Z historie města

Pravěké objevy při stavbě průmyslové haly AOYAMA

Opět se setkáváme s panem Markem Půlpánem z Ústavu archeologické památkové péče SZ Čech v Mostě u archeologických výzkumů na 4. zóně Průmyslového a logistického centra v Lovosicích.

Část 10 - Hroby bylanské kultury III

Pohled na odkrytou hrobovou jámu bylanské kultury. Jde o hrob dvou jedinců v natažené poloze na zádech. Vpravo leží muž ve věku 30 až 39 let, vlevo žena ve věku 20 až 24 let. Žena má svou levou paži položenou na mužově pravé ruce. Není vyloučeno, že po dobu svého mladého života trpěla značnými bolestmi zubů.

Již potřetí se v našem seriálu budeme podrobněji zabývat lovosickými hrobovými nálezy ze starší doby železné. Dnes ovšem tematicky poněkud odbočíme. Náš vzestup po společenské stupnici od chudých hrobů k bohatým narušíme kapitolou o hrobech, jež spadají do zcela zvláštní skupiny. Jde o hroby vícenásobné či hromadné, tedy s více než jedním pohřbeným jedincem. Již jsme sice v první části zmiňovali hroby birituální, ve kterých se také vyskytovalo více jedinců, u nich však bylo užito obou pohřebních obřadů - kostrového i žárového. Nyní se ale zmíníme o dvou hromadných hrobech, ve kterých byl použit výhradně kostrový ritus. Jen pro úplnost podotýkáme, že se stále pohybujeme přibližně v období 800 až 550 před naším letopočtem.

Detail jižní části „mužsko ženského“ hrobu. S výjimkou dvou větších talířů se díváme na celou keramickou výbavu. Srpnové přívalové deště v roce 2002 se na jejím vzhledu zčásti podepsaly, avšak i tak se zachovala v relativně dobrém stavu. V pravém dolním rohu je zachyceno i pár kostí z ovce či kozy.

První hrobová jáma měla tvar pravidelného obdélníku o rozměrech 3 x 1,6 m, orientovaného ve směru sever jih podél své delší osy. V rámci porovnávání velkých komorových hrobů bylanské kultury se jedná o relativně malou hrobovou jámu. Tento fakt nabírá ještě více na významu, uvážíme li, že jáma byla vyhloubena pro dva jedince. Podle posudku antropoložky Jany Hlavové náležela jedna kostra muži ve věku 30 až 39 let, vedlejší kostra patřila ženě zemřelé mezi 20 až 24 rokem. Oba jedinci byli uloženi vedle sebe v natažené poloze na zádech, přičemž nohama směřovali k severu. Jejich lebky se navzájem dotýkaly čelem, takže tváře byly přivráceny k sobě. Žena měla navíc svou levou paži položenou na mužově pravé ruce. Pod dolní čelistí muže se nacházel menší železný hrot oštěpu či kopí, u prstů jeho levé ruky na sobě ležely dva bronzové kruhy. Na ženské pánvi spočívala železná opasková přezka ve tvaru písmene T a několik bronzových knoflíků. Ty se společně s drobnými kroužky nacházely i pod pánví kostry a jasně naznačovaly, že žena musela být okolo pasu ozdobena páskem. Mohlo se jednat o užší kožený či látkový řemínek, ozdobený malými bronzovými knoflíky a kroužky a spojený železnou opaskovou přezkou. Jistou zvláštností těchto knoflíků je to, že naprosto shodné byly nacházeny i v jiných hrobech jako součást ozdob koňských postrojů. Proč žena nosila okolo svého pasu ozdoby původně určené koňským uzdám přirozeně nevíme…

Posmrtnou výbavu obou zemřelých představovalo 14 keramických nádob, jež byly rozestavěny vesměs v jižní polovině hrobové jámy, tedy za hlavami koster. Výjimku tvořily dva větší talíře umístěné u východní stěny. Zde ležely rovněž mírně rozházené zvířecí kosti. Mimořádně se nejednalo o kosti vepře, obvykle obsažené v ostatních hrobech, ale o čtvrtku ovce či kozy.

Dvě kostry mužů zachované v dosti špatném stavu. Muž vlevo zemřel nejspíše mezi 20 až 30 lety, muž vpravo se dožil pouze 18 až 24 let. Jeho poněkud vychýlená poloha působí dojmem, že byl v pozdější době z důvodu dodatečného pohřbu odsunut stranou. Za jejich hlavami lze rozpoznat část keramických nádob. Mezi nimi byla odhalena i jedna mísa obarvená načerveno, černě malovaná zdobným motivem.

Zajímavá podrobnost týkající se zesnulé ženy, se podařila zjistit díky antropologické analýze. Na její levé straně čelistí byla zjištěna silnější zubní abraze než na straně druhé, tzn. zubní sklovina zde byla více opotřebovaná. Žena tudíž musela po delší dobu žvýkat více na levou polovinu chrupu, což zapříčinilo její výraznější otření. Můžeme se pouze domýšlet, co vedlo ženu k tomu, aby žvýkala levou stranou zubů, jako vysvětlení se nabízí stomatologická vada na pravé straně. Podobným způsobem záhadná pro nás zůstává i otázka vzájemného vztahu mezi oběma zemřelými, mohlo se jednat o sourozenecký či snad dokonce manželský pár.

Fotografie části hrobu ze starší doby železné. Nahoře vidíme část všudypřítomné keramické výbavy. Dole jsou žebra a dolní končetiny vepře, jehož čtvrtina byla do hrobu vložena jako potrava nejspíše z rituálních důvodů. Uprostřed jsou součásti koňského postroje. Jedná se o různé knoflíky, kroužky a kruhy, průvlečky a postranice. Všechny tyto předměty byly zhotoveny z bronzu, výjimku tvoří železné udidlo.

Druhá hrobová jáma stejného tvaru a orientace jako předešlá, byla na ploše společnosti AOYAMA jednoznačně největší. Její rozměry dosahovaly úctyhodných 5 x 3 metry, což mělo zřejmě praktické důvody. Na dně severní poloviny jámy se totiž nacházely ostatky tří jedinců v natažené poloze na zádech. Kostra ležící podél východní stěny jámy náležela spíše muži ve věku 20 až 30 let, podél západní stěny spočíval muž zemřelý mezi 35 až 50 lety, uprostřed nich pak pravděpodobně třetí muž mezi 18 až 24 rokem. Nejstarší muž byl poněkud paradoxně zachován ze všech nejlépe a v kompletním stavu, nechyběly mu jednotlivé články prstů rukou a nohou či dokonce jemné nosní kůstky. Jednalo se o muže robustních rozměrů se silně vyvinutým svalovým reliéfem. Celkově působil dojmem, že byl do hrobu vložen až dodatečně. O tom by mohla vypovídat i žlutá spraš, ve které spočíval, stejně jako vychýlená a jakoby posunutá poloha vedlejší kostry nejmladšího jedince. Navíc byli oba mladší jedinci v porovnání s nejstarším zachováni podstatně hůře, což by mohlo nasvědčovat tomu, že zde leželi

Celá jižní polovina hrobu byla vyhrazena pro uložení milodarů. Z keramických tvarů se zde vyskytovaly dvě mohutné zásobnice, široké talíře zdobené rytými liniemi, či dočervena obarvená mísa černě malovaná geometrickými motivy. Celkově bylo zemřelým darováno 21 hliněných nádob. K jezdeckým artefaktům přičítáme četné bronzové kruhy, kroužky, knoflíky a průvlečky, které tvořily ozdobné prvky koňského postroje. K vlastní jezdecké uzdě je třeba dále přičíst 4 bronzové postranice a 3 železná udidla. Zbraň představovalo železné listové kopí s žebrem a tulejkou. Posledním odkrytým předmětem byla 1/4 vepře, jemuž tradičně připisujeme rituální význam.

Hromadné či vícenásobné hroby představují velmi důležitou oporu pro bližší poznání pohřebních zvyklostí lidu bylanské kultury. Nezbývá nám než doufat, že v budoucnu se pomocí podrobných expertíz Hromadné či vícenásobné hroby představují velmi důležitou oporu pro bližší poznání pohřebních zvyklostí lidu bylanské kultury. Nezbývá nám než doufat, že v budoucnu se pomocí podrobných expertíz podaří určit vzájemné souvislosti a vztahy mezi zesnulými, a tím ještě více rozšířit naše vědomosti o starší době železné.

Fotografie jsou z archivu ÚAPP SZ Čech v Mostě, pro tisk upravil (hv).
Připravil (hv)

IV. Jak to je s jezy na Labi?

V prvním článku Úvodní slovo o vhodnosti vodní dopravy .. (viz Lovosický dnešek, 11/2003) jsem se zmínil, že historie je učitelkou života. Toto tvrzení jsem podpořil připomenutím dnes již málo známého eseje Splavnění Vltavy a Labe z Prahy až na hranice zemské. Tento esej vydala v roce 1894 Knihtiskárna F. Šimáček & nakladatelé v edici Z ŘÍŠE VĚDY A PRÁCE (Volné rozhledy na poli průmyslu, obchodu a řemesel). V eseji se mimo jiné píše: "K posouzení hospodářské rentability chystané této dráhy vodní lze dospěti nejsnáze tím způsobem, že se po střízlivém odhadu všech okolností přihlédne k tomu, jaké oživení ruchu toho v dopravě vývozní, přívozní a místní lze právem očekávat. Takovouto studii podnikla v poslední době Obchodní komora Pražská."

Dnešní metoda hodnocení výhodnosti vodní dopravy se nijak neliší od metody a přístupu z dob našich předků i my se zajímáme o přínos vodní dopravy pro rejdaře (kteří lodě provozují), pro přepravce (kteří dávají rejdařům zboží k přepravě a za tuto službu rejdařům platí), a v neposlední řadě pro stát, který úpravu Labe zaplatí.

V druhém a třetím článku jsem ale trochu odbočil, když jsem psal o souvislosti dopravy zboží po řece Labi a rozvoji Lovosic v poslední čtvrtině minulého století. Za hlavní dílo z této doby považuji vybudování a provoz přístavu pro překlad uhlí z vagónů do lodí v Prosmykách a na přelomu století jeho následnou přestavbu. V dnešním (čtvrtém) článku bych se rád vrátil k možnostem přepravy zboží po Labi včetně srovnání nákladů a přínosů pro každého ze zúčastněných na této přepravě.

Další provozování vodní dopravy (a zejména přepravy zboží) po Labi a jeho rozvoj závisí na úpravě čtyřicetikilometrového úseku řeky mezi zdymadlem Střekov a státní hranicí s Německem. Je to poslední český úsek té části řeky Labe, která je zahrnuta vyhláškou 163/1999 Sb. mezi hlavní vnitrozemské vodní cesty mezinárodního významu. Řeka Labe od Severního moře až po přístav Pardubice je zařazena mezi hlavní vodní magistrály a má číslo E20. Pro vnitrozemské vodní cesty kategorie E se nepřipouštějí žádné plavební přestávky v období nízké vody, je však možné plavební ponor rozumně omezit podle skutečného vodního stavu. I v tomto málo vodném období ale je třeba zajistit ponor nejméně 1,2 metru.

Přeprava zboží po vodě je vhodná a ekonomicky přínosná pro zboží hromadné a levné. Průměrná cena zboží, přepravovaného po vodě, je v rozmezí 1 Kč/kg (posypová sůl) až 6 Kč/kg (řepka). A jen pro zajímavost silniční doprava přepravuje zboží o průměrné ceně 77 Kč/kg, železniční doprava o průměrné ceně asi 19 Kč/kg. Levné zboží, které využívá vodní dopravu, je velmi citlivé na výši dovozného. Zvýšené využití vodní dopravy (z dnešních 1,3 mil.tun ročně na potenciálních 2 mil.tun ročně v roce 2005) přinese další úspory na dovozném ve výši až 1 mld. Kč/rok. Tyto úspory (snížení nákladů) zvyšují potenciální zisk přepravců a tím zvyšují i daň z příjmu (ve prospěch státu nejméně o dalších 300 mil.Kč/rok). Naopak neupravení Labe znamená, že čeští rejdaři skončí. Za dnešních podmínek se mohou uživit, ale nemohou se rozvíjet, nemohou stavět nové lodě, nemohou dnes používaná přes třicet let stará plavidla ani postupně obnovovat. DB Cargo nebude mít důvod poskytovat dnešní nižší smluvní ceny. Zvýšení dovozného přinese vyšší dopravní náklady, než jsou uváděné úspory, protože se to týká celého (i dnes již přepravovaného) zboží. Zvýšení dovozného bude nejméně 3 mld.Kč. Tyto tři miliardy znamenají pro stát zvýšení dovozu (protože službu "doprava zboží" poskytuje DB Cargo, ne český rejdař) a tím i zhoršení obchodní bilance. Znovu připomínám souvislost mezi likvidací české říční plavby a prospěchem německé dráhy (a neprospěchem českých přepravců). Labe je od roku 1821 mezinárodní a proto na něm mohou přepravovat až do Hamburgu i čeští rejdaři, ale České dráhy se svými službami (a tarify) končí na českých hranicích. A využití německých drah znamená pro Česko dovoz služeb (oněch nejméně 3 mld. Kč/rok za přepravu zboží cizím drážním dopravcem) a zhoršení obchodní bilance. A jak se zvýšení dovozného projeví například na konkurenční možnosti českých hnojiv nebo řepky, to nedovedu odhadnout. Nelze ani zanedbat vliv na zaměstnanost v severočeském regionu.

Pokud se týče samotného provedení stavby "Úprava Labe v úseku Střekov - Hřensko", podle původního projektu mělo být vzdutí až 4 m, a zvýšení hladiny Labe mělo dosahovat "od jezu k jezu". Na základě připomínek ochránců přírody byla zpracována nová varianta, která respektuje všechny připomínky MŽP k původnímu projektu (bohužel se ale objevily připomínky jiné). Celým řešením včetně posouzení možných vlivů v době povodní, splaveninovým režimem apod. (s ověřováním pomocí matematických i fyzických modelů) se asi dva roky zabýval Výzkumný ústav vodohospodářský TGM v Bubenči, který patří do resortu MŽP. Lze doložit, že připravené stavby jezů neohrozí životní prostředí (ani životní podmínky pro drobnokvět pobřežní, ani pro bobry, ani pro lososy), protože bez vlivu vzdutí zůstávají jedinečné oblasti Svádovského ramene i Nebočadského luhu, každý jez bude mít dva přechody jeden pro ryby a jeden pro bobry, a je také prokázáno (výzkumem z období 70. let i dalšími měřeními různě provozně využívaných úseků řeky), že přepadem vody přes korunu jezu a provozem lodí (kdy vrtule vodu víří) dochází k provzdušňování (a tím i okysličování) vody, což způsobuje významné zvyšování úrovně samočistící schopnosti řeky.

Stavba "Úprava Labe v úseku Střekov Hřensko" je jedinou infrastrukturní investicí, k níž existuje průkaz o návratnosti. Pokud se návratnost prokazuje ze současných "polovičních sazeb" německé dráhy, je návratnost pro stát asi 18 let. Pokud se návratnost počítá z tarifních sazeb, nepřekračuje 10 let. Přepravcům se sníží dopravní náklady při přepravě dalšího zboží (předpověď přepravy pro rok 2015 je 3,1 až 4,5 mil.tun za rok) nejméně o 465 Kč/tunu. A tak rejdaři, kteří dnes v příznivém případě hospodaří "s červenou nulou", se mohou dočkat v průměrném roce zisku asi 90 mil.Kč.

Věřím, že se úprava Labe v úseku od Střekova po státní hranici po sedmdesáti letech od prvních návrhů v brzké době (několika let) konečně uskuteční a otevře cestu lodím z Hamburgu a Rotterdamu až do Pardubic.

Text i náčrtek František Ptáček

REZONANCE znamená SOUZNĚNÍ

Šest let se scházejí členky Občanského sdružení onkologických pacientů a jejich přátel Rezonance v lovosickém Domě dětí a mládeže. Název byl zvolen velice vhodně psychologie ho vykládá jako ... shodné emoční prožívání dvou nebo více lidí v určité stejné situaci... Občanské sdružení založila v Ústí nad Labem v roce 1995 PhDr. Květa Roubíčková, lovosická pobočka existuje od roku 1998. Chod Občanského sdružení Rezonance je hrazen z rozpočtu Ministerstva zdravotnictví České republiky a sponzorských darů. Vedoucí lovosické pobočky je paní Libuše Žamberská, které jsem položila několik otázek.

Paní Žamberská, co je hlavním cílem OS Rezonance?
Cílem je zklidnění psychiky, léčení na jiné úrovni (druh skupinové terapie), a to nejen pro onkologické pacienty, ale i pro jejich přátele a rodinné příslušníky. Léčí se nemocná duše a pomáhá se i tělu.

Kdy a kde se členové OS scházejí?
Schůzky se konají každé pondělí v Domě dětí a mládeže ELKO Lovosice; první skupina od 8.30, druhá od 10.30.

Jak se může zájemce do OS přihlásit?
Přijít mezi nás může každý, kdo se cítí sám a chce pro sebe něco udělat. Není povinností docházet pravidelně, zaleží na tom, jak zájemce relaxace při setkávání osloví. Na druhé straně lze ale konstatovat, že jednotlivé návštěvy příliš nepomohou, teprve při soustavném cvičení dochází k podstatnému zlepšení psychiky a k dobrému vyrovnávání se s kritickými stavy.

Pořádáte prý také víkendové pobyty pro členy OS; kdy a kde proběhl poslední?
Ano, konají se víkendové pobyty (nejvhodnější je tzv. prodloužený víkend čtvrtek-neděle), posledního pobytu ve Sloupu v Čechách se zúčastnilo 30 osob. Probíhají i delší ozdravné pobyty (Janské Lázně, Bibione v Itálii dokonce 2 x v červnu a v září). Podobné pobyty chystáme i pro rok 2004 první pobyt v Bibione se uskuteční od 14.5.2004 za 2.000,- Kč a druhý je plánován na září 2004. Ozdravný pobyt v Janských Lázních se bude konat ve dnech 31.7. - 11.8.2004 a v přibližně stejném období se opakuje každoročně. Prodloužené víkendy se uskuteční v dubnu a říjnu 2004. Každoročně se koná také tradiční Vánoční posezení s občerstvením a popovídáním.

Součástí terapie jsou i sobotní setkání členů Svazu postižených civilizačními chorobami a OS Rezonance; uskutečnily se nějaké přednášky i v roce 2003? Kde se setkání konala, platí se nějaké vstupné?
Během roku 2003 se uskutečnil blok přednášek na témata týkající se rozvoje osobnosti (Energie a my - Antonín Hrdlička, Výživa - Ing. Jiří Šnajdr, Stop stárnutí Ing. Vlaďka Juklíčková a pod.). Setkání se konala vždy poslední sobotu v měsíci v Domě dětí a mládeže ELKO Lovosice. Na přednášky se platilo vstupné 30,- Kč, aby byly uhrazeny náklady přednášejícímu (jízdné, stravné atd.).

Spolupracuje s lovosickým sdružením také PhDr. Květa Roubíčková?
Doktorka Roubíčková dojíždí do Lovosic na relaxace pravidelně každé pondělí. Osobní konzultace poskytuje i v úterý a ve středu v ústecké onkologické nemocnici V Podhájí.

Chtěla byste na závěr vzkázat něco našim čtenářům?
Nezůstávejte se svými problémy sami doma, přijďte k nám do Rezonance. Zkuste se mít rádi, najít cestu k sobě i druhým lidem. Nic není povinné - když ale začnete pro sebe něco dělat, odměna Vás nemine. Dostaví se zklidnění, vyrovnání, a hlavně duševní pohoda. Zdravotní cvičení probíhá také každé úterý v Lovoši ve 14 a 17 hodin. Srdečně Vás všechny zvu na protažení a uvolnění.

Děkuji Vám za rozhovor i za pozvání.

Eva Hozmanová

Zařízení Centra sociální pomoci

V minulém čísle Lovosického dneška jsme slíbili, že budeme uveřejňovat zajímavé informace, které nám poskytl ředitel CSP Litoměřice se sídlem v Lovosicích Ing. Karel Prokop.

Domov důchodců Milešov

Historie hradu sahá do 14. století a později byl renesančně přestavěn, někdy po roce 1650 byl zbarokizován. Majitelů měl bezpočet. Interiér zámku byl postupně pozměňován. Po roce 1945 byl zámek zkonfiskován a pak sloužil jako rekreační a školský objekt VDP Praha a od léta 1951 byl přeměněn na domov důchodců z okresu Chomutov. Od roku 1959 bylo v zámku zřízeno II. Interní oddělení litoměřického Okresního ústavu národního zdraví. V roce 1992 došlo k delimitaci OÚNZ a vznikla Léčebna dlouhodobě nemocných a ta byla v provozu do 30.6. 2000. Od 31.7. prodělal zámek opět rekonstrukci, aby mohl plnit své poslání domova důchodců. Kapacita domova je 90 lůžek. Klientům je zde poskytována formou celoročního i krátkodobého pobytu komplexní ošetřovatelská a sociální péče. Jsou vytvořeny podmínky pro kulturní život, rekreaci, zájmovou činnost. Chloubou tohoto zařízení je nově zrekonstruovaná kaple.

Domov penzion pro důchodce Litoměřice

Penzion byl do provozu uveden v roce 1988 . Výstavba trvala 4 roky a náklady činily 14 mil. korun. V objektu je celkem 57 bytových jednotek. Penzion není určen pro klienty, kteří vyžadují dlouhodobou komplexní ošetřovatelskou péči. DPD Litoměřice umožňuje svým klientům žít plnohodnotný život podle vlastních představ a potřeb.

Fotografie z archivu CSP Litoměřice pro tisk upravil, text (hv)