Koutek poesie
KAMENNÉ MOŘE
Bouřlivý tep Etny
Hledám krajinu
Maličké moře kamenné
Nic netuším, zvednu kámen
Kamenné moře už zase mlčí… Jana Haasová |
|
Přírodní rezervace VRABINEC
Kde je Vrabinec? Leží na katastrech obcí Babětín a Přední Lhota na Děčínsku, mezi Malým Březnem a Boleticemi. Důvodem ochrany přírody je fakt, že jde o ostrov teplomilné květeny v chladnější a vlhčí části Chráněné krajinné oblasti Českého středohoří. Střídají se tu svislé skalní stěny se štěrbinovou vegetací, volné sutě na svazích až 40 stupňů a suťové lesy. Vrabinec je dominantní skalní útvar nad svahy údolí Babětínského potoka s přilehlými sutěmi a suťovými lesy. Přírodní rezervace se rozprostírá na ploše 8,77 hektaru v nadmořské výšce 198 - 350 metrů. Jako státem chráněné údolí má status od roku 1993. Na vrcholu mezi skalami jsou sotva patrné zbytky středověkého hradu ze 14. století postaveného pány z Těchlovic. Historicky je hrad doložen v roce 1404 jako Vrábník, později v roce 1425 se uvádí jako Sperlingstein.
Ostrůvek teplomilné květeny v jedné z nejsevernějších částí labského údolí u nás představuje směs zvláště chráněných druhů rostlin - například tařice skalní, bělozářky liliovité, modřence tenkokvětého, nádherné lilie zlatohlávka, medovníku meduňkolistého a dalších. Některé druhy žijí i ve skalních štěrbinách jako tařice skalní. V jarním období pak nastává nevšedně krásný jev, kterém říkáme kvetoucí skály.
Co se týče skladby dřevin kvalita a stav porostů odpovídá podloží, terénu a místnímu klimatu. Jde většinou o vitální porosty středního stáří, dominují tu lípy, habry, duby, buky, borovice a břízy. Jsou bohatě plodící bez známek zjevného poškození, s dobrými přírůstky. Hospodaření je podřízeno extremitě stanoviště s velmi obtížným přístupem, proto se omezuje na nejnaléhavější obnovné prvky s cílem udržení či zlepšení kvality stávajících porostů a maximálního přiblížení přirozené skladbě. Chráněné území navazuje i na síť značených turistických cest. Je přitažlivé romantickou rozervaností geomorfologického útvaru a atraktivním pohledem z vrcholových skal.
Geologické poměry v chráněném území a okolí jsou pestré a poměrně složité. Vulkanická intruze je tvořena nefelinickým bazanitem, sodalitickým tefritem a žilným camptonitem. Jsou zde četné jevy takzvaného mrazového zvětrávání. Skalní útvar je vypreparován z křídových sedimentů a zbytků vulkanoklastik. Vrabinec je několikanásobnou intruzí tvořící výplň pravděpodobné přívodní dráhy. Vypreparovaný čedičový sopouch je také vyhledáván zdatnými horolezci.
Text i foto Roderick Slavík
BEZEJMENNÁ ROZHLEDNA NA SEVERU ČECH
Vydáváme se po velmi pohodlné mírně stoupající panelové cestě k vrcholu bezejmenného kopce s nově postavenou rozhlednou, která byla otevřena 6. srpna 2004. Otevřenou krajinou profukuje vítr, oblaka všech velikostí se honí po obloze od severozápadu k jihovýchodu a chvílemi zastiňují slunce a vítr je ihned studenější. Podzim se pomalu, ale jistě ujímá vlády. Na dohled je rozhledna vykukující z korun stromů, jejichž zeleň dostává okrový nádech. Hájek stromů lemovaný keři je jen na vrcholu, pod nímž jsou louky. Zajímavá a malebná krajina, která se na obzoru ze všech stran vlní do kopců a kopečků. Nejblíže je Sedlo, které máme za zády.
Prohlížíme si květenu podél cesty. Okouzluje nás svojí barevností - zejména kombinace žlutých vratičů a jestřábníků se světle fialovou vrbovkou úzkolistou a nádherné růžové a bílé kornoutky popínavého svlačce. Místy kvete ještě i modrý hadinec, který vytváří na louce osamělé shluky. Tu a tam prolétne bělásek a hnědý okáč.
Jsme nahoře. Rozhledna je 8 m vysoká, a tak až vystoupáme po spirálovitých schodech, budeme se dívat do krajiny z výšky 624 m. Na rozhledně je k dispozici návštěvní kniha, čehož poutníci Českého středohoří využijí, aby tu při odchodu zvěčnili své dojmy. Máme dokonce možnost si vypůjčit dalekohled - a vstup je tu zdarma. Před námi se otevírá úžasný kruhový rozhled do krajiny, při kterém se nám tají dech. Viditelnost je poměrně dobrá. Začínáme Sedlem a pokračujeme přes Dlouhý vrch, který je opravdu dlouhý. Za ním vystupuje Milešovka a další kopečky, po celém severozápadě se táhne hřeben Krušných hor, na dohled jsou i města pod nimi. Na severu a severovýchodě nás zaujme panorama Lužických hor, které svým reliefem připomíná České středohoří - jsou to také homole a homoličky a jedna z nich se podobá Milešovce - možná, že je to Luž. Bohužel nikdo z nás nemá mapu vzdálenějších oblastí, abychom horu přesně určili. A už jsme na východě, kde se vzadu za pásmem hor tyčí Ještěd a na jihovýchodě až jihu Ralsko, Bezděz - celý Máchův kraj, nakonec rovina s Řípem a už jsme zase u Sedla... Několikrát tuto pouť opakujeme, jsme tím pohledem nesmírně okouzleni.
Před odchodem ještě chvíli posedíme pod rozhlednou na lavičce a poobědváme. Tady to nefouká, sluníčko se opírá do kamenné zdi rozhledny. Neodolám a jdu si kameny rozhledny blíže prohlédnout a osahat. Šedý kámen - nefrit - je příjemně teplý - jak vstřícně přijímá sluneční paprsky a promlouvá... V šedé barvě jsou patrné krásné podlouhlé krystalky černého augitu a ve slunci se třpytí droboučké krystalky nerostu těžko určitelného. Zdá se, že v šedé barvě kamene se skrývají ještě další barvy. Najednou se tu zničeho nic objeví motýl - babočka kopřivová, která přilétla z jižní strany. Dotkne se lehce křídly kamene a odlétá zpět.... zvláštní. A pak se pomalu vracíme. Scházíme dolů, já se hodně loudám a zůstávám daleko za naší partou. Nějak se nemohu s tímto krásným místem rozloučit. Těkám pohledem po kopcích (vždyť' za pár hodin mne vlak odveze zase do roviny) a po květech, jenom ne na cestu. A právě na cestě seděl Někdo, koho jsem vyplašila. Vzletí a já už jsem jenom podle třepotavého letu, vykrajovaných žlutých křidel proti modrému nebi zjistila, ze to byl otakárek fenyklový - můj první otakárek v letošním roce ! Otakárek - perla Českého středohoří - letěl k severu, možná vyhřát se na kamennou zed' rozhledny, zatímco my jsme směřovali k jihu. Domů…
Jana Haasová
|
Krásný motiv z okolí Velemína
Opravená Boží muka a mladá lípa jako symbol české státnosti, na pozadí majestátní Milešovka, královna Českého středohoří. Takových a podobných pohledů skýtá naše okolí bezpočet.
RoS
DUBÍ HORA
Za další geologickou zajímavostí a jedinečností Českého středohoří se vydáváme na Dubí horu, která je necelý 1 km od obce Konojedy. Obcházíme zed' klášterní zahrady (bohužel klášter i zahrada jsou v žalostnérn stavu). Po chvíli odbočíme vlevo celkem nenápadnou cestičkou v louce s volně vzrostlými keři a listnáči tak, jak to bývá v teplejších oblastech. 0 tom, že je tu opravdu tepleji, napovídá teplomilná rostlina kozinec (Astragalus). Protože již dávno odkvetl, nepodaří se mi zjistit o který druh kozince se jednalo. Tu a tam kvete ještě žlutá kozí brada. Cesta nás přivádí do malého, dávno opuštěného lomu, částečně zarostlého povětšinou břízami i další vegetací.
Těžbou kamene - v tomto případě amalcinického nefritu (což je čedič bez olivínu) byl odhalen lávový proud, který po vychladnuti vytvořil mohutné svislé sloupy (sloupcovitá odlučnost), jež se nahoře ohýbají. U sloupu jsou vytvořeny ještě příčné pukliny. Zvětráváním horniny se tak vytvářejí útvary připomínající bochníky naskládané na sobě a tento jev, který je v Českém středohoří ojedinělý, nazýváme bochníkovitou odlučností. U paty sloupů jsou kameny, u kterých je patrna deskovitá odlučnost - jejich obrovské desky či kvádry jsou různě poskládány, někde i stupňovitě. To vše působí zvláštním a monumentálním dojmem. Jsme fascinováni pohledem, jaký se nám tu naskýtá. Připadáme si, jako bychom se ocitli někde mezi mohutnými stavbami - chrámy ve Starém Egyptě... Je to úžasná scenerie, ozářená odpoledním sluncem, kdy sluneční paprsky zvýrazňují barevnost kamene, zejména různé odstíny červenavé barvy, způsobené přítomností železa. Prohlížíme si kameny podrobněji. Na čerstvějším lomu jsou patrné podlouhlé černé krystalky augitu.
Naší pozornosti samozřejmě neujde ani květena. Toto nádherné místečko připomíná velebný oltář přírody ozdobený květy zlatobýlu (celíku) obecného, který tu místy vyrůstá z puklin mezi jednotlivými kamennými bochníky. Obcházíme lom a najdeme tu modře kvetoucí hadinec obecný, fialový chrstavec a hlaváč bledožlutý, vratič, jetel zlatý, mochnu stříbrnou a tmavě růžový hvozdík kartouzek. Mnohé rostliny již dávno odkvetly, jako například lupina.
Posadíme se na vyhřáté kameny, kde na sebe upozorní milou vůní mateřídouška a objevujeme další odkvetlou rostlinu, která tu je velmi hojná mezi kameny. Je již zaschlá, květenství tvarem připomíná jetel kočičí, ale rostlina je trochu vyšší... netroufám si ji určit.
Z říše živočichů sem občas zavítají bělásci i modrásci... Nad lomem přelétávají poštolky... Sedíme tiše a rozhlížíme se kolem v úžasu a pokoře. Ptáme se sami sebe, kterému bohu či božstvu byl tento oltář zasvěcen...
Jana Haasová
Kam s rodinou na výlet?
Do Vrbeckého údolí...
|
Procházku vlídným krajem začneme v lázeňském městečku se definitorickým názvem : Mšené Lázně. Na místě bývalé gotické tvrze stojí dnes zámeček kompletně přestavěný v druhé polovině 19. století. Jako lázně na nemoci pohybového ústrojí je tato malebná obec na Řipské tabuli známa již v osmnáctém století. Přírodní minerální zdroje i rašelina jsou už bohužel vyčerpány a tak se tady léčí moderními prostředky : akupunkturou, umělými uhličitými a jodovými koupelemi, střiky, elektroléčbou a podobnými postupy. V lázeňské části obce nepřehlédneme jistě secesní společenský dům z roku 1905 postavený podle projektu slavného českého architekta Jana Letzela (1880 -1925), známého - spíše než u nás - v Japonsku. Za tímto nádherným domem je cesta, která nás lesnatým parkem s pavilonem a lavičkami postupně přivede k oku příjemnému v přírodě umístěnému koupališti. Od něj pokračujeme dál v cestě, teď už podél Vrbeckého potoka.
Vcházíme do mělkého údolí se smíšeným lesem. Všímáme si krásných zdravých borovic nazývaných douglasky. Při další cestě vyplašíme divoké kachny, plující po malém rybníčku. Cestu kříží železniční trať, za ní cesta zahýbá prudce vpravo a už se před námi otvírá široký pohled na krajinu. Jsme překvapeni velikým množstvím rákosu, ale při bližším zkoumání se to vysvětluje : Vrbecký potok totiž podmáčí skoro celé mělké údolí snad kromě trati a cesty, po níž právě jdeme. Tak proto tolik dekorativního rákosu....
Je podzim - vnímáme onu známou vůni, dokáže vytvořit jedině matka příroda. Je tu takřka božský klid, snad proto tu hnízdí spousta ptáků, jejicž zpěv nám pozdvihuje i tak skvělou náladu. Co chvíli téměř vystřelí z rákosu vyplašený bažant. Na to, jak jich poslední dobou ubylo, je jich tady poměrně hodně.
Otevřeným údolím jdeme ještě asi kilometr. Cesta končí na klidné, zdánlivě opuštěné silničce vedoucí z Martiněvsi do Vrbky. Přicházíme ke stavení bývalého Horního mlýna, z něhož je dnes překrásně, stylově upravený rekreační objekt. Silnice nás zakrátko přivede k železniční zastávce a dalšímu, Dolnímu mlýnu, který nás ale už ničím tolik nezaujal.
Údolí se otvírá do roviny a my končíme tu krásnou procházku příchodem do vesnice Vrbka....
text i foto Roderick Slavík
|
Víte, kde najdete tento pomník
Mnozí podle pluhu usoudí, že ve Stadicích, rodišti prvního českého knížete Přemysla Oráče. Chyba lávky ! Tento kamenný památník je zvěčněním upomínky na zrušení roboty v devatenáctém století a nachází se pod osadou Kletečná poblíž silnice z Hrušovky do Radejčína.
RoS
Z redakce
Vzdělání je důležité, ale není všecko
Dostali jsme dopis od paní Hájkové z Malých Žernosek. Ztichly naše ulice, píše paní Hájková, celé prázdniny hlučící dětmi na kolech a kolečkových bruslích, honícími se i hrajícími si na dětském hřišti od rána do večera. Na hřišti je vidět, že obec má cit a pochopení pro potřeby dětí. Od začátku školního roku je vše jinak…. Nastal až nepřirozený klid - alespoň dopoledne.
Dále na pozadí tohoto obrazu uvažuje paní Hájková nad důležitostí vzdělání, ale zároveň připouští, že vzdělání není všecko. I ten, kdo není zrovna studijní typ a „vyleze“ ze školy třeba i s trojkami, se může kvalitně vyučit řemeslu a být platným i váženým členem společnosti a dobrým člověkem, medituje paní Hájková....
Souhlasíme, paní Hájková, ale přece jen je nejlepší dobře se učit. Vyplácí se to…
Redakce
| strana 1 |
| strana 2 |
| strana 3 |
| strana 4 |
| strana 5 |
| strana 6 |
| strana 7 |
| strana 8 |
| strana 9 |
| strana 10 |
| ARCHIV |