Koutek poesie

Znám křišťálovou studánku… Ale kde?… tato studánka na snímku pana Slavíka, není anonymní. Je blízko železniční zastávky v Malých Žernosekách. Lepší vodu, než je v ní, široko daleko neznám. Snad jen…

Jana Haasová

CESTOU DO MALÝCH ŽERNOSEK

Vzpomínky

Od listopadu už nikdy neuvidíme tyto naše spoluobčany:

Cítíme s pozůstalými, je nám líto všech, ale nejvíce těch, kteří odešli zbytečně brzo.

CHKO perla českého Severu

Přírodní památka Radobýl

Radobýl je pro nás, „lovosičáky“, důvěrně známý kopec, neboť z větší části města je stále velmi dobře vidět i když tok řeky Labe a stále neexistující, ač dlouho slibovaný přívoz, jej činí pro nás těžko dostupným. Jde to ale i jinak: motoráčkem do Žalhostic a odtud je to už jen, co by kamenem dohodil, po žluté turistické značce je to krátký pěkný výšlap s mnoha pohledy na Labe a okolní obce.

Chráněným přírodním výtvorem byl Radobýl prohlášen roku 1966, v roce 1969 byl navíc vyhlášen chráněným přírodním nalezištěm. v roce 1992 byla tato dvě samostatná chráněná území sloučena pod označením Chráněná přírodní památka.

Pohled z Radobýlu

Ochrana je zaměřena jednak na těžbou odkrytý severojižní řez vulkanickým tělesem s dobře vyvinutou sloupovou odlučností čedičové horniny, jednak je ochrana zaměřena na jižní a jihozápadní svahy s travinnou vegetací skalní stepi. Zbytek vulkanického tělesa Radobýlu, tvořený složeným výlevem čediče, tlačí pláštěm na rozbředající křídové usazeniny. Celý jižní svah pod kopcem směrem k  Žalhosticím je postižen početnými aktivními i dočasně zklidnělými sesuvy. Při jednom z nich došlo k vytvoření pukliny a podle ní k poklesu jižní části masivu kopce. Na puklině vznikla pseudokrasová jeskyně přes deset metrů dlouhá. Těžba v lomu Radobýl sice vrch nenávratně poškodila, odkryla však jeho jedinečnou vnitřní stavbu. Pozemky v chráněném území dnes nejsou obhospodařovány pro špatnou přístupnost a členitost terénu. Turistické využití v blízkosti Litoměřic je značné včetně všech negativních, ale i pozitivních dopadů.

V ochranném pásmu se vyskytují četné druhy vzácných břichatkovitých hub. v severním cípu, při okraji lesa nad hranou lomové stěny rozkvétá v časném jaru křivatec pomořanský. Ve společenstvích skalní stepi mají početné zastoupení kozinec bezlodyžný, bělozářka liliovitá, modřenec tenkokvětý, silenka paušnice, divizna brunátná. Kdysi zde rostla i kriticky ohrožená pískavice thesalská, v poslední době zde však nebyla vůbec spatřena. Významný je výskyt nezelených rostlin záraz a zárazovek. Na platech jednotlivých pater bývalého lomu regenerují postupně porosty v obdobném vegetačním složení.

Co se týče fauny: větší význam zde mají měkýši a hmyz, i když ochranný režim není na tyto živočichy specielně zaměřen. K nejatraktivnějším patří setkání s motýlími druhy, například otakárkem fenyklovým a vzácněji i otakárkem ovocným.

V chráněném území by bylo žádoucí odklizení kamenů z osypů, volně napadaných, které zakrývají téměř třetinu výšky lomové stěny. To je však pro ochranáře ekonomicky velice náročné, neboť bez drahé těžké techniky to je neproveditelné. v lomu lze dobře pozorovat vnitřní stavbu vyvřelé kupy, nad základní strukturou mladší příkrov s odlišnou orientací sloupců. Rozdílná odlučnost dokládá průběh dvou po sobě jdoucích výlevů čediče. Vpravo dole starší výplň sopečného komína, uprostřed mladší výlev téhož magmatu s výrazným spirálovým uspořádáním sloupců.

V místech bývalého lomu na vápenec mezi Radobýlem a Bídnicí vybudovali na jaře roku 1944 okupanti podzemní továrnu Richard, v níž se vyráběly součásti vojenského charakteru. Pracovalo zde na 15 tisíc politických vězňů, z nichž asi třetina zahynula. v dubnu 1945 zde bylo postaveno krematorium. Podzemní chodby pod Radobýlem měří celkem asi třicet kilometrů. Několik televizních štábů se je pokoušelo zmapovat, ale je to rozsáhlé bludiště, pro lidi velmi nebezpečné.

O kultovní významu této hory svědčí četné nálezy pravěké i slovanské keramiky. Název kopce je doložen od roku 1359, kdy Karel IV. Věnoval tento kopec litoměřickým obyvatelům k zakládání známých vinic. Lesík byl na Radobýlu vysazen roku 1842. Na jihovýchodním úbočí, ve vinicích, je vidět základy kaple Sv. Mikuláše z roku 1860 na místě původní gotické kaple doložené roku 1358, obnovené roku 1672 a zchátralé koncem 18. století. Na vrcholu stával železný kříž z roku 1862 na místě původního dřevěného z roku 1622. Železný kříž byl mnohokrát zasažen blesky, po jednom se ve vichřici roku 1984 zřítil. v první polovině devadesátých let minulého století byl vojenskou helikoptérou osazen nový, masivní železný kříž, který zdobí a snad bude ještě dlouho zdobit tuto krajinnou dominantu. Od kříže je - dík poloze hory - pozoruhodný kruhový rozhled. Na východní straně vidíme ústí Ohře do Labe, Terezínskou kotlinu v pozadí s Roudnicí nad Labem, Řípem a Mělníkem. Ještě více vlevo je Sovice, Křemín, Hořidla a za dobré viditelnosti v dáli Bezděz. Za Litoměřicemi lze uvidět Úštěk, Ronov, Vlhošť, dál pak Ralsko, Ještěd a za mimořádně dobré viditelnosti i siluetu Krkonoš. Na severní straně je k vidění Sedlo, Liščín, Křížová hora, Dlouhý vrch, Varhošť, Hradiště, Kamýk a Plešivec. Západním směrem leží Lovoš, Milešovka, Kletečná, Lipská hora, Hradišťany, Oltářík a Košťál. Na jihu je mírně zvlněná rovina s dominantním Hazmburkem.

Roderick Slavík