Co představuje erb na kostele?

Nedávno instalovaná kopie erbu markrabat z Badenu na průčelí kostela sv. Václava v Lovosicích je dílem studentů ateliéru akademického sochaře Libora Piskláka. Jeho heraldická podoba vznikla za úzké spolupráce heraldika a památkářů. Zajímalo nás, co vlastně tento znak znázorňuje. Bez historických podkladů a souvislostí, jejichž složitý výklad by byl značně obsáhlý, ale za to s popisem barev, nám odborný výklad poskytl heraldik Stanislav Kasík.

Heraldická plastika tesaná do pískovce je tvořena oválným znakovým štítem, obtočeným stylizovaným řetězem Řádu zlatého rouna a drženým z každé strany štítonošem. Na základě rozboru znakových figur je erb přiřaditelný markrabatům z Badenu. Díky vyobrazení Řádu zlatého rouna a dalším historickým souvislostem je jisté, že nositelem erbu byl Ludvík Vilém Jiří markrabě z Baden-Badenu (1703 - 1761).

Štítonoši jsou to dvě rozdílné figury provedené ve vysokém reliéfu. Vpravo gryf a vlevo lev. Z podob bádenského erbu z období okolo poloviny 18. století víme, že štítonoši byli dva stříbrní gryfové. Lev je nejrozšířenějším štítonošem. Přesto se lze domnívat, že v tomto případě není pouhou obecně chápanou figurou - to by nejspíše byli lvy oba štítonoši ale má pravděpodobně vztah k některému z polí se lvem ve znaku.

Vše leží na rozprostřeném knížecím plášti splývajícím z knížecí koruny. Plášť svrchu červený, se zlatým třepením po okrajích, je vyložen hermelínem, t. j. bílou kožešinou s černými ocásky z kožek zimní mutace hranostaje. Korunu tvoří čtyři zlaté nahoře se dotýkající čtvrtoblouky posázené perlami. Na místě dotyku stojí zlatě přepásané modré říšské jablko vrcholící zlatým křížkem. Koruna je vyložena červenou čepicí a lemována hermelínem. Plášť a koruna odpovídají všeobecně uznávaným tradicím na území Sv. říše římské, které držitelům vysokých říšských úřadů, říšských lén a titulů vévodů,markrabí, falckrabí, lantkrabí atd., přiznávaly právo na vnější atributy knížecí hodnosti.

Řád zlatého rouna se skládá z řetězu (kolany) a klenotu. V autentické podobě tvoří řetěz obvykle 28 kusů křesacích kamenů, z nichž šlehají zlaté plameny. Plocha kamenů je černě smaltovaná s nepravidelnými bílými skvrnami. Každý kámen provází pár zlatých křesacích ocílek, které se křesací plochou dotýkají kamenů a opačnou stranou jsou propleteny do druhé ocílky. Na kámen uprostřed řetězu je na zlaté šňůře pověšen klenot řádu. Tím je beran, resp. kůže z něj stažená včetně hlavy s rohy, nohou s kopýtky a oháňkou. Ve výtvarném umění se části kolany natolik stylizovaly, že se původní podoba skutečného řádu vytrácela.

Ve štítu je patrné základní členění jeho plochy dvojím dělením a dvojím polcením. Tím vzniklo devět polí. Pole v pořadí páté bylo překryto středním štítkem.

1. pole - šachované červeno-stříbrně (hrabství Spanheim-Starkenburg).

2. pole - dělené: nahoře ve stříbrném poli červená růže s modrým středem, dole ve zlatém poli černý kanec stojící na zeleném pažitu (hrabství Eberstein).

3. pole - ve stříbrném poli červený korunovaný lev (hrabství Lauffenburg).

4. pole - v červeném poli zlatý kůl se třemi černými krokvemi (hrabství Badenweiler)

5. pole - střední štítek - ve zlatém štítě červené kosmé břevno (rodový erb - markrabství Baden).

6. pole - v modrém poli vodorovně leží stříbrné orlí křídlo se zlatou pružinou (perizoniem - panství Usenberg).

7. pole - pole dělené; nahoře ve zlatém poli od dělící čáry vyskakující červený lev, dole v modrém poli stříbrná vlnitá břevna (původně popelčina, později také každý vrchol vlnky osazen stříbrnou kuličkou - panství Röteln).

8. pole - polcené; vpravo ve zlatém poli červené břevno, vlevo ve zlatém poli černý, červeně korunovaný lev (panství Lahr a Mahlberg).

9. pole - šachované modře a zlatě. (hrabství Spanheim-Kreuzenach).

Původní plastika erbu nesla nepřehlédnutelné stopy dřívějších snah o zafixování rozpadajícího se pískovce. Nejvíce byla postižena horní polovina erbu, která byla vystavena působení srážek. Musela být obnovena větší část koruny, vrchní části pláště a horní poloviny štítonošů, které pokryla zpevňující cementová malta. Snaha o modelaci maltou pomohla zachovat náznaky obrysů tvarů, ale nebylo zamezeno pokračujícímu zvětrávání kamene. Prohlubující se destrukce povrchu pískovce způsobila, že horní dvě třetiny oválu znakového štítu byly již zcela nečitelné a téměř bez možnosti rekonstrukce původní podoby dle originální předlohy.

Pro rekonstrukci erbu byly využity některé zachované heraldické památky s erbem markrabat z Badenu:

První památkou je náhrobník Sylvie Kateřiny hraběnky z Carretto-Millesima, ovdovělé Černínové z Chudenic a naposledy vdané z Badenu, umístěný v kapli sv. Zikmunda chrámu sv. Víta v Praze. Druhou je pamětní deska Marie Františky hraběnky z Fürstenbergu, vdovy po Leopoldovi Vilémovi Badenském, zachovaná v kostele sv. Václava v Lovosicích. Památkou třetí je aliance z tzv. Bílé brány zámku v Ostrově nad Ohří, kde v jediném štítu doplněném klenoty jsou znaky Ludvíka Viléma markraběte z Badenu (1655 - 1707) a jeho manželky Marie Sibyly Augusty vévodkyně ze Sachsen-Lauenburgu. Aliance je na bráně ve dvojím provedení na každé straně brány. Pochází z let 1690 - 1707. V roce 1978 byla brána včetně znaku opravována.

Připravil (hv)

Z historie Lovosic

Hladový kámen v Labi u Lovosic

Všichni si jistě velmi dobře pamatujeme na nešťastnou povodeň na Labi v roce 2002, která nejen v našem městě napáchala velké škody na majetku. Oproti tomu jsme například letos mohli zaznamenat určité období, kdy vody v Labi bylo spíše méně. To samo o sobě jistě není vůbec nic neobvyklého. Takové kolísání hladiny vody v Labi je známé již z poměrně dávné minulosti a zachoval se nám o něm dostatek archivních záznamů. Zejména však o nechvalně známých povodních. Také nízkým stavům hladiny však byla věnována patřičná pozornost, neboť mnohdy znamenaly rovněž velkou hospodářskou pohromu. V dobách čilého rybolovu byl na vodním stavu přímo závislý život poměrně značného počtu obyvatel. V takových dobách byly do řeky usazovány tzv. „hladové kameny“, jejichž název sám vystihuje jejich význam. Málokdo však asi ví, že jeden „hladový kámen“ (Hungerstein) byl také v Labi u Lovosic.

Jeden z velmi nízkých stavů hladiny vody v Labi zde byl zaznamenán přesně před 100 lety, v létě roku 1904. Vůbec nejnižší stav byl tehdy u Lovosic naměřen v pátek 5. srpna 1904, o čemž svědčí i vydaná historická pohlednice. Již předtím byl však za nejnižší pokládán stav hladiny z neděle 31. července 1904. Nikdo jiný o tom jistě nebyl informován lépe a rychleji než místní převozník. Tehdy jím byl pan Franz Richter, který měl lovosický přívoz v pronájmu.

Z kraťoučké novinové zprávy v Litoměřických novinách se dovídáme, že na památku tohoto zmíněného nízkého stavu hladiny instaloval do Labe „hladový kámen“. Učinil tak přímo v onu zmíněnou poslední červencovou neděli. Na kameni byl vytesán letopočet 1904 a jméno Franz Richter. Novinová zpráva však bohužel neuvádí kam přesně byl „hladový kámen“ zapuštěn. Lze však předpokládat, že ho převozník nedal nijak daleko od přívozu. Přívoz byl tehdy přibližně tam, kde se nachází dodnes ten současný znovuotevřený u bývalé Labské restaurace a pozdějšího zemědělského učiliště. Převozník zde i bydlel v pěkném starém domku, jehož podobu známe díky dochovaným historickým pohlednicím.

Nevíme tedy sice přesně, kde lovosický „hladový kámen“ býval. Z dnešního pohledu nás to však ani nemusí mrzet, neboť tam tak jako tak s největší pravděpodobností dodnes nezůstal. Později totiž došlo nejen k regulaci a kanalizaci Labe, ale také k podstatným změnám trasy jeho koryta.

Proces kanalizace Labe byl dlouhodobou záležitostí. Již 17. června 1909 podrobila odborná komise pro kanalizování Vltavy a Labe celkový projekt kanalizace labské cesty z Litoměřic po proudu technicko-informativní diskusi se všemi hlavními účastníky v Litoměřicích a Lovosicích. O rok později, dne 6. července 1910, provedla tato komise říční plavbu spolu s tehdejším českým místodržitelem hrabětem Coudenhove. Při této plavbě se místodržitel zastavil v Litoměřicích a navštívil zde stavbu mostu. V témže roce, dne 11. srpna, vykonala zmíněná komise další plavbu mezi Českými Kopisty a Lovosicemi. V roce 1911 byla na Labi u Lovosic zahájena stavba jezu a dvou plavební komor zdymadla. To mělo dne 27. ledna 1911 za následek také konečnou likvidaci posledního lodního mlýnu, který stával na Labi mezi Lovosicemi a obcí Píšťany. Stavba zdymadla byla dokončena v roce 1919. Zdymadlo je postaveno na úrovni 59,98 km celé trasy Labe v České republice. Kilometráž je počítána směrem od státních hranic až k prameni Labe v Krkonoších, který je na úrovni 369,92 km. Hladina Labe leží v Lovosicích v nadmořské výšce 143,7 m, zatímco u Střekova je to 141,7 m n.m. a na státních hranicích u Dolního Žlebu 127,1 m n.m. Po dostavbě zdymadla tudy již 7. srpna 1919 projel první parník Sasko-české paroplavební společnosti s názvem „Dresden“.

Celý projekt kanalizace Labe a tempo výstavby plavebních stupňů značně narušila 1. světová válka. Kanalizace Labe u Lovosic tak byla zahájena až 17. července 1935. Celý projekt kanalizace byl dokončen až v roce 1936 výstavbou Masarykova zdymadla v Ústí nad Labem - Střekově, které bylo slavnostně pokřtěno 9. srpna. Konečným výsledkem projektu bylo vytvoření v podstatě umělé řeky, přičemž v důsledku rozsáhlých zásahů došlo na regulovaném úseku řeky paradoxně ke snížení vodní hladiny o cca 30 - 35 cm.

Úsek Labe u Lovosic byl tedy pro plavbu plně kanalizován, břehy jsou opevněny kamennou dlažbou nebo záhozy. Patří také k úsekům s nejradikálnějšími zásahy z hlediska ovlivnění původních geomorfologických charakteristik. Z toho vyplývá také silná pochybnost o dosavadní existenci lovosického „hladové kamene“. K nejznámějším hladovým kamenům u nás patří asi ten v Děčíně, ležící u podmokelského břehu asi 200 m pod Tyršovým mostem. Podobný hladový kámen byl údajně také v Labi u Dobkovic a Dolního žlebu.

Podle historických pramenů zpracoval

Miroslav Radoň

Z okolí Lovosic

Kdysi vodní hrad, dnes zámek Budyně

Podle starých pramenů již kníže Hostivít přikázal v roce 881 opevnit knížecí majetek v Budyni nad Ohří. Z hradeb pak vyjížděl vojevůdce Křes trestat opovážlivé sousedy z Milešova a Bíliny. V písemných materiálech je hrad potvrzen k roku 1173 jako hrad královský, neboť český král Vladislav II potom, co odešel na odpočinek, žil z příjmů, které pocházely z budyňského panství. Královským hradem byla Budyně až do roku 1336, kdy ji král Jan Lucemburský vyměnil se Zbyňkem Zajícem z Valdeka (který koupil rok předtím Hazmburk) za hrad Žebrák. Tehdejší podobu hradu si můžeme jen domýšlet, konkrétnější poznatky se vztahují až k období pozdní gotiky, kdy objekt přestavoval právě Jan Zajíc z Hazmburka. Z této doby pochází i gotická brána, vedoucí z náměstí na hradní nádvoří, ale i ta byla později přestavěna a dnešní její podoba je spíše renezanční. Charakteristická hranolová věž byla původně zdobena sgrafity, ale při výbuchu střelného prachu v roce 1551 byla velmi poškozena. Věž i vrchní hrázděné zdivo jsou záležitostí novodobou a pocházejí z posledních přestaveb na počátku dvacátého století. Tehdy byly rekonstruovány i arkýře na západním křídle.

Jana z Hazmburka připomíná kaple svatého Jiří, kterou kdysi vysvětil vratislavský biskup Jořt z Rožmberka právě tak, jako rukopisné paměti, které vznikly před 450 roky a to pod názvem : Sarmacie aneb komedie nebo tragedie o Turkovi na Budyni. Je také spojen i s vzácným exponátem Budyňského draka, což je vlastně nilský krokodýl, kterého si přivezl v roce 1521 z cesty do Palestiny. Také Janův vnuk, Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka, se proslavil kulturními zájmy a jeho knihovna úspěšně konkurovala Hasištejnským z Lobkovic. Zajímal se o astronomii, což velmi ocenil i Tycho de Brahe, velkou slabost měl také pro alchymisty.

Jeho nejznámějšími hosty byli spisovatelé Bartoloměj Poprocký z Hlohol a Bavor Rodovský z Hustiřan, který na budyňském zámku zemřel. Vodní hrad za éry Jana Zbyňka prodělal renezanční úpravy včetně maleb na stěnách zlatého sálu z konce 16. století. Bohužel se přitom zadlužil a dva roky před svou smrtí musel Budyni prodat svému věřiteli Adamovi ze Štemberka. V roce 1676 panství koupil Gundakar z Ditrichštejna a připojil je k Libochovicím. Antonio della Porta tehdy projektoval zbarokizování budyňského zámku, ke kterému naštěstí nedošlo. V letech 1858 1945 vlastnili Budyni Herbersteinové, kteří přistoupili k historickým úpravám objektu podle projektu E. Fialy realizovaným v letech 1902 - 1911. Tehdy byl v části zámku umístěn klášter milosrdných sester, ale zásluhou učitele Františka Jandy také Městské muzeum.

Text i foto Roderick Slavík

Zámek Brozany

Původně tvrz později, roku 1559, přestavěná Zikmundem Brozanským z Vřesovic na renesanční zámek zdobený figurálními sgrafity. Zevně nové přístavby je stará studna a můstek přes šíjový příkop. Po vyplenění Brozan saskými vojsky v roce 1631 ztratil zámek význam a po požáru v roce 1880 již nebyl rekonstruován.

RoS

Putování za stromy

Během procházky po Václavském náměstí v Lovosicích, jsme si mohli v parku povšimnout dřevin s nezvykle tmavým jehličím, které jsou v podzimním období ozdobeny červenými „korálky“. Jedná se o tis červený, latinsky zvaný Taxus baccata, druh rozšířený po celé Evropě, který vytváří stromy nebo keře.

Tis červený kvete v březnu až dubnu, květy jsou nenápadné. Vzhledem k tomu, že jde o rostlinu dvoudomou, jedna rostlina vytváří pouze květy samčí, další rostlina pak pouze květy samičí. Zřídka se mohou samčí i samičí květy objevit na téže rostlině.

Zhruba od konce září můžeme na samičích rostlinách pozorovat karmínově zbarvené míšky - tisinky, odborně zvané arillus, které ukrývají semeno. Alkaloid obsažený v rostlině způsobuje, že celá rostlina je jedovatá, jedinou výjimku tvoří dužina plodu - míšek, (arillus), avšak pozor, semeno uvnitř míšku je rovněž jedovaté. Snad právě tato jedovatost způsobila, že tis červený téměř zmizel z volné krajiny, byl totiž v dřívějších dobách likvidován, zejména na pastvinách, jako potenciální nebezpečí pro pasoucí se hospodářská zvířata, neboť je jedovatý například pro skot, ovce, kozy, koně a samozřejmě i pro člověka. Zatímco pro savce je to rostlina nebezpečná, ptáci si na tisinkách pochutnávají a vlastně se tak nepřímo starají o šíření semen, neboť stráví míšek, ale semeno projde zažívacím traktem neporušené.

Tis červený roste velmi pomalu, patří mezi dřeviny dlouhověké, dosahuje stáří až několika staletí. Přesný odhad stáří bývá problematický, mimo jiné proto, že postupem let může dojít ke srůstání i několika kmínků a tím zkreslení velikosti obvodu kmene. Posledními výzkumy bylo zjištěno, že v literatuře udávaný věk některých konkrétních tisů, byl značně nadhodnocen.

V každém případě může říci, je to dřevina hezká, dekorativní, která dobře snáší zastřihávání a úpravu do různých tvarů, proto byla a je tak často vysazována v parcích a zahradách. Na závěr zbývá pouze dodat, že tis červený, jako silně ohrožený druh, je chráněný zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny.

Ing. Dagmar Robková PhD.

Co se nám nelíbí

Po Osmičce nejezdí kola, ale auta.

Není to tak dlouho, co byly na Osmičce provedeny úpravy cest. Nový asfaltový povrch, nové obrubníky. Byly instalovány i železné sloupky, které měly zamezit vjezd aut. Některé sloupky nepřežily ani týden a někdo je zničil, aby auta mohla do prostoru vjíždět. Už byl na místě od Penny marketu postaven - tentokrát „sloup“ betonový. Přesto se zde, v prostoru pro auta nepřístupného, projíždějí auta dále. A nejen to. Jezdí po trávníku a ničí obrubníky. Snímek je toho dokladem. Že tato jízda nebyla vůči upravenému prostoru vůbec ohleduplná a řidič se choval naprosto neurvale, ukazuje fotografie rovněž. Takovéto chování bychom neměli nechat bez postihu. Je zde úmyslně poškozován majetek nás všech.

Text a foto (hv)

Svatováclavská charitní zábava

Farní charita Lovosice ve spolupráci s Diecézní charitou Litoměřice pořádala 2. října 2004 v Kulturním středisku Lovoš Svatováclavskou charitní zábavu, jejíž výtěžek bude použit na rozvoj charitní činnosti v Lovosicích.

Zábavu zahájily a rozproudily country tance v provedení Čížků z Čížkovic. Po mohutném potlesku nastoupila skupina Ayetto, jejichž skladby nalákaly na parket i ty, pro které je tanec běžně utrpením. O chvíli později byla vyhlášena ke všeobecnému veselí Svatováclavská soutěž s perníkovými srdíčky, které vyrobily děti z výtvarných dílen Farní charity Lovosice. Ve 23:00 na pódiu vystřídali skupinu Ayetto žadatelé o azyl z Uprchlického tábora Červený újezd, jejichž hudba byla k tanci po půlnoci to pravé. Vzhledem k nemalým ohlasům připravujeme další ročník této zábavy a doufáme ve vytvoření tradice.

Poděkování za finanční i organizační spolupráci patří Kulturnímu středisku Lovoš, skupině Aaetto, Čížkům z Čížkovic, lékárně „U Aeskulapa“, lékárně „U Ušáka“, paní Hozmanové a dalším.

Za Farní charitu Lovosice Radka Podpinková

CHARITA SE OMLOUVÁ