Koutek poesie

Červenec jiný, červenec stejný Červenec je měsíc velkých změn (především ten, ale nejen ten). V červenci je krátký noční sen, v červenci mne ráno táhne ven. Horké noci nedovolí spát, v žhavém dni i vzduch zůstává stát. Zpocený se večer musím ptát, zda mám tento měsíc vůbec rád. Před očima rudá kola mít, litry vlažné limonády pít, o studené sprše marně snít.... jak v tom žáru může někdo žít? Večer, když se prodlužuje stín, vystupuji z propocených džín. Pod sprchou se zbavím denních špín s nimi smyju pochybností stín... Červenec je radovánkám dán. Svádí k lenošení, nebo hrám... Začíná jak horkých nocí pán - - končí týdnem ros a chladných rán. Zaplať Pánbůh: teď už můžu spát a ráno říct: Červenec mám rád ! Tom Ha

Přírodní rezervace MILÁ

V jihozápadním cípu Chráněné krajinné oblasti České středohoří leží typický středohorský kopec, tvarově velice malebný, úplně osamocený, 510 metrů vysoký. Milá. Ochrana přírody se zde zaměřila na pestrá rostlinná teplomilná společenstva a to od štěrbinové vegetace skal přes travinné a keřové formace stepního a lesostepního charakteru až po listnatý les na severních svazích, na geomorfologicky výrazném, dominantním kuželu se zaobleným vrcholem. Chráněné území zde bylo vyhlášeno již roku 1958 na ploše 19,96 hektaru v katastru obce Milá, vzdálené od rezervace necelých půl kilometru.

Vegetace tvoří následující formace: mezofilní louky a pastviny, lesní pláště a subxerofilní doubravy. V roce 1992 zde byl potvrzen výskyt přímo neuvěřitelného počtu 283 druhů vyšších rostlin, z nichž je 11 zvláště chráněných druhů, které jsou zařazeny do kategorie druhů ohrožených. Například je to hlaváček jarní (Adonanthe vernalis), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), kozinec dánský (Astragalus danicum), tařice skalní (Aurinia saxatilli), modřenec tenkokvětý (Muscaritenuiflorum), chrpa chlumní (Cyanus Triumfettii), kavyl Ivanův (Stipa Joanis), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), žluťucha smrdutá (Thalictrum foetidum), lilie zlatohlávek (Lilium martago), dub pýřitý (Quercus pubescens) a dále pět v kategorii silně ohrožených, jako jsou česnek tuhý (Allium strictum), kozinec bezlodyžný (Astragalus exscapus), kavyl tenkolistý (Stipa tirsa), starček celolistý (Tephroseris integrifolia), violka obojetná (Viola ambigua). Vyskytuje se zde také několik záraz, nezelených rostlin, z nichž nejvzácnější je asi záraza namodralá (Orobanche coerulescens).

Co se týče zvířeny vyniká tato lokalita vysokým počtem druhů hmyzu. Z brouků je velmi zajímavý Aphodius scrutator - je to druhý výskyt v Čechách: první výskyt je na vrchu Zlatník u Obrnic. Mezi značným druhem motýlích druhů vynikají oba otakárkové: otakárka fenyklového (Papilio machaon) nazýváme ve společnosti Poutníků „Perlou Českého středohoří“. Je opravdu překrásný ! !

Vzácněji pak uvidíte i otakárka ovocného (Iphilcides podarilius). Nejsevernější naleziště je zde pak vzácného suchzemského stejnonohého korýše (Porcellio montanus). Kvantitativně je tady dobře vyvinutá malakofauna skalních stepí a teplých hájů. Jde o celkem 29 taxonů s vůdčím druhem skalních stepí tak zvanou zrnovkou (Pupilla triplicata). Pozoruhodný je tu též výskyt drobničky jižní (Truncatellina claustralis), která se vyskytuje jen na osmi místech v celém rozsáhlém Českém středohoří. Z obratlovců, kterých zde bylo zjištěno 96 druhů, překvapí hojný výskyt několika druhů drobných savců, například rejska obecného (Sorex araneus), bělozubky šedé (Crocidura suaveolens), myšice lesní (Apodemus flavicollis), myšice křovinné (Apodemus silvaticus), norníka rudého (Clethrionomys glareolus). Značný je také v rezervaci Milá výskyt ptáků, jichž se tu vyskytuje 59 druhů, z nich 5 dravců. Pro ně je tento vrch vynikajícím orientačním i rozhledovým místem.

Ve smíšeném listnantém lese na severních svazích převládá jasan, lípa, dub, babyka, jilm, osika a líska. Porosty jsou místy velmi husté, bylinné patro je v důsledku nedostatku světla poněkud chudší. V 19. století byl na Milé vysazen akát, který se dnes stal problematickou dřevinou.

Z geologického hlediska proráží neovulkanické těleso kopce Milá křídové vrstvy výběžku České Tabule (jílovce, slínovce, pískovce, spongility svrchního až spodního turonu) s využitím jedné z hlubokých puklin krušnohorského zlomu, což je důsledkem tektonických pohybů při saxonském vrásnění. Geologické poměry této přírodní rezervace jsou poměrně dosti jednoduché, jediné vulkanické těleso jednotného petrografického složení. V čedičové hornině, označené jako hauynicko-olivinický nefelinit s perovskitem je pestřejší zastoupení minerálů.Západní a jižní obvod kopce je pozoruhodný věncem až 20 metrů vysokých skalek se sloupcovitou odlučností. Po navrácení pozemků v přírodní rezervaci soukromému zemědělci je patrná jeho snaha o zavedení řízené pastvy koz a ovcí. Velmi žádoucí je odstraňování spontánně se šířících křovin tvořených jasanem, trnkou a některými růžovitými.

Text i foto Roderich Slavík

Vítejte v Ústeckém kraji

Vyšel pátý svazek čtrnáctidílného souboru, který čtenáře v češtině, němčině a angličtině seznamuje s krásami a historií naší republiky. Publikaci vydalo ACR Alfa s.r.o., nakladatelství a vydavatelství, 2004. Výpravná publikace se 775 fotografiemi pojednává tentokrát o našem Ústeckém kraji. Kniha začíná historií, následuje kapitola o krajském městě, část publikace je věnována Euroregionům Labe/Elbe, Nisa a Krušné hory. Dále je spis členěn na oblasti, např. Teplicko, Mostecko, Lounsko, Podbořansko a Žatecko.

Naše oblast je uvedena pod názvem Litoměřicko (s. 166-194) a České středohoří (195-197). V encyklopedii jsou uvedeny základní údaje o kraji i České republice, organizační schéma krajského úřadu, seznam měst a obcí Ústeckého kraje, seznam adres instituci a vybraných infocenter, ale i muzeí a galerií v kraji. Pochopitelně je popsáno přírodní a kulturní bohatství regionu a významné osobnosti historické i současné, jakož i pozvánky na významné kulturní, společenské a sportovní akce.

V kapitole Litoměřicko se představuje město Libochovice se zámkem a slavným českým fyziologem Janem Evangelistou Purkyně, Budyně nad Ohří s Muzeem alchymie, Hrad Hazmburk, obec Brozany nad Ohří, klášter v Doksanech, město Roudnice nad Labem s Galerií moderního umění a není zapomenuto ani na rodný dům Josefa Hory v Dobříni. Samostatná kapitola je věnována posvátné hoře Říp a pověsti o praotci Čechovi. Město Štětí představuje i své nejdůležitější podniky, papírenskou společnost Norske Skog Štětí a.s. a Frantschach Pulp & Paper Czech a.s. Z osobností jsou uvedeni vodáci, mistr světa v kanoistice Martin Doktor a světově proslulý veslař Václav Chalupa. Město a pevnost Terezín prezentuje hlavně Památník Terezín včetně Muzea ghetta a Židovského hřbitova s krematoriem. Nechybí ani Zámek Ploskovice, město Úštěk, vlastní Litoměřice se Severočeskou galérií výtvarného umění a Oblastním muzeem, z osobností je zde medailon Karla Hynka Máchy, z akcí Litoměřické vinobraní. Vinobraní je zmíněno také ve Velkých Žernosekách. Lovosicím je věnována jedna strana, na fotografiích je kostel sv. Václava, Lovoš s Kybičkou a hlavní třída s bývalou radnicí. Pochválen je sportovní areál s krytým bazénem a zimním stadionem, zmíněna turistická chata na Lovoši. Kapitola Litoměřicko je zakončena Třebenicemi s Muzeem českého granátu a Třebívlicemi s expozicí J. W. Goetha a Ulriky von Levetzow. V hlavě České středohoří jsou zmíněny hrady Košťálov, Kalich. Skalka, Helfenburk, Kamýk či Oparno. Dvě strany jsou věnovány Chráněné krajinné oblasti České středohoří (Porta Bohemica, Milešovka). V přírodních NEJ… Ústeckého kraje je uvedena pozoruhodná hora Boreč na Lovosicku.

Publikaci lze každému patriotovi Ústeckého kraje vřele doporučit, vhodná je pro svou trojjazyčnou verzi i jako dárek přátelům v zahraničí.

České středohoří - průvodce po chráněné krajinné oblasti

Téměř současně s reprezentační publikací o našem kraji se mi dostalo do ruky i 2. upravené a rozšířené vydání Průvodce po maloplošných chráněných územích - Chráněná krajinná oblast České středohoří, opět i v angličtině a němčině. Úvod je věnován charakteristice Českého středohoří obecně. Poté je každému zajímavému území věnována jedna strana, publikace začíná naučnou stezkou na Lovoš, pokračuje Milešovkou, Oblíkem a dalšími zajímavými místy. V článku jsou vždy zmíněny chráněné rostliny a živočichové, i jiné zajímavosti.

Průvodce byl připraven ve spolupráci Obecně prospěšné společnosti Milešovka a Správy CHKO České středohoří. Vydala Obecně prospěšná společnost Milešovka v r. 2004. V bohatém výčtu sponzorů je uvedeno i Město Lovosice. Spisek může posloužit i jako inspirace pro výlety po Českém středohoří.

Hz

Bílý Újezd - tvrz či zámek?

V Bílém Újezdě je bývalá tvrz prvně připomínaná v roce 1397, kdy z ní vládli Kaplířové ze Sulevic. Zpráva o Bílém Újezdě jako obci je ještě o 123 let starší z doby majitelů vladyků Bojslava a Přeslava z Újezda. Tvrz vybudoval pravděpodobně zakladatel osterské větve Kaplířů, pana Buška, který vedle hradu Ostrý nad Milešovem držel v létech 1380 až 1408 také Újezd, kterému se tehdy říkalo Újezd pod Ostrým.

Českým středohořím procházela již tehdy ve středověku tak zvaná Chlumecká cesta, jedna z nejdůležitějších zemských cest spojujících Prahu se Saskem. Proto již tenkráte zde panoval čilý obchodní a cestovní ruch. Důležitým místem na této cestě byl Velemín, který se prvně připomíná v roce 1228. Část obce patřila klášteru Svatého Jiří na pražském hradě, který zde měl jeden ze svých dvorů. Další část patřila Kunátovi Kaplíři ze Sulevic. Jeho sídlem byla právě původní tvrz z roku 1397, která se po necelých sto letech rozpadla. Dnes ji připomínají jen nepatrné zbytky valu a příkopu pod kostelem u čísla popisného 58.

Tvrz v Bílém Újezdě se v několikrát přestavěné podobě uchovala dodnes, i když je dnes poměrně skryta za vzrostlými stromy a skoro není ani ze silnice do Teplic, ani z vesnice Bílý Újezd pořádně vidět. Při pozornějším pohledu ovšem zjistíme, že jde o významnou kulturní památku, bohužel ovšem ve velmi zbědovaném stavu. Až do roku 1505 vlastnili Újezd Kaplířové, pak se tato část jejich jmění i hradem Ostrým stala vlastnictvím rytíře Jindřicha Vencelíka z Vrchovišť, který měl za manželku Martu, Kaplířovu dceru. Vencelík byl úspěšným báňským podnikatelem a tento majetek již v roce 1508 výhodně prodal nejvyššímu kancléři Albrechtu z Kolovrat. Ten potom odkázal svoje panství svým nevlastním synům Janovi a Bernardovi z Valdštejna. Díky záznamu o dědickém řízení z té doby víme, že tvrz byla obklopena vodním příkopem, přilehlým hospodářským dvorem, pivovarem se sladovnou a okolními ovocnými sady a chmelnicemi. Po Bernardově smrti roku 1517 spravoval Bílý Újezd jeho bratr Jan. Nakonec jej získal Bernardův syn Jan, který pak držel i Velemín. Na konci 16. století pak nechal přestavět gotickou tvrz na renezanční zámeček. Objekt byl původně zdoben sgrafitem, které však úplně zchátralo stejně jako pískovcový znak, ze kterého zůstal čitelný jen helm se dvěma býčími rohy. Jan z Valdštejna byl dobře zapsán u dvora krále Ferdinanda 1. a také jeho synovec Jan, který majetek zdědil roku 1547 byl královským radou a malostranským hejtmanem v Praze. V roce 1565 prodal Bílý Újezd Janu Černínovi z Chudenic, jehož větev vymřela po meči v roce 1650. Po sňatku Kateřiny Černínové s hrabětem z Baden-Bádenu se stal Bílý Újezd v roce 1659 součástí lovosického panství.

Text i fot Roderich Slavík

Víte že...

Světová zdravotnická organizace ve spolupráci s Mezinárodní federací ČK a ČP, Mezinárodní federací dárců krve a Mezinárodní federací pro krevní transfůzi vyhlásila 14. červen jako Světový den dárců krve. Poprvé byl na celém světě tento den slaven 14.června 2004.