ELKO hlásí

Zase je tu Den dětí !

Letošní duben byl nabitý akcemi a kromě spousty sportovních turnajů házené a košíkové uspořádal náš turistický oddíl 12.4.závody na Skalici u Litoměřic 3.a 4. 5. proběhlo u  Labe okresní kolo "Zlaté udice" a dvanáctý ročník "Malé ceny" Lovosic, 9.-11.5. rybáři soutěžili v Čížkovicích, kde proběhlo územní kolo "Zlaté udice".

Soutěžní práce "O nejhezčí lovosickou kraslici" shlédlo na výstavě v  Elku více než 300 dětí i dospělých. v první kategorii získala cenu za 1. místo P.Šimicová ze 7.třídy, na druhém místě K.Juričková a L. Zeman z 9. třídy. Ve druhé kategorii 1.místo T. Hluchý z 5. třídy, 2. místo D. Špaček z 5.třídy a K. Burgr ze 2. třídy, 3.místo B. Čepičková ze 2. třídy a M. Krčmářová ze 4. třídy. Příspěvky mateřských škol Terezínská a Sady pionýrů jsme ocenili zvláštní cenou.

Velice zajímavou výstavu připravila v rámci Májových oslav MŠ Terezínská, která vystavovala po dobu 14 dnů v ELKU nejen práce dětí z jejich MŠ, ale i práce dětí z Japonska.

Nyní konečně zpráva o akci největší - volba "Miss čarodějnice" 30.4. Počasí nás nejdříve trochu vystrašilo, ale přesto se na Osmičce sešlo více než 1500 návštěvníků. Všem se líbilo vystoupení mažoretek ze Štětí, které doprovázel "Evergreen band" ZUŠ Lovosice - moc jim to slušelo a my jim za oživení podvečerního programu děkujeme. Děvčatům z našich zájmových kroužků aerobicu se cvičení také povedlo a také se líbilo.

Soutěžících čarodějnic bylo 16. Všechny byly krásně ošklivé a porota měla o to těžší práci s výběrem.Nakonec zvítězila Eva Kolářová, 2. byla A. Chotětická a 3. A. Palečková. Protože jsme díky podvečernímu dešti celou volbu Miss trochu uspíšili, hranice byla zapálena k radosti menších dětí již ve 20.00 hodin.Po zbytek večera hrály hudební skupiny Paradox a Duo kanistr až do nočních hodin.

Zvláštní poděkování patří pracovníkům MÚ (Standa Novák a jeho kolegové), pomocníkům pořadatelům z řad Rezonance a SPCCH, bez kterých by tato akce vůbec nemohla proběhnout . Mnozí z nás si ani neuvědomí, kolik úsilí se skrývá nejen za přípravou ohně, celovečerním hlídáním,ale i  za obyčejným úklidem po takovém množství lidí na Osmičce.

v neděli 1.6. bude pro všechny děti na Osmičce ve 13.00 hodin připraven zábavný program se soutěžemi, nazvaný "Pimpula a Bimbula" a od 14 hodin tradiční soutěže s odměnami.

Všechny kroužky v budově Elka končí ke 31.5., protože v červnu budeme malovat všechny místnosti, aby byly dokonale připraveny na prázdninové příměstské tábory. Pro opozdilé zájemce ještě nabízíme možnost přihlásit se do tábora:

30.6.-12.7.	tábor Bublava na Kraslicku (ve spolupráci s DDM Roudnice)
29.6.-12.7.	tábor Horní Maxov ( DDM Litoměřice)
9.8.-23.8.	tábor Roželov u Rožmitálu (DDM Litoměřice)

Má Záliba má jméno Aigir.

S panem Milanem Veselým jsem se setkal v polích nedaleko Lovosic. Oba jsme trávili čas se svými koníčky. Asi mi dáte za pravdu, že přejít zálibu pana Veselého jen tak bez povšimnutí, by byl pro fotografa neodpustitelný hřích a porušení zásady fotografovat vše zajímavé. Slovo dalo slovo a byl z toho i rozhovor.

Je možné vaší zálibu nějak pojmenovat? Čeho se týká?
Záliba je sokolnictví. Je to chov a výcvik dravců k lovu. Dříve sloužilo sokolnictví k obživě, dnes už je to pouze záliba sportovního charakteru a jen k tomu, že sokolník pozoruje svého dravce při volném pohybu v přírodě, nepěstuje tuto zálibu pro kořist.

Jak jste se k tomuto koníčku dostal?
Dostal jsem se k němu díky tomu, že jsem pracoval v zoologické zahradě v Ústí nad Labem, kde jsem měl možnost se s dravci každodenně setkávat při své práci. Tam jsem si je oblíbil a tam také začalo to semínko klíčit, až se ze mě postupně stal sokolník i soukromě. Stal jsem se členem klubu sokolníků a přestal jsem být postupně závislý na zoologické zahradě s jejími svěřenci.

Které druhy dravců se v sokolnictví chovají?
Je to, tak trochu, založeno na komerčnosti. Některé druhy dravců jsou atraktivní, svým vzhledem, ne jen velikostí, ale jedná se hlavně o vlastnosti lovecké. Znamená to, že dravci, kteří aktivně loví a jsou výbornými lovci, jsou vhodní i k výcviku a k lovu v sokolnictví. Především se používají ze sokolovitých dravců sokol a raroh, a z dravců jestřábovitých, nebo krahujcovitých se používá hlavně jestřáb lesní. To je nejrozšířenější dravec v sokolnictví používaný. Jak pro svojí dostupnost, v přírodě se vyskytuje dosud hojně a vyskytuje se u nás. Nemusí se dovážet jako některé z exotických druhů jako je třeba orel skalní a některé druhy exotických sokolů. v poslední době se u nás rozšiřuje móda orlů, protože se k nám dováží z Ruska a z bývalého východního bloku. Tam se rozšířila síť odchoven, kde jsou odchováváni v zajetí a je možno je sem dovážet.

Co je zapotřebí k tomu, aby bylo možné takového dravce doma chovat? Jaké zákony nebo předpisy se na to vztahují?
Všichni dravci dnes patří mezi ohrožené živočichy a volný chov těchto živočichů není možný bez určitých povolení. K chovu jakéhokoliv dravce, ať je to poštolka nebo orel, je zapotřebí výjimka ze zákona o ochraně přírody a krajiny. Tu dává, v případě dravců, kteří jsou kriticky ohroženi, Ministerstvo životního prostředí. u ostatních dravců tuto výjimku dával bývalý okresní úřad, dnes přešla tato pravomoc na příslušnou územní správu. Výjimka obsahuje podmínky, za kterých bude dravec chován a které je povinen chovatel dodržovat. K chovu je dále nutné mít sokolnické zkoušky a myslivecké zkoušky. Jen s těmito zkouškami může chovatel dravce lovit volně žijící druhy zvěře.

Jaké je potřebné vybavení pro chov dravce doma?
Hlavně je to potřebný prostor pro dravce. Je důležité, aby každý dravec měl minimální životní prostor, ve kterém se cítí spokojen. Ten je u každého dravce jiný. Znamená to poměrně prostorný travnatý výlet. Dravec sokolnicky chovaný se nedá chovat v kleci, nebo klasické voliéře, protože má neustálé impulzy vyrážet do volnosti. Musí být uvázán na tzv. dloužci. Je to speciální šňůra, na kterou se dravec uváže a s pomocí tohoto dloužce se dravec udržuje na prolétávací dráze. v okruhu, kde je uvázán, má i boudičku, kde se může schovat, napáječku, kde se může vykoupat a napít a odpočívací posedy, kde odpočívá. Nesmí zde být žádné překážky, o které by se mohl dravec zranit. To je ten jeho minimální prostor, mimo dobu výcviku. Samozřejmě se předpokládá, že se s dravcem pravidelně cvičí ve volnosti, trvale by v tomto prostoru žít nemohl. Pokud by se sokolník rozhodl pro trvalý chov bez lítání, pak by musel mít dostatečně velkou voliéru. Dále jsou zapotřebí na uvázání kožená poutka. Kůže musí být speciální, nemůže to být kůže, která by se při používání, vlivem prostředí, rozpadla a dravec se tím uvolnil. z kvalitní kůže jsou další pomůcky a je jí zapotřebí poměrně velké množství. Většina výstroje, ať je to čepička, sokolnická rukavice, poutka a různé jiné pomůcky, je vyráběna z tohoto tradičního materiálu, který byl používán už ve středověku.

Co mi povíte o vašem krasavci?
Je to orel skalní. u nás můžete orla skalního vidět i volně, ale toto je orel skalní, který se k nám zatoulal nejspíše ze Slovenska. Druh je to stejný, ale je několik poddruhů. Můj orel je skalní asijský. Vyskytuje se v Kazachstanu a v Mongolsku. Vyznačuje se tím, že je větší než orel, který se vyskytuje na Slovensku. Sokolníky je velmi oblíben hlavně proto, že Kazachstán a Kirgizie jsou prapůvodní země vzniku sokolnictví. První skalní kresby se datují zhruba tak 2000 let před naším letopočtem. Tato záliba zde již existuje přes 4000 let. a odtud je také tento můj orel, proto má pro mne velkou cenu.

Budeme-li mluvit o jeho hmotnosti, tak v sokolnickém žargonu se hmotnosti říká kondice. Dravec se musí vážit tak, aby sokolník měl přehled. Váhu zapíše a zapisuje i jednotlivé reakce dravce. Potom vše vyhodnocuje. Když dravec získá optimální kondici, optimálně reaguje na nabízenou potravu, popřípadě loví a je ochoten cvičit. Je-li kondice nízká, je dravec hubený, nechce se mu lítat, je vysílený, spíše běhá po zemi. Když je kondice vysoká, dravec je "vyžraný", nemá zájem o potravu a může se stát, že se půjde prolítnout. Pro něho 10 kilometrů nic neznamená. Sokolník za ním potom musí běhat. u mého orla je jeho průměrná kondice kolem 4,3 kg.

Rozpětí křídel se u sokolníků nehodnotí. To zajímá lidi, kteří se na dravce jen dívají. Sokolníci hodnotí, jak je dravec bojovný, jak dobře loví. Hodnotí se mohutnost pařátů, jako hlavní zbraně, kterou loví. Všeobecně platí, že čím větší pařáty, tím je dravec schopen ulovit větší kořist. Ale abych odpověděl na možnou otázku : u mého orla je rozpětí křídel zhruba 2,2 - 2,3 m. Všichni sokolníci se snaží o co nejpřirozenější stravu - to je drobná zvěř. Jako nejosvědčenější náhražky této zvěři jsou z drůbežáren vyřazená jednodenní kuřata, která se dají sehnat v obchodech s krmivy pro zvířata v mraženém stavu. Orel potřebuje nejenom maso, ale i ty kostičky a všechny ostatní nestravitelné části pro správnou funkci trávení. Množství potravy se řídí podle fyzické zátěže. Průměrná spotřeba denně je 10 až 15 kuřat. Jednodenní kuře váží 5 až 6 dkg.

Nezbytnou potřebou je lorna s čistou vodou, aby se mohl orel vykoupat a napít. Vůči chorobám jsou dravci všeobecně odolní. Je to z toho důvodu, že napadají kořist, která je většinou nemocná, nebo jinak oslabená popřípadě v nouzi žerou i mršiny. Pokud se neporuší základní hygienická pravidla, je velmi malá pravděpodobnost nějaké choroby. Přezimování je pro orla v našich podmínkách pohoda. v jeho vlasti panují v zimě až čtyřicetistupňové mrazy.

Stýkáte se s někým podobného zaměření? Využíváte nějak této záliby? Zúčastňujete se nějakých akcí s využitím svého chovance?
K tomuto koníčku jsem se dostal i pomocí lidí, kteří tohoto koníčka již provozovali. Tím, že mi radili, jak mám postupovat, se postupně stali mými přáteli. Většinou se jedná o lidi velmi pohodové. Stýkáme se hlavně v lovecké sezóně. Jinak hostuji ve skupině historického šermu Lepus z Libochovic. s nimi vystupuji, třeba i s dravci, které mám zapůjčené od jiných sokolníků. Zodpovídám i otázky diváků o pěstování dravců.

Otázka na závěr: Má váš orel skalní nějaké jméno?
Snažil jsem se vybrat jméno, které by padlo do oblasti, ze které pochází. Zalíbilo se mi jméno Aigir. Neznamená to nic, ale vystihuje to takovou tu kazašskou, nebo kirgizskou atmosféru a jeho asijský původ. Těžko by se na něho hodilo jméno Pepík nebo Kubík.

Připravil a foto (hv)

Sledujeme oblohu.

v nejkrásnějším měsíci roku - květnu 2003 - dojde ke třem astronomicky zajímavým a neobvyklým úkazům.

Budeme svědky:

1. přechodu Merkura přes Slunce 7.5.
2. úplného zatmění Měsíce 16.5.
3. prstencového zatmění Slunce 31.5.

Všechny úkazy je možné sledovat i z našeho území (zatmění Slunce jako částečné).

Úkazy mají jedno společné : vždy jde o průchod jednoho tělesa sluneční soustavy (Země, Měsíce) stínem vrženým tělesem druhým (Zemí, Měsícem, Sluncem). s trochou nadsázky můžeme letošní květen označit za "Měsíc stínů".

O neobvyklosti popsaných úkazů svědčí, že k zatmění Měsíce dochází maximálně třikrát do roka a je vždy viditelné jen z jedné poloviny zemského povrchu, počet zatmění Slunce je na tom sice o něco lépe, ale protože měsíční stín v tomto případě zasáhne vždy jen velmi malou část naší planety, je opakovatelnost jeho pozorování ze stejného místa ještě daleko nižší (pro úplné zatmění je to v průměru pouze jednou za 360 let).

Přechodů Merkura přes Slunce lze v průměru napočítat jen asi 13 za století, a z téhož místa na zemi je možné jich spatřit pouze zhruba jednu polovinu. v tomto posledním případě tedy jde o skutečně vzácný jev. Pro zajímavost uveďme, že poslední dobře pozorovatelný přechod Merkura u nás nastal 10. listopadu 1973 (nepočítáme-li přechod 13. listopadu 1986, který u nás byl pozorovatelný pouze v závěrečné fázi, těsně po východu Slunce) a na další si budeme muset počkat až do 9. května 2016.

Přechod Merkura 7. května byl u nás pozorovatelný v celém svém průběhu. Začal prvním dotykem okrajů obou těles v 7 h 12 min a skončil ve 12 h 32 min středoevropského letního času. Projevil se jako malá skvrnka o průměru 16" (1/160 průměru Slunce), pohybující se pomalu přes sluneční disk, který protnul zhruba v jedné osmině jeho průměru od horního kraje. K pozorování bylo vhodné použít libovolný dalekohled, v každém případě však opatřený vhodným slunečním filtrem, jinak hrozilo poškození zraku i dalekohledu.

Přesně 16. května ráno nastalo úplné zatmění Měsíce. z našeho území byl pozorovatelný pouze jeho začátek. Během fáze úplného zatmění, ještě před jeho maximem, Měsíc zapadl. Začátek částečného zatmění nastal ve 4 h 3 min, začátek úplného zatmění v 5 h 14 min a v 5 h 21 min SELČ už Měsíc zapadl. v celém rozsahu bylo zatmění viditelné daleko na západ od nás, nad Atlantikem, na východě Severní Ameriky a v celé střední a Jižní Americe.

Zatmění Slunce 31. května ráno bude pozorovatelné jako prstencovité v severním Atlantiku, v Grónsku, na Islandu a v severním cípu Skotska. u nás bude viditelné jen jako částečné, přičemž v maximu bude zakryto přibližně 85% jeho průměru. Slunce vyjde nad obzorem ve 4 h 56 min již částečně zakryté, maximální fáze nastane za necelou půlhodinu poté (v 5 h 24 min) a celý úkaz skončí v 6 h 22 min středoevropského času. K jeho pozorování není dalekohled nutný, v každém případě je však nutné si chránit zrak speciálními brýlemi či filtry (běžné sluneční brýle v žádném případě nestačí) či dalekohled s filtrem.

S použitím pramenů zpracoval Helcl Josef

(Článek byl napsán již v dubnu.)