Dejte slovo lékaři

Úvodem

Hodláme otiskovat nový seriál o zdravotnictví, který pro lovosický dnešek bude psát PharmDr. František Stáně. Všecko začalo jedním rozhovorem a  několika vyměněnými e-maily:

Pane Čampulko,

děkuji za blahopřání. Upřímně řečeno, nijak jsem s tímto vývojem nepočítal a spíše mne zmíněné okolnosti zaskočily! Nějak se mi stále nedostává času a mám trvale pocity, že bych se měl více věnovat svojí rodině, lékárně a „dobíjení“ vlastních baterek ...

To jen tak na okraj hektického vývoje posledních dní. Opravdu jste můj příspěvek do novin nepřehlédl. Když jsme naposledy na toto téma spolu hovořili, měl jsem představu krátkého zhodnocení situace na poli zdravotní péče v Lovosicích, fungování Rychlé lékařské pomoci, ohlédnutí, co se povedlo a výhledu do dalšího období včetně shrnutí úkolů, které na tomto poli bude třeba pravděpodobně řešit po volbách. K tomu je třeba přidat nové kompetence, které na město nově přejdou v této oblasti v souvislosti ukončením činnosti Okresního Úřadu. Mám ale obavy, že podobně jako v jiných oblastech, rozhodující kompetence si uzurpuje kraj a pově-řeným obcím zbude práce a škemrání o finance. Budeme vidět, jak tato slavná reforma státní správy přinese to slibované přiblížení občanovi!

Můj zamýšlený příspěvek v nové situaci po volbách však dle mého bude třeba poněkud rozšířit a vedle hodnocení současného stavu vypracovat jakési „programové prohlášení“ pro oblast zdravotnictví a sociální péče. a to by měla asi předložit nová komise zdravotní a sociální, projednat rada města a teprve potom být seznámena veřejnost. Pro rozšíření zdravotní péče je rozhodující stanovisko zdravotních pojišťoven, které ji musí být ochotny financovat, pro určité kroky bude určitě nutnost souhlasu zdravotního odboru Krajského Úřadu, pro budování nových, či rekonstrukci stávajících zdravotnických zařízení jsou zase třeba nemalé peníze. Jako pozitivum vidím, že v novém zastupitelstvu jsou i dva zkušení lékaři, takže by nás na to mělo být víc. Věřím, že toto vysvětlení přijmete a slibuji, že občané o slíbený článek nebudou ošizeni.

Samozřejmě jsem ihned pochopil, že ve vašem e-mailu se jedná o pošťouchnutí. Jsem přesvědčen, že první povolební a vlastně předvánoční číslo nemá o témata a obsah nouzi. Nespěchal jsem s příspěvkem po naší dohodě někdy v září, neboť jsem netoužil, aby to bylo třeba pochopeno jako předvolební „zviditelňování“. Ono když něco funguje, například záchranka, tak to zase není takový čtenářský trhák. Tady jde opravdu spíše o vytvoření nějaké koncepce do budoucna a dosažení tzv. „konsensu“. Není rozhodující, co si myslí nějaký lékárník Stáně, ale co potřebují občané Lovosic a Lovosicka. a není to jen zdravotní a sociální péče, ale ono je to o vytváření zdravého životního prostředí, hygieně a pořádku ve městě, bezpečné dopravní situaci, péči o vyžití občanů a celkovou životní pohodu (což zase není jen povodněmi poničený sportovní areál, ale možnosti kulturního a dalšího vyžití - a že je tady hodně co vylepšovat).

Ono by třeba časem bylo dobré si popovídat a vytvořit nějakou osnovu, aby to psaní mělo hlavu a patu a nebyla to jen nějaká výplň prázdného místa v novinách.

Zatím zdravím! Stáně

Zrcadlo kultury

Nová koncertní sezóna začala

Základní umělecká škola v Lovosicích rozjela v listopadu tradiční cyklus koncertů, ve kterých vystupují hudebníci a zpěváci z řad žáků, učitelů a přátel školy. První z řady koncertů populární hudby se konal v sále Kulturního střediska Lovoš 20. listopadu 2002 a posluchačů se po prázdninách dostavilo opravdu hodně, sál byl plný a někteří dokonce stáli. Program ovšem tento velký zájem opravňoval.

Hudební večer nám představil populární hudbu ve vskutku širokém záběru, nechyběly tradicionály (Mockingbird v podání Jany Knauerové na housle v doprovodu kytary profesora Vlastimila Baráka), „Motýl“ Suchého a Šlitra zazpívaný Alenou Karpjukovou s orchestrem Evergreen Band, ani známé písně posledního třicetiletí, např. „Bludička Julie“, která zazněla v podání dua Markéta Myšková a Zdenka Březnovská, také s hudbou nově sestaveného orchestru. Evergreen Band je desítičlenné hudební těleso sestavené převážně z učitelů ZUŠ a hudebníků z blízkého okolí Lovosic, poprvé se orchestr představil na Svatováclavských slavnostech 28. září na Václavském náměstí.

V pořadu zazněly i další populární skladby „Tři oříšky“ zahrála Lenka Mladá na keyboard, „Dvě malá křídla“ Pavel Šturm na kytaru, velmi oblíbenou „Dajánu“ (P. Anka - Diannah) zazpívala Kateřina Suchá. Na kytaru zahrál i nejmladší účastník večera, malý Jaroslav Bubanec. v průběhu večera se představila také Dívčí vokální skupina za doprovodu žákovské skupiny Enkláva Band, ve které se vystřídali mnozí mladí hudebníci. Zpěvačky jsou žákyněmi Vokálního studia populární hudby. V programu vystoupil též člen Městského divadla Ústí nad Labem Tomáš Kotěra, který se uvedl písní K. Svobody „Paganini“. Koncert ukončila píseň „Děti z Pirea“, která zazněla v provedení zpěvačky Venuše Klupákové a Tomáše Kotěry. Obecenstvo odměnilo účinkující za oblíbené skladby vděčným potleskem. Se stejným programem vystoupili hudebníci lovosické ZUŠ také 28.11. na MěÚ v Třebenicích.

Další koncert, tentokrát z oblasti komorní hudby, se uskutečnil hned další týden, 27. listopadu, a to v sále Bratrské jednoty baptistů. i tentokrát se dostavilo posluchačů dostatek, jistě přes osmdesát. v první půli koncertu se vystřídali ti mladší, ale to neubralo nic na kvalitě jejich hry např. Berenika Tesařová či Štěpánka Hrůzová (housle) nebo Zdeněk Honců (trubka) by se neztratili ani mezi staršími. v druhé půli programu jsme už slyšeli skladby význačných umělců, např. C. Saint-Saënse (violoncello L. Pospíšilová), A. Vivaldiho (housle E. Burianová), J. S. Bacha (klavír Alena Karpjuková) či dokonce „Benátský karneval“ N. Paganiniho (housle Jana Knauerová). Po delší přestávce jsme také mohli slyšet bývalou členku Tria de Estudiantes, houslistku Soňu Herčíkovou, která přednesla „Mazurku“ Jeana Sibelia. Soňa úspěšně studuje 2. rokem práva na plzeňské fakultě a v letošním roce může díky vhodnému rozvrhu pokračovat ve studiu hry na housle pod vedením paní učitelky Aleny Beckerové. Doufejme, že ji tedy uslyšíme častěji.

Závěr večera byl věnován dechovým nástrojům a zpěvu. „Adagio“ A. Corelliho na trubku přednesl Radovan Lukš, s habanerou z Bizetovy Carmen se představila zpěvačka Elisabeta Kučerová a večer komorní hudby ukončil klarinetista Jiří Jančík částí Honza z „Loutkové suity“ K. Risingera.

Kdo tentokrát na koncertě nebyl a má hudbu rád, mohl navštívit Vánoční koncert, který se konal 18.12.2002 opět v sále Bratrské jednoty baptistů od 18 hodin. O tom ale více nevíme, neboť tento příspěvek byl napsán dávno před termínem koncertu.

Hz

Co se nám nelíbí

Před prázdným hledištěm těžko hrát…
…i Mladému a Náhlovskému v Lovoši.

„kde jsou ty lidi“ začínal Josef Náhlovský v Lovoši zábavný pořad obou populárních komiků s názvem „Tady končí sranda“. Rozhlédl se po skoro prázdném sále a sám si odpověděl: „…asi při povodních uplavali do Drážďan.“ Sranda tady končí hlavně pro Kulturní středisko, protože osm tisíc korun, které zaplatilo po stovce osmdesát diváků, proti osmačtyřiceti tisícům korun, které jsme zaplatili oběma umělcům, rozhodně nebylo v přesile. Nečekali jsme čtyři sta osmdesát diváků, kteří by zaplatili celý náklad, ale takovéto ztráty jsou přece jen kruté.

Ptám se proto i já, jako ředitel Kulturního střediska: kde jsou ty lidi? Kde jsou ti, kteří při každé příležitosti kritizují a většinou neprávem kulturní dění v Lovosicích. Vždyť tito dva chlapi patří ke špičce českých bavičů a  samozřejmě nepatří k nejlevnějším. Pro nás, kulturní středisko, není problém pozvat do Lovosic kohokoli, ale musíme mít na zřeteli, že pokladna střediska není bezedná. Navíc i bez těch finančních hledisek: jak nás může těšit práce, když pak na takové, námi zajištěné akci připadají čtyři židle na jednoho diváka? Netěšilo to pochopitelně ani pozvané baviče. Prázdný sál je „nevyhecuje“ ke špičkovému výkonu, i když se snaží sebevíc. i pro ně je to jeden a půl hodiny, za které mají sice honorář, ale nikoli už ten jednou mnou zmíněný pocit z dobře odvedené práce. a tak ještě jednou musím konstatovat, že „tady končí sranda“...

Šanda