Bourání starých výroben kyseliny dusičné

Ti z Vás, kteří projeli kolem Lovochemie směrem na Litoměřice, jistě zpozorovali, že z areálu podniku mezi jídelnou a železniční zastávkou postupně mizí potrubí, věže a další zařízení. Ti, kdo Lovochemii znají, vědí, že je to technologie starých výroben kyseliny dusičné.

S uvedením nové výrobny kyseliny dusičné KD 6 do zkušebního provozu se uvolnila kapacita starých výroben KD 1 až KD 4. Výrobny byly postupně zastaveny. Jako poslední byla dne 26. srpna 2003 odstavena výrobna KD 3. Již v předstihu však bylo rozhodnuto o demontáži a likvidaci veškeré technologie starých výroben kyseliny dusičné vně i uvnitř výrobní budovy včetně selektivní redukce a komínů. Demontována budou i potrubí na mostech, v technologii a budovách, zmizí ocelové konstrukce, kabely, rozváděče i stavební části technologických aparátů na úroveň terénu. Předmětem demolice není vlastní výrobní budova.

Staré výrobny KD 1 - 4 nahradila nová moderní výrobna KD6, která byla úspěšně najeta v březnu 2003. Foto: Petr Stuchlý, který je autorem i snímků uveřejněných minule.

Po ukončení provozu jsme demontovali některé aparáty, které využijeme na jiných provozech. Demontáž celé technologie výroben KD 1 až KD 4 byla zahájena 14. října letošního roku předáním staveniště a potrvá do konce dubna roku příštího. Demontáž je rozsáhlá a náročná. Některé díly váží desítky tun, jiné mají takové rozměry, že je není možné vzhledem k okolním technologiím demontovat vcelku. Na základě výběrového řízení provádějí demontáž zkušení pracovníci firmy Montáže Přerov. 40 montérů pracuje ve 12 hodinových směnách. K dispozici mají 4 jeřáby s nosností od 20 do 160 tun, tahač s podvalníkem, auta na převoz materiálu. Materiál řežou autogeny, vzduchovou plazmu i elektrickým obloukem pomocí uhlíkové elektrody a stlačeného vzduchu. Podle odhadů bude celkem odvezeno zařízení o váze více než 1 700 tun konstrukční a nerezové oceli a 13 tun kabelů. Dalších 7 pracovníků provádí demolici základů aparátů a drobných staveb. Po demontáži bude celý prostor upraven. Předmětem demolice není vlastní výrobní budova. O využití uvolněného prostoru a výrobní budovy budeme v Lovochemii rozhodovat až v roce 2004.

Demontáží a likvidací technologie starých výroben se výrazně změní podoba podniku ze všech možných úhlů pohledu. Tento zásah přeřadí všechny dosavadní fotografie s pohledem na podnik do historie.

Ing. Jiří Urban

Co se nám nelíbí

Patří již nepořádek ke koloritu města?

Po celý minulý rok jsme v této rubrice uveřejňovali články a fotografie míst, která Lovosicím nedělaly zrovna tu nejlepší reklamu. Jsme si toho vědomi a mrzí nás to. Abychom si rozuměli. Nemrzí nás jejich zveřejnění v Lovosickém dnešku. V tom budeme pokračovat i dále. Velice nás mrzí, že se za ten rok nic nezměnilo. Vezmeme-li lovosické noviny, číslo po čísle, tak, až na nepatrné výjimky, je vše při starém. Ne, že bychom čekali, že se, po uveřejnění nějakého nepořádku, okamžitě někdo najde a zjedná nápravu. To patří do kategorie našich zbožných přání a bylo by to krásné. Skoro se zdá, že nám někdo pomáhá. To abychom měli o čem psát a co fotografovat. Za tuto pomoc pěkně děkujeme, ale nemusela být. Námětů je stále dost a celý rok budeme mít co tisknout. A vůbec nás to netěší. Potěšilo by nás, kdybychom jich měli co nejméně.

Jeden za všechny: Máme v Lovosicích nový supermarket. Kolem něho je vše upravené, před jeho otevřením se i parkoviště mylo vodou. Úklidová mechanizace bude pravidelně zametat i nové přilehlé komunikace. Změnilo se celé panorama města. Co se za celý rok vůbec nezměnilo je nepořádek v celém prostoru směrem k ulici Osvoboditelů a k výjezdu na Ústí nad Labem, kde se dnes napojuje komunikace Zámecká. Jen obrázky na zdi Sarajeva doznaly malé úpravy drobnými opravami na fasádě domu. Jinak celý rok vše při starém. Ba ne. To není přesně řečeno. Přibyl další nepořádek. Na celé stráni a všude kolem pod stromy a keři. Už i na druhé straně nové komunikace směrem k Labi. Je znám i zdroj tohoto nepořádku. Je hned vedle vchodu do nové prodejny. Však jej vidíte na snímku. Dlužno dodat, že před Silvestrem byl přetékající kontejner vyvezen a nepořádek kolem něho uklizen. Jen zhruba a již ne za rohem přilehlé budovy. A už vůbec ne ve vzdálenosti větší jak pět metrů. Tak, zákazníci marketu, vidíte pohled na novou radnici a město přes odpadky, které jsou všude kolem. To už patří ke koloritu města. Nebo snad ne? Jen těžko budeme „přespolní“ přesvědčovat o opaku, když je nepořádek trvalý. Místním, zdá se, to ani nevadí. Alespoň ne těm, kteří za to zodpovídají. Je možné, že do vydání tohoto čísla Lovosického dneška zima vše zakryje sněhem. Až roztaje, znovu se nepořádek objeví. A nejen na tomto místě.

Aby snad nevznikl dojem, že si vymýšlíme, otiskujeme 5 pohledů na krásná zákoutí našeho města. Ovšem POZOR ! ne vždy je to vina městských služeb, ba naopak…..

Text a foto(hv)

Setkání s Jakubem Janem Rybou

Společný Adventní koncert smíšeného sboru lovosického gymnázia LAETA NOTA a Komorního orchestru, sólistů a smíšeného sboru pod taktovkou dirigenta Jiřího Stýbla se uskutečnil v podvečer 21. prosince v kostele sv. Václava. Již sama adventní atmosféra vyzdobeného kostela s betlémským světlem přiměla mnohé z návštěvníků k zamyšlení nad příchodem blížích se Vánoc. Adventní i vánoční písně (Byla cesta, byla ušlapaná; Dej Bůh štěstí tomu domu i mnohé další) zazněly v podání dívek i chlapců se sbormistryní Jarmilou Brejchovou opravdu jímavě. Posluchači si dále vyslechli skladby Jana Křtitele Kuchaře „Pastorella in D“ a Jakuba Jana Ryby „Pospíchejme k Betlému“, varhaníkem byl Petr Edlman.

Vyvrcholením koncertu byla Česká mše vánoční „Hej, mistře!“ od Jakuba Jana Ryby. Skladatel, rožmitálský kantor, měl trpký osud. Jeho mše však přináší všem lidem dobré vůle radost a pohodu. Sbor dobrovolných zpěváků z Lovosic a okolí nacvičoval provedení tři měsíce. Skladba byla přednesena z kůru. Jako sólisté vystoupili pražští umělci: sopránové sólo zpívala Ivana Kvasničková, alt Tereza Roglová, tenorové sólo Michal Klamo a bas Radek Krejčí. Doprovod zajišťoval Komorní orchestr. Posluchači odměnili umělce nadšeným potleskem a ani se jim nechtělo odcházet ze svátečního prostředí chrámu do rušných ulic.

Ohlédnutí za vánočním koncertem

Koncert býval vždy kulturní a společenskou událostí. Odpovídalo tomu jak oblečení, tak i chování posluchačů. Před zahájením se mluvilo šeptem a při vlastní hudbě, pauzách mezi větami, kdy se netleská, bylo takové ticho, že každý slyšel nejvýš svůj dech.

V posledních letech se v Lovosicích konají poměrně často koncerty, lidé si na ně už zvykli, ale na co si někteří z nich nezvykli je odpovídající slušné společenské chování, které se zdá být stále horší. V neděli 21. prosince pořádalo Kulturní a společenské středisko Lovoš v kostele Svatého Václava adventní koncert s velmi krásným programem. Už před zahájením koncertu byl kostel zaplněn nejen lidmi, ale bohužel i hlukem. Návštěvníci se bavili nejen nahlas, ale i na dálku, velmi hlučně… Dokonce se našla dvojice, která si v první řadě roztáhla noviny a četla si. Co je na pováženou: nebyli to lidé nejmladší generace. Bavili se nejen lidé v lavicích, ale i účinkující, zejména studenti na kůru a to dost nevybíravým, až hrubým způsobem. Při vlastním koncertu rušili přecházením, nebo předčasnými odchody, tleskali i v mezipauzách, kdy to nebývá zvykem. Zdá se, že jsou lidé zvyklí na jiný žánr, kde se tento způsob projevu hluk, pískot, volání, mávání a podobné chápe jako zájem, nadšení, souhlas, ukazatel spokojenosti publika s výkonem umělců.

Jak je to s koncerty vážné hudby?

Zrušit je pro několik lidí, kteří se neumějí chovat a nahradit je jen populární muzikou? To by bylo škoda, protože je dost lidí, kteří o tento druh hudby mají upřímný zájem.

Čekat, že lidé naučí adekvátnímu chování? Vyloučeno, tomu nevěřím.

Pořádat takové koncerty mimo kostel? To by byla nejschůdnější cesta i když by bylo škoda krásné prostředí kostela podtrhuje umělecký zážitek z hudby. Bude-li se ovšem publikum chovat tak, jako na adventním koncertu, bude to asi jediná možnost.

Veselková Milada

Připojujeme se k názoru paní doktorky Veselkové, co se týče kritiky chování části návštěvníků koncertu, snad jen bychom oponovali v tom, že lidi lze vychovat. Je to však otázka tak dlouhého času, jako trvala devastace mravů za komunistického režimu, kdy slušnost a zdvořilost byla spíše známkou slabosti, měšťáctví, rozkladných snah…

Nevíme, kam by paní doktorka chtěla disponovat koncerty - krom kostela není v Lovosicích prostor s akustikou umožňující realizovat tento hudební žánr.

Snad ještě nějaký klad: máme radost, že se našlo tolik zájemců o vážnou hudbu i v řadách mladých lidí. Ovšem, ovšem - to chování…

Jenže:

Nakonec - i když neradi - musíme připustit, že normy chování, které my považujeme za jedině správné, nemusí nově nastupující generace akceptovat a vytvoří si časem normy své. Mezi ty může patřit i souhlasné pískání a potlesk tam, kde my to považujeme za neadekvátní… Vývoj - je bohužel - možný jen proto, že nerespektuje to, co bylo.

Redakce

Z našeho kraje

Strašidla v Prosmykách

Kaple sv. Františka Serafínského se v současné době opravuje a provádějí se také restaurátorské práce jejích vnitřních prostor. K místu, kde kaple byla postavena, se víže stará pověst.

Když prý kopali dělníci základy k budoucí kapli sv. Františka, nalezli v zemi devět mužských koster. U jedné z nich ležel středověký meč. Vesničané si vzpomněli, že za dávných časů zde stával domek, o kterém se vyprávělo, že je sídlem loupežníků, kteří přepadávali kupce a zabíjeli je. Loupežníci buď byli chyceni a potrestáni, nebo dům opustili sami, to už si nikdo nepamatoval. Domek byl dlouhá léta opuštěný a chátral. Lidé se ale stále báli chodit kolem, v pustém obydlí prý strašilo. Každý večer prý vycházelo z barabizny devět mužů ve starodávných oděvech, jeden po druhém domek obešli a zase se mlčky ztratili ve dveřích. Kdo je zahlédl, tak prý ho potkalo nějaké neštěstí. Nakonec raději barabiznu zbourali.

Kaple byla zbudována v roce 1762 na náklady mlynáře lodního mlýna Františka Fügnera. Dle historika Tesaře i v tomto ohledu existuje pověst. Mlynář prý viděl, že pruský důstojník ukradl válečnou pokladnu a ukryl ji v Labi. Ještě téže noci ji vylovil a ukryl na jiném místě v řece. Kdy přesně se to mělo stát, nikdo neví zřejmě ale v letech 1756-7. Když Prusové odtáhli, nechal za část peněz z nálezu postavit kapli a zbytek věnoval fondu pro opravy kaple. Možná, že mlynář znal z vyprávění pověst původní a chtěl, aby duše obětí loupežníků našly klid. To už se nikdo nedozví...

strana 4

Strana 4