Tak jako každý rok přichází období sklizně travin, vojtěšky, řepky, obilí a kukuřice. Zákon ukládá myslivcům, ale i zemědělcům zachraňovat zvěř při sklizni polních plodin. Realita je taková, že při sečení těchto plodin dosahuje v naší republice ztráta srnčat až padesát tisíc kusů. Situaci z části řeší projekt Ministerstva zemědělství – senosec.czu.cz . Zapojit se dle zákona má zemědělec, myslivec a přidat se může kdokoli.
Myslivost jako svůj životní koníček dělám více jak padesát let. Tak jako u mých starších kolegů přichází s věkem určitá zdrženlivost při samotném lovu, tedy střílení zvěře a převažuje péče o zvěř. Kdo viděl srnčí mámu, která přišla o srnče, naříkat na řádku vojtěšky u jeho roztříštěného tělíčka, nemůže zůstat lhostejný. Když se ohlédnu zpět, bohužel zesmutním. Ještě v sedmdesátých letech minulého století byly v okolí Lovosic v honitbách reálné stavy drobné zvěře, zajíců, bažantů a koroptví. Postupně pak vlivem chemizace v zemědělství, způsobů hospodaření a rozvoje motorismu došlo k likvidaci koroptví, bažantů i zajíců. V současné době hustota provozu na komunikacích trvale roste, každý druhý zemědělský podnik má bioplynovou elektrárnu, která spálí ročně velké lány kukuřice, řepky a dalších plodin. Možná cesta k nápravě je tedy v rukou centrálních orgánů státu.
Co může myslivec. Dávno před vznikem ekologických organizací myslivci chránili zvěř, zvířata a přírodu jako celek. Být myslivcem není jednoduché, nejde jen o roční studium předcházející zkouškám z myslivosti, ale jde i o značné náklady.
V okrese máme zhruba osmdesát honiteb, Tam, kde je větší zastoupení lesa, je také více spárkaté zvěře dančí, srnčí, černé a někde i mufloní. Ze zákona musí výměra honitby přesahovat 500 ha. Za takovou honitbu s ročním odstřelem 10 ks srnčí, 6 ks mufloní, 20 ks dančí a 50 ks černé zvěře zaplatí myslivecký spolek nájem zhruba půl milionu korun ročně podniku Lesy ČR a dalším vlastníkům, k tomu platí za některé škody, které zvěř udělá na porostech stromů nebo plodinách polí. Z toho je patrné, že při výtěžnosti honitby dvě stě tisíc korun ročně musí spolek, tedy členové ze svého doplatit ročně tři sta tisíc korun. To nehovoříme o krmivech, lécích pro zvěř, pohonných hmotách atd. Každý myslivec doplácí ročně mezi deseti až padesáti tisíci korun. U těch polních spolků, kde se loví vlastně pouze zvěř srnčí, je to zhruba deset procent z uvedeného nákladu. Jak tedy vidíme, zvěřina, pokud nějakou vůbec myslivec dostane, ho stojí tolik, že tak drahé maso na trhu neexistuje. Fakt je, že myslivost je drahý koníček, to jsme nezapočítali vybavení, nebo cesty do honitby. Jen v okrese Litoměřice ročně zaplatí myslivci za souhrn mysliveckých aktivit několik desítek milionů korun, což u nájmů obohatí vlastníky a u ostatního točí klikou ekonomiky.
Ale zpět ke sklizni. Zemědělec má ze zákona povinnost informovat myslivce o tom, kdy začne sekat, také musí mít na sekačce plašiče – akustické, světelné atp. Myslivec pak ze zákona provede opatření – projde sekané porosty se psy, instaluje plašiče zvěře nebo použije drony s termovizní. Je faktem, že se zvyšuje počet zemědělců, kteří s myslivci spolupracují. Stále však je dost těch, kteří sekají bez plašících zařízení na sekačkách a myslivce neinformují. Myslivec může informovat státní správu, pak se ovšem dostane do válečného stavu se zemědělcem, a ten vám udělá peklo, zakáže vám opravy stávajících mysliveckých zařízení, stavbu nových na jeho pozemcích a místo klidné práce myslivec řeší nekonečné stížnosti. Zákon o myslivosti dal delší klacek vlastníkovi, to je jistě správné. Zákonodárce však předpokládal, že vlastník je dospělec, bohužel však pouhé vlastnictví není zárukou rozumu. I v řadách myslivců jsou lidé, tedy lidé stejní jako zemědělci, moudří, asertivní, arogantní, nadutí, a tak bychom mohli pokračovat. Co na to zvěř a zvířata? Ta neumí mluvit, tak bohužel mlčí, umírají a umírat budou. Velkým nebezpečím pro zvěř je také řešení kůrovcové kalamity. Problematika je složitější, než se zdá, ale i zde je pro mnohé pachatel známý – myslivec a zvěř. Bohužel naše největší myslivecká organizace Českomoravská myslivecká jednota se za zvěř a své členy nebere, nebo to není vidět. Jak jinak si vysvětlit, že v tichosti prošel tzv. přílepek, který mění zákon o myslivosti na hraně ústavnosti. V současné době je připravován ministerský návrh novely zákona o myslivosti k projednání v Poslanecké sněmovně, bohužel i zde jak se zdá vše směřuje ke zbytečným složitostem a další nákladovosti. Nezbývá než doufat.
Závěrem bych chtěl všem, kteří skutečně pracují pro naši stále ještě krásnou přírodu poděkovat a poprosit je ať se nenechají odradit, vždyť jde o životy nejen zvěře, ale možná již zítra o životy naše.
JUDr. František Hamerle/foto web stop sečení srnčat