Doprava v našem městě Lovosicích

S místostarostou Miroslavem Závadou jsme si povídali o dopravní situaci v Lovosicích v souvislosti s novou výstavbou a provedenými opravami komunikací.

Můžete něco říci o koncepci řešení dopravy v Lovosicích? Jaké byly stěžejní body tohoto návrhu?

Zastupitelstvo města na svém zasedání v roce 2001 schválilo koncepci dopravy. Projednalo podobu silnice Zámecká, křižovatky u kostela a napojení ulice Palackého na hlavní silnici na Most. Podstatnou část se podařilo naplnit, tzn. zprovoznit ulici Zámecká vč. chodníků a parkovacích ploch a křižovatky u hříbku. Zbývá podle schválené koncepce kruhový objezd u kostela, který jsme chtěli vybudovat, ale zatím jsme se rozhodli s realizací počkat, podle toho, jak se bude situace u kostela vyvíjet. Prostoru tam není tolik, aby kruhový objezd mohl být úplně bezproblémový. Rada Města společně s Komisí dopravy a veřejného pořádku posoudí, jak se na provozu ve městě projeví napojení ulice Zámecké. Pokud jde o napojení ulice Palackého, věřím, že se tato část realizovat nebude a to z několika důvodů: Tato část komunikace by procházela kolem škol, parku a v těsné blízkosti obytných domů v ulici Sady pionýrů, což nepovažuji za šťastné řešení. Auta přímo z kruhového objezdu od Ústí nad Labem by si tak mohla zkracovat cestu do města a možná i do Litoměřic. V každém případě by tam byl nárůst dopravy v této části města, který by způsobil zhoršení životního prostředí a to nejen pro obyvatele, kteří v této lokalitě bydlí. Věřím, že s tímto názorem nejsem osamocen.

Vybudování kruhového objezdu bylo pro letošní rok odloženo. Co vás k tomu vedlo? Byly pro letošní rok prostředky na kruhový objezd rozpočtovány?

Uvidíme během roku, dvou, jak se dopravní situace ve městě bude vyvíjet. Pokud se ukáže, že je to potřeba, tak se kruhový objezd vybuduje. Projekt je vypracován, finanční rozpočty také. Ty byly součástí rozpočtu komunikace Zámecká. Prostředky, které se ušetřily nevybudováním kruhového objezdu, se použily na vybudování chodníků ve městě. Např. je to chodník z komunikace Zámecká podél zámku do parku, který budou používat občané po výstavbě domů v Zámecké. Rádi bychom také opravili chodník v Kostelní ulici od kostela k hotelu Lev a chodník včetně schodiště a parkování v ulici Obchodní u prodejny potravin.

Jedno z míst řešení dopravy ve městě, které vyvolalo rozporuplné reakce. Je zde stopka nutná, nebo ne?

Zámecká ulice je již v provozu, ale dosud není zkolaudovaná. Jak toto kolaudační řízení probíhá?

Dne 27.8.2004 bylo zahájeno kolaudační řízení ulice Zámecké, které bude pokračovat. Z naší strany bylo několik připomínek, ani ne tak ke kvalitě provedení asfaltových ploch a chodníků, jako k zazelenění ploch kolem komunikace. Plochy mají být vyrovnané, bez kamenů a bez plevelů. Během výstavby díla se některé představy změnily, přibyly chodníky a parkovací plochy.

Smyslem vybudování ulice Zámecká bylo také odlehčení dopravního ruchu v centru města. K tomu prakticky nedošlo a Zámecká je využívána jen málo. V souvislosti s dopravním řešením je kladena otázka přednosti v jízdě. Je současné stanovení přednosti v jízdě na objízdné ulici optimální?

Změna v přednosti v jízdě v ulici Kostelní je jeden z možných nástrojů, jak odlehčit dopravě ve městě. Je možné, že ho nebude potřeba použít. Chtěl bych společně s Radou Města aby byla provedena statistika, kolik aut projede městem, tuto statistiku během půl roku analyzovat a podle výsledku rozhodnout. Přednost v jízdě v ulici Přívozní před Zámeckou je nelogická a reakce na ni očekávaná. Vedlo nás k tomu to, že z náměstí je Přívozní ulice jedna z hlavních přístupových tras ke sportovnímu areálu. Během roku se tam pohybuje velké množství dětí a lidí. Měli jsme obavu, aby se ulice Zámecká nestala pro auta závodní dráhou. Jediný důvod je ochrana občanů, kteří chodí na sportoviště a odpočinout si nebo zasportovat do lesoparku Osmička.

V obnovené Žižkově ulici je upraveno 60 parkovacích míst. Do konce října by levá strana ulice z tohoto pohledu měla být osázená stromy.

Nedávno byla zrekonstruována Žižkova ulice.

Součástí dopravního řešení ve městě je i ulice Žižkova. V měsíci říjnu bude osázena stromy. Stala se velmi významnou svým architektonicky řešeným povrchem, který zkrášluje město. V ulici jsou vyznačena parkovací místa. Jejich počet se značením zmenšil, ale zato se zlepšila kultura parkování. Město není stavěno pro auta, ale pro lidi. Parkování je důležitá, přesto podružná záležitost.

Obtížné parkování ve městě bylo dlouhodobě předmětem kritiky občanů. V současné době se situace změnila. Jaké jsou představy o řešení nových parkovacích ploch?

Lovosice v posledních dvou letech zažívají největší stavební boom po 70. létech, kdy se stavěly ulice Krátká, Osvoboditelů a Vodní. V době, kdy se tyto ulice projektovaly, bylo jedno auto na tři rodiny. Dnes je tento poměr opačný. Jsou rodiny, kde jsou dvě i tři auta, a tvrdím-li, že dnes je minimálně jedno auto téměř v každé rodině, nejsem asi daleko od pravdy. Na určité množství bytů je zapotřebí určitý počet parkovacích míst. Po roce 1990 nastal velký rozmach a počet automobilů vzrostl dvoj- až trojnásobně. Parkování je nutné řešit. Vždy je to spor mezi tím, jestli zeleň, dětská hřiště nebo parkoviště. Snažíme se najít kompromis a myslím si, že se nám to i několikrát povedlo. Mohu jmenovat ulici Vodní, kde jsme, ve spolupráci s architektem města, na radě města projednali a schválili úpravu, která je již realizovaná. Jsou nové parkovací plochy v ulici Zámecké, které sice nejsou blízko nákupních míst, ale možnost parkování zde je. Další parkovací plocha vznikla u Penny marketu pod náměstím. Bude parkování i u prodejny Plus a nově stavěné prodejny Lidl. Ve výhledu je řešení parkování v ulici Osvoboditelů, což je závažný problém. V době výstavby zde byly parkovací plochy minimální. Uvažovalo se i o výstavbě vícepatrového parkoviště, kde by se parkovalo za poplatek a vozidla by byla střežena. Tento záměr je ještě nutné prodiskutovat, jestli by byl o toto parkování zájem. Poměrně dlouhou dobu jsme strávili nad územním plánem města Lovosice, který vymezuje možnosti. Zatím jsme nenalezli prostor, kde by mohlo být třeba velké centrální parkoviště.

Rozhovor připravil (hv)

Obytná zóna »Cukrovar« - co dál?

Usnesením 3. ZM z 19.6.2003 byl odbor regionálního rozvoje a správy města MěÚ Lovosice pověřen přípravou a realizací regenerace „Cukrovaru Lovosice“. Město tento objekt odkoupilo a připravilo návrh na regeneraci celého území cukrovaru. Areál byl rozdělen na část bytovou a část průmyslovou. Z finančních důvodů se v letošním roce provádí příprava pozemku pro investory v průmyslové části. Projekční kanceláří AGN, spol. s r.o. Ústí nad Labem, pod vedením Ing. arch. Vladimíra Nováka, byla vypracována urbanistická studie pro regeneraci části bytové. Na ploše zhruba 2,5 ha urbanistické řešení počítá s výstavbou 124 bytů. Výtah textu i vizualizace je z této studie.

Území cukrovaru je v sevření ulic Siřejovická a Třebenická a dále je omezeno silnicí 1/15. Cukrovar, především jeho zastavěná část s parkem, prostorově přímo navazuje na centrum města ulicí 8. května mířící k baroknímu kostelu.

V lovosickém cukrovaru byla ukončena výroba cukru asi před 10 lety. Od té doby jsou objekty a celý prostor prakticky bez údržby, což se pochopitelně výrazně projevuje na fyzickém stavu především stavebních objektů. Původně byla výroba cukru omezena ve stávající zastavěné části území po ubytovnu. Při rozvoji výroby byla část ubytovny zbourána, území bylo zavlečkováno a dostavěna kotelna. Poměrně kvalitní historická industriální architektura původního cukrovaru byla devastována „modernizací“ a různými vestavbami. Cennými objekty a prostory z hlediska dnešních nároků a možných požadavků na reálné využití se jedná o objekty především ubytovací a správní, a dále o určité industriální „artefakty“ (komín, vápenka, sklad cukru). Dále je bezesporu cenný předprostor cukrovaru - park se vzrostlými stromy, který vytváří izolační prostor před symetricky komponovaným čelem areálu.

Stavebně technický stav objektů hlavní výroby (ve střední části zastavěného území) není dobrý a jeho využití pro bydlení nebo funkce občanského vybavení není možné (hloubka objektů, výška, atp.). Obdobně se to týká kotelny, která byla do prostoru vestavěna dodatečně. Pro budoucí využití tedy doporučujeme především bytové a administrativní domy a dále doporučujeme zachovat blok vápenky, skladů cukru a komínové těleso.

Záměrem architektů je vytvořit v areálu původního cukrovaru kvalitní bytovou zónu ve vazbě na městské centrum. Jedná se vlastně o navrácení funkcí města do území tak, aby se v části historicky industriálně urbanistického prostoru mohl úspěšně rozvinout život města s jeho současnými nároky a požadavky. Urbanistická koncepce se snaží o maximální využití takových kvalit místa, jako je jeho poloha a dopravní obslužnost a styl původních industriálních objektů. Koncept využívá stávající rekonstruované domy a okolní plochy. Dostavuje volné plochy novými moderními objekty, které členěním a měřítkem navazují na původní zástavbu. Původní a nově vznikající prostory vytvářejí náměstí, pěší promenády i plochy pro parkování v zeleni. Koncepce vychází ze zachování vstupního prostoru včetně parkové úpravy. Dostavbou je znovu obnoven symetrický a výrazově až monumentální vstupní prostor. Za ním, průchodem v objektu, navazuje náměstí, kterému bude dominovat zachovaný komín a objekt vápenky. Dále hlavní pěší osa prochází novým objektem. Ten doplňuje další zachované objekty v původní historické stopě. Nově vzniklý centrální prostor - náměstí je i místem soustředění jiných aktivit. V bývalém skladu cukru předpokládáme využití pro občanskou vybavenost a z vápenky bude vyhlídková věž. Předpokládáme zachování i objektu komína. Od průmyslové zóny je pozemek pro bydlení oddělen novou komunikací (pracovně ulice Cukrovarnická).

Dopravní struktura v obytném území bude řešena jako obytná, tzv. s předností pěších a o maximální rychlosti 20 km/hod. Průjezdné úseky jsou poměrně krátké, přesto předpokládáme jejich zpomalení retardery. Dalším významným objektem, pro území nezbytným, je patrové parkovací stání. Systém dvou nezávislých stání podstatně zvýší možnou kapacitu. Celé území bude doplněno kultivovanou zelení, především podél komunikací tak, aby vytvářela stín nad stáními vozidel.

Bydlení předpokládáme v převažující kategorii 3 + 1 a 2 + 1 (2 + 0). Z toho pak vychází celková bilance.

Původní objekty celkem umožní výstavbu 32 b.j. Nových pět objektů 92 b.j. (A 16 b.j., B 34 b.j., C 6 b.j., D 20 b.j. a E 16 b.j.). Celkem obytný soubor 124 b.j. Občanská vybavenost bude situována v přízemí čelního objektu (A) a dále v objektu skladu cukru. Parkování je členěno na parkování pod objekty, v objektu parkování a dále na terénu (pod objekty 17 stání, v objektu parkování 68 stání, na terénu 84 stání). Celkem 169 parkovacích stání.

Nejvýznamnější komunikací oddělující zónu bytovou od zóny průmyslové bude nová spojovací komunikace (pracovně nazvána Cukrovarnická ulice). Tato komunikace zabezpečuje propojení ulice Třebenické a Siřejovické a je součástí tangenciální komunikace v širších vztazích. Dále jako čisté komunikace jsou navrženy vjezdy do parkoviště. Ostatní komunikace jsou navrženy jako obytné ulice s maximální rychlostí 20 km/hod. a s předností pěších. Tím bude zajištěna maximální bezpečnost obyvatel obytného souboru.

Páteřní pěší komunikací je severojižní, která propojuje centrum města s průmyslovou zónou. Prochází jádrem souboru a podél ní je rovněž soustředěna občanská vybavenost. Na tuto pěší osu navazuje náměstí jako klidový centrální prostor obytné zóny. Považujeme za důležité, aby tento hlavní prostor byl dostatečně vybaven drobnou architekturou, vodními prvky atp.

Pro město Lovosice se z hlediska budování struktury města negativně projevila železniční trať Praha - Drážďany, jejíž význam byl posílen v minulých letech při stavbě železničních koridorů. Nastala situace, že touto železniční tratí bylo rozděleno město na dvě části, kdy na jedné straně je centrum města s převážnou částí bydlení a celá rekreačně sportovní zóna a na straně druhé je vilová čtvrt' Nové Klapý a průmyslově rozvojové území poskytující převahu pracovních příležitostí. V místě spojení cukrovaru s centrem byl kdysi úrovňový přejezd přes výše zmíněnou železniční trať a pro pěší byla zřízena mimoúrovňová lávka se schodišti. V současné době zde je pouze podchod pro pěší a cyklisty. Je patrné, že komunikační propojení, minimálně pro osobní vozidla, v těchto místech naprosto chybí. Řešení tohoto, naprosto základního, problému předpokládáme v budoucích letech za přispění některých investorů vstupujících do nových průmyslových zón.

Připravil a foto (hv)

PLUS postavil nové parkoviště

V souvislosti s rozšiřováním prodejní plochy, o němž jsme už přinesli zprávu, je před dokončením první etapa částečné přemístění parkoviště - asi nejlepší, jaké se dalo v tomto definovaném prostoru vůbec postavit. Je sympatické, že se řešení neomezilo jen na rekonstrukci povrchu, ale že myslí na lidi i šikovně umístěným schodištěm, výsadbou stromů, nově řešeným příjezdem na parkoviště a samozřejmě mnohem větší jeho kapacitou. Také mi je sympatické, že nemají PLUSáci obavu, že je přes stromy nebude vidět...

Čampulka

Objevili jsme DOUPĚ

Zpustlá zahrada za školní jídelnou se stala podle všeho jakýmsi hašišáckým doupětem. Dospívající mládež zde pod rouškou tmy konzumuje alkohol a bůhví, jestli jenom ten. Na fotografii je vidět jak to tam vypadá… Určitě by to chtělo nějakou noční kontrolu - zejména o víkendových dnech. RoS

Poznámka redakce: autor asi ví, o čem píše, ale i  kdyby si tam někdo jen udělal černou skládku, stejně by to chtělo drobet provětrat…

Z historie města

Víte kdo byl Karel Maličký?

po němž je v Lovosicích pojmenována ulice (je v ní například kostel Církve československé husitské a Základní umělecká škola)? Dočetla jsem se to na webové stránce obce Siřejovice, která na něj dodnes vděčně vzpomíná.

V roce 1907 byla obec Siřejovice vzata pod ochranu Národní jednoty Severočeské se sídlem na Smíchově. Jednou z významných osobností tohoto spolku obce byl pan Karel Maličký. Byl to český vlastenec, který prosazoval zájmy české menšiny na severu Čech. Prosazoval heslo „české dítě do české školy“. Siřejovice navštěvoval tento národní lidumil hlavně při různých slavnostech. Jeho přičiněním byly nakoupeny v roce 1910 spolkem v Siřejovicích, podél státní silnice, pozemky na stavbu rodinných domků pro české občany. Snažil se i o výstavbu nové české školy. Pan Karel Maličký byl oproti svému jménu postavy, jak uvádí siřejovická kronika, velké až robustní, ale povahy velmi mírné a dobrosrdečné.

Na jeho památku je na budově dnešního Obecního úřadu v Siřejovicích umístěna pamětní deska s nápisem:

Na paměť KARLU MALIČKÉMU, lidumilu a ochránci naší obce i kraje. V Siřejovicích 26.6.1932.

V době německé okupace však musela být pamětní deska sejmuta a uschována. Podruhé byla slavnostně odhalena 8.6.1947. Pan Karel Maličký byl pochován v Praze dne 7.2.1931. Pohřbu se zúčastnila i delegace z obcí Lovosicka.

Vzhledem k tomu, že v materiálu „Lovosice od r. 1848 do doby přítomné“ (autor pan Rudolf Kaftan) je několikrát uvedeno, že o první lovosickou českou školu a Sokol se zasloužil odbor Národní jednoty severočeské (název je v tomto prameni uveden s malým s) na Smíchově, lze předpokládat osobní účast pana Karla Maličkého i v Lovosicích, přestože v tomto materiálu uveden jmenovitě není. Nebyl uveden ani ve spisku „25 let české školy v Lovosicích“, kde jsou zmíněni např. manželé Tippmannovi, p. Strejcovský, F. Heller a mnoho dalších.

Cituji z publikace:... „Zápas o české školství v Lovosicích byl veliký a tu obranné jednoty Severočeská a Matice školská konaly vynikající a záslužnou práci. Zvláště odbor NJS na Smíchově se velmi zasloužil o lovosické školství.“ (Konec citace.)

V době, kdy dostala ulice své jméno, si pravděpodobně někdo na zásluhy pana Karla Maličkého o školství na Lovosicku vzpomněl. Připomínka p. starosty, že by občané měli být s osobou Karla Maličkého seznámeni, mě přivedla k hledání v materiálech a nalezla jsem alespoň tyto zmínky. Ale domnívám se, že Karel Maličký zdejším rodákem nebyl a ani delší dobu v Lovosicích nepobýval, možná jen při nějaké té oslavě jako v Siřejovicích. Až bude otevřen archiv, pokusím se zjistit více.

Hz

Víkendové setkání pěstounských rodin

v Kytlicích na Českolipsku se konalo dne 17.-19.9.2004 víkendové setkání pěstounských rodin, pořádané Krajským úřadem Ústeckého kraje ve spolupráci s městskými úřady Lovosice, Litoměřice a Roudnice n. Labem. Účastnilo se zde 12 pěstounských rodin, z výše uvedených městských úřadů. Byl zde pro ně připraven bohatý program a to jak pro rodiče, např. společný seznamovací program, beseda s klinickou psycholožkou, společný výlet. Pro děti byly připraveny soutěže, turnaj v šipkách, relaxační cvičení, jízda na koni, kreslení na trička a zdobení hrníčků pomocí ubrouskové metody. V průběhu tohoto setkání se rodiny spřátelily a ujistily, že je zde i někdo další, který má stejné pocity a dokáže se do nich vcítit. Konečné rozloučení bylo velmi přátelské. Rodiny toto setkání hodnotily s nadšením a zmínily se o tom, že se budou těšit na další brzké setkání, protože se jim tato akce velmi líbila a byly maximálně spokojeny. Na této akci se osobně podílely sociální pracovnice Odboru sociálních věcí Městského úřadu v Lovosicích a v případě dotazů ohledně pěstounské péče se můžete kontaktovat na Vladimíru Černou, DiS.

Touto cestou bychom chtěli poděkovat našim sponzorům, kteří nám na tuto akci věnovali hmotné dary: GLOBUS Ústí n. Labem, Lovochemie Lovosice, PENNY market Lovosice a TRCZ Lovosice.

Vladimíra Černá

Víte že...

Víte že...

zákonodárci schválili v minulém roce mezi významné dny 11. listopad jako Den válečných veteránů? Slaví se každoročně po celém světě k uctění památky lidí, kteří padli za svobodu a demokracii. V České republice byly sice u některých pomníků veteránů válek již v minulých letech uskutečněny pietní vzpomínkové akty, ale letos poprvé je tento den v ČR uváděn mezi významnými.

• datum 11. listopadu bylo jako Mezinárodní den válečných veteránů vybráno proto, že je spojeno s podepsáním příměří na západní frontě, tedy s ukončením I. světové války 11. listopadu 1918. Od roku 1919 začala Francie slavit 11. listopad jako den vzpomínek na válečné veterány. Postupně se k ní připojovaly i další státy Evropy i severní Ameriky. Že byl Den veteránů například v anglosaských zemích slaven skutečně brzy po skončení I. světové války svědčí fakt, že známá spisovatelka detektivních románů Dorothy Sayersová využila jeho oslavy pro zápletku v knize Nepříjemnost v klubu Bellona již v roce 1928.
• velení Armády ČR v roce 1999 rozhodlo, že se po padesátileté pauze k těmto oslavám připojí i Česká republika. Oslavy Mezinárodního dne válečných veteránů jsou věnovány žijícím i mrtvým veteránům válek jako tichá vzpomínka jejich přínosu k vítězství demokracie ve světě i uctění jejich památky. Poprvé oslavy proběhly v roce 2000, a to například u hrobu Neznámého vojína na pražském Vítkově, u pomníku obětí domácího odboje na Ústředním hřbitově v Brně i na dalších místech. Jak uvedl tehdejší náčelník Generálního štábu Armády ČR generálporučík Jiří Šedivý, česká armáda navazuje na tradice čs. legionářů, čs. bojovníků na všech frontách druhé světové války i domácího odboje. Jako první na tyto tradice navázali příslušníci československé chemické jednotky v Perském zálivu. V budování novodobých tradic pokračují i příslušníci Armády České republiky nasazení v mírových misích OSN, UNPROFOR, IFOR, SFOR, AFOR a KFOR. (Konec citace.) Oslavy budou v naší republice uskutečněny i v letošním roce.

Hz

Zámek Český Krumlov

Krásné, již s několikaletou tradicí, se staly každoroční výlety po českých zámcích a městech, které pořádá Město Lovosice pro své seniory. Po desáté hodině dopolední 14.9.2004 jsme dojeli autobusem pana Adámka do Českého Krumlova. Perla českých měst, městská památková rezervace, památka UNESCO, překrásný zámek, který patří k největším ve střední Evropě - tím vším můžeme charakterizovat toto město a přece nedokážeme vyjádřit všechnu tu krásu a půvab, které se ukrývají v uličkách městského centra a zámku nejjižnějších Čech a jež nedokázalo narušit ani průmyslové období 19. a 20. století a záplavy v roce 2002.

Zakladatelé - Vítkovci - si vybrali ideální místo u řeky Vltavy. Tady postupně vznikly tři relativně samostatné celky - na výšině na levém břehu hrad, později zámek, na pravém vlastní město, které zaplnilo ostroh, ze tří stran obtékaný řekou. Rožmberkové, kteří Krumlov získali dědictvím v roce 1302, z něj postupně vytvořili středisko největšího panství v Čechách. Poslední Rožmberk Petr Vok jej pro dluhy prodal Rudolfovi II., od roku 1622 zde vládli Eggenberkové a od roku 1719 Schwarzenberkové. Město bylo založeno před LP 1274 na pravém vltavském břehu a ohrazeno hradbou se třemi branami. Rozsáhlá rekonstrukce historického jádra města začala v roce 1970 a stále ještě pokračuje.

V zámeckém komplexu je na 300 pokojů a sálů, mezi nejkrásnější patří kaple sv. Jiří, Rožmberské pokoje, Eggenberský sál, Schvarzenberský sál, obrazárna a Maškarní sál s iluzivní malbou J. Lederera z roku 1748. V parku, na terasovité plošině, je kaskádová fontána s plastikami, letohrádek Bellarie a také známé otáčivé hlediště.

Tyto zájezdy jsou našimi seniory velmi oblíbené - rádi poznávají klenoty naší krásné vlasti.