Nekrolog

Za Jaroslavem Davídkem

Ve čtvrtek jsme se v obřadní síni na lovosickém hřbitově rozloučili s panem Jaroslavem Davídkem. Lidé ho měli rádi, přišli jeho bývalí kolegové ze školy, spolupracovníci z úřadu, přátelé. Hezká slova mu na poslední cestu věnoval pan farář Antoni Kośmidek i starosta Jan Kulhánek.

Jen málo lovosických občanů ho neznalo. Pan učitel, trenér fotbalového oddílu dorostenců, promítač v kině, člen zastupitelstva, místostarosta, předseda Městské organizace sociální demokracie, bylo skutečně mnoho možností, jak a kde se s ním potkat. Ale ani jeho nejbližší spolupracovníci, kteří s ním denně přicházeli do styku, pan Kruml, jeho kolegové na úřadě, paní Bartošová a paní Krčmářová, se příliš nedozvěděli o jeho životní cestě.

Znala jsem Jardu od vzniku Občanského fóra v Lovosicích. Brzy začal vysílat, nejpozději v lednu 1990 (tenkrát se natáčelo ještě na kazety v elektrodílně Českých drah v Třebenické ulici, později v jeho kabinetu v 2. ZŠ v Lovosicích ve velice stísněných podmínkách) a protože věděl, že píšu pravidelné zprávy OF, oslovil mě, zda bych se nepřidala. Zkušenosti s rozhlasem získal již při ilegálním vysílání v roce 1968 v radiu Vysočina. Po komunálních volbách v roce 1990 jsme pořad natáčeli pod názvem Lovosický rozhlasový týdeník každý týden a byl vysílán v rozhlase po drátě až do roku 1996. Natáčení se kromě nás v té době zúčastňovaly pravidelně paní Zdena Fleková, paní Jana Bartošová, Marcela Vágnerová a pozvaní hosté. Pochopitelně se při tom diskutovalo o všem možném, situaci v Lovosicích, o politice všeobecné, o kultuře a sportu, o školách, ale o sobě se Jarda nikdy nerozpovídal. Maximálně ještě tak o Kolíně, kde se narodil, a kam čas od času za nějakým kamarádem zajel, ale v podstatě nás do svého soukromí nepustil. Rád se ale s touto rozhlasovou skupinou vídal, vysílání po drátě skončilo posezením všech ve vinárně Johanka..

Většina lidí mu říkala Jardo, také Davis nebo Davídku. Měl velikou radost, když začal natáčet videokamerou (tenkrát jsme doufali, že Lovosice budou mít malé televizní studio a on se těšil, že až bude v penzi, že bude televizním technikem; studio mělo být v prostorách budovy kina). Natočil mnoho kulturních a sportovních akcí a video k oslavám 400 let povýšení Lovosic na město pod názvem „Lovosice včera a dnes“, které se promítalo na výstavě v budově Městského úřadu v roce 2000. S videokamerou ho v posledním roce mohli vídat také diváci na házené a mezi jeho blízké přátele patřil i pan Kubíček.

Loni oslavil šedesáté narozeniny a nemoci si nepřipouštěl, k doktorovi nechodil. Bylo ale zřejmé, že není zdravý, sice si nikdy nestěžoval, ale bylo to na něm vidět. Na posledním zasedání zastupitelstva si toho všimli všichni. V týdnu, kdy odešel navždy, měl konečně jít do nemocnice, neustále to odkládal. V sobotu ještě točil házenou, chtěl nafilmovat i Václavskou pouť. Děti ho měly rády, jeho bývalí žáci ho navštěvovali na Městském úřadu i po odchodu ze školství. Byl hluboce věřící, a byl to opravdu hodný, tolerantní člověk, vždy ochotný pomoci.

Na jaře měl ještě plány, jak ozvučíme některá natočená videa. Už je bohužel pozdě, už tady není. Odešel tam, odkud není návratu. Budeš nám, Jardo, chybět...

Na dobrého kamaráda vzpomínala za všechny jeho známé

Eva Hozmanová

Zahynul Páter Ladislav Kubíček

Lékař, kněz, mučedník - tak oslovil biskup Posád v litoměřické katedrále při posledním rozloučení dne 22.září Pátera Ladislava Kubíčka. Vystudoval lékařskou fakultu, pak tajně teologii a mučedníkem se stal 11. září, když byl ubit k smrti rukou vraha. Měl také celou řadu církevních hodností, mimo svou farnost byl duchovním ve věznici v Litoměřicích, v Městské nemocnici a v hospici. Ovládal i řadu řemeslných prací, kterým se naučil nedobrovolně v době, když nesměl vykonávat své kněžské povolání. Za všech okolností však knězem zůstal, stejně tak jako lékařem duší, psychologem a rádcem v nejrůznějších životních záležitostech. Byl znám nejen na severu Čech, ale i v celé republice a to pro svůj nekompromisní a statečný postoj za minulého režimu, kdy jako nežádoucí byl překládán z jedné farnosti do druhé.

Otec Ladislav byl všeobecně znám také tím, že při každém kázání, nebo promluvě si přinesl s sebou denní tisk, nebo časopis a z něj vždy citoval několik vět, které pak dál rozebíral. Dělával to již i za minulého režimu a  samozřejmě, že jeho názor nebyl totožný s oficiálním a poplatný době. Při jedné příležitosti si přinesl s sebou Rudé právo a citoval tam Gustava Husáka, který mluvil o tom, že podle Ústavy je zaručena svoboda náboženského vyznání. Samozřejmě, že důsledek promluvy P.Kubíčka na toto téma skončil jeho přeložením z Třebenic kamsi daleko, kam nikdo nechtěl a kde nikdo nechodil do kostela. Tak opakovaně putoval z jednoho místa do druhého, ale všude si svou osobností a statečností získal lásku a  popularitu. Nakonec se v roce 1999 vrátil zpět do Třebenic. Jeho všeobecná oblíbenost se projevila při rozloučení s ním jak v kostele v Třebenicích, tak v litoměřické katedrále nebo v Kunštátě na Moravě, kde byly jeho ostatky uloženy. Přišlo několik tisíc těch, kteří ho nejen znali, ale hlavně milovali. Hodnotu člověka obvykle poznáme teprve tehdy, když ho ztratíme, ale u třebenického pana faráře jeho vysoké kvality se projevovaly již za jeho života a zůstaly jako nezapomenutelná stopa jeho dobroty a lásky. Pomáhal, dával, rozdával a nepočítal. Vrazi byli také mezi těmi, kdo dostávali, ale chtěli více. Zlato a peníze však nenašli, na faře v Třebenicích bylo jenom ryzí srdce a otevřené dlaně.

Opakovaně slyšíme otázku : Co se to s námi stalo, že dokážeme vztáhnout ruku na člověka, který by se pro druhé rozdal? Je to špatná vizitka pro nás národ...

Milada Veselková

Slavnostní otevření výrobních závodů

Slavnostní otevření výrobních závodů společností TRC a Aoyama Automotive Fasteners Czech se konalo 30.září 2004 v Lovosicích v hale továrny Aoyama a na zámku Ploskovice za účasti moha japonských i českých osobností. Zúčastnil se ho i ministr pro místní rozvoj Jiří Paroubek. Při této příležitosti oznámil prezidenti obou společností příjem dalších zaměstnanců do svých výrobních závodů v Lovosicích

Investovat v Lovosicích se obě společnosti rozhodly během roku 2001. Hlavním důvodem byla jednak strategicky výhodná poloha Českém republiky, dále nabídka atraktivních podmínek ze strany státní agentury CzechInvest, a v neposlední řadě i dostatek kvalifikovaných pracovních sil.

TRCZ s.r.o. je dceřinou společností japonské společnosti Tokai Rika Co., Ltd. Firma se zabývá výrobou nejrůznějších automobilových komponentů, jako jsou například ovládací prvky, bezpečnostní pásy a elektronika určená pro tyto komponenty, pro automobily značek Toyota, TPCA, Ford, Volvo, a další. Společnost TRCZ s.r.o. vstoupila do České republiky v roce 2001 a na základě zákona o investičních pobídkách zde získala výhody ve formě investičních pobídek. Výše investice na českém trhu dosáhla hodnoty 1,5 mld. Kč. Výrobní provoz závodu v Lovosicích byl zahájen v prosinci minulého roku. V současné době TRCZ s.r.o. zaměstnává více než 600 zaměstnanců. Jak uvedl Hitoshi Iwata, prezident TRCZ, společnost počítá s dalším rozšířením výroby v lovosickém závodě během roku 2005. Do konce roku 2006 by chtěla společnost rozšířit počet svých zaměstnanců až na 1000 pracovníků.

Aoyama Automotive Fasteners, společnost zabývající se výrobou a  opracováním spojovacího materiálu pro automobilový průmysl, vstoupila na český trh v roce 2002. Jedná se o českou pobočku japonské společnosti Aoyama Seisakhusho Co. Ltd,. V lednu letošního roku byla zahájena výroba, v této počáteční fázi společnost vytvořila téměř 100 pracovních míst. Prezident společnosti Aoyama Japan Yoshimitsu Aoyama prohlásil, že do konce roku 2005 zde bude zaměstnáno 150 pracovníků a do konce roku 2006 200 lidí.

Výkonný ředitel agentury CzechInvest Radomil Novák ve svém vystoupení řekl: „Když jsme v roce 2001 jednali s firmou Tokai Rika a v roce 2002 s firmou Aoyama, tak se společně zavázali, že společně vytvoří celkem 309 pracovních míst. Jak jste slyšeli ze současných prezentací, již dnešní stav přesahuje číslo 600, což dvojnásobně přesahuje původní závazek obou firem.“ Dále pak dodal: „Z hlediska japonských investic je dnes ČR nejvýznamnější lokalitou pro japonské investory v regionu střední a východní Evropy. K dnešnímu dni je zde registrovaných 144 japonských firem, z toho 61 firem je výrobního charakteru.“

Velice pozitivní vliv má otevření obou závodů i na vývoj zaměstnanosti v regionu. Starosta Lovosic Jan Kulhánek, komentoval ve vystoupeních naznačený problém, že v regionu není dostatek kvalifikovaných pracovních sil. „Bylo zde již řečeno, že je problém sehnat pracovníky. Lovosice mají 9500 obyvatel, je dostupnost Litoměřic, Teplic, Ústí, Roudnice, Úštěku, a na druhé straně, do Mostu je to 40 minut. Je to časový interval, který stráví zaměstnanci při cestě do práce v Praze nebo ve velkých městech.“ Zástupci japonských společností nevnímají tento problém jako závažný. Prezident společnosti TRCZ Iwata reagoval: „Problém vnímáme, lidské zdroje nejsou nekonečné. Nedostatek pracovníků není ale něčím, co by narušovalo naše aktivity. Ministr pro místní rozvoj Jiří Paroubek ve svém slavnostním projevu mimo jiné také uvedl: „Stát si nemůže dovolit štědrost k těm, kteří nechtějí pracovat.“ Slavnostní zahájení výroby bylo provedeno hromadným přestřižením pásky představiteli japonských firem a zástupci české strany.

Slavnostní otevření výrobních závodů společností TRCZ a ACZ pokračovalo na zámku v Ploskovicích, kde bylo přichystáno občerstvení a kulturní program lovosické Lidové školy umění. Zde také, v rámci slavnostního zahájení výroby, obdarovaly japonské společnosti peněžním darem město Lovosice 200 tis. a město Litoměřice 100 tis. korun, zámek Ploskovice a Lidovou školu umění v Lovosicích po 50 tis. korunách. Starosta Lovosic Jan Kulhánek převzal od japonců ještě zvláštní darkový poukaz na 100 sakurových stromů.

Text a foto (hv)

Proč jsou vidět emise z kyseliny dusičné v Lovochemii, a.s.?

Mnoho občanů Lovosic a okolí se v poslední době ptá, proč jsou nad lovosickou chemičkou občas vidět oranžové dýmy z výroben kyseliny dusičné. O vysvětlení byla požádána vedoucí oddělení životního prostředí Ing. Kadavá.

Lovochemie, a.s., v současnosti provozuje dvě výrobny kyseliny dusičné - KD5 a KD6. Výrobna KD5 byla uvedena do provozu v roce 1969, nová velkokapacitní jednotka KD6, která nahradila výrobny KD 1-4, pak v roce 2003. Obě výrobny jsou vybaveny koncovým stupněm, tzv. katalytickou redukcí pro snížení zbytkového obsahu nitrózních plynů, které odcházejí komínem. Koncentrace oxidů dusíku jsou v tomto koncovém plynu nepřetržitě měřeny a zaznamenávány složitým měřícím systémem. Výsledky měření emisí jsou jedním z řídících parametrů procesu výroby kyseliny dusičné a pravidelně je během roku kontroluje Česká inspekce životního prostředí.

Při ustáleném provozu dochází ke snížení koncentrace oxidů dusíku v odplynech až na úroveň, které nebyly schopny staré dusičné dosáhnout a nová výrobna KD6 tak přispěla ke značnému snížení celkových emisí oxidů dusíku z provozů Lovochemie. Koncové plyny obsahují směs oxidů dusíku NOx, která je složena z NO a NO2. Je důležité na tomto místě uvést, že oxid dusnatý (NO) je zcela bezbarvý plyn, naopak oxid dusičitý (NO2) je plyn sytě oranžové barvy. Vypovídajícím parametrem o plnění emisního limitu NOx tudíž není zabarvení kouřové vlečky, ale naměřené sumární hodnoty emisí NOx, které zaznamenává měřící systém. Ačkoliv jsou emise z nové výrobny KD6 ve srovnání se starými jednotkami několikanásobně nižší, má plyn na výstupu do atmosféry za určitých situací slabě oranžový nádech.

Proč a kdy tedy vzniká oranžový kouř?

Intenzivní oranžová vlečka z komínů výroben KD se objeví vždy při nájezdech a odstaveních výroben.

Při nájezdu výrobny KD se reaktor redukce koncových plynů musí nejprve předehřát na vysokou teplotu tak, aby se nastartovala katalytická redukce oxidů dusíku na dusík. Předehřátí však probíhá vlastním znečištěným koncovým plynem, a tak po dobu cca 2 až 3 hodin dochází k emisím koncových plynů z absorpce do komína bez redukce, což má za následek oranžové zabarvení kouřové vlečky.

Při odstavení výrobny nastává obdobná situace. Výrobna „kouří“ po automatickém odstavení redukčního média z bezpečnostních důvodů, aby nedošlo k poškození technologického zařízení.

Co říci závěrem?

Obě výrobny v ustáleném provozu plní předepsané emisní limity, které jsou v případě KD6 přísnější než požaduje zákon. Provoz chemické výroby musí pružně reagovat na momentální situaci. K běžným situacím patří i nájezd a odstavování výroben ve vazbě na dodávky energií, vod či návazné technologie.

Nikde ve světě neexistuje výrobna kyseliny dusičné, která by při nájezdu či odstavení „nekouřila“. Výrobny KD však zdaleka nejsou největšími producenty oxidů dusíku. Oxidy dusíku vznikají při běžných spalovacích procesech oxidací vzdušného dusíku. Mnohem větší objemy NOx tak chrlí do ovzduší tepelné elektrárny či automobilová doprava, ovšem tito znečišťovatelé těží z toho, že zdaleka nejsou pod takovou veřejnou kontrolou jako výrobny kyseliny dusičné, neboť naprostá většina emitovaných oxidů dusíku je ve formě bezbarvého NO.

Ing. Stanislava Kadavá - vedoucí oddělení životního prostředí

Co je nového v „glanzstoffce“

V polovině září tohoto roku proběhla dlouhodobě připravovaná strategická celozávodní zarážka společnosti Glanzstoff Bohemia s.r.o. Celozávodní zarážky podniků obvykle probíhají mimo pozornost a zájem veřejnosti. Tato zarážka však vzbudila oprávněnou pozornost nejen lovosických občanů, ale i  návštěvníků města nebo jen projíždějících městem. Proč? Podrobnosti nám sdělil Ing. František Mikulů, ekolog společnosti.

Proběhla I. etapa rekonstrukce 80 m vysokého odsávacího komína, jehož dřík má průměr 6 m a výměna tělesa dříku 10, 9 a 8 patra komína. Vzhledem ke krátkosti zarážky jejíž délka byla limitována 5 dny, nebylo možno provést tuto rekonstrukci vcelku. Je následně rozvržena na následné dvě zarážky, takže práce, které jsou zajímavou podívanou pro každého technicky založeného občana, proběhnou v dílčích etapách ještě v roce 2005 a 2006, kdy budou ukončeny. Rozsah letošní zarážky byl zásadní v tom, že došlo k rekonstrukci významných technologických celků, které již nevyhovovaly požadavkům a strategii moderní dynamické společnosti, kterou beze sporu Glanzstoff Bohemia s.r.o. je.

Ing. František Mikulů, šéfekolog lovosické Glanzstoffky

V krátkosti lze uvést tyto další zrealizované akce: zkušební provoz nové výrobny změkčené vody o kapacitě 300 m³/hod, komplexní rekonstrukce celého rozvodu spřádací lázně, komplexní rekonstrukce odsávání emisí z technologického uzlu přípravy spřádací lázně, úpravy ve vysokonapěťových rozvodnách, úpravy na zařízení katalytické oxidace. Krátkost zarážky 5 dní a rozsah plánovaných úprav nebylo možno zajistit bez dokonalé organizace, včetně na minuty přesně stanoveného harmonogramu všech činností. Na příklad v průběhu ukončování procesu spřádání vlákna na přádelně již probíhalo bezpečnostní školení pracovníků externích firem, kteří následně zahajovali zarážkové práce ještě v průběhu noční směny. Tato dokonalá organizace umožnila splnit beze zbytku všechny plánované úkoly, včetně dodržení plánovaného termínu obnovení výroby.

Pro demontáž a následující montáž byl použit speciální pojízdný 350ti tunový jeřáb od firmy Damag. Majitelem jeřábu je firma APB, Plzeň. Jeřáb váží přibližně 200 tun. Souprava má velké, 70ti tunové protizávaží. Vlastní jeřáb je teleskopický, má pět částí teleskopu. Aby dosáhl do výšky přibližně 110 m, musel být připevněný 35 m dlouhý příhradový výložník. Při vyložení 40 m (vzdálenost od otočné osy jeřábu k ose komínu) je jeřáb schopen manipulovat s břemenem o hmotnosti 4 tuny. Montáž této soupravy trvala celý den a jeřáb pracoval týden. Jeřáby této velikosti jsou pouze dva v ČR. Informaci nám dal Ing. Pavel Smrž z prováděcí firmy Tesasing, Teplice.

Na závěr ještě jednu zajímavost. „Jistě jste si všimli, že z vrcholu komína zmizela původní půl kulovitá klec. Tato byla nahrazena novým systémem uzemnění a svodu atmosférické elektřiny. Na původní kleci, jejíž konstrukce byla potažena olovem je patrný nápis, který zde zanechali na památku olováři z bývalého k.p. SCHZ. Je zde uvedeno: Olováři 18.6.1984 a jména Brůna F., Musil L., Rychetzký, Rosa A., Robovský, Svoboda, Marek V., Najman. Chlapci, odvedli jste dobrou práci, je precizní i po těch letech,“ říká Ing. Mikulů.

Připravil a foto (hv)

Městský úřad informuje

Zamyšlení

Vytrženo ze souvislosti

Sociálně demokratická vláda v  minulých dnech slavila skvělé vítězství : dohodla se po složitých jednáních na vyplacení 14. platů státních zaměstnanců ve výši 25 %. Vezme prý na to z rezerv na důchody... Důchodci můžete se těšit : třeba zbude i vám na 13. a 14. důchod. Ani by vám třeba nevadilo, že by byly vyplaceny je ve výši 25 %, že?

V každém případě to byl geniální předvolební tah, jak zvýšit volební účast : po něm jistě každý důchodce půjde k volbám naznačit, co si o této genialitě myslí...

-jč-

Úvaha dušičková

Usedám k papíru a při letmém pohledu z okna je mi jasné, že podzim už zapomněl, jak vypadá léto a kvapí nesmyslnou rychlostí ke dni, kdy předá vládu zimě. Stromy, pokud ještě mají nějaké listí, hýří paletou teplých barev a málo dbají na to, že zima, vlhko a syrovo, takže krásu té podzimní barevné palety lze zplna vnímat jen když jsou ty žluté, okrové, oranžové, červené až nachové barvy nasvíceny byť už jenom bledým listopadovým sluncem.

Usedám k papíru s  myšlenkou, která má v hlavě zatím jen nejasnou konturu a nevím jak začít. Snad takto : nebyli jsme zrovna vychováváni v úctě k mrtvým. Pár ideologických dobrodruhů ztotožnilo materializmus a bezcitnost, scestným způsobem interpretovalo utopistické ideje, které mimo jiné popíraly vše, co nějak souviselo s možností posmrtné existence. Samozřejmě krom mrtvých ideových velikánů jejich světového názoru těm se musela prokazovat úcta až absurdní, snad za všechny ostatní, jimž ji upírali.

Dušičky pro mne jsou světlou, ač ještě stále bolestnou vzpomínkou na mé rodiče, kteří mi tolik dali a jimž se již nemohu odvděčit ničím jiným, než láskyplnou vzpomínkou a občasnou kytičkou položenou na rozptylovou louku kladenského hřbitova, kde se smísily jejich popely. Tam je vídám při svých velmi řídkých návštěvách jako trávu, jako květ sedmikrásy, jako...

Každý někoho na té druhé straně máme. Tátu, mámu, bratra, ale i dítě, ba i vnuka. Bohužel i to se stává... Budeme na ně v den dušičkový vzpomínat pro všechno, co pro nás udělali, co pro nás znamenali, co jsme pro ještě chtěli a už nemohli udělat - jednoduše proto, čím nám byli a že jsme je měli rádi a  že nám schází.

Vzdejme úctu těm zemřelým, svým blízkým i ostatním a to nejen v den označený v kalendáři jako jejich společný svátek. Vzdejme jim úctu svým způsobem života založeným na laskavosti, cti, pracovitosti, poctivosti a ohleduplnosti, kterých se nám povážlivě nedostává. Začněme s nimi hned - ve své rodině, a rozšiřujme je do svého okolí. Pokusme se pochopit, že dávat je větší radost, než brát a pochopme to dříve, než začneme bilancovat svůj život. Mohl bych říci : žijme tak, abychom až jednou skončíme svůj biologický život - po sobě nechali hezkou vzpomínku těm, kteří zatím zůstali. Aby na nás vzpomínali tak, jako já na své rodiče a to nejen ve dnech »kdy stromy hýří teplými barvami«....

Čampulka