Historie česko-německého soužití byla složitá odedávna. Někdy v bojích vyhrávali Češi, jindy Němci. V čase vlády Přemysla Otakara II. byli do Čech dokonce Němci lákáni jako kolonisté, docházelo k zakládání nových vesnic a osad v méně hustě osídlených pohraničních hvozdech. Trvaly dlouhé doby mírové koexistence obou národů, byly časy válečné, proběhla 30letá válka, kdy protáhla naší zemí vojska všech národností, všechna plundrovala a kradla. Po ní už na Lovosicku převládali němečtí usedlíci, ale Češi i Němci žili většinou v klidu vedle sebe, brali se mezi sebou a v mnoha rodinách se mluvilo česky i německy.
Ovšem v 19. století se vyhrotily z obou stran národnostní spory (tvrdé boje byly v Lovosicích sváděny třeba o českou školu, ale také o důležitá místa ve státní správě – např. místo poštmistra); v roce 1918 byla dokonce ze strany německých obyvatel v pohraničí snaha vytvořit stát Deutschböhmen a ustavení československých správních orgánů se proto protáhlo až do prosince, kdy byl 18. prosince 1918 jmenován starostou místní český advokát, JUDr. Karel Tippmann.. V prvních letech po válce se zdálo, že vztahy mezi Čechy a Němci by se mohly uklidnit, ale to bylo jen povrchní zdání. Dále následuje stručný časový průběh zmaru (sudetské kalendárium)…
8. srpna 1932 začal v ČSR proces s Volkssportem, jehož organizačním vedoucím a zástupcem zemského vůdce pro Čechy byl Dr. Paul Illing (1904-1984), lovosický občan. Illing byl tehdy zatčen, vyšetřován a odsouzen k 2 letům a 7 měsícům vězení za protistátní činnost. Ostatní vysocí činitelé byli kryti parlamentní imunitou a posléze zmizeli v Německu.
(Za zásluhy byl později SS-Standartenführer Illing jmenován Landratem kraje Litoměřice.)
30. ledna 1933 Německý prezident Hindenburg jmenoval Adolfa Hitlera, předáka Nazionalsozialistische Deutsche Arbeitspartei (NSDAP) říšským kancléřem. Pro německý stát se používal oficiální název Deutsches Reich (také ale Drittes Reich, od roku 1938 po připojení Rakouska Großdeutsches Reich). Rozpuštěním parlamentu (1. února 1933) a zapálením Říšského sněmu v Berlíně (27. února 1933) nastolil Hitler v Německu fašistickou diktaturu.
7. června 1933 se konala 1. schůze NSDAP v Lovosicích v hotelu Zlatá loď (Beseda).
2. října 1933 Konrád Henlein (původně učitel tělocviku a turner v Aši) vydal provolání k ustanovení Sudetoněmecké vlastenecké fronty (Sudetendeursche Heimatsfront) jako nového politického seskupení sudetských Němců. Vyzval do jejich řad všechny Němce „bez rozdílů stran a stavů“. (V roce 1935 se Fronta přejmenovala na stranu Sudetendeutsche Partei /SdP/ a ve volbách se stala s 15% druhou nejsilnější stranou v ČSR.)
11. března 1938 Německá vojska vpadla do Rakouska. Kancléřem se stal nacista Arthur Seyss-Inquart (po válce popraven jako válečný zločinec). V plebiscitu 10.4.1938 hlasovalo 99% Rakušanů pro souhlas s připojením Rakouska k Třetí říši.
24. dubna 1938 Henlein vyhlašuje na sjezdu SdP v Karlových Varech 8 požadavků, mezi nimiž je svobodně se hlásit k němectví, k myšlenkám vytvoření tisícileté říše všech Němců a vyznávat ideologii nacionálního socialismu.
3. května 1938 Rudolf Lehman, 2. náměstek starosty v Lovosicích, prohlásil na schůzi zastupitelstva, že se všechny německé politické strany s výjimkou německé sociální demokracie připojily k Sudetendeutsche Partei.
V květnu 1938 promluvil Henlein v Lovosicích v dnešní Besedě na veřejné schůzi SdP a jeho projev byl rozhlasem přenášen před restauraci; dovolil si zakončit projev nacistickým pozdravem. K zabránění bitky s českou menšinou muselo být povoláno ve větším počtu četnictvo.
Mobilizace
V té době dostoupilo ohrožení naší země již takové míry, že byla 21.5.1938 vyhlášena částečná mobilizace, byli povoláni záložníci z jednoho ročníku k ostraze hranic a zajištění vnitřního pořádku. V Lovosicích byla 21.5.1938 zřízena Stráž obrany státu (SOS) složená z armády, četnictva, finanční stráže a státní policie; při ostraze objektů, např. železnice a mostů pomáhaly v Lovosicích sokolské hlídky, pomoc s administrativní prací poskytovali manželé Tippmannovi.
Přísaha SOS
„Přísahám při všem co je mi svaté, a v plné shodě se svým svědomím a přesvědčením, že budu poslušen prezidenta a vlády republiky Československé a všech svých velitelů a představených; přísahám, že budu bez odmluvy plniti jejich nařízení vždy a všude, i v nebezpečí,bez váhání a odporu, že svůj útvar neopustím, ale i život svůj ochotně dám na ochranu vlasti a za její svobodu; přísahám, že budu své druhy milovati, k nim věrně státi, v nebezpečí je neopustím, ale až do konce s nimi budu bojovat, jak mi káže mužná čest a vědomí povinnosti občanských. Tak přísahám…”
Ve dnech 19.6. – 7.7. 1938 probíhal X. sokolský slet, jehož se zúčastnili i lovosičtí Sokolové, žactvo (45 žáků, 46 žákyň a 8 vedoucích), dorost i dospělí, muži i ženy. Do Prahy přijíždějí na návštěvu delegace rumunských vojáků a jugoslávských námořníků, příslušníků Malé dohody. To byly asi poslední hezké dny předválečného Československa. V srpnu se stupňovalo napětí, dokončovalo se opevnění a československé armáda byla v částečné pohotovosti.
Dobová píseň
Na našich hranicích stojí stále stráž,
nečekej, Adolfe, nás se nedočkáš!
Nečekej, jdi už spát, nech si o nás zdát.
Přijď, Adolfe, časně zrána, uvítá tě z děla rána,
budem mašírovat.
Oblíbená píseň měla několik slok.
Poslední dny před záborem Lovosic (září 1938)
Lidé v Lovosicích ještě 5. září asi o připravovaném zabrání Sudet nic netušili. Do poslední chvíle zdejší Češi věřili, že Lovosice nebudou do záboru zahrnuty. (Citace Ze zápisu o řádné schůzi správního výboru konané dne 5.9.1938 ve spolkové místnosti Sokola za účasti 17 členů – doslovné znění):
… Cvičitelský sbor usnesl se v poslední své schůzi na konání akademie, a to pravděpodobně dne 9. října. Závody o putovní cenu bratra Hellera ve střelbě vzduchovkou budou taktéž uspořádány 9. října odpoledne…
… Bratr Jelínek referuje o hlídkách, které jiné jednoty v pohraničí zřídily a dotazuje se, zda by i naše (tedy lovosická) jednota nemohla zavést podobné stálé hlídky, které by v čas nějakého nebezpečí puče pomohly svolat členstvo. Po debatě bylo doporučeno pouze vypracování pohotovostního plánu pro případ nutné pohotovosti…