dávek, který se nachází v současné době v „Centru“ vedle České spořitelny.

Co bych ráda vzkázala klientům úřadu práce? Pokud chtějí pracovat, aby se nebáli přijmout i práci mimo svůj obor a snažili se vzdělávat a po celý život přijímat informace. Bez toho to prostě v dnešní době nejde. V září jsem se v Praze zúčastnila konference o rozvoji zaměstnanosti, kde měl úvodní slovo pan Tomáš Baťa. A i jeho celým slovem se prolínala potřeba vzdělávání. Toto pak vyznívalo po celou dobu konference. Proto mi dovolte, abych tento rozhovor ukončila slovy právě pana Bati „Pozvedněte člověka a náš hospodářský život se zvedne sám…“

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů.

Miroslav Hvorka