Vážení čtenáři,
vítám vás u dalšího dílu seriálu o odpadech se zaměřením na nakládání s ním a možné směry při jeho dalším využití a také popis současného stavu, který nás každodenně provází. V předchozích dílech jsme se víceméně zabývali teoretickými úvahami o tom, jak odpad vzniká, jak je možné ho kategorizovat, jak je možné ho recyklovat, či jinak využívat.
V tomto dílu bych se chtěl z teoretické roviny vrhnout do tvrdé reality, která se od těchto krásných sofistikovaných představ o ideálních způsobech nakládání s odpadem zásadním způsobem odlišuje. Podotýkám, že zkušenosti v tomto dílu vychází většinově z praktik provozovaných v litoměřickém okrese a bude popsán provoz na skládce Želechovice SONO Plus s.r.o. Patří se dodat, že tento způsob „likvidace“ odpadu není ničím výjimečný a nijak se nevymyká ze zvyklostí v ČR až na vzácné výjimky lokalit, kde se již dnes odpad zpracovává na energetické využití (spalovny jako např. Praha Malešice, Liberec, Brno, Plzeň, Chotíkov atd.).
Pro pochopení celého systému nakládání s odpady je nutné pochopit i prostor startovací čáry, tedy současný stav.
Vážení čtenáři, pojďme se vrhnout do šedé reality toho, co se stane s vámi odloženými a nepotřebnými věcmi. Ještě nutno dodat, že se tato partie zabývá pouze obsahem černé popelnice, tedy takzvaným „směsným komunálním odpadem“ ( SKO).
Jak jsem již vysvětloval v některém z předchozích dílů, SKO je jakákoli věc, o které se v teple vašich domovů rozhodnete, že je pro vás nepotřebná a odložíte ji dle dikce zákona o odpadech na místo k tomu určeném, tedy ve valné většině do černé popelnice různé velikosti. Dle charakteru sídla (obec, město) se nádoby mohou lišit, a to hlavně svojí velikostí. Takto odložené věci čekají na svoji likvidaci a v této chvíli je nutné se omluvit za to, že popisuji věci, které jsou všem notoricky známé. Nemusí tomu tak ale být od toho okamžiku, kdy se za vaším a v tu chvíli již za odpadem města uzavře víko popelnice. Zmínka o tom, že je to odpad města, znamená, že dle zákona o odpadech je původcem odpadu obec a ne občan. Z tohoto pravidla také plyne logická souvislost, že město vydává obecně závaznou vyhlášku o nakládání s odpadem a občan žijící nebo užívající území města má za povinnost řídit se pravidly této vyhlášky. Svozová firma, která odpad naloží, není nijak právně svázána se sdružením obcí SONO a „pouze“ odváží tento odpad na skládku v Želechovicích, která je ve vlastnictví SONO sdružení obcí litoměřického okresu. Tuto skládku provozuje SONO PLUS s.r.o., kterou sdružení obcí založilo právě za účelem provozování skládky. Pokud se týká finančních otázek, tak faktury za odvoz odpadu vystavuje svozová firma BEC (FCC) vašemu městu nebo obci. Valná většina odpadu z obcí v litoměřickém okrese je odvážena na skládku ve vlastnictví svazku obcí a veškerý tento odpad se na vstupu provozovny zváží, určí se jeho kategorie a pak se vysype do připravené jámy (díra v zemi).
Jenom pro představu za jeden rok obce litoměřického okresu vyprodukují 45 tisíc tun SKO. V předchozí větě jsem použil velice zjednodušené „ vysype do připravené jámy“. Pod tímto termínem si prosím představte prostor, který je technologicky složitě hermeticky uzavřen proti úniku veškerých ekologicky škodlivých látek a to jak v tekuté, tak v pevné formě. Pro vytvoření představy je to obrovský plastový pytel, do kterého se ukládá odpad. Nejprve se vytvoří spodní izolace prostoru, do které se naváží odpad. Po naplnění této vany se odpad zakryje minerální vrstvou a nádoba se zakryje shora, při čemž obě strany vaku jak spodní, tak vrchní se hermeticky svaří. V tuto chvíli se provoz začíná týkat i plynných složek, které těleso skládky generuje, tedy vytváří.
Pro úplnou představu mi dovolte popsat, jak jsou jednotlivá skupenství zpracovávána.
- Pevný odpad je uzavřený v neprodyšném vaku. Únik mechanických částí je vyloučen.
- Kapalné složky odpadu (výluh odpadu, dešťové vody, zkrápění atd.) jsou uzavřené také v neprodyšném vaku a voda, která přijde do styku s odpadem, je kontaminovaná a je kanalizačním systémem trub sváděna do sběrné nádoby, odkud se odváží k legální likvidaci do čistíren odpadních vod.
- Plynné složky odpadu, které se generují hlavně z biologicky rozložitelného odpadu, který je také obsahem popelnic, se jímají do potrubí a zpracovávají se v kogenerační jednotce (spalování plynu), ve které se plyn přeměňuje na elektrickou energii, která se zčásti využívá pro provoz skládky a částečně se distribuuje do energetické soustavy. Těleso skládky s technickou infrastrukturou jsou naznačeny na obr. č. 1.
Z předchozího popisu je zřejmé, že ukládání odpadu již dávno nepředstavuje vysypávání odpadu do přírodní strže, ale je to složitý a systémově sofistikovaný technologický celek, který dlouhodobě chrání přírodu a ekologický systém před škodlivými vlivy, které by mohly odpady způsobit.
Závěrem tohoto procesu je tzv. REKULTIVACE, která spočívá v tom, že vrchní hermetický zákryt je pokryt jílovou vrstvou a následně zeminou, která se osazuje obvykle zelení (tráva, keře), případně se na tomto nově vybudovaném prostoru mohou vytvářet doplňkové provozy skládky. Aby té bezpečnosti uložení odpadu do země nebylo málo, tak je povinnost provozovatelů skládek tento prostor monitorovat hlavně prostřednictvím hlídání kvality vody v okolí skládky a to po dobu 25 roků po ukončení skládkování.
V tomto dílu o nakládání s odpadem jsme si vysvětlili, jaký je osud vámi odloženého odpadu. Dovolím si upozornit na to, že prostory na nakládání odpadu jsou velice omezené a tvorba nových prostor je stále složitější. Jenom pro představu, skládka v Želechovicích při současné produkci odpadu má před sebou životnost cca do 10 let. Z tohoto faktu nám musí vyplynout otázka „Jak s ním“ (s odpadem) po této době.
Svazek obcí se snaží o to, aby současný systém likvidace odpadu byl nahrazen systémem nakládání s odpadem, čímž dojde k výraznému snížení ukládání odpadů do země, ale to je již nový příběh, o kterém si povíme v některém dalším díle.
Ing. Petr Medáček, CSc., M.B.A., předseda rady sdružení SONO