začíná jedná z básní jiřího Suchého, textaře, zpěváka, skladatele, autora, herce a výtvarníka. Pro něj zřejmě neplatí přísloví „Devatero řemesel, desátá bída.“ Je neuvěřitelné, že mistr Suchý oslavil v roce 2021 již 90. narozeniny, a to v plné svěžesti. Známe se již drahně let – tedy on mě osobně nezná, ale já ho sleduji témě od počátku Semaforu.
Legendární divadlo SEMAFOR (Sedm Malých FORem) zahájilo svou existenci 30. října 1959 v pražské ulici Ve Smečkách představením hudební komedie „Člověk z půdy“, kterou napsal Jiří Suchý a hudbu k ní složil Jiří Šlitr. Toho dne vzniklo divadlo, které vytvořilo epochu. Měli jsme ve studijním kroužku na VŠCHT velice čipernou a kulturní vedoucí Ťuldu a ta nám všem zajistila vstupenky na představení už v polovině roku 1960 (zpočátku to nebyl až takový problém). Moc se nám to líbilo – účinkovali Karel Brožek, Pavlína Filipovská, Miroslav Horníček, Miloš Kopecký, Jiří Suchý, Karel Štědrý, Waldemar Matuška a další. Hrál hudební soubor pos vedením Ferdinanda Havlíka. A od té doby jsem ctitelkou divadla Semafor a hlavně pana Suchého. A protože dnešní čtyřicátníci už znají začátky Semaforu jenom z čítanek, rozhodla jsem se jako pamětník něco připomenout.
Pásma „Zuzana je sama domaů, Zuzana je zase sama doma“, Jonáš a tingl tangl“, Zuzana není pro nikoho doma“, komedie „Taková ztráta krve!“ Další hry způsobily, že zástupy diváků obkličovaly semaforskou pokladnu již před zahájením měsíčního předprodeje. Duch divadla se však stal nepohodlným, kritika „Takovou ztrátu krve“ ostře strhala a cenzura ji nakonec zakázala. A divadlo se v roce 1961 vydalo na několikaroční anabázi po pražských čtvrtích, při které vystřídalo 13 (!) různých budov. Diváci své divadlo ale následovali písně Suchého a Šlitra zlidověly (Pramínek vlasů, Včera něděle byla, Klokočí, malé kotě, Píseň pro Zuzanu, Tereza a mnohé další. Ještě v dubnu 1968 musel Jiří Suchý obhajovat muzikál „Poslední štace“ před kritikou ze stranických kruhů. Je pravděpodobné, že Jonáš II. (Joníáš a doktor Matrace) by byl za normalizace rychke stažen z programuu. Jeho existenci ale ukončila smrt Jiřího Šlitra 26. prosince 1969 a Jiří Suchý přemýšlel o tom, že práce v Semaforu zanechá. Naštěstí se rozhodl dorazit „Cestu za klaunstvím a legrací“ sám V březnu 1972 uvedl na scénu baladu „Kytice“, kde s ním v Polednici vystoupíl Josef Dvořák. Posléze v „Zuzaně v lázni“ ase objevila nová trojice – Kašpar, Baltazar a Melicharová (Jitka Molavcová). Netrvalo dlouho a Jitka Molavcová se stala Suchého rovnocennou partnerkou, poprvé ve hře „Víkend s Melicharovou“ a je jí dosud.
To, co není příliš známo. je fakt, že od roku 1967 existoval Klub spřízněných duší při divadle Semafor, později nazvaný Jonáš klub. Vzniklo přátelské sdružení lidí z celé republiky. Tím byla po necelém roce naplněna myšlenka Jiřího Suchého o spřízněnosti duší, vyřčená v pořadu Československého rozhlasu Gramotingltangl v březnu 1966. V roce 1969 se mi podařilo do něj vstoupit a nebylo to tak jednoduché – každý nový člen musel mít dva ručitele, aby se tam nevetřeli udavači. Jak jsem byla šťastná, když jsem dostala od paní Madly Vaculíkové legitimace s průvodním dopisem. Jezdili jsme na srazy a občas jsme dostali i na nějaké představení vstupenky. Ale ani klub to neměl jednoduché. Na počátku 70. let v období normalizace byl klub zakázán, proto se celé společenství stalo součástí Českého fonoklubu s názvem Jonáš klub. Když byla v roce 1986 zastavena činnost i tomuto subjektu, přesunuli se příznivci Semaforu pod křídla Svazarmu jako J-klub. Od roku 1990 existuje Jonáš klub už bez nadřízených či krycích organizací.
hz