Úředníci a rozpočty před 80 lety

Většina z nás viděla buď film Městečko na dlani, nebo hru Ladislava Stroupežnického „Naši furianti“, které se svým způsobem dotýkají řízení městečka či vesnice, ale tak idylické to ani v časech minulých nebylo. Zvláště pro ty pracovníky, kteří nebyli voleni, ale byli do svých funkcí jmenováni ano jedná se o úředníky (nejdříve to byli jen písaři či tajemníci, později jich přibývalo). A ti, kteří se chtěli na posty úředníků dostat, museli dodržovat mnohá nařízení. Pracovní řád pro úředníky pražského magistrátu nám může být v některých ohledech k smíchu (Úřednice jsou povinny vésti zbožný a cudný život nebo Úředníci jsou povinni denně před začátkem pracovní doby důkladně zamésti kancelář, vybrati popele z kamen a utřít prach), komu by se ale nelíbilo i dnes, že... Soukromé rozhovory jsou v pracovní době nežádoucí..., nebo že ... Úředníci se nesmějí při své práci mýliti. Kdo se při své práci dopouští častěji chyb, bude propuštěn... Je to každopádně poučné čtení.

Pracovní řád z první republiky k dispozici nemám, ale dozvěděla jsem se, že podle Masarykovy Československé vlastivědy z roku 1931, svazek pátý Stát ... zpravidla (mimo pravidlo asi byla korupce, někdy asi také příbuzenský poměr) mohl být za úředníka ustanoven pouze státní občan ve věku mezi 18 - 40 lety (ejhle věková diskriminace !). Ten pak měl právo na služební plat, penzi pro sebe a své pozůstalé, na dovolenou a v jistých mezích i na časový postup. K jeho povinnostem kromě speciálních pracovních povinností patřily věrnost, poslušnost, dodržování zákonů, mlčenlivost a zachovávání vážnosti svého stavu.

Nižší úředníci měli v té době sice nepříliš vysoké platy, výhodou však byla definitiva, po určité odsloužené době nemohli být propuštěni a byli tzv. pod penzí. V současnosti se sice o definitivě mluvilo, do Zákona číslo 312/2002 Sb., který upravuje pracovní poměr úředníků územních samospráv, ale neprošla. Doufejme, že nic není definitivní, může být novela zákona... Místo Pracovního řádu pro úředníky platí pro všechny zaměstnance stejný Zákoník práce.

Všechno se změnilo, změnila se i skladba rozpočtu Města Lovosice. O těch současných psát nebudu. Ten, kdo se o ně zajímá, může se s nimi seznámit na úřední desce lovosického Městského úřadu, navštívit veřejné zasedání Zastupitelstva Města Lovosice, kde je návrh rozpočtu projednáván nebo si přečíst komentáře k rozpočtu, které k významnějším položkám vycházejí čas od času v Lovosickém dnešku. Zde bude nyní pojednáno o některých položkách rozpočtů z let 1920 - 1930, které byly zásluhou paní Věry Hucové zachovány pro léta příští.

Rozpočet pro obecní potřeby města Lovosic pro rok 1920
- tak se tehdejší rozpočet naší obce nazýval. Byl psán rukou, perkem nasazeným do násadky, černým inkoustem na linkovaném papíře formátu A3. Členění bylo zajímavé:

Řádné potřeby a ty se dále dělily na:

Daně, pojištění a poplatky (daně s přirážkami, pojistné úrazové za topiče, pojistné za jatky atd.).
Důchodky z monopole (například cejchovní poplatky, obsluha váhy můstkové, kontrola pivních známek, tiskopisy, razítka a svíčky aj.).
Školy, školky a kostel ( rozpočet školy 20.000,- Kč, paušál školného okresního školního rady 2 460,- Kč, služné jedné německé vychovatelky ve školce 3.000,- Kč + drahotní přídavek 834,- Kč + příplatek na byt 400,- Kč + čtvrtletní příplatek na ošacení 920,- Kč německé vychovatelky byly 2, česká 1; služné varhaníka 1 200,- Kč atd.).
Příspěvky na dobročinné ústavy a účely (zde byly uvedeny částky pohybující se mezi 10 až 100,- korunami výjimkou byl německý polévkový ústav, dostal 1 000,- Kč, český polévkový ústav pouze 500,- Kč a nemocenský podpůrný spolek v Lovosicích dostal 100,- Kč).
Podpory a almužny (okrašlování velkých svátků stálo 100,- Kč a na almužny bylo vydáno také 100,- Kč).

Jatky stály město Lovosice 10 000,- Kč.

Správní výlohy (funkční požitky starosty 4 000,- + drahotní příplatek 2 000,-, k volnému použití měl starosta ještě 200,- Kč - zřejmě jakýsi reprezentační fond; služné sekretáři 4 908,- Kč + příplatky drahotní, na byt a na ošacení).
V této kapitole byly uvedeny platy všech zaměstnanců radnice, bylo jich včetně starosty a tajemníka 7, dále byl z obecních peněz placen ještě topič, hrobař a zaměstnanec jatek).
Knihovnictví a vzdělávací výbor (knihovna 4 800,- Kč, vzdělávací výbor 500,- Kč). Čím se vzdělávací výbor zabýval, není uvedeno, ale asi přednáškami.
Paušál kancelářský (čištění 658,- Kč, topení 13 000,- Kč, plynové osvětlení (!) v kancelářích 1 200,- Kč, elektrické osvětlení v kancelářích 1 000,- Kč asi ještě všude nebyla elektřina zavedena). Zajímavé je, že za telefon se platila poměrně vysoká částka 600,- Kč, za advokátní zastupování 1 000,- Kč. V současnosti se zřejmě tyto položky řádově liší.
Policie a její výdaje (služné komisaři 4 800 + drahotní přídavek 930 + přídavek na ošacení 920,- Kč, dále uvedeny platy 5 nadstrážníků a 6 strážníků, náklady na uniformy apod.). Zdá se, že Lovosice měly tehdy vlastní městskou policii.
Udržování a osvětlování veřejných prostor (všechno včetně zvláštního osvětlení v adventu, o Štědrém večeru a při výročních trzích stálo 30 000,- Kč).
Výdaje řemeslníkům (údržba věžních hodin a opravy budov 8 342,-Kč).
Sanitní vydání (lékař, zvěrolékař apod., celkem 4 600,- Kč).
Požární výdaje přišly v roce 1920 na 692,35 Kč.
Uplácení obecních dluhů (mimo jiné úroky z válečných půjček).
Cechovní expozitura ( diety a poplatky cechovnímu 200,- Kč).
Chudinství (podpora chudým 10 000,- Kč).
Penze a dary z milosti (penze byly placeny bývalým zaměstnancům obce, vdovám po strážnících zřejmě šlo tedy opravdu o policii městskou).
Všeliké nepředvídané výdaje (10 363,48 Kč tyto peníze buď nebyly včas zapsány nebo byly zřejmě použity na nevhodné účely).
Aprovizace (30 000,- Kč v roce 1919, asi strava pro vojsko, v roce 1920 je položka nulová, armáda už asi odešla).
Mimořádná potřeba (například kanalizace Růžové ulice 30 000,- Kč, splatné dluhy 15 000,- Kč).

Úhrnná suma potřeb činila 409 027,80 Kč (dnes bychom řekli Výdajová část).

Řádné zajištění (Příjmová část)

Daně a poplatky (daň ze psů, poplatky ze silnice, přirážky z nápojů, poplatky za ohledávání mrtvol atd.).
Nájemné (z pošty, ze spořitelny apod., celkem 8 264,- Kč).
Úroky ze státních papírů zde je bohužel uvedena 0.
Náhrady
Nájmy z pozemků, pastvin aj. 2 179,- Kč.
Fond chudinský 2 000,- Kč.
Dary spořitelny (také bohužel žádné, přestože byly asi očekávány).
Přebytek z předešlého roku 70 421,82 Kč.

Protože rozpočet byl celkově schodkový (daně činily 273 538,- Kč + další příjmy 38 730,- Kč), vypsalo město tzv. obecní přirážku 15 % na daň domovní, daň ze živností a další daně, až se položky vyrovnaly. Tento upravený rozpočet pak podepsal 31.12.1920 starosta Vodička. Město tehdy asi mělo veliké pravomoci. Velmi se mi líbí, že přílohou rozpočtu byl seznam odeslaných dopisů včetně adres - bylo jich celkem 450. Teprve rozpočet na rok 1923 byl vyplněn na formuláři, rozpočty v roce 1921, 1922 a 1923 byly psány na linkovaném papíře. Ale o tom až příště.

Znění: Rozpočty jsou v roce 1920 a 1921 podepsány starostou. V publikaci Jiří Skalského Lovosice od pravěku do roku 1948 i v přehledu starostů v článku Státní správa i samospráva v Lovosicích I. (Lovosický dnešek č. 4/1999) je starosta uváděn německy Wenzel Woditschka. V rozpočtu za rok 1920 je podepsán zcela česky Vodička (bez křestního jména) a v rozpočtu za rok 1921 podivně česko-německy Wodička. Důvod tohoto zápisu mi není znám.

Pohlednice

Sovětské vojenské nákladní auto zastavilo v ulici u železniční zastávky Lovosice město. Vystoupil z něj ruský voják a šel k nejbližšímu muži, který zametal chodník před svým domem. Cosi mu povídal, ukazoval a muž jej poslal k vysokému domu na protější straně ulice. Po chvíli voják z tohoto domu vyšel se starší paní, nasedli do auta a odjeli. Muž zametající chodník se nechápavě dívá a klade si otázku: „Udělal jsem dobře, že jsem jej poslal k této ženě? Vím, že umí dobře rusky, tak jsem si myslel, že se s ním lépe domluví.“

Auto se mu zatím ztratilo z dohledu, zabočilo do Teplické ulice, zastavilo před jednopatrovým domem a všichni, voják, starší paní i ruský důstojník vešli do domu. Vojín Sergej držel v ruce již zažloutlou pohlednici města Lovosic a představil se zdejší rodině, z pověření babičky až z dalekého sibiřského města Omsk, jako jejich příbuzný.

Obě rodiny bydlely před druhou světovou válkou společně na Ukrajině. Po válce se jedna odstěhovala do Čech a ta druhá byla nuceně vystěhována na Sibiř. Vzájemně o sobě nevěděly. Pro Sergejovu babičku byla jedinou nadějí, že se rodiny opět najdou, právě tato pohlednice. Když zjistila, že její vnuk je na vojně v Čechách v Milovicích u Prahy, ihned mu tuto pohlednici zaslala s prosbou, aby se pokusil, pokud to bude možné, najít jejich příbuzné. Dopis do Milovic došel, ale byl mu předán až po roce. I tak pro něj znamenalo radost vědomí, že zde má příbuzné. Ihned přemýšlel, jak to udělat, aby se do Lovosic dostal. Dlouho ta možnost nepřicházela. Jako řidič vojenského nákladního auta měl nejednou možnost někam jet. Kdykoliv byl mimo vojenský prostor, pozorně sledoval směrovky, která z nich bude ukazovat směr Lovosice. Dlouho se to nedařilo, až právě dnes, když jeli do Libochovic. Velitel vozu vyhověl jeho přání a díky ochotě této starší paní, která hledanou rodinu dobře znala, se s ní mohl setkat.Neradoval se z toho setkání pouze on, radovala se celá zdejší rodina, později i jeho rodiče a zejména babička. To vše jen díky pohlednici Lovosic, která umožnila toto shledání rodin po mnoha letech odloučení.

Podle skutečné události

strana 7

Strana 7